4.3. PARTNERSKÉ NEBO DOMÁCÍ NÁSILÍ

4.3.1. ÚVOD

Násilí v partnerských vztazích je velmi rozšířené a má zásadní negativní dopad na dospělé, děti, rodiny, mezilidské vztahy i na celou společnost. Způsobuje také obrovské ekonomické ztráty. Jedním z charakteristických znaků partnerského násilí je jeho skrytá povaha. Mnoho obětí partnerského násilí totiž nemá odvahu nebo možnost vyhledat pomoc, a oznámit tak zneužívání orgánům činným v trestním řízení.

Partnerské a domácí násilí označuje chování, kdy partner/ka (i bývalý/bývalá) způsobuje fyzickou, sexuální nebo psychickou újmu, včetně fyzické agrese, sexuálního nátlaku, psychického týrání a manipulace (Krug et al., 2002).

Podle Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (EIGE) je partnerské násilí „jakýkoli akt fyzického, sexuálního, psychického nebo ekonomického násilí, ke kterému dochází mezi bývalými nebo současnými manžely nebo partnery, bez ohledu na to, zda pachatel sdílí nebo sdílel s obětí stejné bydliště“ (European Institute for Gender Equality, 2017).

Přestože i ženy mohou být násilné ve vztazích s muži, často se tak děje v sebeobraně. K násilí někdy dochází i v partnerstvích osob stejného pohlaví, nejčastějšími pachateli násilí na ženách jsou mužští intimní partneři nebo bývalí partneři. Naopak u mužů je mnohem pravděpodobnější, že se násilných činů dočkají od cizích osob nebo vzdálenějších známých, než od někoho blízkého (Krug et al., 2002).

Násilí ze strany intimních partnerů se týká čtyř různých forem násilí (fyzické, sexuální, psychické a ekonomické násilí), které jsou vysvětleny níže. Zvlášť uvádíme i seznamovací násilí, které se vyskytuje hlavně mezi mladými lidmi.

4.3.2. ROZVOJ TÉMATU

4.3.2.1. Jaké jsou rizikové faktory partnerského násilí?

Partnerské a také sexuální násilí je výsledkem vlivů, které se vyskytují na úrovni jednotlivců, rodiny, komunity a širší společnosti. Tyto úrovně se vzájemně ovlivňují a riziko zvyšují (rizikové faktory) nebo snižují (ochranné faktory). Některé z nich vedou k tomu, že se člověk snáze stane pachatelem násilí, jiné zase k tomu, že násilí zažívá, případně další vedou k obojímu (Krug et al., 2002; WHO, b.d.-b).

Mezi rizikové faktory partnerského i sexuálního násilí patří např:

• Nižší úroveň vzdělání (páchání sexuálního násilí a zkušenosti se sexuálním násilím).
• Zažívání špatnému zacházení s dětmi (pachatelství a zkušenost).
• Zažívání násilí v rodině (páchání a zkušenost).
• Antisociální porucha osobnosti (páchání).
• Škodlivé užívání alkoholu (páchání a zkušenost).
• Škodlivé maskulinní chování zahrnující střídaní partnerů/partnerek nebo postoje schvalující (páchání) násilí
• Společenské normy, které upřednostňují muže, respektive přisuzují vyšší postavení mužům a nižší postavení ženám.
• Nízká možnost přístupu žen k placenému zaměstnání.
• Špatná úroveň rovnosti žen a mužů (diskriminační zákony atd.).

Mezi faktory specificky spojené s partnerským násilím patří:

• Vystavení násilí v minulosti.
• Manželské neshody a nespokojenost.
• Potíže v komunikaci uvnitř partnerství.
• Kontrolující/manipulující chování mužů vůči partnerkám.

Mezi faktory specificky spojené s pácháním sexuálního násilí patří:

• Víra v čest rodiny a sexuální čistotu.
• Ideologie mužského práva na sex.
• Slabé právní postihy za sexuální násilí.

Genderová nerovnost a společenské normalizování násilí na ženách jsou hlavními příčinami násilí páchaného na ženách (WHO, n.d.-b).

4.3.2.2. Fyzické násilí

Za fyzické násilí se považuje jakýkoliv čin, který způsobí fyzickou újmu současnému nebo bývalému partnerovi nebo partnerce v důsledku nezákonného fyzického násilí. Fyzické násilí může mít mimo jiné podobu vážného nebo lehkého ublížení na zdraví, zbavení osobní svobody nebo zabití (Evropský institut pro rovnost žen a mužů, 2017). 

V roce 2014 bylo v Pokynech OSN pro tvorbu výzkumných statistik (United Nations, 2014) uvedeno, že fyzické násilí může zahrnovat širokou škálu fyzických činů, jakými mohou být např:

• fackování nebo házení něčeho, co by mohlo partnerku/partnera zranit.
• Strkání, tahání za vlasy.
• Udeření pěstí nebo čímkoliv jiným, co by mohlo intimního partnerku/partnera zranit.
• Kopání, tahání nebo bití.
• Úmyslné škrcení nebo pálení.
• Vyhrožování použitím zbraně, nože nebo jiné zbraně proti partnerce/partnerovi.

4.3.2.3. Sexualní násilí

Sexuální násilí je jakýkoliv sexuální akt provedený na oběti bez jejího souhlasu. Tento typ násilí může mít podobu znásilnění nebo sexuálního útoku (Evropský institut pro rovnost žen a mužů, 2017).

OSN dodává (United Nations, 2014), že sexuální násilí je jakýkoliv druh škodlivého nebo nechtěného sexuálního chování, které je někomu vnucováno. Zahrnuje činy zneužívající sexuální kontakt, vynucené zapojení do sexuálních aktů, pokusy o sexuální akty nebo jejich dokončení bez souhlasu druhé osoby, sexuální obtěžování, slovní zneužívání, vyhrožování, obnažování, nechtěné doteky, incest atd. 

Podrobnější informace o sexuálním násilí najdete v kapitole  4.4

4.3.2.4. Psychické násilí

Psychické násilí zahrnuje celou škálu chování, které zahrnuje projevy emocionálního zneužívání a kontrolního a manipulativního chování. Často se vyskytují současně s fyzickým a sexuálním násilím ze strany partnerů/partnerek, ale i samy o sobě jsou násilím. Studie ukázaly, že používání více druhů psychického násilí je spojeno se zvýšeným rizikem fyzického a sexuálního násilí na partnerkách/partnerech a může mít na závažné dopady bez ohledu na to, zda došlo k jiným druhům násilí (OSN, 2014).

EIGE navrhuje definici psychického násilí jako „jakýkoliv čin nebo chování, které způsobuje partnerce/partnerovi (i těm bývalým) psychickou újmu. Psychické násilí může mít mimo jiné podobu nátlaku, pomluvy, slovní urážky nebo obtěžování“ (Evropský institut pro rovnost žen a mužů, 2017).

Mezi příklady chování, které spadají do definice psychického násilí, patří následující:

Emoční násilí:

• Urážení nebo způsobování špatných pocitů a pocitů nedostatečnosti.
• Znevažování nebo ponižování před ostatními lidmi.
• Záměrné je strašení nebo zastrašování.
• Vyhrožování přímým ublížením nebo ublížením jiným osobám, na kterých oběti záleží.

Manipulace/kontrolování:

• Izolování skrze zabraňování ve styku s rodinou nebo přáteli.
• Sledování pohybu a sociálních kontaktů.
• Ignorování nebo lhostejné zacházení, přehlížení.
• Rozčilování se, pokud partner/ka mluví s jinými osobami.
• Neoprávněné obviňování z nevěry.
• Kontrola přístupu ke zdravotní péči.
• Kontrola přístupu ke vzdělání nebo na trh práce.

4.3.2.5. Ekonomické násilí

O ekonomickém násilí mluvíme tehdy, když někdo upírá své partnerce či svému partnerovi přístup k finančním zdrojům, obvykle jako formu manipulace nebo kontroly, nebo aby oběť izoloval či jinak poškodil její well-being (United Nations, 2014). 

EIGE popisuje ekonomické násilí jako „jakýkoliv čin nebo chování, které partnerce/partnerovi způsobuje ekonomickou újmu. Ekonomické násilí může mít mimo jiné podobu poškozování majetku, omezování přístupu k finančním zdrojům, vzdělání nebo na trh práce nebo se může také jednat o neplnění ekonomických povinností, jakými jsou např. alimenty (Evropský institut pro rovnost žen a mužů, 2017).

Ekonomické násilí zahrnuje následující činy (United Nations, 2014):

• Odepření přístupu k finančním zdrojům.
• Odepření přístupu k majetku a zboží dlouhodobé spotřeby.
• Záměrné neplnění ekonomických povinností, jakými mohou být výživné nebo finanční podpora rodiny, čímž je oběť násilí vystavována chudobě a strádání.
• Odepření přístupu na trh práce a ke vzdělání.
• Odepírání účasti na rozhodování o ekonomickém postavení.

4.3.2.6. Seznamovací násilí

K domácímu násilí může docházet během randění, společného bydlení, mezi životními partnery nebo v manželství.

Děti a mladí lidé mohou být svědky/němi nebo mohou přímo trpět partnerským násilím mezi svými rodiči. Mladí lidé mohou zažívat partnerské násilí také ve svých vlastních vztazích – takové partnerské násilí mezi mladými lidmi se nazývá seznamovací násilí. Seznamovací násilí je prostředkem kontroly nad druhou osobou ve vztahu, který se vyznačuje mocí a kontrolou. Takové vztahy jsou nebezpečné a škodlivé. K seznamovacímu násilí přispívají genderové stereotypy, ale také nedostatečné kompetence v oblasti zvládání emocí jako např. agresivity a v oblasti řešení konfliktů (Part & Kull, 2019).

Řešení problematiky seznamovacího násilí by nemělo opomíjet genderovou perspektivu, protože často souvisí s genderovými stereotypy a jejich dekonstrukce přispívá k pochopení a prevenci násilí na schůzkách. V předchozí studii bylo zjištěno, že genderově stereotypní postoje mládeže testované skupiny souvisely s postoji, které vedou k seznamovacímu násilí (Part & Kull, 2019).

– 4.3.3. DISKRIMINAČNÍ SITUACE K TÉMATU –

• Nucení k sexu, když ho druhá osoba nechce.
• Představa, že když někdo vezme někoho na rande, pozvaná osoba dluží za rande sex. 
• Přehnaná žárlivost, včetně neustálého obviňování z nevěry.
• Extrémně kontrolující chování, jako je např. určování, co si druhý člověk (ne)smí oblékat, zákaz setkávat se s přáteli a rodinou nebo vyžadování kontroly telefonu, e-mailu a sociálních médií.
• Neustále kontrolování a hněv ve chvíli, kdy se druhá osoba nehlásí.
• Shazování a ponižování včetně negativních poznámek ke vzhledu (oblečení, líčení, vlasů, váhy), inteligenci a aktivitám. 
• Snaha o izolaci od ostatních lidí včetně pomlouvání a shazování ostatních.
• Obviňování druhé osoby z vlastního násilného chování včetně vyjmenovávání konkrétních způsobů, které měly agresora/ku „donutit k agresivnímu chování”.
• Odmítání převzít odpovědnost za své činy.
• Omlouvání se za zneužívání a neustálé slibování, že se to už nebude opakovat.
• Výbušná povaha, kvůli které druhý člověk nikdy neví, co bude dalším problémem, ať už se jedná o chování nebo o to, co daná osoba agresorovi/ce řekne.
• Zamezování ukončení vztahu nebo vyvolání pocitu viny v druhé osobě za rozpad vztahu.
• Vyhrožování, že zavolá úřady (policii, OSPOD, atd.) jako způsob kontroly chování druhého člověka.
• Zabraňování v používání antikoncepce nebo v návštěvě lékařského zařízení.
• Páchání jakéhokoliv fyzického násilí, jako je bití, strkání nebo fackování.

4.3.4. PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE

4.3.4.1. Když studující mluví o partnerském násilí. Tipy pro vyučující:

Studující se mohou obrátit na vyučující nebo jiné dospělé ve škole s obavami, že zažívají seznamovací násilí nebo že v jejich domácnosti dochází k domácímu násilí. Každé takové prohlášení je třeba brát vážně, protože dotyčný mladý člověk může být v nebezpečí.

1. POSLOUCHEJTE!

Dětem a dospívajícím je potřeba nejprve naslouchat. Nezasahujte, nechte je mluvit. Neklaďte návodné, podrobné nebo výzvědné otázky.

Snažte se porozumět tomu, zda:

• Je daná osoba v současné době v ohrožení?
• Může být v ohrožení v budoucnu?
• Je ohrožen ještě někdo další?
• Je nutná lékařská pomoc?
• Co potřebuje?
• Co považuje v současné době za důležité?

2. UZNÁVEJTE!

Poděkujte dospívajícím za to, že si s vámi přišli promluvit. Nevyčítejte jim, že se neozvali nebo nesvěřili dříve (Oceňuji, že o tom mluvíš. Je správné, že ses ozval/a. Muselo to pro tebe být těžké.).

Nevyjadřujte svůj šok nebo nedůvěru, zůstaňte klidní a empatičtí (Mrzí mě, co se ti stalo.).

Naslouchejte a reflektujte pocity dospívajících, ale neříkejte jim, co by měli cítit.

Neodsuzujte a nepochybujte (VĚŘÍM ti. Beru tě vážně. Není to tvoje vina.).

Nekritizujte násilníka – může to být mladý partner, s nímž chodí na schůzky a k němuž chová city.

3. POMOZTE VYHLEDAT POMOC

Cílem vyučujících je naslouchat a v případě podezření na násilí pomoci vyhledat odbornou pomoc. Úkolem vyučujících rozhodně není vyšetřovat a rozhodovat, co se stalo, a zda se to stalo – to dělá orgán sociálně-právní ochrany dětí nebo policie.

Včasný zásah zároveň vysílá jasný signál, že násilí ve vztazích není přijatelné, že je vaše škola bezpečná a zabraňuje eskalaci násilí. Pokud vám studující sdělí důvěrné informace, na jejichž základě se domníváte, že je ohrožena jeho bezpečnost, musíte tyto informace sdělit jinému odborníkovi/odbornici, který může dotyčné osobě pomoci – např. někomu ze školního poradenského pracoviště, vedení školy, pracovníkovi/pracovnici OSPOD, policii. Neslibujte dospívajícím, že informace, které vám sdělí, udržíte v tajnosti – buďte upřímní v tom, co můžete a nemůžete udělat.

Řekněte dotyčné osobě, co se chystáte udělat – např. chcete přivést na pomoc někoho ze školního poradenského pracoviště. Je dobré se souhlasem dospívajících zapojit rodiče, pokud nejsou pachateli násilí (pozor v případě domácího násilí!). Pokud se jedná o závažný incident násilí nebo násilný trestný čin, může být nutné informovat policii, OSPOD nebo lékaře.

Zapište si, co vám dospívající řekli. Používejte slova co nejpřesněji, neinterpretujte. Zapište si, co jste dělali dále a s kým jste mluvili.

Mladí lidé, kteří jsou násilní ve vztahu s partnerem/partnerkou, mohou potřebovat zvláštní pozornost ve spolupráci s OSPODem a policií.

Najděte podporu také pro sebe. Setkat se s něčí osobní zkušeností partnerského násilí může být stresující.

4.3.5. REFERENCE

European Institute for Gender Equality (2017). Glossary of definitions of rape, femicide and intimate partner violence. European Institute for Gender Equality. Retrieved from https://eige.europa.eu/sites/default/files/documents/ti_pubpdf_mh0417297enn_pdfweb_20170602161141.pdf

Krug, E. G., Dahlberg, L. L., Mercy, J. A., Zwi, A. B., & Lozano, R. (Eds.). (2002). World report on violence and health. Genève: Organisation mondiale de la santé. Retrieved from https://www.who.int/publications/i/item/9241545615

Part, K., & Kull, M. (Eds.). (2019). Terved ja turvalised suhted. Noorte kohtinguvägivala ennetamine. Tartu.

United Nations. (2014). Guidelines for Producing Statistics on Violence against Women—Statistical Surveys. New York: United Nations. Retrieved from https://unstats.un.org/unsd/gender/docs/guidelines_statistics_vaw.pdf

WHO. (n.d.). Violence against women. Retrieved 29 September 2022, from https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/violence-against-women