2.1. GENDEROVÁ IDENTITA

2.1.1. ÚVOD

Zkoumání a hledání vlastní identity, včetně genderové identity, může být náročná cesta, která může způsobovat nízké sebevědomí, nejistotu, hledání, obavy a ztráty, ale také radost, objevování sebe sama a pocit sounáležitosti. Součástí identity člověka je touha někam zapadat, ale tato touha může být překážkou v bezbolestném definování, přijetí a odhalení genderové identity. Proto je důležité, abychom se při vzdělávání a výchově mladých lidí zaměřili i na otázky genderové diverzity.

Sdílení vědecky podložených informací je jedním ze způsobů, jak mladé lidi na jejich cestě podpořit. Otevírání tohoto tématu navíc dává mladým lidem jasný signál, že různé genderové identity a genderové projevy jsou součástí normální rozmanitosti společnosti, což umožňuje mladým lidem vyrůst v sebevědomé a šťastné dospělé. V dnešním světě, kde se například sexuální výchova a LGBTQ+ tématika často stává politickými tématy, je obzvláště důležité hovořit s dospívajícími o těchto otázkách otevřeně, odvážně a s využitím vědecky podloženého přístupu. Kromě toho je řada informací o genderových identitách dostupná na sociálních sítích a v různých progresivních seriálech, takže mladá generace může být někdy o genderu informována ještě rozmanitěji než její rodiče nebo vyučující..

2.1.2. ZPRACOVÁNÍ TÉMATIKY

Ačkoli biologické pohlaví člověka zahrnuje anatomii (prsa, vagína, penis, varlata), fyziologii (fungování hormonálního systému, menstruační cyklus, produkce spermií) a genetiku (typy chromozomů) (WHO, n.d.), při narození je novorozenci přiřazeno buď mužské, nebo ženské pohlaví (některé země nabízejí třetí možnost), většinou na základě pohlavních orgánů dítěte. A na základě toho předpokládáme genderovou identitu dítěte. (Gender Spectrum, 2019).

Gender je však složitý vzájemný vztah mezi třemi dimenzemi: tělem, identitou a projevem (Gender Spectrum, 2019). Obvykle pohlaví přidělené při narození odpovídá genderové identitě člověka, ale někdy tomu tak být nemusí.

2.1.2.1. Zapsané pohlaví

Zapsané pohlaví je termín, který se zpravidla týká právní kategorie pohlaví vycházející z lékařského vyšetření novorozence po porodu. Určení zapsaného pohlaví je obvykle založeno na vzhledu vnějších pohlavních orgánů dítěte. Pohlaví je však mnohem komplexnější charakteristikou, která se nesestává jen z podoby vnějších genitálií, ale také z vnitřních genitálií, chromozomů a hormonálního fungování. Pokud jsou výše uvedené pohlavní znaky nejednoznačné, lze dítě považovat za intersex (Pitoňák & Macháčková, 2022).

Intersex, DSD = rozdíly v pohlavním vývoji – Lidé, kteří se narodili s intersexuálními variacemi, mají kombinaci pohlavních znaků, které neodpovídají typickým binárním kategoriím, jako jsou muž nebo žena (viz obrázek 1). Existuje mnoho různých forem intersexuality. Intersexuální lidé mohou mít rozdílné hladiny hormonů než průměrný muž/žena, mohou mít neobvyklou kombinaci chromozomů a genitálií (například chromozomy XY a vulvu) nebo jinou kombinaci pohlavních znaků (chromozomy, genitálie, hormony) (Cools et al., 2018). Děti, které se narodí jako intersexuální, jsou často podrobovány „korekčním” estetickým operacím, aby více odpovídaly jedné z binárních kategorií pohlaví. Je doporučováno, aby jakékoliv operace, které mají čistě estetický charakter, nebyly prováděny, dokud s nimi intersexuální osoba není schopna souhlasit (Barker, 2017).

Obrázek 1. Kombinace pohlavních znaků
Zdroj “Mýty o pohlavních orgánech a sexu Lekce sexuální nauky pro vzdělávání o respektujících vztazích”. Dagmar Krišová, Johana Nejedlová, Konsent, z.s., 2021

2.1.2.2. Genderová identita

Genderová identita se vztahuje k vnitřnímu a individuálnímu prožívání genderu, který může, ale nemusí odpovídat fyziologii člověka nebo úřednímu pohlaví, které dané osobě bylo přiděleno při narození (WHO, n.d.). Vzhledem k tomu, že genderová identita je subjektivní zkušenost, nelze ji určit ani regulovat nikým jiným. Genderová identita může být mužská, ženská, nebinární, fluidní atd.

2.1.2.3. Vývoj genderové identity

Genderová socializace, tedy učení se genderovým normám, probíhá už od narození dítěte a nikdy nepřestává. I když děti ještě neumějí mluvit a neinteragují s předměty a aktivitami okolního světa, je jim přisuzováno chování odpovídající jejich genderu. Rodiče například vyjadřují nadšení, když dítě provedlo něco, co odpovídá jejich genderu, a reagují opačně, když se dítě zachovalo způsobem, který odpovídá dítěti opačného genderu. Takové negativní a pozitivní reakce vytvářejí vazby a v budoucnu se ustálí. To přirozeně často vede k tomu, že dívky začnou věnovat větší pozornost svým ženským vzorům a chlapci mužským vzorům, i když ještě nemají žádné znalosti ani zkušenosti, jak identifikovat sebe nebo druhé na základě genderu. Od chvíle, kdy děti začínají rozumět řeči, začínají také chápat, že kolem nich existuje spousta genderových nálepek. Během svého růstu se děti v důsledku sociálně-kognitivního zpracování začínají identifikovat jako chlapci nebo dívky, což je podnětem k osvojení si genderově vhodného chování a charakteristik souvisejících s genderem. (Marecek et al., 2004).

2.1.2.4. Identita trans dítěte

Předchozí odstavec popisuje situaci, která by se mohla týkat většiny dětí, ale nevztahuje se na ty, jejichž pohlaví přidělené při narození a genderová identita se neshodují. Z různých výzkumů vyplývá, že mnoho otázek a konfliktů trans osob týkajících se jejich genderové identity se objevilo v raném dětství. (Mason-Schrock, 1996; Morgan & Stevens, 2008, cited in Patterson & D’Augelli, 2013). Kessler a McKenna (1978) během svého výzkumu dospěli k závěru, že genderová identita začíná být poznávána ve věku tří až čtyř let a během několika let se ustálí jako trvalá. Lze konstatovat, že rozpory týkající se vnímání genderu u dětí vznikají ve stejné době, kdy okolní svět začíná přisuzovat jejich úřednímu pohlaví konkrétní představy o „správných” genderových rolích. Když se genderová identita náhodou liší od zapsaného pohlaví, způsobuje to u dětí zmatek (Patterson & D’Augelli, 2013). Podobná zjištění lze zaznamenat i ve studiích Gagne et al. (1997), Devor (2004) a Budge et al. (2013) – respondentstvo všech studií již v raném dětství pociťovalo, že zapsané pohlaví jim způsobuje nepohodlí, a měli pocit, že nezapadají mezi ostatní.

Studie Washingtonské univerzity, největší svého druhu, zveřejnila výsledky, které ukazují, že bez ohledu na to, jak dlouho bylo trans dítě považováno za cis dítě a jak dlouho s ním bylo zacházeno, je jeho genderová identita stejně silná jako u cisgender dětí. Výzkumníci shledali tuto podobnost překvapivou, protože s trans dětmi se ve výzkumu zacházelo jako s cis dětmi a s cis dětmi se nezacházelo jako s trans dětmi (Eckart, 2019). Pochopení těchto zjištění by mohlo dospělým pomoci lépe podporovat děti během jejich vývoje a sociální tranzice.

2.1.2.5. Binární a nebinární genderové systémy

Podle binárního genderového systému se lidé dělí na dvě skupiny – muže a ženy, a to podle zapsaného pohlaví, které jim bylo přiděleno při narození. Podle nebinárního genderového systému je gender člověka komplexním vzájemným vztahem tří dimenzí: těla, identity a projevu (Gender Spectrum, n.d.), které jsou oddělené a někdy se nemusejí shodovat. K tomu je třeba dodat, že spektrum genderové identity je považováno za širší než jen muž – žena.

Ačkoli v naší kultuře máme stále tendenci vnímat gender jako binární, ve skutečnosti byl genderový systém vždy nebinární. Ukazují to různé antropologické a historické studie a také dnes v mnoha starověkých kulturách nebinární genderový systém stále funguje (United Nations Free and Equal, 2014). Například v kultuře původních obývajících Ameriky vždy figurovali tzv. „two-spirit” lidé (tedy lidé se dvěma dušemi), v Indii žijí hidžry (komunita hidžrů v Indii si raději říká „kinnar”) nebo Māhū z Havaje či Tahiti.

Nebinární přístup k genderovému systému umožňuje transgender a intersex lidem žít v souladu se svou identitou a je vůči nim inkluzivní a respektující.

2.1.2.6. Různorodost genderových identit

• Cisgender: Osoba, jejíž genderová identita je v souladu s pohlavím, které jí bylo zapsáno při narození, popisuje osoby, které nejsou transgender. „Cis-” jedná se o latinskou předponu, která znamená „na stejné straně jako”, a je tedy antonymem slova „trans”. Tyto pojmy používají častěji mladí a trans* lidé. (GLAAD, n.d.).
• Transgender osoba (trans osoba): Lidé, jejichž genderová identita se liší od pohlaví, které jim bylo zapsáno při narození. Osoba, která je trans, může kromě trans používat i další výrazy, které blíže popisují její gender. Být trans nezávisí na fyzickém vzhledu nebo lékařských zákrocích – člověk se může označit za trans v okamžiku, kdy si uvědomí, že jeho genderová identita je jiná než zapsané pohlaví. (GLAAD, n.d.).
• Nebinární genderová identita: Vycházíme z předpokladu, že gender nevystihují pouze binární kategorie, ale jde o spektrum různých genderových identit, které jsou často spíše feminní, nebo spíše maskulinní, ale mnoho lidí se neidentifikuje ani s jednou z těchto kategorií genderového spektra a označují se jako nebinární. To může znamenat například to, že svůj gender vnímají jak maskulinně, tak feminně, nebo naopak ani maskulinně ani feminně. Jejich identita také může být fluidní, tedy proměnlivá. Nebo nemusí vnímat žádnou genderovou identitu a identifikovat se jako agender. (GLAAD, n.d.). (National Centre for Transgender Equality, 2018).

Různá genderová označení mohou pro lidi znamenat různé věci, to znamená, že pokud vám osoba sdělí svou genderovou identitu, můžete ji požádat, aby vám vysvětlila, co to pro ni znamená. V takovém případě pro vás jako vyučující*ho nebo rodiče bude snazší být oporou.

– 2.1.3. DISKRIMINAČNÍ SITUACE K TÉMATU

Transgender chlapec žádá zaměstnance školy, aby v budoucnu používali jeho zvolené jméno a zájmena on/jeho.

Většina vyučujících se snaží používat jméno a zájmeno, které si dotyčný přeje, ale ve škole je stále jeden učitel, který i přesto nerespektuje sebeurčení dítěte a používá jeho staré jméno (deadnaming) a oslovuje ho ženskými zájmeny (misgendering). Dítě učitele opakovaně upozorňuje na používání nesprávného jména a genderu, ale učitel ve své činnosti pokračuje.

Takové chování je vůči žákovi diskriminační, nepřesné a zavádějící. Navíc v závislosti na přijatých zákonech může být v rozporu s právem dítěte na soukromí, sebeurčení a vyjádření. V takové situaci se doporučuje, aby se rodiče obrátili na vedení školy s žádostí o pomoc. Je důležité vedení vysvětlit, že používání preferovaného jména a genderu dítěte je pro trans děti životně důležité.

V případě diskriminace se rodiče/škola musí vždy zeptat dítěte, jaký druh podpory by potřebovalo, aby se po takové situaci cítilo bezpečně.

Pokud dítě nedokáže samo říct, co by mu pomohlo cítit se bezpečně a začleněně, doporučujeme požádat o radu LGBTQ+ organizaci se zkušenostmi v oblasti vzdělávání. Mohou vám poradit nebo vás odkázat na odbornou pomoc konkrétního člověka.

2.1.4. PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE

Vyučující mají možnost vytvořit dětem bezpečné a inkluzivní prostředí pomocí malých a jednoduchých aktivit.

• Vytvořte inkluzivní učební plán, do kterého budou zahrnuta témata týkající se genderové rozmanitosti. Doporučume, aby genderová témata nebyla zpracovávána odděleně od hlavních témat, ale byla přirozeně začleněna do učebních plánů.
• Zviditelněte se před dětmi tím, že budete nosit symboly LGBTQ+ nebo je budete mít ve třídě. Studující si tak mohou být jistí, kdo je ve škole podporujícím dospělým. Dospívající potřebují vědět, kdo je ve škole bezpečným kontaktem, na který se mohou v případě potřeby obrátit. Je to nutné proto, aby v případě, že dítě má předchozí negativní zkušenost s odborníkem/odbornicí nebo nemá podporující rodinu apod., našlo ve škole bezpečnou dospělou osobu, na kterou se může obrátit, aby nezůstalo se svými otázkami a obavami samo.
• Navrhněte vedení školy, aby vytvořilo vedle genderově oddělených prostor i prostory genderově neutrální (např. toalety, šatny apod.).
• Navrhněte vedení školy, aby se ve škole slavily různé dny s LGBTQ+ tematikou, například IDAHOBIT (Mezinárodní den proti homofobii a transfobii). Další aktivitou může být vytvoření podpůrné skupiny pro LGBTQ+ studující a LGBTQ+ vyučující, aby se do školních dokumentů začlenila LGBTQ+ témata, například že homofobní a transfobní šikana není ve škole tolerována.

Vizibilita je jednou z nejdůležitějších věcí podpory LGBTQ+ dospívajících. Zahrnuje například zmiňování LGBTQ+ tematiky ve školních dokumentech nebo to, že ve škole jsou otevřeně LGBTQ+ podporující vyučující.

Studie ukázaly, že čím inkluzivnější a bezpečnější je škola pro LGBTQ+ studující, tím menší je pravděpodobnost, že budou chodit za školu. Zároveň tito LGBTQ+ studující budou mít vyšší sebevědomí, nižší úroveň stresu, lepší studijní výsledky apod. Kromě toho budou také ostatní studující otevřenější vůči LGBTQ+ tématům.

2.1.5. REFERENCE

APA (2015). Guidelines for psychological practice with transgender and gender nonconforming people. American psychologist, 70(9), 832-864.

Budge, S. L., Katz-Wise, S. L., Tebbe, E. N., Howard, K. A. S., Schneider, C. L., & Rodriguez, A. (2013). Transgender Emotional and Coping Processes: Facilitative and Avoidant Coping Throughout Gender Transitioning. The Counseling Psychologist, 41(4), 601–647. https://doi.org/10.1177/0011000011432753

Devor, A. H. (2004). Witnessing and mirroring: A fourteen stage model of transsexual identity formation. Journal of Gay & Lesbian Psychotherapy, 8, 41–67.

Eckart, K. (2019, November 18). Among transgender children, gender identity as strong as in cisgender children, study shows. University of Washington News. https://www.washington.edu/news/2019/11/18/among-transgender-children-gender-identity-as-strong-as-in-cisgender-children-study-shows/

Gagné, P., Tewksbury, R., & McGaughey, D. (1997). Coming Out and Crossing Over: Identity Formation and Proclamation in a Transgender Community. Gender & Society, 11(4), 478–508. https://doi.org/10.1177/089124397011004006

Gender Spectrum (2019). Understanding Gender. Retrieved 29 September 2022, from https://genderspectrum.org/articles/understanding-gender

Glaad. (n.d.). GLAAD Media Reference Guide—Transgender Terms. GLAAD. Retrieved 26 September 2022, from https://www.glaad.org/reference/trans-terms

Kessler, S. J., & McKenna, W. (1978). Gender: An ethnomethodological approach. (pp. xv, 233). University of Chicago Press.

Marecek, J., Crawford, M., & Popp, D. (2004). The Construction of Gender, Sex and Sexualities. In A. H. Eagly, A. E. Beall, & R. J. Sternberg (Eds.), The Psychology of Gender, Second Edition (Second edition, pp. 192–216). The Guilford Press.

National Centre for Transgender Equality. (2018, October 5). Understanding Non-Binary People: How to Be Respectful and Supportive. https://transequality.org/issues/resources/understanding-non-binary-people-how-to-be-respectful-and-supportive

Patterson, C. J., & D’Augelli, A. R. (Eds.). (2013). Handbook of Psychology and Sexual Orientation (1st edition). Oxford University Press.

United Nations Free and Equal. (2014). Sexual Orientation and Gender Identity Throughout History. https://www.unfe.org/system/unfe-74-SEXUAL_ORIENTATION_AND_GENDER_IDENTITY_ARE_NOTHING_NEW_PDF.pdf

WHO (n.d.). Gender and health. Retrieved 29 September 2022, from https://www.who.int/health-topics/gender2.1