1.2. CISHETERONORMATIVNÍ SEXUÁLNÍ VÝCHOVA

1.2.1. ÚVOD

Formální sexuální výchova se všeobecně k dětem dostává příliš pozdě a v nedostačujícím rozsahu. Vyučující často nejsou vyškoleni k tomu, aby sexuální výchovu vedli respektujícím a inkluzivním způsobem. Ve většině případů sami žádnou sexuální výchovu neabsolvovali. Odborná příprava a vzdělávání, které vyučující sexuální výchovy obvykle absolvují, bývá zaměřena na cisheteronormativní perspektivu a často nezahrnuje rozmanitost z hlediska sexuality a genderových identit. Proto potřebujeme vytvářet inkluzivní nástroje a vzdělávací programy.

Pokud se kriticky podíváme na dostupnou sexuální výchovu a prevenci homofobie, transfobie a dalších typů diskriminace, můžeme si uvědomit několik důvodů, které by nám mohly pomoci spatřit širší souvislosti a odhalit některé příčiny současného stavu:

• Vyučující nejsou v tématech LGBTQ+ dostatečně vzdělání.
• Školní poradci a psychologové často nemají čas nebo prostředky na to, aby tato témata do výuky zaváděli.
• Některé školní vzdělávací programy upřednostňují jiná témata, než je vzdělávání v oblasti prevence diskriminace.
• Někteří rodiče si z různých důvodů, například kulturních nebo náboženských, nepřejí, aby se jejich děti nebo dokonce i jiné děti ve školách vzdělávaly v oblasti sexuální výchovy.
• Samotní dospělí mohou být rozpačití, když mají mluvit o sexu, mohou se cítit nejistí nebo nepřipravení vést výuku o tématech, jakými jsou souhlas, genderová identita a sexuální rozmanitost, protože se jim nedostává žádného nebo jen velmi omezeného vzdělávání o těchto tématech a nemají k dispozici žádné nebo jen velmi omezené množství aktuálních informací.
• Školy mohou preferovat externí lektory, ale nemusejíí si být jisté, jak si předem ověřit kvalitu jejich dané nabídky, aby se jednalo o skutečně erudované a profesionální lektory.
• V některých kontextech nemusejí být k dispozici žádné oficiální metodické dokumenty, které by zahrnovaly předcházení diskriminace v rámci genderové, pohlavní a vztahové diverzity.
• Vyloučení zkušeností LGBTQ+ lidí ze vzdělávacích programů neznamená neutrální postoj k LGBTQ+ tématům, ale potvrzuje cisheteronormativní stereotypy, čímž dochází k nárůstu menšinového stresu u LGBTQ+ mládeže.

Pokud si u studujících všimnete projevů homo- /bi- / trans- negativismu („-fobie”), měli byste s nimi nakládat stejně jako s jakoukoliv jinou formou předsudečnosti nebo xenofobie (např. rasismem). Měli byste kontaktovat školní poradenské centrum a vypracovat individuální plán práce se studujícím. Nikdy nenechte homonegativní nebo transnegativní poznámky či útoky bez povšimnutí. První, co můžete udělat, když si všimnete něčeho nevhodného, je jasně komunikovat to, že ve škole by se takové věci říkat neměly, protože škola je místem pro všechny bez rozdílu. Můžete také říci, že vám osobně takové věci připadají nepatřičné a nechcete je ve třídě slyšet. Jestliže můžete, prodiskutujte později (když už se možná nebudou tolik projevovat emoce) s žáky, proč takové věci říkají a co jimi chtějí sdělit.

Můžete začít tím, že se budete zabývat homo- / bi- / trans- negativními výrazy jak mezi učiteli, tak mezi studenty:

• „To je tak teplý.”, „buzna”
• „Bisexuálové se prostě jen neumí rozhodnout.”
• Označování trans osob jako „transky” nebo tvrzení, že nejsou „opravdovými dívkami/chlapci”.
• Úmyslný misgendering trans nebo nebinární osoby

Jak jsme již zmínili výše, můžete do svých učebních osnov zahrnout informace o LGBTQ+ lidech, případně můžete odpovídajícím způsobem změnit školní předpisy a v rámci zvyšování povědomí o této problematice šířit informace ve spojení s touto změnou. Další užitečné tipy naleznete v příručce Stonewall Handbook.

1.2.2. ZPRACOVÁNÍ TÉMATIKY

1.2.2.1. 3.1 Cisheteronormativita je škodlivá pro všechny

Cisheteronormativita označuje normativní systém, v jehož rámci jsou heterosexualita a/nebo cisgenderová identita (stav, kdy pohlaví zapsané při narození je v souladu s genderovou sebeidentifikací dané osoby) považovány společností za jediné normální výsledky dospívání, socializace a vývoje životních vztahů, a jsou proto automaticky předpokládány/očekávány od všech (Pitoňák, 2017). V důsledku cisheteronormativity má řada dalších rozmanitých forem sexuality a genderových identit nerovnou hodnotu. Cisheteronormativita tak podmiňuje stigmatizaci, diskriminaci a vylučování LGBTQ+ osob.

V důsledku toho může být dospívání ve společnosti, která automaticky předpokládá, že všichni lidé jsou cisgender a heterosexuální, pro mladé LGBTQ+ osoby obtížné, je však důležité si uvědomit, že tato mentalita ovlivňuje všechny, nejen samotné LGBTQ+ osoby. Dále je důležité uvést, že heteronormativita není totéž co heterosexualita. Mediální reprezentace a kulturní normy každodenně posilují uvedená očekávání prostřednictvím znázorňování a utvrzování stereotypů a cisheteronormativního chování, představ a podprahových sdělení. Takové prostředí může vyvolávat nepříjemné pocity studu a nepatřičnosti u lidí, kteří se s ním neztotožňují nebo do jeho kategorií nezapadají. Warner poukázal na to, že jakákoliv legislativa ve prospěch LGBTQ+ dospělých nemůže odbourat toto strádání mnoha dětí, které jsou společností nuceny patřit do rolí definovaných cisheteronormativitou (Warner, 2000).

Jak již bylo zmíněno, cisheteronormativita je nepříznivá i pro cisgender a heterosexuální osoby. Je totiž spojena se škodlivými stereotypy, jakými jsou toxická maskulinita, misogynie nebo také genderové stereotypy. Toxická maskulinita označuje přehnané a škodlivé maskulinní normy, které podporují toxické chování – násilí, sexismus a nadřazenost nad ženami. Ty mimo jiné negativně ovlivňují i samotné muže, například v podobě vyššího výskytu problémů s duševním zdravím (Waling, 2019).

Takové cisheteronormativní normy týkající se toho, jak by měla vypadat „ideální” rodina, jak by měl vypadat „ideální” genderový projev, jak by měla vypadat „ideální” sexualita člověka atd. jsou v praxi prosazovány především příslibem bezpečí a sounáležitosti, ale také vylučováním a patologizací jiných variant (McNeill, 2013). Dochází tak mimo jiné k rozdílům v odměňování žen a mužů nebo dokonce k genderově podmíněnému, sexuálnímu a domácímu násilí.

1.2.2.2. Nezlehčujte situaci mladých LGBTQ+ lidí

Pokud část společnosti zlehčuje zkušenosti queer lidí a označuje je za trendový životní styl, je to nesmírně poškozující. LGBTQ+ lidé tím přicházejí o svobodu projevu žít svůj vlastní život autentickým způsobem a pořád dokola musejí zvažovat, jaká část jejich pravého já je pro společnost vhodná a co už je „moc” a měli by to skrývat.

Jonathan Ned Katz v knize The Invention of Heterosexuality (Vynález heterosexuality) dekonstruuje domněnku, že lidé byli vždy heterosexuální a že LGBTQ+ lidé jsou ve společnosti něčím „novým”. Objasňuje, že sexualita je složitá osa rozmanitosti, která nabývá v různých kulturách mnoha podob – historicky i geograficky. Poukazuje na to, že heterosexualita, jak ji známe dnes, získala svou podobu v posledních několika staletích. Dichotomie heterosexuality a homosexuality je koncept vytvořený především ve 20. století (Katz, 2007). Mnoho kultur, v nichž byly genderově rozmanité a genderově nekonformní osoby viditelné, zaniklo v důsledku západního vlivu, kolonialismu a systémové nerovnosti (APA, 2015).

1.2.2.3. Co je normální?

Normalita je sociální konstrukt, který může ovlivňovat vše, co nezapadá do jejích souvisejících norem, a je vnímáno jako divné nebo zavrženíhodné. Mnoho lidí se přizpůsobuje normám, aniž by o nich přemýšleli. Například člověk se může bezmyšlenkovitě ptát osoby, kterou vnímá jako ženu, na jejího přítele, a předpokládat tak její genderovou identitu i sexuální/romantickou orientaci. To je příklad naturalizace cisheteronormativity. Pochybovat o normách a uvědomovat si, jak ovlivňují naše hodnoty a každodenní život, může být přínosné (Norm Critism Toolkit).

Škodlivé může být také porovnávání míry viditelnosti LGBTQ+ lidí v různých historických obdobích. LGBTQ+ terminologie je relativně nová. Stejně tak ale i koncept romantické lásky, jak jej známe dnes. Není proto možné srovnávat a kvantifikovat podoby sexuality napříč historií. Ale i když přesně nevíme, kolik neheterosexuálních a translidí žilo v minulosti, je jisté, že takoví lidé vždy existovali a byli, jsou a budou součástí společnosti (Rupp, 2001).

1.2.2.4. Představují školy bezpečný prostor pro LGBTQ+ mládež?

„Dokonce i ve společnostech, kde je sexuální rozmanitost obecně přijímána, jsou školy stále označovány za jeden z nejhomofobnějších (tj. homonegativních) sociálních prostorů. Na mnohých školách je homofobní jazyk běžnou záležitostí a v řadě zemí používají žáci (na základních i středních školách) výraz „gay” jako urážku. Například studie provedená ve Velké Británii uvádí, že 95 % učitelů středních škol a tři čtvrtiny učitelů základních škol slyšely fráze „to je strašně teplý” nebo „ty jsi fakt teplej” používané takovýmto urážlivým způsobem. Stejná studie také uvedla, že 90 % vyučujících na středních školách a více než 40 % vyučujících na základních školách řeklo, že na jejich školách docházelo k homofobní šikaně, nadávání nebo obtěžování, a to bez ohledu na sexuální orientaci, Učitelé středních škol zase označili homofobní šikanu za druhou nejčastější formu šikany (po nadávkách týkajících se hmotnosti) (Dankmeije 2012, s. 6).

„V jedné americké studii 57 % respondentů uvedlo, že se setkali s homofobními poznámkami ze strany zaměstnanců školy. […] Více než polovina vzorku translidí uvedla, že byli fyzicky napadeni, 74 % uvedlo, že byli ve škole sexuálně obtěžováni, a 90 % uvedlo, že se ve škole necítili bezpečně kvůli své genderové identitě. Tato zjištění se shodují s podobnými studiemi v jiných zemích, včetně Austrálie a Spojeného království” (Dankmeije, 2012, s. 7).

Podobně i výsledky nedávné studie provedené v Česku ukazují, že v průměru pouze pěti z deseti chlapců a osmi z deseti dívek by nevadilo, kdyby měli homosexuálního spolužáka (Pitoňák & Spilková, 2016). Je však důležité vzít do úvahy, že tato studie představila pouze část problému, jelikož používala genderově binární přístup a uvažovala pouze o sexualitě, nikoli o genderové či vztahové rozmanitosti.

Školy mohou hrát aktivní roli v podporování respektu, rozmanitosti a inkluze, a vytvářet tak atmosféru, ve které se všichni cítí přijímáni, kde se všichni mohou soustředit a učit se novým věcem. Vyučující mohou ve svých hodinách zmiňovat různorodost genderové identity a sexuální orientace, a tak umožnit LGBTQ+ dětem, aby se cítily vnímány. Vyučující mohou také probírat témata genderových stereotypů, osobních hranic, komunikace a vzájemného respektu. Důležitou roli hrají také jako vzor – svým vyjadřováním, chováním a postojem k právům a lidem LGBTQ+ pak dávají pozitivní příklad ostatním. Totéž platí pro jejich reakce na homofobní vtipy a poznámky.

– 1.2.3. DISKRIMINAČNÍ SITUACE SOUVISEJÍCÍ S DANÝM TÉMATEM

Nedostatečné přijetí a uznání ze strany školy stejně jako neznalost nebo podceňování úmyslů a motivací LGBTQ+ studujících může mít vážné důsledky zejména pro trans studující. Příkladem takové situace může být okolnost, kdy trans student osloví svého učitele nebo jiného zaměstnance školy (např. školního psychologa) a informuje jej o své sebeidentifikaci a zájmenech. Škola je však neuzná a raději pokračuje v misgenderování studující*ho, přičemž se řídí spíše přáním rodičů než přáním studující*ho. Tato situace může být pro trans studující*ho obzvlášť traumatizující, protože jeho*její identita je odmítnuta. Také to může být precedens pro to, jak by se ve škole mohlo zacházet s dalšími trans studujícími, a to by mohlo vést k mnoha negativním důsledkům (duševní zdraví LGBTQ+ mládeže, zábrany ohledem coming outu, obavy požádat o pomoc, je-li to potřeba, izolace a odmítání různorodosti sexuality/genderu/vztahů atd.).

Podobně může coming out queer studenta v rámci třídy podnítit diskriminaci ze strany ostatních spolužáků. Zaměstnanci školy jsou zodpovědní za to, aby prostředí třídy bylo bezpečným prostorem pro všechny studující, včetně LGBTQ+ studujících.

Každodenní mikroagrese v podobě zdánlivě neškodných vtipů nebo výroků ve skutečnosti prohlubují cisheteronormativní vnímání a upevňují specifické společenské normy, chování a postoje. Takové prostředí podporuje diskriminaci a ta je základem pro pokračování a prohlubování normalizace cisheteronormativity.

Dalším příkladem cisheteronormativního sexuálního vzdělávání je situace, ve které jsou LGBTQ+ témata, nebo ještě hůře témata vyučovaná za pomocí zastaralé a překonané terminologie (jako je „homosexualita”), probíraná pouze v kontextu rizikovosti přenosu sexuálně přenosných infekcí (STIs) a sexuálně přenosných nemocí (STD), konkrétně viru lidské imunodeficience (HIV). Učitelé a rodiče by se měli vyvarovat směšování těchto témat.

Všem studujícím by prospělo, kdyby se dozvěděli o bezpečnějších sexuálních praktikách, které přesahují rámec cisheteronormativních informací nebo používání kondomů. Vyučující nebo jiní zaměstnanci školy by například měli poskytovat informace o tématech, jakými jsou anální hygiena nebo užívání PrEP (Pre-Expoziční profylaxe: léků, které mohou užívat lidé ohrožení HIV, aby předcházeli jeho přenosu), nebo PEP (Post-Expoziční profylaxe: léků, které lze užívat k zabránění nákazy HIV do 72 hodin po expozici), jestliže se na ně zeptají, a tak se vyhnout stigmatizování těchto praktik.

Rodiče mají tendenci ptát se svých dětí na jejich potenciální partnery: „Synu, kdy už si konečně najdeš přítelkyni?”. Neměli bychom ale předpokládat, že všichni: 1) jsou cisgender a heterosexuální nebo 2) že vůbec chtějí mít vztah. Takové poznámky patří mezi mikroagrese, kterým LGBTQ+ lidé čelí každodenně a které napomáhají udržovat cisheteronormativní perspektivu.

Další příklady najdete na tomto odkazu sexual diversity topic.

1.2.4. PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE

Jedním ze způsobů, jak se vyhnout cisheteronormativním stereotypům v chování, je používat inkluzivní nebo neutrální jazyk. Co to znamená? (Viz tabulka 1)

Tabulka 1. Příklady inkluzivního nebo neutrálního jazyka

1.2.4.1. 5.1 Komplexní a inkluzivní sexuální výchova zahrnuje (Tolerance, 2018, s. 15):

Diskuzi o genderových identitách a sexuální orientaci – nejen jako zvláštní téma, ale jako součást celé výuky. Hovoříte-li například o vztazích nebo sexuálních aktivitách, můžete používat genderově neutrální termíny jako „když se dva lidé zamilují” místo „když se zamiluje muž a žena”.

Uvádějte příklady zdravých a rozmanitých vztahů, včetně vztahů mezi osobami stejného pohlaví/genderu.

Příklady rozmanitých rodinných konstelací, včetně rodin tvořených páry stejného pohlaví/genderu.

Informujte o bezpečných sexuálních praktikách pro lidi všech genderových a sexuálních identit, včetně možností ochrany.

Lékařsky přesné, prosté mýtů a věku přiměřené informace o pohlavně přenosných infekcích a jejich prevenci, mimo jiné včetně viru HIV/syndromu získaného selhání imunity (AIDS).

Výuka, která nepředpokládá sexuální/romantickou orientaci a genderovou identitu studujících a která se zabývá tématy LGBTQ+ bez ohledu na to, zda jsou studenti ve třídě „out”, či nikoli.

1.2.4.2. Doporučení:

Udělejte si ve třídě vizuální audit a prověřte nástěnky a další viditelné materiály. Reprezentují osoby s rozmanitými genderovými projevy? Jsou na nich vyobrazeny „netradiční rodiny” nebo rodiny s LGBTQ+ osobami?

Mluvte o skupině dětí jako o studujících, žácích, třídě, přátelích nebo o všech. Vyhněte se binárním termínům „chlapci a dívky”.

Vyhněte se rozdělování studujících podle genderu. Rozdělování studujících na základě binární klasifikace pouze posiluje pocity odlišnosti. Při rozdělování studujících do týmů, za účelem spolupráce nebo rozřazení, používejte řady, skupiny stolů nebo strany místnosti.

Při běžných rozhovorech se studentstvem se vyvarujte domněnek založených na genderu, jakými jsou například „kluci jsou kluci” nebo „holky rády pomlouvají”. Nikdy se žáky nevtipkujte a nedělejte si z nich legraci způsobem, který by předpokládal cisgenderovou identitu nebo heterosexuální orientaci.

Podporujte všechny studující, aby si zkusili různé typy aktivit. Nechtějte po skupině „silných chlapců”, aby pomáhali nosit nábytek, nebo po „umělecky nadaných dívkách”, aby vyzdobily nástěnku. Zapojte všechny do široké škály aktivit ve třídě a nabídněte jim rovné příležitosti k účasti. Learning for justice (2021): Teaching Tolerance (a project of the Southern Poverty Law Centre).

Můžete navázat spolupráci s organizacemi, které se snaží o inkluzi LGBTQ+ lidí a nabízejí vhodné zdroje a nástroje. Můžete se také seznámit s nejčastějšími mýty o LGBTQ+ lidech a s argumenty namířenými proti komplexní a inkluzivní sexuální výchově. Můžete se naučit, jakým způsobem je můžete při výuce o hodnotě inkluze dekonstruovat. Je důležité si nejprve uvědomit a naučit se dekonstruovat to, co jsme se v průběhu života naučili, abychom pochopili, proč mohou být naše chování a postoje zaujaté a šířit řadu nežádoucích informací. Cenným zdrojem informací je tato příručka.

1.2.5. REFERENCE

APA (2015). Guidelines for psychological practice with transgender and gender nonconforming people. American psychologist, 70(9), 832-864.

Dankmeije, P. (2012) Advocate for Sexual Diversity Education: A Guide to Advocate for Enhanced Quality of Education Dealing with Sexual Diversity. GALE (The Global Alliance for LGBT Education). Amsterdam, The Netherlands.

Deliver, I. P. P. F. (2017). enable toolkit: scaling-up comprehensive sexuality education (CSE). London (UK): International Planned Parenthood Federation.

Katz, J. (2007). The invention of heterosexuality. University of Chicago Press.

Learning for Justice. (2021) Best practices for serving LGBTQ students: A Teaching Tolerance guide. Southern Poverty Law Cente, Alabama, USA.

McNeill, T. (2013). Sex education and the promotion of heteronormativity. Sexualities, 16(7), 826–846. doi:10.1177/1363460713497216

Norm criticism Toolkit (2016). Available at: https://www.iglyo.com/wp-content/uploads/2016/02/Norm-Criticism-Toolkit.pdf

Pitoňák, M., & Spilková, J. (2016). Homophobic Prejudice in Czech Youth: a Sociodemographic Analysis of Young People’s Opinions on Homosexuality. Sex Res Soc Policy 13, 215–229. https://doi.org/10.1007/s13178-015-0215-8

Pitoňák, M. (2017). Differences in mental health between non-heterosexuals and heterosexuals : a review study. In Czechoslovak psychology (Vol. 61, pp. 575-592).

Rupp, L. (2001). Vytoužená minulost: Dějiny lásky a sexuality od příchodu Evropanů po současnost. Praha: OWP,

Warner, M. (2000). The trouble with normal: Sex, politics, and the ethics of queer life. Harvard University Press.

Waling, A. (2019). Problematising ‘toxic’ and ‘healthy’ masculinity for addressing gender inequalities. Australian Feminist Studies, 34(101), 362-375.