9.5. MÝTY O LGBTQ+ TÉMATECH A ANTI-LGBTQ+ HNUTÍ

9.5.1. INTRODUCTION

Přestože je v průběhu posledních let akceptace LGBTQ+ lidí stále běžnější, a to především ve vyspělejších zemích, reprezentace identit, které byly dříve tradičně umlčovány, tabuizovány nebo trestány, kvůli tomu, že je společnost odmítala, je stále spojena s různými předsudky, které se vžily a brání jejich normalizaci (ve smyslu zběžnění).

Geneze a zachovávání těchto předsudků jsou vysvětlovány různými úhly pohledu. Jeden z nejvíce prozkoumaných je tzv. biologický genderový esencialismus. Zastánci tohoto postoje tvrdí, že genderové identity vycházejí z biologického základu, a proto jsou v průběhu času stabilními kategoriemi, které se nemohou měnit (Smiler & Gelman, 2008), čímž formují řadu pevných a přirozených atributů (Bastián & Haslam, 2006). Na základě této perspektivy je rozhodující biologický stav člověka, nikoliv to, co cítí. Některé teorie tvrdí, že mnoho heterosexuálních a cisgender lidí věří, že pokud člověk není muž, pak bude žena, protože jsou ovlivněni předem danými společenskými názory a tím, co je kulturně zažité. To je vede k tomu, že předpokládají genderovou binaritu, která následně přímo ovlivňuje stereotypy, jež se vytvářejí ve vztahu k translidem (Gallagher & Bodenhausen, 2021).

Lidé, kteří zastávají esencialistické názory ve vztahu k určité skupině, věří, že znaky, které tuto skupinu definují, je obtížné změnit, a proto je považují za všeobecně platné (Glazier et al., 2021). Z toho důvodu prý všichni lidé v dané skupině sdílejí stejnou podstatu, která je vlastní jejich bytí (Rhodes et al., 2012). Dřívější výzkumy zjistily, že přítomnost tohoto typu esencialistických přesvědčení o určité skupině lidí se pojí s častějšími předsudky ve vztahu k lidem, kteří jsou součástí této skupiny (Glazier et al., 2021), což rovněž podporuje vznik stereotypů (Rhodes et al., 2012). V tomto smyslu tedy výzkumy ukazují, že čím silnější je míra genderově esencialistických přesvědčení, tím výraznější je i míra předsudků vůči translidem (Davidson & Czopp, 2014).

Translidé neodpovídají předem stanoveným společenským normám o genderu, a to ovlivňuje jejich vnímání ze strany ostatních lidí (Gallagher & Bodenhausen, 2021). Totéž platí i pro ostatní LGBTQ+ osoby. Důsledkem jsou jevy, jako je transfobie, která je velmi charakteristická pro osoby, jež neakceptují osoby, které neodpovídají konvenčním genderovým normám (Nagoshi et al., 2018), dalším důsledkem je vznik předsudků vůči těmto skupinám (např. Axt et al., 2021; Prusaczyk & Hodson, 2020; Rad et al., 2019; Wilton et al., 2019).

9.5.2. ROZVOJ TÉMATU

9.5.2.1. Vyvracení mýtů o skupinách LGBTQ+ lidí

Předsudky vůči LGBTQ+ lidem vedly k tomu, že se ve společnosti rozšířily různé mýty, které je třeba rozptýlit, aby bylo možné usnadnit běžného zařazení těchto skupin do společnosti.

Mýtus 1: Homosexuálem se nikdo nerodí. 

Skutečnost: Americká psychologická asociace (APA) uvádí, že  „většina lidí zažívá minimální nebo žádný pocit volby týkající se jejich sexuální orientace“. V roce 1994 APA napsala, že  „homosexualita není záležitostí individuální volby“ a že výzkum  „naznačuje, že homosexuální orientace vzniká velmi brzy v životním cyklu, pravděpodobně ještě před narozením“.

Mýtus 2: Homosexuální lidé si mohou zvolit, že budou heterosexuální. 

Skutečnost: Tzv.  „konverzní terapie“ byly respektovanými a uznávanými lékařskými, psychologickými, psychiatrickými a poradenskými organizacemi zavrženy. 

Mýtus 3: Transgender identita je duševní onemocnění. 

Skutečnost: Přestože transgender identita není nemocí, transgender lidé mohou mít problémy v oblasti duševního zdraví v důsledku jejich diskriminace a odmítání. Tyto problémy však nejsou způsobeny jejich transgender identitou a ani jí nejsou způsobeny. Jsou důsledkem sociálního vyloučení a stigmatu, které translidé často zažívají.

Mýtus 4: Studující jsou příliš mladí na to, aby si uvědomovali svou genderovou identitu nebo sexuální orientaci. 

Skutečnost: I když se sebepojetí dětí může v průběhu času měnit, není to proto, že by měnily své názory. LGBTQ+ mládež se při přijímání své queer identity pohybuje v prostředí mnoha překážek a společenských norem. To však neznamená, že by svou identitu v raném věku nerozpoznali. K tomu, aby děti  „doopravdy poznaly“ svou genderovou identitu nebo sexuální orientaci, nepotřebují dosáhnout puberty nebo být sexuálně aktivní. Takové předpoklady od heterosexuálních a cisgender studujících neočekáváme. Ve skutečnosti děti obvykle znají svou genderovou identitu již od dvou nebo tří let. Výzkumy navíc naznačují, že umožnit malým dětem sladit svou genderovou identitu s jejich genderovým projevem je spojeno s lepšími psychickými výsledky transgender dětí.

Mýtus 5: Dítě může z ostatních dětí udělat homosexuály, ať už z členů rodiny, nebo z kamarádů. 

Skutečnost: Sexuální orientaci se nelze naučit od druhých. Přestože je možné, že se děti a dospívající navzájem napodobují nebo ovlivňují, sexuální orientaci se nelze od nikoho naučit. Pokud dojde k tomu, že se děti, které sdílejí stejné prostředí, také vyoutují, bude to tím, že se k tomu cítí povzbuzeny. Nikoliv proto, že by byly ovlivněny.

Mýtus 6: LGBTQ+ osoba představuje pro děti nebezpečí. 

Skutečnost: LGBTQ+ lidé nepředstavují pro děti větší ohrožení než jakékoliv jiné osoby. Sexuální přitažlivost k dětem není zapříčiněna homosexualitou, ale psychiatrickou poruchou zvanou pedofilie. Tento mýtus se týká zejména homosexuálních mužů. Studie nicméně ukazují, že homosexuální muži pro děti nepředstavují o nic větší pravděpodobnost sexuálního zneužívání dětí než muži heterosexuální (Schlatter & Steinback, 2011). Ve skutečnosti Institut pro výzkum a prevenci sexuálního obtěžování dětí zjistil, že 90 % sexuálních násilníků se zaměřuje na děti z jejich rodiny či přátel a většina z nich jsou ženatí muži (Schlatter & Steinback, 2011).

Mýtus 7: Všichni LGBTIQ+ lidé mají HIV/AIDS. 

Skutečnost: Toto tvrzení je nepravdivé. HIV/AIDS postihuje všechny lidi, včetně heterosexuálních, cisgender i LGBTIQ+ osob, mužů a žen, a to v různé míře v závislosti na charakteristikách epidemie. V některých oblastech světa představuje primární problém v rámci heterosexuální populace. Je však pravda, že stigmatizace, diskriminace a vylučování LGBTIQ+ osob vedou k nedostatečnému přístupu k informacím o HIV a bezpečných sexuálních praktikách, k prevenci, testování, léčbě, péči a podpoře. Z těchto důvodů představuje infekce HIV pro LGBTQ+ osoby (a zejména transgender) zvýšené ohrožení virem HIV. Snižování stigmatizace, odstraňování diskriminace a sociálního vyloučení a následné zvyšování dostupnosti služeb je správnou cestou k řešení epidemie HIV pro všechny lidi bez ohledu na jejich sexuální orientaci nebo genderovou identitu.

Mýtus 8: Spojování transžen se sexuální prací ( „prostitucí“) a marginalizací. 

Skutečnost: Tento mýtus vede k tomu, že realita těchto žen je stereotypizována a zjednodušována, plodí nevědomost a může vést i ke kriminalizaci. Chybějící zmínky o trans ženách v jiných společenských a profesních sférách v médiích posilují obraz, který má daleko ke skutečnosti.

Mýtus 9: Je vhodné oslovovat trans osoby jejich rodným jménem po zvolení jména nového.

Skutečnost: Tomuto se říká  „dead-naming“ tedy oslovení mrtvým jménem. Oslovování rodným jménem může u trans osob vyvolávat úzkost a zneplatňovat jejich identitu a zkušenosti. Ačkoliv někdy může dojít k omylu nebo k přeřeknutí, je vždy potřeba jej uznat a poučit se. Trans osobu vždy oslovujeme jejím zvoleným jménem i zájmeny, se kterými se identifikuje. Pokud neznáte její jméno nebo zájmena, jednoduše se zeptejte:  „Jakým jménem a kterými zájmeny, se identifikuješ/te?“.

Mýtus 10: Genderově neutrální toalety jsou určeny výhradně pro LGBTQ+ osoby. Heterosexuální cis osoby by měly používat pouze jasně označené pánské nebo dámské toalety. 

Skutečnost: Genderově neutrální toalety jsou určeny pro všechny bez ohledu na jejich sexuální orientaci, genderovou identitu, vyjadřování nebo způsobilost.

– 9.5.3. DISKRIMINAČNÍ SITUACE K TÉMATU –

Situace 1: Studující se vám vyoutuje. Je přirozené, že chcete vhodně reagovat, pokud se LGBTQ+ studující vyoutuje nebo odhalí svou sexuální orientaci někomu z rodiny. Vzpomeňte si na tuto hlavní zásadu. Soustřeďte se na studující osobu, ne na sebe. Nabízíme zde několik obecných rad, které vám mohou pomoci jednat jako afirmativní spojenec, nastane-li taková situace.

Co můžete udělat?

• • Aktivně naslouchejte. Aktivní naslouchání je jedním z nejlepších a nejužitečnějších prostředků, které mohou pedagogové nabídnout, je také jednoduché a nevyžaduje žádné předchozí úsilí. Pro mnoho LGBTIQ+ studujících je nejbolestivější nebo nejškodlivější součástí života v closetu pocit, že nejsou respektováni, vyslechnuti nebo pochopeni. Přítomnost někoho, s kým si může studující během procesu coming outu promluvit, může být vším, co studující potřebuje k tomu, aby ve škole autenticky prospíval/a. Aktivní naslouchání je praktika, při níž neposloucháte jen za účelem odpovídání, ale pokoušíte se porozumět sdělení, které vám daná osoba předává. Pokud budete klást upřesňující nebo otevřené otázky, jako například  „Cítíš se ve škole bezpečně?“, budete studující osobu zároveň ujišťovat o tom, že se mu/jí neustále věnujete a že o ni máte zájem.
  • Buďte k dispozici, aniž byste se chovali jako záchranáři. Studující osoba bude mít pravděpodobně užitek z vědomí, že ji podporujete, i když se zrovna nebude nacházet v krizi nebo chtít výraznější pomoc. Nabízejte svou podporu otevřeně, aniž byste naléhali nebo je tlačili k nějaké konkrétní akci. Mějte na paměti, že se jedná o jejich zkušenost a že tu jste proto, abyste je podpořili, ale ne proto, aby to celé bylo jen o vás.

• Respektujte důvěrnost. Informujte studující osobu, že tyto informace nebudete sdílet s ostatními, pokud by si to nevyžadovala její bezpečnost. Dopřejte studující/mu, aby se ostatním vyoutoval/a svým vlastním způsobem a svým vlastním tempem.

• Držte předsudky pod kontrolou. Coming out je kritickým obdobím pro mladé lidi, kteří se teprve začínají orientovat ve světě se svou identitou. Studující si může váš rozhovor dlouho pamatovat. Snažte se vyvarovat toho, abyste v tento okamžik studující osobu nějak  „varovali“ před tím, že její identita ovlivní její život, nebo abyste jí vnucovali kulturní normy týkající se sexuality nebo genderu.

• Mějte na paměti dostupné informace a zdroje. Zhodnoťte, proč za vámi studující přichází. Pokud vám důvěřuje a chce, abyste se podíleli na jeho/jejím procesu coming outu, může být naslouchání vhodné. Pokud je však studující úzkostný nebo v krizi, buďte připraveni ho odkázat na školního poradce nebo někoho jiného, kdo by podle vás mohl být užitečný, pokud o to má studující zájem.

Čeho byste se měli vyvarovat?

• Tvrzení, že by se mohlo jednat o nějakou fázi.
• Tvrzení, že vás  „nezajímá“, kým jsou nebo jak se identifikují.
• Dotazování se, zda byli sexuálně napadeni. 
• Vyptávání se na dřívější heterosexuální zkušenosti. 
• Říkání, že by bylo nejlepší, kdyby si tyto informace nechali pro sebe. 
• Razení, aby s coming outem počkali, dokud si nebudou jistí. 
• Informování studujících o tom, že si vybírají obtížnou cestu.
• Reagování mlčením, netečností nebo odmítáním toho, co studující řekl/a. 
• Zpochybňování jejich jistoty. 
• Předávání této informace jejich rodině, přátelům nebo spolupracovníkům. Pokud vám studující neřekl/a něco, co si vyžaduje, abyste jednali a měli oznamovací povinnost, vždy ctěte jejich soukromí.

Situace 2: Transgender dívka používá dívčí toalety, jelikož ostatní záchody nejsou neutrální, její spolužačka ale podá stížnost vedení školy, protože ji stále vnímá jako chlapce, navzdory tomu, že je transgender. Doporučené opatření: Transgender osoby používají toalety ke stejným účelům jako nebinární osoby (tj. k mytí rukou a k úlevě). Školy by měly poskytnout genderově neutrální toalety, aby se předešlo konfliktům na základě diskriminace, jako byl výše popsaný případ. Pokud je nemají, mělo by vedení školy prostřednictvím výchovného poradce informovat osoby, které projevují nepohodlí, že je důležité pochopit to, že transgender dívka se cítí jako žena, a proto má právo používat dívčí toalety.

Situace 3: Oddělování činností podle pohlaví dětí. Tato segregace může představovat problém pro trans/nebinární/genderově rozmanité studující. Dělení tohoto typu nemá velký smysl, protože podporuje přejímání a utvrzování stereotypů spojených s pohlavím. Skupiny lze vytvořit tříděním podle jiných kritérií: vztahů, znalostí, abecedního pořadí, pořadí příchodu, náhodného pořadí atd.

9.5.4. PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE

Kromě doporučení uvedených ve výše popsaných situacích mohou být pro vyučující užitečné i další návrhy:

• Buďte ochotni se seznámit se základními pojmy. Dnešní mladí lidé užívají častěji než kdy dříve širokou slovní zásobu, s jejíž pomocí vyjadřují svou identitu. Je možné, že vám bude tento slovník neznámý, ale porozumění těmto pojmům může pedagogům otevřít dveře k tomu, aby se z nich stali efektivnější spojenci LGBTQ+ studujících. Těmito znalostmi se rozumí například znalost rozdílu mezi biologickým pohlavím, genderovou identitou a genderovým vyjádřením, mezi cisgender a transgender a mimo jiné i mezi asexualitou a pansexualitou.
• Ulehčujte konverzace o identitě a buďte citliví. Ve chvíli, kdy se ve třídě objeví otázky týkající se osobní identity, mohou být konverzace nepředvídatelné. Správně vést tyto rozhovory znamená cítit se pohodlně v nepohodlí – znamená to uvědomovat si vlastní předsudky a předpojatosti a rovněž to znamená spoléhat se na konzistentní model kultivované diskuze ve třídě, který vám umožní rozvážně zvládat emocionální reakce.
• Zpochybňujte prostřednictvím aktivit ve třídě genderové normy. Chcete-li vybudovat třídu, která bude inkluzivní pro lidi všech genderových identit, posuďte své konkrétní, každodenní postupy ve třídě. Níže uvádíme několik návrhů jak posoudit genderovou inkluzivitu ve vaší třídě:

• Prohlédněte si třídu a zkontrolujte nástěnky a další viditelně umístěné materiály. Jsou na nich zobrazeni lidé s rozmanitými genderovými projevy? Jsou na nich zobrazeny různé rodiny včetně rodin tvořených LGBTQ+ lidmi?
• Odkazujte se na skupiny dětí jako na studující, žactvo, třídu, přátele nebo všechny. Vyhněte se binárnímu označování  „chlapci a dívky“.
• Vyhněte se rozdělování žactva podle genderových hledisek. Rozdělování studentů podle binárního hlediska pouze posiluje pocity odlišnosti. Při rozdělování žáků do týmů, pro práci ve dvojicích nebo pro formování řady vycházejte ze zasedacího pořádku, skupin stolů nebo stran třídy.
• Při neformálních rozhovorech se studujícími nevyvozujte domněnky ohledně genderových hledisek. Nikdy si ze studujících nedělejte legraci ani nevtipkujte způsobem, který by předpokládal jejich cisgenderovou identitu nebo heterosexuální orientaci.
• Povzbuzujte všechny studující, aby si zkoušeli různé typy aktivit. Nechtějte po skupině  „silných chlapců“, aby pomáhali nosit nábytek, nebo po  „umělecky založených dívkác​​h“, aby vyzdobily nástěnku. Zapojte všechny do široké škály aktivit ve třídě a nabídněte jim rovné příležitosti k účasti.

9.5.5. REFERENCE

Axt, J. R., Conway, M. A., & Buttrick, N. R. (2021). Implicit Transgender Attitudes Independently Predict Beliefs About Gender and Transgender People. Personality and Social Psychology Bulletin, 47 (2), 257-274.

Bastián, B., & Haslam, N. (2006). Psychological essentialism and stereotype endorsement. Journal of Experimental Social Psychology, 42(2), 228–235.

Davidson, M., & Czopp, A. (2014). Too close for comfort: The moderating role of essentialism in transprejudice. Poster presented at the 2014 Society for Personality and Social Psychology meeting, Austin, TX.

Gallagher, N., & Bodenhausen, G. (2021). Gender essentialism and the mental representation of transgender women and men: A multimethod investigation of stereotype content. Cognition, 217, 104887.

Glazier, J., Gomez, E., & Olson, K. (2021). The Association Between Prejudice Toward and Essentialist Beliefs About Transgender People. Collabra: Psychology, 7(1).

Nagoshi, C. T., Cloud, J. R., Lindley, L. M., Nagoshi, J. L., & Lothamer, L. J. (2018). A Test of the Three-Component Model of Gender-Based Prejudices: Homophobia and Transphobia Are Affected by Raters’ and Targets’ Assigned Sex at Birth. Sex Roles, 80, 137–146.

Prusaczyk, E., & Hodson, G. (2020). The Roles of Political Conservatism and Binary Gender Beliefs in Predicting Prejudices Toward Gay Men and People Who Are Transgender. Sex Roles, 82, 438–446.

Rad, M. S., Shackleford, C., Lee, K. A., Jassin, K., & Ginges, J. (2019) Folk theories of gender and anti-transgender attitudes: Gender differences and policy preferences. PLOS ONE 14(12): e0226967

Rhodes, M., Leslie, S., & Tworek, C. (2012). Cultural transmission of social essentialism. Proceedings of the National Academy of Sciences, 109(34), 13526–13531.

Schlatter, E., & Steinback, R. (2011). 10 anti-gays myths debunked. Intelligence report.

Smiler, A., & Gelman, S. (2008). Determinants of Gender Essentialism in College Students. Sex Roles, 58 (11–12), 864–874.

Wilton, L. S., Bell, A. N., Carpinella, C. M., Young, D. M., Meyers, C., & Clapham, R. (2019). Lay Theories of Gender Influence Support for Women and Transgender People’s Legal Rights. Social Psychological and Personality Science, 10(7), 883–894.