3. SEXUÁLNÍ ZDRAVÍ

3.1. ÚVOD

Naše sexualita, pohoda a fyzické zdraví jsou úzce propojeny. Většina z nás o tom ani nepřemýšlí, zejména pokud jsme zdraví. Pokud se setkáme s obtížemi a problémy souvisejícími s naším fyzickým a duševním zdravím, mnohé z nich mohou mít významný dopad také na náš sexuální život.

Abychom těmto problémům mohli předcházet nebo je adekvátně řešit, musíme o nich nejprve něco zjistit. Zde je několik otázek, které nám mohou na začátku pomoci:

• Jaké máme postoje a pocity k našemu tělu, jak jsou tyto postoje a pocity ovlivněny kulturou a médii a jak se to promítá do toho, jak vypadá náš sexuální život?
• Jak naše vnímání vlastního těla (body image) ovlivňuje náš sexuální život?
• Jak a proč jsou alkohol a drogy součástí sexuálního života lidí? 
• Jak mohou konkrétní nemoci ovlivnit náš sexuální život po fyzické a emocionální stránce?
• Čelí LGBTQ+ lidé specifickým výzvám, pokud jde o jejich sexuální zdraví?

Sexuální zdraví je komplexní stav pohody a zahrnuje více než jen nepřítomnost pohlavně přenosných chorob nebo infekcí. Podle WHO (n.d.) je vhodné mluvit o sexuálním zdraví s pozitivním a respektujícím přístupem, dávat důraz na možnost mít sexuální interakce, které jsou bezpečné a probíhají bez nátlaku, diskriminace a násilí, a které  přinášëjí příjemné zážitky. K naplňování sexuálního zdraví je také zapotřebí naplnění určitých lidských práv (reprodukční práva a práva v oblasti zdraví). Na sexuální zdraví má vliv také naše duševní zdraví a komunikační dovednosti (například určování vlastních hranic, schopnost se zeptat na souhlas k sexuálním aktivitám a sami ho vyjádřit nebo společné rozhodování o antikoncepčních metodách). Fyzické aspekty sexuálního zdraví jsou spojeny se stavy, jako jsou pohlavně přenosné choroby, RTI (infekce reprodukčního traktu) a celkový zdravotní stav.

Další definice sexuálního zdraví mohou zahrnovat (1) roli sexuality a vztahů (romantických a/nebo sexuálních) v našem životě a (2) roli pozitivních zkušeností jednotlivců a jejich partnerů a partnerek.

Pro dobré zdraví je nezbytné znát a chápat své tělo a být s ním v pohodě. Znalost fungování lidského těla a interindividuálních odlišností je také zásadní pro sexuální zdraví. Doporučuje se učit děti a mladé lidi o reprodukci, hygieně, nemocech a možnostech prevence/ochrany. Stejně důležité je také to, aby znali své vlastní tělo a jeho hranice a uměli pochopit různorodé prožitky těl jiných lidí. Díky tomu pak mohou lidé diskutovat svých hranicích (a hranicích jiných osob) a respektovat je.

Některé výzvy týkající se sexuálního zdraví mohou být také v rozporu s různými kulturními normami včetně reprezentace mužství a ženství. Normy maskulinity mohou například motivovat muže, aby si nevšímali své bolesti a trpěli v tichosti, zatímco sexuální zdraví lidí všech pohlaví vyžaduje, aby byli sami k sobě upřímní, znalí a zodpovědní vůči svému tělu a dbali na jeho vztah ke své sexualitě.

3.2. ROZVOJ TÉMATU

3.2.1. Sexuální zdraví a touha

• Rozdílné touhy a jejich míra, kolik touhy je „normální“?

Sexuální touha může být ovlivněna mnoha faktory a je naprosto normální, že se v průběhu času mění. Zde je několik faktorů, které mohou ovlivnit naši sexuální touhu:

• Fyzické a psychické příčiny, stres a vztahové prožitky u lidí všech genderů.
• Zdravotní problémy, jako je cukrovka a zneužívání alkoholu, mohou způsobit problémy s erekcí. 
• Léky na předpis mohou ovlivnit sexuální reaktivitu.
• Mnohé psychologické faktory, včetně individuálních specifik, zahrnující také: 

• Únavu a stres, sexuální úzkost, nadměrnou potřeba uspokojit partnerku či partnera. 
• Vnitřní konflikty způsobené náboženskou naukou, pocity viny, internalizovanou homofobií mohou přispívat k neuspokojení, stejně jako konflikty ve vztazích.

Úzkost a stres mohou také vést k potenciálním problémům s erekcí a orgasmem a k předčasné ejakulaci. Další formou změny míry sexuální touhy, která může být pro člověka škodlivá, je hypersexualita.

Jak bylo uvedeno výše, sexuální zdraví se prolíná s mnoha dalšími oblastmi a faktory souvisejícími s naším celkovým zdravím. Některé z nich nyní prozkoumáme.

3.2.2. Chování, které zvyšuje náchylnost k onemocnění (neboli „rizikové chování“)

• Užívání návykových látek

Alkohol a drogy jsou běžně ve společnosti vnímány jako prostředky k posilnění, odvaze nebo k prolomení ledů. Skutečnost je ale často velmi odlišná. Někteří lidé užívají alkohol, aby sami sobě dovolili být sexuální, nicméně užívání alkoholu nebo drog může vést k rizikovým sexuálním situacím, mít tlumící účinky nebo zvyšovat riziko získání sexuálně přenosných infekcí. K posledně jmenovanému může dojít ve chvíli, kdy si osoba pod vlivem drog nebo alkoholu nemusí být jista a vědoma svých potřeb, může mít tak změněné hranice ohledně sexuálního zdraví. Také může vynechat rozhovory o antikoncepci a/nebo bezpečnějších praktikách.

• Chemsex

Chemsex lze definovat jako provozování sexuálních aktivit pod vlivem specifických rekreačních drog obvykle za účelem udržení, posílení, prodloužení sexuální aktivity, za účelem odstranění zábran nebo usnadnění sexuálního prožitku (Drysdale, 2021). Dále lze chemsex definovat jako užívání drog speciálně s účelem mít sex nebo užívání těchto látek během sexu (Maxwell, Shahmanesh a Gafos, 2019). Mezi využívané drogy obvykle patří různé nelegální stimulanty, které lze souhrnně označit jako fourchemy (Uholyeva & Pitoňák, 2022).

Alkohol, marihuana a poppers jsou z definice chemsexu obvykle vyloučeny. Se chemsexem jsou obvykle spojovány látky jako metamfetamin, mefedron (nebo jiné silné stimulanty), g-hydroxybutyrát (GHB)/γ-butyrolakton (GBL) nebo ketamin – souhrnně označované jako fourchemy. Chemsex praktiky zvyšují počet sexuálních partnerů a jsou obvykle spojeny s vyšší náchylností k onemocnění pohlavně přenosnými nemocemi. Chemsex může zvyšovat riziko nákazy virem HIV nebo jinou pohlavně přenosnou chorobou a je typický spíše pro muže, kteří mají sex s muži (MSM). Tito muži se mohou, ale nemusejí identifikovat jako gayové, bisexuálové, heterosexuálové atd. Účast na chemsexu dosahuje vrcholu mezi třicátým a čtyřicátým rokem života, ale je patrná v každém věku (Maxwell, Shahmanesh, & Gafos, 2019; Blomquist et al., 2020). K šíření kultury chemsexu významně přispívá využívání digitálních technologií a aplikací pro sexuální seznamování (Drysdale et al., 2020). Psychosociální intervence jsou účinné, ale musejí se zabývat jak negativními následky souvisejícími s užíváním drog tak s těmi v sexuální oblasti (Knight et al., 2019).

Zařazení témat užívání a zneužívání návykových látek je cenným faktorem při rozhovorech o sexuálním zdraví a souhlasu, protože je důležité učit, že každý člověk reaguje na drogy/alkohol jinak. Zároveň je odlišná i míra, která může u konzumace drog změnit vnímání reality u každého jinak. Při konzumaci alkoholu a/nebo drog může být obtížnější zůstat v bezpečí jak fyzicky (prevence přenosu pohlavně přenosných chorob a vyhýbání se sexuálnímu násilí) tak psychicky (schopnost vyjádřit souhlas, udržet si hranice, věnovat se pouze preferovaným činnostem) atd.

3.2.3. Sexuálně přenosné infekce (STI) a sexuálně přenosné nemoci (STD)

Za prvé je důležité si uvědomit rozdíl mezi pohlavně přenosnými infekcemi (STI) a pohlavně přenosnými chorobami (STD). STI jsou infekce, které se mohou přenášet pohlavním stykem dvou osob, v případě, že jsou do těchto praktik zahrnuty slizniční sekrety, krev, sliny, sperma a tření kůže. Pokud se neléčí, mohou se některé pohlavně přenosné infekce změnit v pohlavně přenosné choroby STD. Například můžete mít v těle pohlavně přenosnou infekci, aniž byste měli jakékoliv příznaky. Můžete ji také dále přenést nechráněným pohlavním stykem. Tato infekce se pak může projevit fyzickými příznaky u osoby, na kterou byla přenesena, a změnit se tak v pohlavně přenosnou chorobu. Mezi nejčastější pohlavně přenosné infekce patří chlamydie, kapavka, trichomoniáza, genitální bradavice, genitální herpes, pubické vši a syfilis. Nejčastějšími pohlavně přenosnými nemocemi jsou hepatitida B a C, syfilis a HIV/AIDS.

Podle Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (2021) je lidský papilomavirus (HPV) jednou z pohlavně přenosných infekcí (většinou zůstává neodhalena), kterou se někdy v životě nakazí zhruba 75 % sexuálně aktivních lidí. Děje se tak proto, že HPV se může přenášet i chráněným pohlavním stykem. Podle výše uvedeného centra však HPV zůstane v 9 z 10 případů neodhalen a naše tělo ho do dvou let vyloučí. K dispozici jsou různé typy očkování, která mohou chránit před některými kmeny HPV. Některé netestované a neléčené kmeny HPV s sebou nesou vysoké riziko vzniku rakoviny děložního čípku (u lidí s dělohou) a genitálních bradavic (u kohokoliv).

Jak již bylo zmíněno výše, lidé, kteří mají pohlavně přenosnou infekci, nemusejí mít žádné příznaky, což usnadňuje přenos na jinou osobu. Nejjednodušším způsobem, jak této situaci zabránit, je nechat se pravidelně testovat a vést rozhovory o sexuálním zdraví se sexuálními partnery. Pokud má infekce příznaky, mohou se projevit bolestí při močení, neobvyklým výtokem z pochvy, penisu nebo konečníku, kožními změnami v okolí genitálií a konečníku, vyrážkou a dalšími příznaky (NHS – National Health Service, 2021). Nejspolehlivějším způsobem, jak zabránit nákaze pohlavně přenosnou chorobou, je vždy používat ochranu (například kondom při vaginálním, orálním a análním sexu).

Některé infekce, jako například HIV, však mohou být v těle infikovaného jedince přítomny, jsou přesto pro testování neviditelné, pro což se používá pojem diagnostické okénko. Například virus HIV může být pro testování nezjistitelný ještě 4-12 týdnů po kontaktu, zatímco jedinci již mohou být infekční. Pokud existuje podezření na potenciální rizikový sexuální kontakt, je pak nejbezpečnější vyčkat, zdržet se nových sexuálních kontaktů a nechat se testovat až po uplynutí této doby. 

Proto je důležité si uvědomit, že pokud jsme sexuálně aktivní, jsou pohlavně přenosné infekce a nemoci součástí našeho života. Pohlavně přenosné choroby nejsou něčím, čeho bychom se měli bát, ale spíše tím, o čem bychom měli být informováni, aby každý z nás mohl o své sexuální zdraví pečovat, předcházet STI a STD, léčit je a vést spokojený sexuální zdravý život. Nechat se testovat a mluvit o tomto tématu se sexuálními partnerkami a partnery jsou dva postupy, které mohou každému pomoci toho dosáhnout. Dalším může být rozhovor s lékařem nebo pravidelné informování a vzdělávání se namísto udržování strachu, dezinformací nebo mýtů souvisejících se sexuálním zdravím.

Mladí lidé mohou být zvláště zranitelní vůči pohlavně přenosným chorobám, protože jsou sexuálně aktivní a mají také vyšší sklon k chování, které je může činit zranitelnějšími vzhledem k jejich psychosociálnímu a neurologickému vývoji (Berenbaum, Beltz & Corley, 2015; Hazen, Schlozman & Beresin, 2008). K tomu může docházet z důvodu nedostatečných znalostí nebo přetrvávajících mýtů a dezinformací o sexuálním zdraví, které jsou důsledkem toho, že sexuální a reprodukční zdraví je tabuizované téma.

• HIV (z anglického „Human Immunodeficiency Virus“: virus lidské imunitní nedostatečnosti)

HIV je jednou z nejvíce stigmatizovaných pohlavně přenosných chorob, k čemuž přispívá šíření dezinformací a strachu namísto osvěty. Pokud se virus neléčí nebo není odhalen, může se vyvinout v život ohrožující onemocnění známé jako AIDS (Acquired Immunodeficiency Syndrome) čili syndrom získané imunitní nedostatečnosti. Při odhalení a léčbě antiretrovirovou léčbou (ART) se však virus může stát nepřenosným, a osoba tak může vést spokojený a plnohodnotný život. Virus HIV se rozšířil zejména mezi MSM (muži, kteří mají sex s muži) – takto  jsou nazýváni epidemiology, kteří chápou, že MSM se mohou identifikovat různě (gay, bisexuál, heterosexuál atd.). Důvody, proč jsou MSM obzvláště náchylnější k HIV, jsou komplexní. Nejefektivněji je popisuje tzv. syndemie HIV – synergický vliv více epidemií včetně častých souběžných infekcí nebo zdravotních stavů (např. s jinými pohlavně přenosnými chorobami, jako je syfilis), ale i dalších behaviorálních faktorů a společenských podmínek (Pitoňák, 2018). Mezi syndemické faktory patří např:

• Biologické faktory: 

• • Nechráněný anální styk (UAI – unprotected anal intercourse) je v této skupině častější sexuální praktikou a zároveň je UAI praktikou s vyšší pravděpodobností přenosu HIV (Patel, et. al., 2014), která má přibližně dvacetkrát vyšší pravděpodobnost přenosu než vaginální styk (Baggaley, White, & Boily, 2010). Přesto je důležité si uvědomit, že anální styk získává na popularitě mezi páry různého pohlaví, což je důležitým faktorem, který je třeba zmínit při informování o prevenci HIV a přenosu obecně.
  • MSM jako skupina s vyšší prevalencí infekce HIV pak automaticky generuje vyšší riziko, že se při sexuálním styku nakazí i jednotlivý muž mající sex s muži.

• Sociální a kulturní faktory:

• • Společenská stigmatizace neheterosexuálních osob a menšinový stres, které způsobují vyšší výskyt problémů s duševním zdravím u neheterosexuálních osob.
  • Stigmatizace také systémově znevýhodňuje gaye a lesby, například pokud jde o jejich praktiky při hledání vztahů (např. jsou jejich šance na seznámení s partnerem nebo hledání partnera v cisheteronormativní společnosti stejné?) nebo prostřednictvím přístupu k preventivním nástrojům, jako je PrEP nebo PEP (např. mohou být obtížně dostupné, drahé) nebo stigmatizace ovlivňuje jejich socioekonomický status.
  • Stigmatizace HIV/AIDS obecně – informace o viru jsou sdíleny se záměrem vyvolat strach a moralizovat lidi, což může vést k méně otevřené komunikaci a chování spočívajícímu v zatajování a také k nižší ochotě nechat se testovat (např. kvůli strachu ze studu apod.).

• U = U (Undetectable=Untransmittable, v češtině N = N Nedetekovatelný = Nepřenositelný)

Důležitým faktorem, který je třeba zmínit v souvislosti s HIV, je zásada založená na konceptu léčby jako prevence (TasP = Treatment as Prevention), která předpokládá, že ART (intiretrovirová léčeba) je účinnou formou léčby, která omezuje přítomnost viru v krevním řečišti a dalších tělesných tekutinách do té míry, že je prakticky nedetekovatelná. Navzdory skutečnosti, že moderní technologie dokáží odhalit i velmi nízký počet částic HIV v těle, bylo vědecky prokázáno, že tzv. nedetekovatelná virová zátěž účinně blokuje možnost přenosu na nulu (0), a proto je ztotožňována se slovem nepřenositelná. Význam této zkratky je nedetekovatelný = nepřenositelný (Leahy, 2018). Existují robustní vědecky podložené důkazy, které prokazují platnost U=U. Tento princip se stal nástrojem destigmatizace.  U=U má význam v prevenci dalšího přenosu viru, protože snižuje stigmatizaci života s HIV a také získávání dalších informací o něm. Dosažení a udržení nedetekovatelné virové nálože závisí na důsledném užívání antiretrovirové medikace podle předpisu (Eisinger, Dieffenbach, & Fauci, 2019).

• Pre-expoziční profylaxe HIV (PrEP)

Pre-expoziční profylaxe je lék (druh antiretrovirové léčby), který užívají osoby, jež nejsou HIV pozitivní, proto, aby se chránily před nákazou HIV při pohlavním styku nebo injekčním užívání drog. PrEP obvykle užívají ti jedinci, kteří by jinak byli náchylnější k nákaze virem HIV a kde tradiční metody, jako je používání kondomů, nemusí představovat dostatečně spolehlivou možnost (např. jedinci si mohou být vědomi toho, že nemohou nebo nechtějí používat kondomy ve všech situacích, např. v situacích během užívání návykových látek). PrEP je obvykle lék na předpis, ale v některých zemích může být snadno dostupný. PrEP je však vždy vhodné užívat v rámci pravidelných kontrol. PrEP dokáže s velmi vysokou účinností zabránit tomu, aby se HIV v těle uchytil a šířil se po těle (Desai et al., 2017). Neposkytuje však ochranu před jinými pohlavně přenosnými chorobami. Dostupnost PrEP je pro některé skupiny lidí omezená (například kvůli jeho ceně nebo procesu jeho získání).

• Bariérová ochrana

Bariérová ochrana je nástroj, který snižuje riziko přenosu pohlavně přenosných chorob.

Nejznámější a nejpoužívanější je kondom, který se navlékne na penis. Existují však i další metody ochrany, jako je vaginální kondom (pro zavedení do pochvy, viz obrázek 2) nebo  latexová rouška „dam“ (zakrývá vulvu nebo konečník, takže je užitečná i při orálním sexu – viz obrázek 3). Tyto typy bariérové ochrany bohužel nejsou tak běžně dostupné, ale určitě je lze koupit ve většině sexshopů. Více informací o ochranných metodách si můžete přečíst v kapitole 7 související s evropskými zákony (v sekci o sexuálním a reprodukčním zdraví).

Obrázek 2. Vaginální kondom

Obrázek 3. Dentální hráz

Jedním z nejčastějších důvodů, proč lidé provozují nechráněný sex, je nedostatek informací o formě šíření pohlavně přenosných infekcí a chorob. Často se stává, že jeden z partnerů z různých důvodů odmítá používat kondom, což může ztěžovat sdělování vlastní potřeby mít bezpečný sex. Co můžete v těchto situacích udělat, je promluvit si s partnerem o vlastních potřebách, hranicích a preferovaných metodách ochrany, a tak najít společné řešení, díky kterému se všichni zúčastnění budou cítit bezpečně. Partneři a partnerky se někdy dobrovolně rozhodnou kondom nepoužívat (například často docházejí na testy, mají stabilní vztah, používají jiné antikoncepční prostředky atd.), vždy by to však mělo být po vzájemné domluvě.

Typy antikoncepčních metod pro prevenci nechtěného těhotenství (NHS, 2021):

• Hormonální antikoncepce – pilulky: Jedná se pilulky obsahující hormony, většina obsahuje kombinaci estrogenu a progesteronu, a mohou je užívat osoby s dělohou, protože zabraňují uvolnění vajíčka. Obvykle se předepisuje užívání 1 pilulky denně (každý den přibližně ve stejnou hodinu) po dobu 21 dní v měsíci. V následujících 7 dnech, kdy se žádná pilulka neužívá, by se mělo objevit krvácení. Po těchto 7 dnech začíná dalších 21 dní každodenního užívání tablet. Pilulka může mít mnoho nežádoucích účinků a také se může vzájemně ovlivňovat s jinými léky, proto by měla být řádně konzultována s gynekologem a praktickým lékařem. Nežádoucí účinky mohou být různé, ale nejčastěji se vyskytuje zvýšené riziko vzniku žilní trombózy, akné, bolesti hlavy, nadýmání, únava a změny nálad (Teal & Edelman, 2021). Mnoho lidí také uvádí změny ve způsobu prožívání (například změny hladin energie, ztráta sexuálního libida a změny týkající se menstruace). Užívání pilulek je třeba vždy promyslet a zároveň pečlivě zvážit všechna pro a proti. Při správném užívání může mít pilulka 99% účinnost v prevenci těhotenství. Dalšími typy hormonálních pilulek jsou pilulky s progestagenem, které se užívají každý den bez přestávky. Ostatní pravidla užívání (užívání pilulky přibližně ve stejnou dobu denně) jsou stejná a účinnost je podobná. Účinnost hormonálních pilulek může být ovlivněna při žaludečních potížích, zvracení nebo průjmu.

• Kondomy: existují dva typy kondomů, a to a) vnější kondomy, které se nasazují na ztopořený penis, a b) vnitřní kondomy, které se zavádějí do pochvy nebo konečníku. Oba typy kondomů, pokud jsou správně používány, zabraňují nechtěnému otěhotnění i přenosu většiny pohlavně přenosných chorob. Kondomy jsou nejbezpečnější a nejúčinnější metodou, která vás ochrání před přenosem pohlavně přenosných chorob při penetračním sexu.

• Vnější kondomy jsou obvykle vyrobeny z latexu, ale v případě alergie na latex je lze sehnat i z jiných materiálů. S kondomy lze používat lubrikanty, které by ale měly být na vodní bázi, aby neovlivňovaly funkci kondomu. Každý kondom lze použít pouze jednou. Při dalším sexu je třeba použít nový. Kondomy by měly být ideálně skladovány na nepříliš horkých a slunných místech, neměly by přijít do styku s ostrými předměty a měly by být použity před uplynutím doby expirace. Při rozbalování kondomu je dobré být opatrné a opatrní při jeho otevírání, aby nedošlo k jeho propíchnutí nebo k jinému poškození. Poté jej položte na vrchol ztopořeného penisu a srolujte jej až k jeho kořenu. Ujistěte se, že dobře drží. Jednou za čas můžete zkontrolovat, zda kondom dobře drží. Při vytahování penisu z pochvy/anusu dávejte pozor, abyste kondom drželi u kořenu, abyste zabránili případnému sklouznutí, Kondomy jsou účinné na 98 %.

• Vaginální kondomy fungují na stejném principu jako vnější kondomy, protože vytvářejí bariéru na vnitřní straně, takže se sperma nemůže dostat k vajíčku, a způsobit tak těhotenství. Kondom by měl být před sexem vložen do pochvy, přičemž je třeba dbát na to, aby se ho penis předtím nedotýkal. Při otevírání kondomu dávejte pozor, abyste nepoužili zuby nebo ostrý předmět. Důležité je se vyhnout riziku jeho roztržení. Menší kroužek umístěte dovnitř vagíny a větší kroužek kondomu na otvor vagíny. Jedním z rizik při použití ženského kondomu je, že penis může vklouznout mezi kondom a stěnu pochvy, nebo pokud se kondom zasune příliš hluboko, existuje možnost, že se zasekne uvnitř pochvy. Vaginální kondomy jsou účinné z 95 %.

• Nitroděložní tělísko je malý předmět určený k zavedení do dělohy, který může být hormonální nebo nehormonální. Nitroděložní tělísko může být zavedeno pouze gynekologem. Každý typ nitroděložního tělíska má jiná specifika, chránit před otěhotněním může až po dobu 5 let. Pro některé lidi to může být výhodná forma antikoncepce, protože nevyžaduje velké úsilí a je vysoce účinná v prevenci otěhotnění (99 %). Přesto mohou některé osoby při užívání nitroděložního tělíska pociťovat zvýšenou bolest a silné krvácení během menstruace. Nitroděložní tělísko nechrání před pohlavně přenosnými chorobami.

• Antikoncepční náplast je podobná jiným náplastem a uvolňuje do těla hormony přes kůži. Obsahuje stejné hormony jako pilulky (progesteron a estrogen), a je vyrobena tak, aby ji mohly používat osoby s dělohou. Náplast je nutné používat podle pokynů na obalu. Jedna náplast by se měla nosit přibližně jeden týden, poté se vymění za novou. Náplasti se také používají v cyklu 4 týdnů, 3 týdny s náplastí (každý týden nová) a jeden týden bez náplasti. Náplast by měla být odolná vůči vodě a potu, takže není nutné žádné omezení režimu. Možné nežádoucí účinky mohou být podobné jako u hormonálních tablet (včetně zvýšeného krevního tlaku).

• Pesar  je silikonová membrána, která se zavádí do pochvy před pohlavním stykem. Pesar zakrývá děložní hrdlo a vytváří bariéru, takže spermie nemohou proniknout do dělohy, a tak oplodnit vajíčko. Aby byl pesar účinný, musí zůstat nasazený nejméně 6 hodin po pohlavním styku a doporučuje se používat společně se spermicidním gelem, který má přibližně 94% účinnost při prevenci otěhotnění. Pesary mají různé velikosti, takže může chvíli trvat, než najdete tu správnou velikost pro vás a naučíte se je správně používat. Jeden pesar lze používat opakovaně přibližně 1-2 roky.

• Vasektomie je chirurgický zákrok u lidí s varlaty, při kterém se přeruší nebo utěsní trubice vedoucí spermie do penisu (chámovody), a tím se zabrání otěhotnění. Vasektomii lze opět zvrátit chirurgickým opětovným spojením těchto kanálků, úspěšnost zpětné operace však není zaručena, zejména čím delší doba od provedení vasektomie uplynula. Prvních několik týdnů (8-12) po zákroku by se měly používat jiné antikoncepční metody, protože v chámovodech mohou být stále přítomny spermie. Po vasektomii stále dochází k ejakulaci, ale sperma neobsahuje spermie. Někteří lidé mohou mít po tomto zákroku problémy s bolestivými varlaty.

• Ženská sterilizace u lidí s dělohou znamená zablokování nebo uzavření vejcovodů, aby se zabránilo tomu, že se vajíčka dostanou ke spermiím, a budou tak oplodněna. Většina zákroků podvázání vejcovodů je nevratná. Pokud se o zpětnou operaci pokusíme, vyžaduje to rozsáhlý chirurgický zákrok, který není vždy účinný.

• Vaginální kroužek je měkký plastový kroužek, který se zavádí do pochvy a který uvolňuje estrogen a progesteron, aby zabránil otěhotnění. Kroužek funguje po dobu jednoho měsíce, pokud je správně umístěn uvnitř pochvy. Pokud se kroužek dostane ven, lze jej omýt teplou vodou a znovu umístit dovnitř. Je účinný z více než 99 %.

3.2.4. Sexuální zdraví a naše tělo

Sexuální zdraví závisí také na tom, jaký máme vztah k vlastnímu tělu a jakou máme body image (více se můžete dočíst v tématu Sexuální zrání). Vnímání vlastního těla může být značně ovlivněno, pokud jsou přítomny některé formy poruch příjmu potravy. Negativní vnímání vlastního těla může také posilovat držení restriktivních diet, extrémní cvičení či jiné dietní chování. Naše body image i poruchy příjmu potravy jsou značně ovlivněny sociálními médii (Hogan & Strasburger, 2008). Negativní body image může vést také k touze po tělesných úpravách k dosažení štíhlé postavy, pořízení tetování, piercingu nebo jiného ozdobného atributu, ale může se projevovat i prostřednictvím oblečení, používáním přípravků proti stárnutí nebo podstupováním plastických operací (Antonova et al., 2019; Song, & Kim, 2005).

• Sex by neměl bolet

Bolest signalizuje, že něco není v pořádku. Může být způsobena nedostatečnou lubrikací nebo třeba stresem. Když sex bolí (a nejde o součást konsenzuálních BDSM praktik), měli bychom přestat nebo zpomalit. Pokud je příčinou stres nebo strach, což je velmi časté zejména při prvním sexu nebo s novou osobou, je důležité to partnerovi sdělit a dělat věci, které uklidňují a uvolňují svaly. Pokud je příčinou nedostatečná lubrikace, je možné použít lubrikační gel. To je nutné zejména při análním sexu. Bolest při sexu může mít i závažnější příčiny, jako je vaginismus, endometrióza nebo fimóza. V takových případech je důležité kontaktovat odborníka – gynekologa nebo urologa.

• Rakovina prsu 

Přestože je rakovina prsu u dospívajících velmi vzácná, riziko u dospívajících a mladých dospělých se zvyšuje, proto je dobré zmínit preventivní samovyšetření nebo zdroje informací pro budoucí použití (mamografické vyšetření a úhrada ze zdravotního pojištění), hovořit o nejčastějších příznacích, jako je nová bulka (bulky) v prsu nebo podpaží, změna tvaru a velikosti prsu, otok a další. Samovyšetření je ideální provádět jednou měsíčně.

• Jak se samovyšetřovat (přesnější návod najdete zde).
• Nejlepší doba pro samovyšetření je 1-2 týdny po menstruaci.
• Vizuálně si prsa zkontrolujte ve stoje před zrcadlem, a to jak s rukama dolů, tak s rukama nad hlavou, aby šly vidět případné změny.
• Poté v poloze vleže na zádech lehkým tlakem dvěma nebo třemi prsty krouživými pohyby obkružte prsní tkáň, a to jak na povrchu, tak i trochu hlouběji. Všimněte si případných bulek nebo tvrdosti.

• Rakovina varlat 

Rakovina varlat postihuje mladé lidi od 15 let, proto je důležité o ní informovat dospívající. Typickými příznaky jsou nebolestivý otok nebo bulka v jednom z varlat, jakákoliv změna tvaru nebo struktury varlat a změna pevnosti varlete. Nejlepším preventivním opatřením je také samovyšetření, nejlépe prováděné jednou měsíčně. 

Jak provádět samovyšetření (přesnější návod najdete zde):

• Uchopte horní část jednoho varlete mezi palec a ukazováček a druhou rukou si přidržte spodní část varlete.
• Lehkým stiskem varle jemně převalujte a vnímejte, zda na něm nejsou tvrdé bulky nebo hrbolky.

• Ženská obřízka

Obvykle lze ženskou obřízku definovat jako postup odstraňování zdravých vnějších pohlavních orgánů dívek/žen ze sociokulturních důvodů v zemích mimo Evropu (často bez jejich souhlasu nebo plného pochopení důsledků těchto zákroků). Takové zmrzačení pohlavních orgánů může v nejhorších případech vést až k náhlé smrti. Dalšími bezprostředními následky může být silné krvácení, intenzivní bolest, infekce, poranění sousedních orgánů, zadržování moči a obrovský šok. Dlouhodobými následky může být tvorba cyst, vznik abscesu, dlouhotrvající infekce a mnoho dalších. To má také obrovský negativní dopad na potěšení a sexuální život osob, které tento zákrok podstoupily (WHO, 1998). Po tomto zákroku se běžně vyskytují psychické potíže, především posttraumatická stresová porucha (PTSD) a afektivní poruchy. Tuto oblast je však třeba více zkoumat, protože většina dosavadních studií se zaměřovala pouze na fyzické aspekty ženské obřízky. Zapojení informací o ženské obřízce může být součástí diskuze o kulturních standardech či ideálu krásy v různých kulturách a o tom, jak poškozují zdravá těla (Mulongo, Hollins, & McAndrew, 2014). 

-> Více k přečtení v sekci o pohlavním zrání 

3.2.5. Provázanost s duševním zdravím

Problémy s duševním zdravím lidí s menšinovou sexuální orientací a osob s rozmanitou genderovou identitou je třeba nejprve zasadit do kontextu historické (avšak na některých místech stále přetrvávající) patologizace a medikalizace „homosexuality“ nebo „transsexuality“, která zavedla přetrvávající formy stigmatu, jež mohou komplikovat i současné pozitivní a destigmatizační rozhovory o duševním zdraví a pohodě LGBTQ+ mládeže a dospělých. Až do vydání desátého vydání Mezinárodní klasifikace nemocí v roce 1990 mohla být „homosexualita“ patologizována jako jedna z diagnostických kategorií. Teprve v roce 2019 byl zastaralý a stigmatizující pojem „transsexualismus“ nahrazen „genderovou inkongruencí“, která umožňuje depatologizovat normální lidskou genderovou rozmanitost.

Nicméně i přes tuto nedávnou depatologizaci, která jasně ukazuje, že na tom, že je člověk LGBTQ+, není nic špatného a nejde o onemocnění, výzkumy týkající se pohody a duševního zdraví LGBTQ+ lidí nadále dokazují, že život ve světě, který prosazuje různé cisheteronormativní formy marginalizace, diskriminace a stigmatizace, představuje další výzvy, které mohou způsobovat psychické potíže a vést ke zdravotním rozdílům. Tyto dodatečné výzvy jsou často zahrnuty do pojmu menšinový stres (včetně stigmatizace, diskriminace, nesouhlasu rodiny, společenského odmítnutí, násilí a dalších forem viktimizace a marginalizace), Například mezinárodní výzkumy ukazují, že pravděpodobnost sexuálního napadení, násilí při randění a šikany je u LGBTQ+ studujících mnohem vyšší než u jejich heterosexuálních vrstevníků (Pitoňák, 2017; Plöderl, & Tremblay, 2015). V důsledku menšinového stresu mezinárodní výzkumy dokládají, že LGBTQ+ jedinci čelí dodatečnému a významnému stresu, který se může projevovat několikanásobně vyšší mírou úzkosti nebo deprese, několikanásobně vyšší mírou sebevražedných myšlenek a pokusů o sebevraždu, častějším užíváním návykových látek, jakož i vyšší mírou zameškání školní docházky, například z důvodu obav o vlastní bezpečí. Kromě toho strach z diskriminace v rodině a v systému zdravotní péče způsobuje, že se mnoho LGBTQ+ lidí vyhýbá vyhledání odpovídající péče.  

Důležitost informovanosti o dopadech stigmatizace, marginalizace a diskriminace na duševní zdraví však nekončí poznáním jejich neblahých účinků. Musíme si být vědomi také strategií, které mohou pomoci jejich dopady zmírnit. Školy mohou například zavést pravidla a metodiky, které berou v potaz rozmanitost a inkluzi ve školním prostředí, a ujistit se, že tato pravidla jsou jasně ke všem komunikována (např. včetně potenciálních šikanujících). Výzkum prokázal, že studenti ve školách, které taková pravidla zavedly, měli nižší sebevražednost ve srovnání se studenty ve školách, které taková pravidla neměly (Hatzenbuhler, 2011).

-> Více se dočtete v tématu Identita: Sexuální rozmanitost.

– 3.3. DISKRIMINAČNÍ SITUACE K TÉMATU –

Mnoho stereotypů a předsudků může být zraňujících, včetně:

• Očekávání, že muži jsou vždy připraveni na sex.
• Homosexuální muži nedokážou navázat stabilní a pečující vztah a zajímají se pouze o příležitostný sex.
• Dobře vychované dívky nemají zájem o sex. 

Situace, kdy je přednáška a informace o HIV vždy spojena s debatou o LGBTQ+ lidech. Je to příklad stigmatizace LGBTQ+ lidí (zejména gay komunity).

• Gayové a queer LGBTQ+ lidé jsou automaticky spojováni s vyšším výskytem pohlavně přenosných chorob. 
• Stigma kolem léků, jako je PrEP – např. zacházení s lidmi, kteří je chtějí užívat, jako s lidmi, kteří chtějí být nezodpovědní ve svém sexuálním chování. 
• Zahanbování lidí za to, že žijí bohatým sexuálním životem.

3.4. PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE

3.4.1. Sexuální výchova ve škole

Poskytujte obecné a neutrální informace bez politického nebo náboženského přesvědčení. Vyhnete se tak nerespektování rodinných hodnot jednotlivých dětí, které se pravděpodobně liší. Učte o tom, jak pečovat o své sexuální zdraví, o prevenci, antikoncepci a o pohlavně přenosných chorobách či o léčbě namísto abstinence. Zmiňte se o legislativě a věkových hranicích pro sex a (etickou) konzumaci pornografie.

Výchova k sexuálnímu zdraví může probíhat, pokud existuje vzájemný pocit důvěry, bezpečí a pohodlí. Abyste toho dosáhli, může vám pomoci držet se několika základních pravidel. Některá jsou jsou určena pro studující, některá spíše pro vyučující (Alberta, n.d.):

• Diskuze ve třídě jsou důvěrné.
• Vyhněte se kladení osobních otázek studentům.
• Informujte, že odmítnout sex je v pořádku.
• Otázky jsou vítány, pokud jsou uctivé.
• Pro části těla a intimní činnosti používejte vědecké termíny namísto metafor.
• Používejte inkluzivní jazyk.
• Nasloucháme, když mluví ostatní.
• Mluvíme každý za sebe (Já výroky).
• Respektujeme osobní hranice.
• Jsme citliví k různorodosti a dáváme si pozor na neopatrné poznámky.
• Informujte, že je v pořádku se bavit.
• Ujistěte se, že rozhovor je přiměřený věku a vývojovému stupni žactva.
• Ujistěte se, že všichni souhlasili s otevřením daného tématu.
• Ujistěte se, že vysvětlujete a nabízíte mnoho příkladů, aby se informace dostaly ke studentům.
• Informace můžete mít vyvěšené ve třídě (plakát/bulletin, leták apod.).
• Posilujte myšlenku důvěry, bezpečí a pohodlí v průběhu celého bloku o sexuálním zdraví (a obecně při rozhovoru o tomto tématu).

3.4.2. Tipy ohledně rizikového chování a bezpečného sexu

Výuka o bezpečném sexu a vztazích může začít mluvením o osobních hranicích. Aktivita může spočívat v mapování osobního prostoru, potřeb a pocitů žáka, pokud jde o jeho blízkost, a v diskuzi o tom, jak se tyto pocity mohou měnit v různých sociálních prostředích. Dále můžete diskutovat o souhlasu a dotycích na různých částech těla. Inspiraci pro aktivitu naleznete zde.

Udělejte se studujícími brainstorming. Jaké metody ochrany znají? Které chrání před otěhotněním a které před pohlavně přenosnými chorobami? Na závěr vytvořte prezentaci s fakty o těchto metodách a jejich výhodách a nevýhodách.

Poskytněte vědecky přesné informace o pohlavně přenosných infekcích a nemocech (jejich příznacích, účincích, léčbě a prevenci), o prevenci nechtěného těhotenství, o metodách ochrany a jejich účinnosti (nezveličujte ani nepodceňujte rizika žádné metody). Většina výukových programů například vynechává informace o PrEP a PEP, což není užitečné. Když mluvíte o HIV, nezapomínejte na zásadu U=U. Podávejte informace o tom, kde je možné nechat se testovat na pohlavně přenosné infekce a nemoci.

Vyhněte se přístupu „pouze abstinence“, protože byl opakovaně shledán neúčinným. Spíše poskytněte jasné informace o tom, co konkrétně mohou studenti udělat, aby jejich sexuální vztahy byly bezpečné a zdravé. Můžete zvolit tzv. diskurz rizika vs zranitelnosti – přístup nezavádění strachu z nemoci, ale motivování k zájmu o zdraví se ukázal jako účinnější při motivaci k chování, které podněcuje zdraví, jako je testování na pohlavně přenosné choroby nebo praktikování bezpečnějšího sexu (Women, U. N., & UNICEF, 2018).

Preventivní intervence zaměřené na studenty v oblasti STI a STD by se měly zaměřit na dosažení slibných změn v chování tím, že budou účinněji zdůrazňovat motivační faktory k udržení dobrého zdraví a behaviorální dovednosti k tomu určené. Ukázalo se, že pokud jde o naslouchání a pozornost, je účinným faktorem, aby přednášku/workshop vedl někdo, kdo je věkově blízký studujícím, kteří obsah přijímají. Zdá se, že preventivní programy mají lepší účinek na dívky a ženy a mnohem menší účinek na chlapce a muže. Zaměřit se více na zapojení studentů mužského pohlaví a vytvořit program kombinující prezenční a online části může být nejpřínosnější (Mon Kyaw Soe et al., 2018).

Doporučuje se vyučovat o pohlavně přenosných infekcích a onemocněních v rámci komplexní sexuální výchovy a zároveň zahrnout aspekt sexuálního potěšení. Můžete například diskutovat o účincích a spolehlivosti různých typů ochrany na potěšení prožívané při sexu a zároveň se zaměřit na důležitost používání spolehlivé ochrany. Je prokázáno, že hovořit o potěšení v rámci sexuální výchovy zvyšuje šanci na použití kondomu (Zaneva et al., 2022).

3.4.3. Tipy týkající se duševního zdraví

Umožněte žákům prozkoumat a pochopit význam jejich potřeb, práv a jejich vlivu na duševní pohodu. Uveďte, co znamená duševní zdraví, a popište některé faktory, které mohou vést ke špatnému duševnímu zdraví. Zařaďte diskuzi o možných způsobech prevence a podpory duševního zdraví sebe i druhých, diskutujte zároveň o psychosociální podpoře a péči o duševní zdraví a také o tom, jak ji získat (FHI360 Open Doors Project, 2019).

3.5. REFERENCE

Alberta (n.d.). Ground rules. Available from: https://teachingsexualhealth.ca/teachers/sexual-health-education/understanding-your-role/get-prepared/ground-rules/

APA (n.d.). Masturbation. Available from https://dictionary.apa.org/masturbation

Antonova, N., Merenkov, A., Gurarii, A., & Grunt, E. (2019, May). Body Image: Body Modification Practices. In 2019 International Conference on Pedagogy, Communication and Sociology (ICPCS 2019) (pp. 289-292). Atlantis Press.

Baggaley, R. F., White, R. G., & Boily, M. C. (2010). HIV transmission risk through anal intercourse: systematic review, meta-analysis and implications for HIV prevention. International journal of epidemiology, 39(4), 1048-1063. https://doi.org/10.1093/ije/dyq057

Berenbaum, S. A., Beltz, A. M., & Corley, R. (2015). The importance of puberty for adolescent development: conceptualization and measurement. Advances in child development and behaviour, 48, 53-92.

Blomquist, P. B., Mohammed, H., Mikhail, A., Weatherburn, P., Reid, D., Wayal, S., … & Mercer, C. H. (2020). Characteristics and sexual health service use of MSM engaging in chemsex: results from a large online survey in England. Sexually transmitted infections, 96(8), 590-595.

Centres for Disease Control and Prevention (2021). Sexually Transmitted Infections Prevalence, Incidence, and Cost Estimates in the United States. Available from https://www.cdc.gov/std/statistics/prevalence-2020-at-a-glance.htm

Desai, M., Field, N., Grant, R., & McCormack, S. (2017). Recent advances in pre-exposure prophylaxis for HIV. BMJ, j5011. doi:10.1136/bmj.j5011

Drysdale, K. (2021). ‘Scene’as a critical framing device: Extending analysis of chemsex cultures. Sexualities, 1363460721995467.

Drysdale, K., Bryant, J., Hopwood, M., Dowsett, G. W., Holt, M., Lea, T., … & Treloar, C. (2020). Destabilising the ‘problem’of chemsex: Diversity in settings, relations and practices revealed in Australian gay and bisexual men’s crystal methamphetamine use. International Journal of Drug Policy, 78, 102697.

Eisinger, R. W., Dieffenbach, C. W., & Fauci, A. S. (2019). HIV Viral Load and Transmissibility of HIV Infection. JAMA, 321(5), 451. doi:10.1001/jama.2018.21167.

FHI360 Open Doors Project (2019). Gender, sexuality, and sexual orientation. Training manual. Available from https://www.fhi360.org/sites/default/files/media/documents/resource-zambia-open-doors-gss-training-manual.pdf

Hatzenbuehler, M. L. (2011). The Social Environment and Suicide Attempts in Lesbian, Gay, and Bisexual Youth. PEDIATRICS. 127: 896-903.

Hazen, E., Schlozman, S., & Beresin, E. (2008). Adolescent psychological development: a review. Pediatrics in review, 29(5), 161-168.

Hogan, M. J., & Strasburger, V. C. (2008). Body image, eating disorders, and the media. Adolesc Med State Art Rev, 19(3), 521-546.

Knight, R., Karamouzian, M., Carson, A., Edward, J., Carrieri, P., Shoveller, J., … & Fast, D. (2019). Interventions to address substance use and sexual risk among gay, bisexual and other men who have sex with men who use methamphetamine: a systematic review. Drug and Alcohol Dependence, 194, 410-429.

Leahy, B. (2018). Language used to convey HIV infection risk is important. The Lancet HIV, 5(6), e272. https://doi.org/10.1016/S2352-3018(18)30103-6

Levin, R. J. (2007). Sexual activity, health and well-being – the beneficial roles of coitus and masturbation. Sexual and Relationship Therapy, 22(1), 135–148. doi:10.1080/14681990601149197

Maxwell, S., Shahmanesh, M., & Gafos, M. (2019). Chemsex behaviours among men who have sex with men: a systematic review of the literature. International Journal of Drug Policy, 63, 74-89.

Mon Kyaw Soe, N., Bird, Y., Schwandt, M., & Moraros, J. (2018). STI Health Disparities: A Systematic Review and Meta-Analysis of the Effectiveness of Preventive Interventions in Educational Settings. International Journal of Environmental Research and Public Health, 15(12), 2819. doi:10.3390/ijerph15122819

Mulongo, P., Hollins, C., & McAndrew, S. (2014). The psychological impact of female genital mutilation/cutting (FGM/C) on girls/women’s mental health: a narrative literature review. Journal of Reproductive and Infant Psychology, 32(5), 469-485.

NHS (2021). Sexually transmitted infections (STIs). Available from: https://www.nhs.uk/conditions/sexually-transmitted-infections-stis/ and https://www.nhs.uk/conditions/contraception/

Patel, P., Borkowf, C. B., Brooks, J. T., Lasry, A., Lansky, A., & Mermin, J. (2014). Estimating per-act HIV transmission risk: a systematic review. AIDS (London, England), 28(10), 1509. doi: 10.1097/QAD.0000000000000298

Plöderl, M., & Tremblay, P. (2015). Mental health of sexual minorities. A systematic review. International review of psychiatry, 27(5), 367-385.

Pitoňák, M. (2018). Rozostření příčin a následků Syndemie HIV mezi ne-heterosexuálními muži. Biograf, 67, 68.

Pitoňák, M. (2017). Mental health in non-heterosexuals: Minority stress theory and related explanation frameworks review. Mental Health & Prevention, 5, 63-73.

Rullo, J. E., Lorenz, T., Ziegelmann, M. J., Meihofer, L., Herbenick, D., & Faubion, S. S. (2018). Genital vibration for sexual function and enhancement: a review of evidence. Sexual and Relationship Therapy, 33(3), 263-274.

Song, K. J., & Kim, J. S. (2005). The effects of body-image measured by multi measurements on body modification, self-concept, and clothing behaviour. Journal of the Korean Society of Clothing and Textiles, 29(3_4), 391-402.

Teal, S., & Edelman, A. (2021). Contraception selection, effectiveness, and adverse effects: a review. JAMA, 326(24), 2507-2518.

Uholyeva, X., & Pitoňák, M. (2022). Chemsex users in Czechia: EMIS survey. Central European Journal of Public Health, 30(2), 86-92.

Women, U. N., & UNICEF. (2018). International technical guidance on sexuality education: an evidence-informed approach. UNESCO Publishing.

WHO (1998). Female genital mutilation: an overview. WHO.

WHO (n.d.). Sexual health. Available from: https://www.who.int/health-topics/sexual-health#tab=tab_1

and https://www.who.int/health-topics/sexual-ghealth#tab=tab_3

Zaneva, M., Philpott, A., Singh, A., Larsson, G., & Gonsalves, L. (2022). What is the added value of incorporating pleasure in sexual health interventions? A systematic review and meta-analysis. Plos one, 17(2), e0261034.