9.1. HEGEMONICKÁ MASKULINITA A HETEROSEXISMUS

9.1.1. ÚVOD

Nejprve musíme zohlednit, že gender je sociální konstrukce, která na základě našeho pohlaví určuje chování, postoje, hodnoty, očekávání atd., které jsou považovány za typičtější pro muže (neboli maskulinní) nebo typičtější pro ženy (neboli femininní) (Whitehead et al., 2012). Tato binární konstrukce, vedle toho, že opomíjí další gendery/identity (nebinární, queer, intersex osoby atd.), je ustálena na nerovném základě, ve kterém jsou „maskulinní“ či vlastnosti, které jsou považovány za jim vlastní, považovány za hodnotnější než ty, které jsou pokládány za „femininní“. 

Více informací naleznete v tématu genderová identita.

Tento stav má dopad nejen na ženy, ale ovlivňuje a zraňuje také všechny muže, kteří se tomuto stereotypnímu pojetí maskulinity nepodřizují (stejně jako sexuální menšiny, které se k těmto normám nehlásí). Hegemonická maskulinita je totiž postavena na čtyřech hlavních osách (Méndez, 2002):

1. Patriarchální ideologie, která stanovuje, že muži jsou ti, kteří disponují mocí a legitimizují svou nadvládu nad ostatními.
2. Individualismus, který zavádí, že „ideální osoba“ je ta, která je sama o sobě soběstačná, racionální a schopná prosadit svou vůli.
3. Vyloučení/podřízení ostatních, tj. těch, kteří neodpovídají této představě „maskulinity“.
4. Heterosexismus, který předpokládá, že „ideální sexuální orientací“ je heterosexualita, a diskriminuje či kriminalizuje jakoukoliv jinou (např. homo- či bisexualitu).

Souhrnně řečeno, taková hegemonní maskulinita se buduje především mezi sobě rovnými odmítáním všeho, co je femininní, a přijímáním patriarchátu. Je budována na základě odmítání vůči ženám a jakýchkoliv sexuálních menšin.

9.1.2. ROZVOJ TÉMATU

Jenže jak se to vlastně všechno naučíme? Jak se taková hegemonická maskulinita předává? Jak lze heteronormativitu řešit?

Jak už jsme uvedli, děti jsou socializovány v rámci heteronormativní kultury prostřednictvím našeho kontaktu s ostatními, našeho prostředí (v rodině, ve škole, na střední škole atd.), médií atd. Postupně si osvojujeme a zvnitřňujeme, jací bychom měli být, jak bychom se měli chovat, posilujeme genderovou binaritu (femininita/maskulinita) a odměňujeme postoje, které jsou považovány za typické pro heterosexualitu.

Společnost nám tedy různými cestami a sděleními vštěpuje tento typ kultury. Třeba chlapecké oblečení jen zřídkakdy obsahuje květiny, zvířátka, růžovou barvu… Tímto způsobem jsou děti zařazovány do toho, jaké oblečení by měly nebo neměly nosit. Nebo když například chlapcům říkáme, že „pláčou jen holky“, formujeme tím jejich charakter, říkáme jim, co by měli nebo neměli dělat a jak by se měli nebo neměli chovat. Když chce dívka hrát fotbal a obléká se chlapecky tak, že o ní její vrstevníci začnou mluvit jako o „tomboy“, dávají jí tím najevo, co je pro její „pohlaví“ přijatelné chování a co ne.

Tento druh socializace, jenž stanovuje, které praktiky jsou hegemonní, posiluje normativní projevy a orientace, má nepříznivý vliv na pohodu a duševní zdraví těch, kteří se těmto normám nepodřizují, jako například dětí a dospívajících, kteří se řadí k sexuálním menšinám (gayové, lesby, bisexuální, queer) nebo jsou  trans, intersex atd. (Flores, Abboud, & Barroso, 2019). Výzkumy totiž poukázaly na některé z těchto dopadů: horší studijní výsledky, psychické potíže, deprese, nízké sebevědomí a dokonce zneužívání návykových látek (Bauermeister et al., 2017).

V posledních letech se naštěstí zvyšuje povědomí o heteronormativním prostředí, v němž žijeme, a proto dochází k jeho menšímu prosazování. To lidem stále častěji umožňuje svobodně se projevovat a nemuset se řídit již zmíněnými rigidními kódy.

Pro nás vyučující je však důležité, abychom si jasně uvědomovali a zaváděli takové způsoby chování a dynamiku, které tento heteronormativní systém a tento typ hegemonické maskulinity nabourávají, protože v opačném případě stereotypy určují jediné a rigidní vzorce a vše, co se od nich odchyluje, bude cenzurováno.

– 9.1.3. DISKRIMINAČNÍ SITUACE K TÉMATU –

Představte si, že ve vaší škole slavíte „týden zdraví“. Denně jako první věc, kterou ráno se svými studujícími uděláte, je 15 minut cvičení. Každé cvičení připravuje jiný*á studující. Na řadě je dnes Lucas, váš dvanáctiletý žák. Přinese si USB, které rychle připojí k počítači, a začne přehrávat nejnovější popový hit. Lucas vás všechny vybídne k tanci, a přestože většina začne tančit, vidíte, jak jedna skupina dětí netančí. A co více, začnou se Lucasovi a jeho tanci smát. Jakožto vyučující se rozhodnete aktivitu přerušit a zeptáte se té skupinky, jež netančí a směje se, na to, proč se tak chovají. Na tuto otázku vám odpoví, že „jsou to holčičí věci“ a že oni netančí. Taková odpověď zavdává podnět k velmi zajímavé reflexi, kterou je třeba provést jak s nimi, tak se zbytkem třídy. Můžeme si například položit následující otázky: Mohou tančit jen dívky? Proč si myslíme, že tanec je jen pro dívky a hraní fotbalu pro chlapce? Není mezi námi žádný chlapec, který by rád tančil, a žádná dívka, která by měla ráda fotbal? Proč si myslíte, že tancování není pro kluky typické? Máme všichni pocit, že nás ten stereotyp „být kluk“ nebo „být holka“ vystihuje? Podřizují se tomu i naši kamarádi? A co naši příbuzní? A lidé, které obdivujeme?

9.1.4. PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE

Jako vyučující je nezbytné, abyste sami u sebe věnovali pozornost a snažili se uvědomit si situace, ve kterých jste sami ovlivněni svými vlastními stereotypy a předsudky, a snažili se je ovládat. Stejně tak je vhodné, abyste v rámci vyučovacích hodin navozovali debaty týkající se těchto otázek, a identifikovali tak, co je to model hegemonní maskulinity a jeho znaky, dále rozebrali, nakolik tento model neodpovídá vašim osobním charakteristikám. 

Častým problémem, který se ve školách vyskytuje, je také zabírání fyzického prostoru (hřiště, hry), který téměř vždy zabírají dominantní nebo stereotypně maskulinní děti namísto introvertních, femininních dětí nebo LGBTQ+ dětí. Můžete tedy zkusit tyto prostory regulovat individuálně, zavést různorodé výměny pro hry na dvoře, používat basketbalové koše/branky jen v určité dny, dohlížet na to, aby všichni studující mohli provozovat všechny druhy sportů atd.

Dalším problémem je diskurzivní prostor, protože ve smíšených prostorech (běžných ve školním prostředí) zpravidla dívky mluví méně (některé studie uvádějí, že až o 75 % méně) a chlapci je více přerušují, což způsobuje, že si postupně opanují diskurz a nadále reprodukují schémata hegemonní maskulinity, která jsme již zmiňovali. Abyste s takovým stavem mohli pracovat, můžete zakládat malé debatní skupinky, v nichž budou vystupovat všichni studující, a dbát na to, aby mluvčími skupinek nebyly vždy dominantní děti, ale aby se tam mohli cítit zastoupeni všichni.

9.1.5. REFERENCE

Bauermeister, J., Connochie, D., Jadwin-Cakmak, L., & Meanley, S. (2017). Gender policing during childhood and the psychological well-being of young adult sexual minority men. American Journal of Men’s Health, 11(3), 693–701. doi:10.1177/ 1557988316680938

Connell, R. W., & Messerschmidt, J. W. (2005). Hegemonic masculinity: Rethinking the concept. Gender & society, 19(6), 829-859.

Flores, D., Abboud, S., & Barroso, J. (2019) Hegemonic Masculinity During Parent-Child Sex Communication with Sexual Minority Male Adolescents. American Journal of Sexuality Education, 14(4), 417-439. DOI: 10.1080/15546128.2019.1626312

Flores, D., & Barroso, J. (2017). 21st century parent–child sex communication in the United States: A process review. The Journal of Sex Research, 54(4-5), 532-548.

Ingraham, C. (1994). The heterosexual imaginary: Feminist sociology and theories of gender. Sociological theory, 203-219.

Méndez, L. B. (2002). Masculinidad hegemónica e identidad masculina. Dossiers feministes, 7-35.

Whitehead, J. C., Thomas, J., Forkner, B., & LaMonica, D. (2012). Reluctant gatekeepers: ‘Trans-positive’ practitioners and the social construction of sex and gender. Journal of Gender Studies, 21(4), 387-400.