1. IDENTITA(Y): ROZMANITOST SEXUALIT

1.1. ÚVOD

Sexualita je pojem, který používáme k označování toho, jak lidé prožívají a vyjadřují sami sebe jako sexuální bytosti. Sexuální orientaci lze rozdělit nejméně do tří dimenzí: na sexuální přitažlivost, sexuální chování a sexuální identitu. Sexualita v širším pojetí souvisí také s řadou kulturních proměnných, přičemž sexuální zdraví tvoří důležitou součást celkového zdraví člověka (Pitoňák & Macháčková, 2022).

1.2. ZPRACOVÁNÍ TÉMATIKY

1.2.1. Sexualita

„Sexualita tvoří jeden z ústředních aspektů lidského bytí napříč celým životem a zahrnuje pohlaví, genderové identity a role, sexuální orientaci, erotiku, rozkoš, intimitu a reprodukci. Sexualitu prožíváme a vyjadřujeme v myšlenkách, fantaziích, touhách, přesvědčeních, postojích, hodnotách, chování, praktikách, rolích a vztazích. Ačkoli sexualita může zahrnovat všechny tyto dimenze, ne vždy jsou všechny zažívány nebo vyjadřovány. Sexualitu ovlivňují interakce biologických, psychologických, sociálních, ekonomických, politických, kulturních, etických, právních, historických, náboženských a duchovních faktorů” (WHO, 2006). Z tohoto důvodu je dobré normalizovat otevřenou diskuzi o sexualitě, protože to může mít velký vliv na život mladých lidí a jejich celkové zdraví a prosperitu.

Sexualitu lze prožívat a vyjadřovat mnoha různými způsoby. Níže uvádíme několik bodů popisujících důležité součásti jakýchkoliv bezpečných a zdravých sexuálních aktivit (Women, U. N., & UNICEF, 2018).

• Lidé, kteří se účastní realizovaných aktivit, se jich účastní dobrovolně, jsou informováni o tom, co se bude dít, a souhlasí se všemi navrhovanými aktivitami.
• Zúčastněné osoby jsou při vědomí a ve stavu mysli, ve kterém jsou schopny dát informovaný souhlas.
• Činnosti, které žádná ze zúčastněných stran nepovažuje za škodlivé (mezi některé sexuální aktivity, které se nazývají kink, může patřit svazování, fackování apod., tyto aktivity a činnosti musejí být vždy dobrovolné a chtěné všemi zúčastněnými stranami).
• Zúčastněné osoby jsou právně způsobilé k souhlasu se sexuálními aktivitami.

1.2.2. Sexuální orientace

Sexuální orientace označuje trvalý charakter emoční, romantické a/nebo sexuální přitažlivosti k mužům, ženám nebo oběma pohlavím (APA, 2008). Sexuální orientaci lze rozdělit do tří hlavních dimenzí, a to na sexuální přitažlivost, sexuální chování a sexuální identitu.

• Sexuální přitažlivost popisuje interpersonální psychologický rozměr sexuality, který se týká romantických a sexuálních citů, které chováme ke druhým. Sexuální přitažlivost může souviset s pohlavím nebo genderem osob, které nás přitahují. Sexuální přitažlivost představuje od konce 19. století hlavní konstrukt definující sexuální orientaci (Sell, 1997).
• Sexuální chování je chování daného člověka, které může, ale nemusí být v souladu s jeho sexuální orientací a identitou. Některé projevy sexuálního chování můžeme označit jako spojené s určitým kontextem a/nebo situací případně jako experimentální jednání, které striktně nevyjadřuje sexuální identitu dané osoby. Ve společnostech, ve kterých je být gay nebo queer stigmatizováno a převažuje odmítání a diskriminace, mohou mít lidé větší potíže přijmout svou identitu, pokud neodpovídá normě.
• Identita sexuální orientace je podmíněna existencí dostupných diskurzů v rámci dané kultury, jazyka a sociálních kategorií (tj. heterosexuál, gay, lesba, bisexuál, queer atd.), které zprostředkovávají významy jednotlivcům, kteří je mohou přijímat (Dillon et al., 2011; Morgan, 2013). Proces nebo akt přijetí určité identity sexuální orientace nebo označení sexuální identity (Savin-Williams, 2011) tak představuje vědomé uznání a/nebo zvnitřnění vlastní sexuální orientace (Dillon, Worthington, & Moradi, 2011). Kategorie, názvy a označení identit sexuální orientace mohou být pro mladé lidi velmi užitečné při poznávání toho, jak se cítí, a mohou jim tak usnadnit proces coming outu. V rámci dané kultury může existovat mnoho označení identit sexuální orientace, například gay/lesba, bisexuál, pansexuál, demisexuál, questioning a mnoho dalších. Současné výzkumy ukazují, že je poměrně běžné, že je osoby v průběhu života mění.

Jak je vidět z výše uvedených tří dimenzí, všechny se překrývají a jsou vzájemně propojené, přesto však nejsou stejné. Zohlednění této skutečnosti při práci s dospívajícími LGBTQ+ je přínosné, protože dospívající mohou objevovat různé sexuální aktivity (chování) a procházet procesem utváření své identity sexuální orientace.

1.2.3. Asexualita

V rámci definování sexuality bychom ji též mohli rozdělit na dvě dimenze – sexuální přitažlivost, chápanou jako fyzický aspekt přitažlivosti, a romantickou rovinu, vnímanou spíše jako psychosociální aspekt. Z tohoto důvodu lze asexualitu definovat jako absenci sexuální náklonnosti zaměřené na jakoukoliv jinou osobu (nikoli absenci sexuální touhy jako takové – asexuální lidé mohou, ale nemusejíí mít požitek např. z masturbace). Tato absence sexuální náklonnosti zaměřené na jakoukoli jinou osobu má trvalou povahu nebo značí trvalou dispozici či orientaci. Důležitým aspektem, který je třeba vzít v potaz, je sebeidentifikace s asexualitou. Někteří lidé totiž mohou pociťovat nedostatek sexuální touhy ke druhým, ale nepovažují se za asexuální.

Asexualita rovněž nevyplývá z celibátu nebo ze strachu z intimity, Jedná se o identitu sexuální orientace nebo její označení. Být asexuálem neznamená, že se dotyčná osoba nikdy nezapojí do sexuálních aktivit – může mít sex, pokud si to přeje. Nikdo však nesmí být k sexuálnímu kontaktu a/nebo aktivitám nucen. Nedostatek sexuální touhy vůči druhým také neznamená absenci romantické náklonnosti k druhým (Bogaert, 2015; Guz et al.,2022). Mnoho asexuálních lidí touží po romantických vztazích s druhými a mohou je romanticky přitahovat osoby s různými genderovými identitami, a proto mohou být považováni například za lesby, gaye nebo bisexuály (někdy mohou preferovat termín bi-romantici) (Pitoňák & Macháčková, 2022). Pro ty, kteří romantickou přitažlivost nepociťují, pak můžeme použít termíny romantický asexuál a aromantický asexuál. Je třeba mít na paměti, že lidé prožívají svou asexualitu velmi různorodě (Antonsen et al., 2020). Pokud s dospívajícími hovoříte o sexualitě, nezapomeňte zmínit také asexualitu a normalizovat diskuzi o ní, protože asexualita je celkově ve veřejném prostoru zastoupena mnohem méně než jiné sexuální identity, což může u asexuálních mladých lidí vést k pocitům nepatřičnosti a/nebo opomenutí.

1.2.4. Hypersexualita (související s nutkavým sexuálním chováním a internalizací homonegativity).

Hypersexualita představuje opakující se a intenzivní sexuální fantazie, nutkání a chování, které je těžké ovládnout a které se obvykle objevuje jako reakce na stresující události. Povahou a/nebo intenzitou může dané osobě způsobovat tělesné a emocionální strádání. Hypersexualita se může projevovat mnoha různými způsoby, například kompulzivní masturbací, nadměrnou konzumací pornografie, intenzivním sexuálním chováním s jinými dospělými osobami, které s tím souhlasí atd. (Kaplan, 2010). Při definování hypersexuality je třeba zohlednit společenský kontext, protože normy různých společností sexualitu člověka různě kontrolují a omezují.

Zásadním faktorem ohrožení kompulzivním sexuálním chováním u LGBTQ+ osob je menšinový stres a s ním související procesy. Distální menšinové stresové procesy (např. předsudky a diskriminace ze strany vrstevníků a sociálních struktur) zakládají ohrožení proximálním menšinovým stresem (např. internalizovanou homogenitou) a poruchami regulace emocí, které mohou vést ke kompulzivnímu sexuálnímu chování (Pachankis et al., 2015). Dalšími faktory zvyšující zranitelnost vůči hypersexuálnímu chování u všech mladých lidí bez ohledu na jejich sexuální orientaci a genderovou identitu mohou být špatné zacházení, trauma a deprese (Fontanesi, et al, 2021). Vzhledem k tomu, že hypersexualita může být těmito faktory způsobena, její zasazení do širšího kontextu v rámci rozprav o sexualitě může být prospěšné pro všechny zúčastněné. Jelikož je kompulzivní hypersexualita škodlivá, měli bychom rozlišovat mezi kompulzivní hypersexualitou a zdravě bohatým sexuálním životem.

1.2.5. Nedobrovolný celibát (Incelové)

Incelové jsou mladí muži, kteří navzdory své touze po sexuálním vztahu nejsou sexuálně aktivní. Termín vznikl v online skupinách na platformě Reddit, kde muži diskutují o svých potížích s hledáním a dosahováním úspěchu v sexuálních vztazích. Základní prvky kultury incelů jsou silně misogynní a jsou nakloněné násilí na ženách. Lidé v těchto komunitách vyznávají filozofii „červené pilulky” (odkazující na film Matrix, kde červená pilulka symbolizuje prozření, skutečné poznání fungování světa. Toto poznání, dle názoru incelů, spočívá v uvědomění si toho, že žijeme ve feministickém, krajně levicově konstruovaném bludu, a proto je třeba podniknout kroky k revoltě proti tomuto systému (O’Malley, Holt, & Holt, 2020). Vzestup skupin incelů a obecně misogynních myšlenek mezi mladými chlapci znamená, že se s tímto tématem můžete setkat ve vaší třídě a budete se jím muset zabývat. Nejlepší prevencí je vyvracení genderových stereotypů a stanovení jasných pravidel, co se stane, když dojde k nenávisti a násilí.

Více informací naleznete v tématu o Genderu

1.2.6. Heteronormativita

Heteronormativita Heteronormativita je normativní systém, v jehož rámci je heterosexualita a/nebo cisgenderová identita (situace, kdy pohlaví zapsané při narození je v souladu s genderovou sebeidentifikací člověka – proto se někdy označuje jako cisheteronormativita) považována společností za jediný normální výsledek dospívání, socializace a vývoje životních vztahů, a proto se automaticky předpokládá/očekává od každého (Pitoňák, 2017). V důsledku toho jsou jiné formy sexuality a nekonformní podoby genderových identit považovány za nestejně hodnotné. (Cis)heteronormativita tak vytváří základ stigmatizace, diskriminace a vyloučení neheterosexuálních a transgender či intersexuálních osob.

Více informací o heteronormativitě si můžete přečíst v tématu 1.2 a tématu 2.3.

1.2.7. Queer teorie

Queer teorie je různorodá oblast myšlení, která za ni začala být považována v průběhu 90. let 20. století. Vlivná a nikterak ucelená teorie se týká teoretizování o genderu, sexualitě a identitách, které se vymykají cisheteronormativním očekáváním. Jako specifický přístup zpravidla zpochybňuje a problematizuje binární kategorizace týkající se pohlaví, genderu a sexuality, jako jsou kategorie muž/žena, mužský/ženský, heterosexuál/gay, a předkládá otázky související s mocenskými vztahy, které jsou jimi ovlivňovány. Queer teorie uvádí, že tyto binární kategorie napomáhají k posilování rozdílů a hierarchických struktur (například muž je považován za nadřazeného a žena za podřadnou) a vyzývá k překračování jejich konvenčního chápání a zároveň k vytváření otevřeného prostoru pro různé identity, ztělesnění a diskurzy (Barber & Hidalgo, 2017; Jagose, 1996).

– 1.3. DISKRIMINAČNÍ SITUACE SOUVISEJÍCÍ S DANÝM TÉMATEM

• Stále dochází k nekonsenzuálním operacím dětí narozených s intersexuálními variacemi. Rodičům novorozenců se často říká, že operace je nutná pro zdravý vývoj dítěte, ale častou motivací je pouze snaha přizpůsobit se tomu, co se považuje za „normálně” vypadající tělo chlapce nebo dívky.
• Zahanbování asexuálních lidí a jejich přesvědčování, že mají mít sex.
• Sexuální obtěžování.
• Lidé, kteří asexualitu nepřijímají jako platné označení sexuální identity.
• Zpochybňování něčí sexuální identity – „jsi lesba jen proto, že jsi nezažila sex s muži”.
• Vnímání neheterosexuálních lidí jako by jejich sexuální identita byla hlavním určujícím osobnostním rysem, („oversexualizace”) a ignorování toho, že se jedná o lidi s komplexními osobnostmi a různorodými zájmy.
• Zasazování neheterosexuality pouze do kontextu sexuálně přenosných infekcí v rámci „rizikového jazyka”.
• Odmítání nebo tabuizování diskuzí o neheteronormativních nebo queer vztazích a sexuálních praktikách.
• Škodlivý předpoklad, že zapsané pohlaví musí být v souladu s genderovou identitou a misgenderování lidí, kteří jsou trans/nebinární. Všeobecná upjatost na zapsané pohlaví a neochota akceptovat genderovou identitu lidí.
• Seznamování queer osob, zvláště v menších městech, může být poněkud obtížnější, neboť může zahrnovat zkušenosti s flirtováním s někým, kdo je cishetero a kdo se urazí a může reagovat agresivně.
• Komentáře nebo napadání queer osob na ulici/ve třídě kvůli jejich vzhledu, který může být vnímán prostřednictvím neheteronormativního genderového projevu (výběr oblečení, make-upu, doplňků atd.).
• Nepovolení rovnoprávného manželství pro páry stejného pohlaví.
• Cisheteronormativní očekávání týkající se vztahů, vzhledu (genderového projevu), genderových rolí a dalších (blíže popsáno v kapitole cisheteronormativní vzdělávání).
• Oslovování něčího partnera stejného pohlaví nebo partnera s odlišným pohlavím jako kamaráda navzdory dřívějšímu oznámení o jejich vztahu.
• Nerespektování soukromého prostoru dětí a dospívajících, zasahování do jejich osobního prostoru, a tedy narušování jejich hranic a soukromí, což může v budoucnu vést k maladaptivnímu chování.

1.4. PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE

Vyvarujte se zaměňování sexuality se samotným sexem nebo sexuálním chováním, sexualita představuje komplexní sociální osu rozmanitosti, která představuje rozměr všech lidských zkušeností. Zejména pro mládež ve věku do 12 let může být užitečné hovořit o vztazích a randění v jejich různorodosti (dívka chce chodit s jinou dívkou, dva muži založí rodinu…), akcentovat vztahový rozměr sexuality, který je pro mnoho lidí jeho klíčovou součástí.

Tipy podle Barker (2017, s. 43-44):

• Reflektujte své vlastní předpoklady – a kulturní normy – o sexu a sexualitě (penetrativní sex bývá často vnímán jako jediná „správná” podoba sexu, přitom existuje mnoho dalších sexuálních aktivit, které nejsou o nic méně „sexem” než ten penetrativní – orální sex, sex mezi rukou a genitáliemi, tření genitálií apod.). Doporučené otázky:
  • Jakým způsobem je vnímání toho, co představuje „dobrý sex” ovlivněno populární kulturou a vyobrazováním sexu ve filmech a populární kultuře?
  • Jak je ovlivněno pornografií? Jak vypadá sex a dynamika páru v pornu?
  • Co se očekává od mužů/žen v rámci sexu?
  • Jak působí, když se na veřejnosti líbají heterosexuální páry a když totéž dělají páry stejného pohlaví? Proč?
• Zapojte se do soustavného rozvoje vzdělávání v oblasti lesbické, gay, bisexuální, pansexuální, queer, asexuální škály a dalších identit a praktik. Pokud jste se této problematice nevěnovali, doporučte někoho, kdo se jí věnoval, pokud je to možné, nebo začněte vyhledávat informace sami, abyste mohli o těchto tématech diskutovat a byli dobře informováni.
• Neočekávejte, že vás studenti budou vzdělávat, ale buďte otevření k jemným nuancím jejich jedinečných životních zkušeností a významům jejich sexuálních identit a praktik.
• Snažte se projevit pohodu při diskusi o rozmanitosti praktik GSVD („genderové, sexuální a vztahové rozmanitosti”).
• Uvědomujte si, že sexualita se prolíná a že se liší v závislosti na pohlaví, rase, třídě, kultuře, schopnostech, věku, generaci, typu postavy atd. Můžete se zamyslet nad tím, jaké je to být gayem ve společenské třídě, kde je maskulinita vnímána velmi stereotypně, jaké je to být transsexuálem v náboženském prostředí, kde je existence LGBTQ+ lidí vnímána jako hřích, jaké je to být lesbou ve velmi konzervativní kultuře, jaké je to být gayem a tlustým v prostředí, kde je velký tlak na vzhled těla).
• Normalizujte sexuální rozmanitost a různorodost variant sexuálních identit, tužeb a praktik včetně toho, že člověk může být zcela bez sexuální touhy až po velmi sexuálně aktivní osobu. Neříkejte, že absence sexuální přitažlivosti nebo vysoká míra sexuální touhy představují problém, který je třeba léčit, nejsou-li doprovázeny psychickým strádáním nebo negativními důsledky.
• Vyvarujte se stereotypu, že pro lidi s menšinovou sexualitou je jejich sexualita jejich hlavním životním tématem. Stejně tak nepředpokládejte, že pro heterosexuální lidi není sexualita zásadní tématem.
• Snažte se nepředpokládat sexualitu studujícího na základě heteronormativních předpokladů nebo na základě jeho/jejího vzhledu, pohlaví zmíněného partnera/ky, představ o normálních sexuálních praktikách nebo čehokoliv jiného. Informujte se o jejich chápání sexuality a ujistěte se, že ho respektujete. Buďte otevření tomu, aby si pro své prožitky nebo přitažlivost mohli zvolit jakoukoli škatulku – nebo také žádnou.
• Uvědomte si důvody, proč může být souhlas v současném kulturním kontextu obtížný, postavte se proti chování bez souhlasu (sexuální obtěžování, znásilnění, nevyžádané sexuální texty atd.) a otevřeně se studenty diskutujte o tom, jak si mohou sami pro sebe i pro ostatní zajistit etické a konsenzuální chování. Aktivita, kterou lze provést, zahrnuje diskuzi se studujícími o tom, jak obecně rozeznáváme situace, kdy někdo s něčím souhlasí nebo kdy je z něčeho nadšený – můžete o tom uspořádat brainstorming, jak se člověk v takové situaci tváří (usmívá se, přistupuje, přikyvuje, „Pojďme na to!” apod.) a na druhé straně jak poznáme, když někdo něco nechce (např. moc toho nenamluví, vyhýbá se, „ne”) nebo když si není jistý (mlčí, „jo, možná”, má vážnou tvář). Lze diskutovat o tom, že každý z nás může tyto projevy vyjadřovat trochu jinak, že záleží na tom, jak dobře daného člověka známe atd. Následně můžeme uspořádat brainstorming, jakým způsobem se můžeme osoby zeptat, jestli něco chce dělat nebo jestli se jí něco líbí – zapisujeme si to. Můžeme pak diskutovat o stejné situaci souhlasu/nejistoty/nesouhlasu při sexuálním jednání. Signály budou podobné – souhlas by měl být nadšený, dotyky/líbání vzájemně opětované apod. a tomu můžeme přizpůsobit otázky, které jsme si předtím zapsali – jak se může kdokoli zeptat, jestli člověk chce něco dělat v sexuálním kontextu – uvedeme konkrétní příklady, jak si studenti mohou ověřit souhlas:
• Chtěl/a bys…?
• Chtěl/a bych…, co si o tom myslíš?
• Chceš mít teď sex?
• Můžu se dotknout tvé/ho…?
• Líbí se ti, když tohle dělám…?

Při výuce o sexualitě uvádějte příklady různých sexuálních identit a vztahů, nejen těch heterosexuálních a normativních. Ve svých hodinách můžete například poskytnout příklad manželství dvou žen; vztahu trans muže s mužem; bisexuální osoby, která v současné době chodí s osobou stejného genderu/pohlaví, atd. Téma můžete otevřít aktivitou zaměřenou na společenské normy a co to znamená kriticky je analyzovat a překračovat. Z toho může vyplývat diskuze o očekáváních a normách, které se točí kolem sexuálních a romantických vztahů. Příklad takové aktivity najdete v Norm Criticism Toolkit (2016).

O genderové identitě, sexuální orientaci a biologickém pohlaví lze před dětmi hovořit a přitom podporovat myšlenku, že se jedná o spektra či indiskrétní jevy vyznačující se složitou proměnlivostí, které se nedají jinak snadno definovat pomocí kategorií či nálepek, jež by z nich tvořily oddělené kategorie. Může být užitečné mluvit o věcech, které vnímáme jako binární kategorie. Toto téma dále prozkoumejte a brainstormujte o některých příkladech věcí, které máme tendenci vnímat jako binární komplementární kategorie (0 a 1 v IT, bílá a černá, horko a zima, den a noc atd.). Můžete na nich demonstrovat, jak často uvažujeme v binárních kategoriích, avšak realita je složitější – mezi černou a bílou jsou odstíny šedi, mezi horkou a studenou jsou různé stupně teplot. Totéž platí pro kategorie jako muž/žena, mužský/ženský a heterosexuál/gay. Dětem to v budoucnu pomůže pochopit vlastní identitu a jejich pocity. Praktického průvodce komplexní výukou o sexualitě najdete v knize Gender, Sexuality and Sexual Orientation: Training Manual (2019, strany 7-10).

Jako další aktivitu k diskuzi o sexuální rozmanitosti lze použít „Svět vzhůru nohama” popsanou v knize Somos Diversidades (Pichardo et al, 2020, s. 67). Při této aktivitě studující individuálně a anonymně vyplňují takzvaný „Dotazník o heterosexualitě” obsahující otázky, které neheterosexuální lidé často dostávají, jako jsou například: „Stálo vás přijetí vaší heterosexuality mnoho síly?”, „Plánujete to říct své rodině?” a další. Po vyplnění dotazníku můžete zahájit diskuzi a zeptat se heterosexuálních i neheterosexuálních studentů, jaké to pro ně bylo, když tuto aktivitu prováděli, a co jim přišlo zajímavé nebo naopak šokující. Aktivita by měla být završena informacemi o sexuální rozmanitosti.

Abyste se vypořádali s běžnými mýty o asexualitě, můžete se inspirovat aktivitami v knize Somos Diversidades (Pichardo et al, 2020, s. 93) Začněte tím, že třídu rozdělíte do skupin po 3 4 osobách. Zadejte jim test na téma asexualita (viz níže), ve kterém by měly označit, zda je dané tvrzení PRAVDIVÉ, nebo NEPRAVDIVÉ, a záměrně jim dejte na odpovědi velmi krátký čas (navrhujeme 3 minuty, podle vašich zkušeností se třídou lze tento čas zkrátit), aby docházelo pouze k rychlým debatám. Poté se můžeme se skupinami zamyslet – jak se dařilo tak rychle rozhodovat? Rozhodovaly se skupiny jasně a jednotně? Následně projdeme otázku po otázce a shromáždíme odpovědi všech skupin, podíváme se, co se shoduje, v čem se liší, a na závěr uvedeme správnou odpověď. Poté se doporučuje promítnout nějaké video nebo jiné zařazení žité zkušenosti s asexualitou. Na konci můžeme hodinu uzavřít otázkou ohledně toho, co bylo překvapivé, co si z ní odnášíme jako hlavní poznatek apod.

1. Asexuální lidé nemají sex.
2. Asexuální lidé neradi masturbují.
3. Asexuální lidé mohou mít vztah pouze s lidmi, kteří jsou také asexuální.
4. Je možné, že asexuální lidé budou chtít založit rodinu.
5. Asexualita je silně spojena s náboženským přesvědčením.

Správné odpovědi:

1. NEPRAVDA: Asexuální lidé jsou definováni jako ti, kteří necítí nebo pociťují malou sexuální touhu po jiných lidech. Mohou však mít sexuální vztahy s jinými lidmi, například aby uspokojili sami sebe, když cítí sexuální touhu, aby uspokojili své partnery či za účelem početí dítěte.
2. NEPRAVDA: Asexuální lidé si mohou užívat masturbaci, mohou masturbovat jako kdokoli jiný z různých důvodů – kvůli vzrušení, pro uvolnění nebo jako součást sexuálních vztahů, které mají se svými partnery.
3. NEPRAVDA: Asexuální lidé mohou mít romantické vztahy jak s lidmi v rámci asexuálního spektra, tak s lidmi alosexuálními (tedy „jinak sexuálními”, heterosexuály, gayi, lesbami, bisexuály, pansexuály atd.). Asexuální lidé mohou svou identitu pojmenovávat různými způsoby – někteří z nich používají termíny jako heteroromantický, androromantický (romantické tíhnutí k mužům a mužským lidem), panromantický atd.
4. PRAVDA: Touha mít děti nebo založit rodinu není spojena se sexuální touhou, takže asexuální lidé mohou, ale nemusí mít touhu mít děti nebo založit rodinu stejně jako alosexuální lidé.
5. NEPRAVDA: Celibát a sexuální abstinence nedefinují asexuální lidi ani naopak. Asexuální lidé nepřestávají mít sexuální vztahy z jakéhokoliv přesvědčení, pouze necítí nebo pociťují nízkou sexuální touhu po jiných lidech.

Když mluvíme o škatulkách a rozmanitosti v oblasti sexuální orientace, můžeme, abychom se vyhnuli přílišné sexualizaci v podobě vytváření dojmu, že sexualita neheterosexuálních lidí je hlavním určujícím znakem jejich osobnosti, zařadit také aktivitu „Hvězda mého já”, při které mají žáci hvězdu a do každého jejího 6. vrcholu napíší nějakou vlastnost nebo charakteristiku. Tato aktivita je převzata z Teacher’s Guide to Inclusive Education (IGLYO, 2015, p. 17). Tato aktivita vrací pohled zpět k tomu, že jsou lidé komplexními lidskými bytostmi, a může tak ukázat to, co mají všichni společného. V rámci aktivity můžeme klást otázky, zda jsou některé vlastnosti více skryté nebo naopak více projevované, jak se jeví v různých sociálních kontextech a jaké byly celkové pocity studujících při této aktivitě – jak se cítili, když svou identitu zúžili do těchto 6 bodů.

Během diskuze o biologických atributech pohlaví, o tom, jak bývá pohlaví zapisováno a jak je definované nad rámec binárních kategorií, nezapomeňte mluvit o intersex lidech a začleňte toto téma do výuky sexuální výchovy. Vyhněte se používání potenciálně konfliktních a zároveň i škodlivých termínů, jako je například “hermafrodit”, protože tento výraz má negativní konotaci, jelikož se někdy používá jako urážka a častěji se jím označují zvířata s mužskými i ženskými pohlavními orgány. Abyste mohli podat náležité informace o intersexualitě, mohli byste si pozvat odborníka/odbornici na toto téma, který/která by pro vás/vaše kolegy a třídy připravil/a program).

Co se týče označení sexuální orientace nebo intersex statusu, tak je nikdy nesdělujte dalším lidem, pokud s tím dotyčná osoba nesouhlasila. Jestliže si myslíte, že tyto informace potřebuje znát i někdo další, nejprve to s dotyčnou osobou proberte, požádejte ji o souhlas a respektujte její přání.

Do výkladu zahrňte informace o bezpečných vztazích a interakcích, vyzvěte studující k brainstormingu o tom, k jakým násilným situacím a násilí na základě genderu může docházet a jakými způsoby je možné je řešit (Gender, Sexuality and Sexual Orientation: Training Manual (2019, pages 45- 52).

Abyste předešli misogynii a nerovnostem, bořte genderové stereotypy (například pomocí této metodiky) a když pracujete s dětmi, přistupujte k nim rovnoprávně, dávejte jim stejné příležitosti nebo jim nabízejte stejné hračky/předměty a povzbuzujte je, aby si vyzkoušely všechny druhy aktivit. Uvádějte příklady slavných osobností z řad spisovatelů, vědců a veřejných činitelů všech pohlaví. Posilujte respekt a porozumění. Při dělení třídy do skupin zkuste přijít s jinými nápady než je binární dělení (chlapci a dívky), vyzkoušejte například dělení podle toho, kdo má rád kočky a kdo psy, nebo náhodné dělení.

Protože nezřídka postrádáme dovednosti v oblasti dotazování se na souhlas a sexuální role lidí mohou být ovlivněny stereotypy založenými na genderu, může být vhodné diskutovat o sexismu, jeho podobách a vytvářet prostor, ve kterém sexismus nemá místo.

1.4.1. Řešení sexismu

Abychom mohli řešit problém sexismu, můžeme se dále inspirovat následujícími tipy a také se podívat na některé případové studie z konkrétních škol. National Education Union and UK Feminista (2017) doporučují:

Zaujmout „celoškolní přístup” při řešení sexismu.

• „Celoškolní přístup” představuje opatření na podporu rovnosti mezi dívkami a chlapci, která se opírají o zastřešující rámec zahrnující všechny členy společenství školy. To umožní jednotný přístup a dlouhodobější změnu.
• Mezi tři klíčové složky celoškolního přístupu patří:
  • Institucionální rámec: zavedení strategie, která je podporována školní politikou a řízena vedením školy.
  • Budování personálních kapacit: vybavení vyučujících a všech zaměstnanců dovednostmi, znalostmi a zdroji, které jim umožní porozumět sexismu, identifikovat ho a řešit. A to i prostřednictvím příležitostí pro vzdělávání.
  • Posilování postavení studujících: umožněte studujícím diskutovat o sexismu a učit se o něm, aby mohli hlásit incidenty a jednat ve prospěch rovnosti.

Uplatňování přístupu nulové tolerance k sexuálnímu obtěžování.

• Sexuální obtěžování by mělo být specificky a explicitně řešeno v rámci školní politiky, včetně jasných procedurálních pokynů, které budou důsledně prosazovány. Pokud se jimi škola nezabývá, zkuste je řešit ve vlastní třídě a normalizovat je.
• Všichni zaměstnanci by měli znát politiku a postupy školy týkající se případů sexuálního obtěžování.
• Všichni studující by měli být informováni o nulové toleranci školy vůči sexuálnímu obtěžování a měli by být podporováni v tom, aby případy sexuálního obtěžování hlásili.

Úvodní hodina o sexuálním obtěžování pro žáky středních škol (se zjednodušením aktivity a malými obměnami v ní – nejspíše výpovědi) lze použít i na základních školách. Na tuto aktivitu je potřeba alespoň 60 minut.

• Uveďte, o čem bude hodina a vysvětlete definici sexuálního obtěžování:

Sexuální obtěžování je nežádoucí chování sexuální povahy, které:

• porušuje důstojnost osoby.
• zastrašuje, ponižuje nebo pokořuje někoho, nebo
• vytváří nepřátelské nebo urážlivé prostředí..

Sexuální obtěžování může zahrnovat verbální, neverbální a fyzické jednání – včetně sexuálních poznámek, pořizování fotografií „pod sukní” nebo nevyžádaných sexuálních dotyků. Sexuální obtěžování je formou násilí, které je většinou namířeno proti ženám a dívkám, ale může se týkat osob jakéhokoliv genderu. Pokud je namířeno proti dívkám a ženám, je často založeno na nerovných mocenských vztazích mezi ženami a muži. Za sexuální útok se považuje také nevyžádané sexuální dotýkání, při němž dotyčná osoba s dotykem nesouhlasí a pachatel se neprávem domnívá, že s ním souhlasila.

Poté rozdělíte třídu do malých skupinek a každé rozdáte výtisky výpovědí lidí, kteří se stali obětí sexuálního obtěžování. Skupiny by měly mít 10 minut na jejich prodiskutování:

• „Někteří chlapci trousí poznámky o tělech mnohých dívek v našich ročnících a dívky to prostě musejí ignorovat, protože to nikdo nepovažuje za velký problém. Chlapci také dívky plácají po zadku a sahají jim na prsa, aniž by jim k tomu daly svolení.”
• „Kluci si začali myslet, že je zábavné zvedat dívkám sukně. Přestože jsme se cítily ponížené, i my jako holky jsme měly pocit, že se tomu musíme smát.”
• „Potom, co jsme byli společně v bazénu, se spolužáci snažili odhadovat velikost penisu některých chlapců a vtipkovali na téma „malé péro”, což bylo opravdu trapné a ponižující.”
• „Jsem nebinární, ale ve svém projevu jsem docela femininní osoba – rád*a nosím krátké sukně, podpatky a rád*a se líčím a tak. Někteří lidi ve třídě (hlavně kluci) o mně začali mluvit jako o „děvce” nebo „sexuální pracovnici”. Když se se mnou potkají, dělají si ze mě legraci typu: „Jak to jde s tvými klienty, kolik jsi jich dneska měla?”, „Šla bys se mnou? Za kolik? Co bys dělala?”. Ti co tomu byli svědky, se vždycky jen smáli.”

U každého citátu požádejte studující, aby prodiskutovali tyto tři body:

• V čem se jedná o sexuální obtěžování?
• Jak se podle vás může cítit osoba, která toto obtěžování zažívá?
• Jaká opatření by podle vás měla být přijata?

Poté se zúčastněnými diskutujte:

• Jak odpovídali na výše uvedené tři body?
• Zazněla v citátech nějaká společná témata?
• Shodli by se na odpovědích nebo o čem diskutovali?
• Požádejte je, jak by na základě citátů popsali sexuální obtěžování?

Následně představte nový školní řád. Poučte je o tom, kam se mohou obrátit o pomoc, stanou-li se terčem sexuálního obtěžování, a informujte je, které osoby jsou za tuto oblast ve škole zodpovědné. Informujte o tom, jak bude škola reagovat vůči osobám, které se dopustí sexuálního obtěžování vůči jinému žákovi nebo učiteli nebo se na něm podílejí.

Ponechte několik minut na dotazy.

1.5. REFERENCE

Antonsen, A. N., Zdaniuk, B., Yule, M., & Brotto, L. A. (2020). Ace and aro: Understanding differences in romantic attractions among persons identifying as asexual. Archives of Sexual Behaviour, 49(5), 1615-1630. https://doi.org/10.1007/s10508-019-01600-1

APA (2008). Answers to your questions: For a better understanding of sexual orientation and homosexuality. Washington, DC: Author. [Retrieved from www.apa.org/topics/lgbt/orientation.pdf.]

APA (2015). Guidelines for psychological practice with transgender and gender nonconforming people. American psychologist, 70(9), 832-864.

Barber, K., & Hidalgo, D. A. (2017). Queer. Encyclopaedia Britannica. https://www.britannica.com/topic/queer-sexual-politics

Barker, M. J. (2017). Gender, sexual, and relationship diversity (GSRD). British Association for Counselling and Psychotherapy.

Bogaert, A. F. (2015). Asexuality: What it is and why it matters. Journal of sex research, 52(4), 362-379.

Cools, M., Nordenström, A., Robeva, R., Hall, J., Westerveld, P., Flück, C., … & Pasterski, V. (2018). Caring for individuals with a difference of sex development (DSD): a consensus statement. Nature Reviews Endocrinology, 14(7), 415-429.

Dillon, F. R., Worthington, R. L., & Moradi, B. (2011). Sexual Identity as a Universal Process. Handbook of Identity Theory and Research, 649–670. doi:10.1007/978-1-4419-7988-9_27

Fontanesi, L., Marchetti, D., Limoncin, E., Rossi, R., Nimbi, F. M., Mollaioli, D., … & Ciocca, G. (2021). Hypersexuality and Trauma: A mediation and moderation model from psychopathology to problematic sexual behaviour. Journal of Affective Disorders, 281, 631-637.

Guz, S., Hecht, H. K., Kattari, S. K., Gross, E. B., & Ross, E. (2022). A Scoping Review of Empirical Asexuality Research in Social Science Literature. Archives of Sexual Behaviour, 1-11.

IGLYO (2015). Teacher’s Guide to Inclusive Education. Retrieved from. https://www.iglyo.com/wp-content/uploads/2015/09/Teachers-Guide.pdf

IGLYO, OII & EPA (2018). Supporting your intersex child – A parents’ toolkit. Available from:https://www.oiieurope.org/wp-content/uploads/2018/10/Supporting-your-intersex-child_WEB_final.pdf

InterACT. What We Wish Our Teachers Knew. Retrieved from: https://live-interact-advocates.pantheonsite.io/wp-content/uploads/2018/07/BROCHURE-interACT-Teachers-final.pdf

Jagose, A. (1996). Queer Theory: An Introduction. New York, New York University Press: 153.

Kaplan, M. S., & Krueger, R. B. (2010). Diagnosis, Assessment, and Treatment of Hypersexuality. Journal of Sex Research, 47(2-3), 181–198. doi:10.1080/00224491003592863

Morgan, E. M. (2013). Contemporary Issues in Sexual Orientation and Identity Development in Emerging Adulthood. Emerging Adulthood, 1(1), 52–66. https://doi.org/10.1177/2167696812469187

National Education Union and UK Feminista (2017).“It’s just everywhere”: A study on sexism in schools– and how we tackle it. Available from: https://rm.coe.int/report-its-just-everywhere-neu-uk-feminista/168079cee0

O’Malley, R. L., Holt, K., & Holt, T. J. (2020). An Exploration of the Involuntary Celibate (Incel) Subculture Online. Journal of Interpersonal Violence, 088626052095962. doi:10.1177/0886260520959625

Pachankis, J. E., Rendina, H. J., Restar, A., Ventuneac, A., Grov, C., & Parsons, J. T. (2015). A minority stress—emotion regulation model of sexual compulsivity among highly sexually active gay and bisexual men. Health Psychology, 34(8), 829–840. doi:10.1037/hea0000180

Pichardo, J. I., De Stéfano, M., Puche, L., Fumero, K., Carrasco, A., Cáceres, A., … & Herranz, Y. (2020). Somos diversidad. Actividades para la formación de profesionales de la educación formal y no formal en diversidad sexual, familiar, corporal y de expresión e identidad de género.

Pitoňák, M. (2017). Stanoviska odborných společností jsou jednotná: odmítají „léčbu homosexuality“. Queer Geography, z. s.. Dostupné na: https://www.queergeography.cz/lgbtq-psychologie/stanoviska-odbornych-spolecnosti/

Pitoňák, M. & Macháčková, M. (2022). Standardy a doporučení pro zjišťování společenského postavení, diskriminace a násilí vůči neheterosexuálním a genderově rozmanitým osobám.

Savin-Williams, R. C. (2011a). Identity Development Among Sexual-Minority Youth. In Handbook of Identity Theory and Research (pp. 671–689). Springer New York. https://doi.org/10.1007/978-1-4419-7988-9_28

Sell, R. L. (1997). Defining and measuring sexual orientation: A review. Archives of Sexual Behaviour, 26(6), 643–658. DOI: 10.1023/A:1024528427013

Tolerance, T. (2018). Best practices for serving LGBTQ students: A Teaching Tolerance guide.

https://www.iglyo.com/wp-content/uploads/2016/02/Norm-Criticism-Toolkit.pdf

WHO (2006). Accessible from: https://www.who.int/teams/sexual-and-reproductive-health-and-research/key-areas-of-work/sexual-health/defining-sexual-health

Women, U. N., & UNICEF. (2018). International technical guidance on sexuality education: an evidence-informed approach. UNESCO Publishing.13