11.1. HOMO/TRANS/BIFOBNÍ VTIPY A MIKROAGRESE

11.1.1. ÚVOD

Pro vytvoření bezpečného prostředí je důležité používat inkluzivní jazyk. Vždy bychom se měli umět zamyslet nad tím, zda to, co říkáme, někomu neubližuje. Vyučující i vrstevníci/vrstevnice mohou někdy homofobně/transfobně vtipkovat nebo používat homofobní/transfobní nadávky/urážky jako prostředek ponižování a šikany. Tyto urážky jsou adresovány různým studujícím bez ohledu na jejich identitu. Převaha těchto „vtipů“ a urážek vytváří prostředí, které je nepřátelské a není bezpečné. Každá odlišnost od normy může být žactvem vnímána jako nežádoucí, což omezuje jejich zdravý vývoj a vnímání odlišností mezi lidmi jako normálních a obohacujících.

Urážky a vtipy jsou v každé kultuře hluboce zakořeněny působením stigmatizace, která funguje na více úrovních:

• Institucionální úroveň: Strukturální diskriminace, zákony, normy, tradice, jazyk, média.

• Politici/političky by měli zrušit homo/transfobické zákony (manželství výhradně pro muže a ženy, nucená sterilizace trans* lidí).

• Mezilidská úroveň: Mezilidská diskriminace, násilí ve vztazích, šikana, nenávistné projevy, homo/trans/bifobní vtipy.

• Všichni bychom měli věnovat větší pozornost tomu, co se děje kolem nás. Pokud vidíme násilí na LGBTQ+ lidech, měli bychom se jich zastat.
• Rodiče a vyučující musejí vytvořit bezpečný prostor pro LGBTQ+ děti a mládež.
• Jakákoliv diskriminace a násilí mají nulovou toleranci. Do situace je třeba zasáhnout a šikanu zastavit.

• Individuální úroveň: Internalizovaná homo/bi/transphobie, problémy s duševním zdravím, popírání vlastní identity.

• Musíme si uvědomit, jakým specifickým problémům a výzvám může LGBTQ+ mládež čelit kvůli společenským normám a stigmatizaci jejich identity.

„Školy musejí zajistit zdravé a bezpečné prostředí pro výuku. Všichni studující, kteří navštěvují školu, musejí mít možnost plně rozvinout svůj potenciál a být v bezpečí před jakoukoliv formou šikany nebo násilí. Inkluze a podpůrná opatření mohou být obzvláště užitečná pro prevenci toho, aby se transgender a nebinární studující nesetkávali se šikanou, obtěžováním, diskriminací, homofobií, transfobií nebo vyloučením“ (Gouvernement du Québec 2021).

11.1.2. ROZVOJ TÉMATU

Homofobie je „jakýkoliv negativní postoj, který může vést k přímému nebo nepřímému odmítání a diskriminaci leseb, gayů, bisexuálních lidí nebo osob s jinou sexuální orientací nebo jakýchkoliv osob, jejichž vzhled nebo chování neodpovídá stereotypům spojeným s jejich zapsaným pohlavím“ (Gouvernement du Québec, 2021).

Transfobie je „jakýkoliv negativní postoj, který může přímo či nepřímo vést k odmítání a diskriminaci trans osob nebo jakýchkoliv osob, jejichž vzhled nebo chování neodpovídá mužským nebo ženským stereotypům spojeným se zapsaným pohlavím, které jim bylo přiděleno při narození. Příkladem transfobie je záměrné používání nesprávných zájmen nebo křestního jména, ať už v přítomnosti nebo nepřítomnosti dotyčné osoby“ (Gouvernement du Québec 2021).

Nepřesný termín homofobie je dnes poměrně rozšířený a lze jej považovat za „lidový výraz“ označující předsudky a různé formy nesnášenlivosti související s diskriminací a stigmatizací neheterosexuálních osob. Postupně byly od homofobie odvozeny termíny bifobie a transfobie, které popisují specifické formy předsudků vůči těmto skupinám. Ačkoliv tento termín konotuje „fobii“, tj. strach, není v tomto ohledu technicky přesný, a proto je častěji nahrazován termínem homo/bi/trans-negativita. 

Termín homofobie byl poprvé použit v odborné literatuře psychologem Georgem Weinbergem, který jej publikoval ve své práci Society and the Healthy Homosexual z roku 1972. Weinberg později v rozhovoru s Herekem v roce 1998 vysvětlil, že tento termín vymyslel, aby vyjádřil strach z homosexuálních lidí spojený se strachem z nákazy (HIV) a obavou z podkopání hodnot, za které bojovali – domova a rodiny. 

Dnes je tento termín již velmi rozšířený a lze jím pojmenovat negativní postoje vůči neheterosexuálním lidem či neheterosexualitě, které mohou nabývat různých implicitních či explicitních podob (včetně averze, odporu, strachu či nenávisti) (Goldberg, 2016, cit. in Pitoňák, 2020). Vzhledem k tomu, že homofobie je v Evropské unii stále do značné míry rozšířenou formou netolerance, vydal Evropský parlament řadu dokumentů, v nichž se touto problematikou zabývá. Podle Evropského parlamentu lze homofobii definovat jako „iracionální strach a odpor vůči homosexualitě a lesbám, gayům, bisexuálním a transgender osobám, který je založený na předsudcích podobných rasismu, xenofobii, antisemitismu a sexismu“.

Jazyk a homo/trans/bifobní vtipy a poznámky mohou být projevem předsudků vůči neheterosexuálním a necisgender osobám ve třídě. Homofobní či transfobní  jazyk vkládá předsudky do každodenních interakcí. I když předsudky nejsou používány proti konkrétním studujícím, vytvářejí nepřátelské prostředí, ve kterém se jednotliví studující mohou cítit nepříjemně. Homofobní či transfobní jazyk chápeme jako slova související s LGBTQ+ identitou/tematikou, která se používají k popisu činností, věcí nebo jiných osob (nesouvisejících přímo se sexuálním chováním a orientací nebo genderem) a která mají v daném kontextu negativní konotaci. O významu takových slov je třeba se studujícími diskutovat a zjistit, jak jim rozumějí a zda je vnímají negativně (a proto je používají v urážlivém smyslu). I když studující vnímají tato slova spíše v neutrálním smyslu, je důležité, aby si uvědomili, že jejich používáním mohou neúmyslně urážet homosexuální, bisexuální a transgender lidi (Smetáčková 2009).

Duševní zdraví, mikroagrese

Homo/trans/bifobní vtipy a poznámky ovlivňují nejen klima ve třídě, ale také duševní zdraví konkrétních lidí. Bylo zjištěno, že diskriminační poznámky a heterosexismus jsou spojeny s psychickým strádáním osob ze sexuálních menšin (Craney, Watson, Brownfield a Flores, 2018; Szymanski a Mikorski, 2016).

Rozdíly v duševním zdraví sexuálních menšin a heterosexuální mládeže jsou často vysvětlovány diskriminačními zkušenostmi a odmítáním. Ačkoliv se mnoho studií zaměřuje na explicitní viktimizaci, důsledky jemné, každodenní diskriminace (mikroagrese) vůči LGBTQ+ mládeži jsou z velké části nedostatečně prozkoumány (Kaufman et al. 2017).

Mikroagrese jsou v podstatě různé typy každodenních setkání s jemnou diskriminací, které lidé z různých marginalizovaných skupin zažívají během svého života (Sue et al., 2007). Některé mikroagrese mohou být nevědomé (tj. pachatel/ka ani neví, že něco udělal/a), zatímco některé mikroagrese mohou být neúmyslné (tj. pachatel/a si může být vědom/a svého jednání, ale nemusí si uvědomovat, jaký negativní dopad na lidi může mít). 

Další informace o mikroagresi si můžete přečíst v kapitole mikroagrese.

Ve školním prostředí je dobré pozorovat a analyzovat, jaké vtipy se ve třídách objevují. Často právě vtipy mohou být signálem šikany v jejích prvních fázích, tedy v době, kdy je nejlepší proti ní zakročit. Nepřehlížejte to, ptejte se žactva, proč takové vtipy říkají a co si myslí, že tyto vtipy znamenají. Otevřeně homo/trans/bifobní vtipy jsou závažným překročením skupinových norem a ve škole by se neměly vyskytovat. Škola by je neměla tolerovat ani ze strany studujících. Zejména by se jich neměli dopouštět vyučující.

Pokud si ti, kdo takové nevhodné vtipy pronášejí, jednoduše neuvědomují, že jsou nevhodné, doporučujeme zařadit preventivní program, který představí LGBTQ+ tematiku a dodá kontext. Takový program by měl zahrnovat vysvětlení LGBTQ+ témat a budování empatie vůči LGBTQ+ lidem – např. prostřednictvím čtení příběhů, sledování dokumentárních filmů nebo diskuze. Pokud vtipy nepřestanou ani po takovém programu, je vhodné pracovat s jejich šiřiteli/šiřitelkami individuálně ve spolupráci se školním poradenským pracovištěm.

Pokud jsou nevhodné vtipy míněny skutečně homo/trans/bifobně nebo dokonce útočí na konkrétní studující, je třeba s dotyčnými pracovat individuálně ve spolupráci se školním poradenským pracovištěm.

– 11.1.3. DISKRIMINAČNÍ SITUACE K TÉMATU –

Sem je možné zahrnout všechny výše popsané situace.

Vtipkování o lidech nebo komunitách, které jsou v menšině nebo znevýhodněné, je škodlivé. Vtipy podkopávají pocit vlastní hodnoty, vyvolávají strach a negativně ovlivňují schopnost dítěte učit se. Nevhodné vtipy mohou vést k pochybnostem o sobě samé/m a k omezování chování – skrývání ze strachu toho, kým skutečně jsem a jak se cítím.

11.1.4. PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE

Vzhledem k tomu, že mladí lidé z řad leseb, gayů, bisexuálních a transgender osob jsou součástí všech komunit a žijí ve všech oblastech, měly by být jejich potřeby zahrnuty do všech služeb pro mládež. Abyste zabránili homo/trans/bifobním vtipům a poznámkám ve vaší škole, můžete udělat některé z následujících kroků.

Zvyšujte povědomí a porozumění otázkám souvisejícím se sexuální orientací a genderovou identitou a genderovým vyjádřením. Ideálně při zapojení všech zúčastněných stran ve škole, jako jsou vyučující, zaměstnanci/zaměstnankyně školy, studující a rodiče. Toho lze dosáhnout prostřednictvím několika kroků (O’Brien, & McEvoy, 2010; Pawlak, 2018): 

• Zavedení školení pro vyučující o otázkách sexuální orientace a genderové identity pořádané nějakou LGBTQ+ organizací. 
• Zařazení témat jako je sexuální orientace, genderová identita a vyjadřování do vzdělávacích plánů, používání inkluzivních učebnic a materiálů.
• Vytvoření školní politiky zabývající se diskriminací, obtěžováním a násilím na základě LGBTQ+ identity.
• Rozvoj školních kontaktních osob a poradenských kapacit, aby studující mohli hlásit homo/bi/transfobické útoky a požádat o pomoc.

Učte děti empatii. Vysvětlete jim, že vtipy mohou zraňovat. Nebo ještě lépe, naučte je, že pokud vtip bolí, není to vtip, ale násilí. K budování empatie s LGBTQ+ lidmi můžete využít filmy nebo jiné příběhy.

Pokud uslyšíte děti nevhodně vtipkovat, reagujte. Můžete společně probrat, co je na vtipu problematické. Povzbuďte děti, aby přemýšlely o vhodnosti vtipů a diskutovaly o nich se svými vrstevníky/vrstevnicemi. Povzbuzujte děti, aby se zastaly ostatních, pokud si z nich někdo dělá legraci. Zastání se je prevencí násilí, xenofobie a šikany.

Jak se postavit proti homo/bi/transfobii?

• Zastavte to. Vždy a bez výjimky se ohrazujte proti neobjektivním poznámkám.
• Ptejte se. Pokládejte jednoduché otázky, abyste se dozvěděli, proč byla poznámka pronesena a jak ji lze řešit.
• Vzdělávejte. Vysvětlete, proč je slovo nebo věta zraňující nebo urážlivá, a vyzvěte mluvčí*ho, aby zvolil*a jiný jazyk. Pomozte dětem rozlišovat mezi záměrem a dopadem.
• Ozvěte se. „Zatímco hlas jednoho člověka je mocný, celý sbor hlasů podněcuje ke změně“ (Učení pro spravedlnost 2021).

11.1.5. REFERENCE

Craney, R. S., Watson, L. B., Brownfield, J., & Flores, M. J. (2018). Bisexual women’s discriminatory experiences and psychological distress: Exploring the roles of coping and LGBTQ community connectedness. Psychology of Sexual Orientation and Gender Diversity, 5, 324–337. http://dx.doi.org/10.1037/sgd0000276

Gouvernement du Québec (2021) Improved understanding and practices for sexual and gender diversity in schools: guide for educational institutions. Gouvernement du Québec, Ministère de l’Éducation.

Kaufman, T. M. L., et al. (2017). „Microaggressions and depressive symptoms in sexual minority youth: The roles of rumination and social support.“ Psychology of Sexual Orientation and Gender Diversity 4(2): 184-192.

Learning for Justice. (2021). Best practices for serving LGBTQ students: A Teaching Tolerance guide. Southern Poverty Law Centre, Alabama, USA.

Meyer, I. H. (2003). „Prejudice, social stress, and mental health in lesbian, gay, and bisexual populations: conceptual issues and research evidence.“ Psychol Bull 129 (5), 674-697.

Nadal, K. L. (2014). “Stop Saying “That’s So Gay!”: 6 Types of Microaggressions That Harm LGBTQ People.” Psychology benefits.org

Nadal, K. L., Skolnik, A., & Wong, Y. (2012). Interpersonal and systemic microaggressions: Psychological impacts on transgender individuals and communities. Journal of LGBT Issues in Counseling, 6(1), 55-82.

Nadal, K. L. Issa, M., Leon, J., Meterko, V., Wideman, M., & Wong, Y. (2011). Sexual orientation microaggressions: “Death by a thousand cuts” for lesbian, gay, and bisexual youth. Journal of LGBT Youth, 8(3), 1-26.

O’Brien, C. A., & McEvoy, O. (2010). Addressing homophobia. Guidelines for the youth sector in Ireland. Belong to youth services. Ireland.

Pawlak, P. (2018). School-Related Violence and Bullying on the Basis of Sexual Orientation and Gender Identity or Expression (SOGIE): Synthesis Report on China, the Philippines, Thailand and Viet Nam. UNESCO Bangkok.

Pitoňák, M. (2017). Mental health in non-heterosexuals: Minority stress theory and related explanation frameworks review. Mental Health & Prevention, 5, 63-73. https://doi.org/10.1016/j.mhp.2016.10.002

Sue, D. W., Capodilupo, C. M., Torino, G. C., Bucceri, J. M., Holder, A. M., Nadal, K. L., & Esquilin, M. E. (2007). Racial microaggressions in everyday life: Implications for counseling. The American Psychologist, 62(4), 271-286.

Smetáčková, I., & Braun, R. (2009). Homofobie v žákovských kolektivech: homofobní obtěžování a šikana na základních a středních školách-jak se projevuje a jak se proti ní bránit: doplňkový výukový materiál pro ZŠ a SŠ včetně didaktické aplikace tématu. Úřad vlády České republiky.

Szymanski, D. M., & Mikorski, R. (2016). External and internalized heterosexism, meaning in life, and psychological distress. Psychology of Sexual Orientation and Gender Diversity, 3, 265–274. http://dx.doi.org/10.1037/sgd0000182