4.2. SEXUÁLNÍ PRÁVA A TĚLESNÁ INTERGITA

4.2.1. ÚVOD

Na úrovni jednotlivých států i na mezinárodní úrovni panuje shoda v tom, co jsou lidská práva, a ta jsou ukotvena v právních předpisech, mezinárodních dokumentech o lidských právech a dalších jiných dokumentech – včetně práva všech osob bez nátlaku, diskriminace a násilí na nejvyšší dosažitelnou úroveň zdraví v oblasti sexuality, včetně přístupu ke službám sexuální a reprodukční zdravotní péče; možnosti vyhledávat, přijímat a předávat informace v oblasti sexuality; přístupu k sexuální výchově; respektování tělesné integrity; svobodné volby partnera/partnerky; práva rozhodnout se, zda bude sexuálně aktivní, či nikoli; práva na dobrovolný sexuální styk, práva na dobrovolné manželství; práva rozhodnout se, zda a kdy mít děti a práva na uspokojivý, bezpečný a příjemný sexuální život (Evropský institut pro rovnost žen a mužů, č. 1, s. 1. d.- a).

O definici sexuálních práv se stále vedou diskuze (Miller, Kismödi, Cottingham, & Gruskin, 2015) a respektování tělesné integrity je jedním z lidských práv. 

Přesto však, ačkoli neexistuje jednotná konkrétní definice sexuálních práv, víme, že v posledních třech desetiletích došlo k rychlému rozšíření uplatňování lidských práv na otázky sexuality a sexuálního zdraví, zejména pokud jde o ochranu před diskriminací a násilím a ochranu svobody projevu a sdružování, soukromí a dalších práv, a to pro ženy, muže, transgender a intersexuální osoby, dospívající a další skupiny. To vedlo k tomu, že v rámci projektu Sexuální zdraví, lidská práva a právo byl vytvořen důležitý soubor lidskoprávních norem podporujících sexuální zdraví a lidská práva (WHO, 2015).

4.2.2. ROZVOJ TÉMATU

4.2.2.1. Sexuální práva a dětská práva

Panuje stále větší shoda na tom, že sexuálního zdraví nelze dosáhnout a udržet ho bez dodržování a ochrany dalších lidských práv. Níže uvedená pracovní definice sexuálních práv je příspěvkem k probíhajícímu dialogu o lidských právech souvisejících se sexuálním zdravím.

Naplňování sexuálního zdraví souvisí s tím, do jaké míry jsou lidská práva respektována, chráněna a naplňována. Sexuální práva zahrnují určitá lidská práva, která jsou již uznána v mezinárodních a regionálních dokumentech o lidských právech a dalších konsenzuálních dokumentech a ve vnitrostátních zákonech (WHO, n.d.).

Mezi práva, která mají zásadní význam pro realizaci sexuálního zdraví, patří (WHO, n.d.):

• Právo na rovnost a nediskriminaci
• Právo nebýt mučen nebo podrobován krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu
• Právo na soukromí
• Právo na nejvyšší možnou dosažitelnou úroveň zdraví (včetně sexuálního zdraví) a sociální zabezpečení
• Právo uzavřít manželství a založit rodinu a vstoupit do manželství se svobodným a úplným souhlasem nastávajících manželů a na rovnost při rozvodu a zániku manželství
• Právo rozhodovat o počtu svých dětí i v době jejich početí
• Právo na informace a vzdělání
• Právo na svobodu přesvědčení a projevu
• Právo na účinnou právní ochranu v případě porušení základních práv

Uplatňování lidských práv vyžaduje, aby všechny osoby respektovaly práva ostatních.

Uplatňování stávajících lidských práv na sexualitu a sexuální zdraví představují sexuální práva. Sexuální práva chrání práva všech lidí naplňovat a vyjadřovat svou sexualitu a těšit se sexuálnímu zdraví s náležitým ohledem na práva ostatních v rámci ochrany před diskriminací (WHO, n.d.). 

Zde je však nutná určitá opatrnost. Některá ze zmíněných práv pocházejí od dospělých. To znamená, že ne všechna tato práva se automaticky vztahují na děti a dospívající. Například právo na konsenzuální manželství se na děti a dospívající nevztahuje. Ale například právo dítěte na informace uznává také Úmluva OSN o právech dítěte. Ta výslovně uvádí právo na svobodu projevu a svobodu vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakéhokoliv druhu (článek 13). Článek 19 odkazuje na povinnost členských států zajistit dětem vzdělání a ochranu mimo jiné před sexuálním zneužíváním.

4.2.2.2. Sexuální výchova a rozvoj dětí

Tělesný vývoj je součástí celkového vývoje dítěte. Sexuální výchova začíná poznáváním svého těla a pocitem blízkosti rodičů – bezpečného a podpůrného vztahu. Sexuální výchova dětí spočívá v prozkoumávání částí vlastního těla, v hledání hodnoty vlastního těla i těl ostatních, v rozpoznávání různých pohlaví či genderových identit, v učení se vyjadřovat své pocity a ve vnímání a chránění svého soukromí. Znalosti a dovednosti v této oblasti pomáhají dítěti stanovit hranice, vyjádřit svá přání, zažít radost z bezpečné fyzické intimity, navázat přátelství, chránit svůj osobní prostor, rozpoznat (sexuální) násilí a v případě potřeby vyhledat pomoc. Sexuální výchova přiměřená věku umožňuje dětem porozumět vlastní sexualitě, chovat se k sobě i ke druhým tolerantně, pozitivně a s respektem, dále vytvářet blízké vztahy založené na rovnosti a souhlasu a převzít odpovědnost za své i partnerovo (sexuální) zdraví. Dospělí hrají velmi důležitou roli, protože jejich postoje, chování a slova formují sexualitu dětí (Part & Kull, 2018; Rutgers, 2015).

Jedna z hlavních zásad holistické sexuální výchovy je přístup založený na (sexuálních a reprodukčních) lidských právech a je pevně založena na genderové rovnosti, sebeurčení a akceptaci rozmanitosti (Part & Kull, 2018; Rutgers, 2015).

Podvědomý či přirozený způsob vzdělávání a učení o sexualitě lze doplnit otevřenými či interaktivními způsoby výuky a dalším vzděláváním. Přínosem tohoto přístupu je normalizace tématu sexuality. Dětem se na jejich otázky odpovídá způsobem přiměřeným jejich věku a ukazuje se jim, že otázky související se sexualitou nejsou negativní, nepříjemné ani nevhodné. Mohou si tak také vytvořit pozitivní vztah ke svému tělu a naučit se vhodným komunikačním dovednostem (například správně pojmenovat části těla). Zároveň se dítě učí, že existují individuální hranice a společenská pravidla, která je třeba respektovat (nemůžeš se dotýkat, koho chceš). Ještě důležitější je, že se dítě učí uvědomovat si a vyjadřovat své vlastní hranice (můžeš říct ne, můžeš požádat o pomoc). V tomto smyslu je sexuální výchova také sociální výchovou a přispívá k prevenci sexuálního zneužívání.

– 4.2.3. DISKRIMINAČNÍ SITUACE K TÉMATU –

• Jedna osoba se dotýká a objímá druhou osobu bez jejího souhlasu, a ta se necítí příjemně.
• Jedna osoba nereaguje na „ne”, které druhá osoba řekne na doteky nebo sexuální akty.

4.2.4. PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE

Systém vlajek Sensoa (v angličtině) je vědecky podložený nástroj pro hodnocení přijatelného a nepřijatelného sexuálního chování dětí a mladých lidí ve věku 0-18 let. Systém vlajek se používá při podpoře zdravého sexuálního vývoje a při prevenci sexuálního nátlaku. Poskytuje náhled na sexualitu, touhy, hranice, kritéria a odstupňování sexuálního chování, čímž se tato témata stávají „otevřenými”, a proto se o nich lépe mluví. 

Komplexní sexuální výchova (anglicky) Prostřednictvím komplexní sexuální výchovy člověk získává znalosti a dovednosti, díky nimž může přemýšlet o svých vlastních postojích v otázkách souvisejících se sexualitou. Na základě těchto informací se člověk sám rozhoduje o realizaci své vlastní sexuality co nejlépe.

• Vzdělávací materiál o těle a emocích (anglicky)
• Podpora rozvoje dítěte. Sexuální výchova přiměřená věku dítěte a zaměřená na jeho potřeby (anglicky)
• Zásady tělesného bezpečí. Znalosti, dovednosti a přístup (anglicky)

4.2.5. REFERENCE

European Institute for Gender Equality. (n.d.). Sexual Rights. Retrieved from https://eige.europa.eu/thesaurus/terms/1381

Miller, A. M., Kismödi, E., Cottingham, J., & Gruskin, S. (2015). Sexual rights as human rights: A guide to authoritative sources and principles for applying human rights to sexuality and sexual health. Reproductive Health Matters, 23(46), 16–30. https://doi.org/10.1016/j.rhm.2015.11.007

Part, K., & Kull, M. (Eds.). (2018). Koolieelses eas laste seksuaalkasvatus: Keha, tunded ja turvalisus Metoodiline materjal lapse seksuaalse arengu toetamiseks. Tallinn: Tervise Arengu Instituut. Retrieved from https://intra.tai.ee/images/prints/documents/154652678970_seksuaalkasvatus.pdf

Rutgers (2015). Spring Fever: Relationships and Sexual Health Education (2015). Rutgers ja Public Health Warwickshire.

WHO. (n.d.). Sexual health. Retrieved 29 September 2022, from https://www.who.int/health-topics/sexual-health

WHO. (2015). Sexual health, human rights and the law. Geneva: WHO. Retrieved from https://apps.who.int/iris/handle/10665/175556