7.1. PRÁVA V OBLASTI SEXUÁLNÍHO ZDRAVÍ

Odhadované čtení:16minut

Děti a dospívající by měli znát svá práva v oblasti sexuálního zdraví.
Sexuální zdraví zahrnuje mimo jiné uznání a přijetí vlastní sexuality, přístup k sexuální výchově, informacím o sexuálním zdraví a péči o ně a uznání a respektování sexuálních práv.
Práva na sexuální zdraví zahrnují mimo jiné zákony a politiku týkající se sexuální výchovy, sexuální zdraví (duševního i fyzického), prevenci a léčbu pohlavně přenosných chorob a infekcí.

7.1.1. ÚVOD

Podle WHO (n.d.) sexuální zdraví vyžaduje pozitivní přístup k sexualitě a sexuálním vztahům a možnost zažívat bezpečné a příjemné sexuální zážitky bez jakékoliv diskriminace, násilí nebo nátlaku. Schopnost dosáhnout sexuálního zdraví závisí na přístupu ke komplexní a kvalitní sexuální výchově (o sexu a sexualitě), přístupu k informacím o bezpečném sexu, typech ochrany a možných následcích nechráněného sexu, přístupu k lékařské péči a životě v prostředí, které podporuje a chrání sexuální zdraví. WHO taktéž zmiňuje možné problémy související se sexem, které jsou důsledkem nedostatečného uplatňování práv na sexuální zdraví. Mezi tyto možné problémy patří nechtěné těhotenství a potraty, sexuální násilí, sexuální dysfunkce, škodlivé praktiky (např. ženská obřízka – tedy mrzačení ženských pohlavních orgánů), infekce HIV, pohlavně přenosné nemoci, pohlavně přenosné choroby a problémy s reprodukčním ústrojím.

7.1.2. ROZVOJ TÉMATU

7.1.2.1. Zákony a strategie v oblasti sexuálního zdraví

Zákony a strategie v oblasti sexuálního zdraví mohou zahrnovat:

Strategie týkající se prevence a léčby pohlavně přenosných chorob a sexuálně přenosných infekcí.
Strategie zajišťující přístup k informacím a službám sexuálního zdraví pro každého.
Zákony týkající se reprodukčního zdraví a plánovaného rodičovství.
Strategie týkající se prevence, destigmatizace a léčby pacientů s HIV.
Strategie týkající se zdravotní péče (ne nutně péče o sexuální zdraví).

Pokud jde o práva v oblasti sexuálního zdraví, sexuální orientace je velkým faktorem, který může ovlivnit dostupnost těchto práv. Sociální, kulturní a právní zázemí mohou být prvky, které jedinci nabízejí nebo znemožňují přístup k péči o sexuální zdraví, prevenci a antikoncepci, přístup k informacím, manželství atd. V současné době je na světě 69 zemí, které homosexualitu považují za trestný čin, přičemž v některých z nich je trestána trestem smrti. Šest z těchto zemí je navíc součástí Organizace spojených národů (OSN) (Byrnes, 2019). Tato kriminalizace upírá lidem právo být sami sebou, mít přístup ke zdravotní péči a často může být spojena s dalšími formami diskriminace, jako je zákaz darovat krev/pracovat na určitém místě apod.

Gayové a lesby (a LGBTQ+ lidé) jsou v těchto zemích umlčováni tím, že jsou nuceni volit mezi vyjádřením své identity a základním bezpečím. Tyto komunity jsou nuceny skrývat svou identitu, a proto nejčastěji nemají přístup ke zdravotní péči v oblasti sexuálního zdraví, nebo přístup k preventivním opatřením a informacím ze strachu, že budou odhaleni a posláni do vězení nebo odsouzeni k trestu smrti (v závislosti na zemi, ve které žijí). Tato izolace je může vést k nebezpečným praktikám a vystavuje je zranitelným situacím. I když se výše zmíněné případy mohou zdát jako extrémní a ojedinělé, jde o každodenní život LGBTQ+ osob v 69 zemích, který ukazuje, jak jsou denně porušována základní lidská práva (například v přístup ke zdravotní péči).

I když ve většině zemí nejsou nenormativní sexuální orientace a sexuální projevy technicky vzato nezákonné, jsou stigmatizovány a považovány za důvod k diskriminaci.

V 80. a 90. letech 20. století, kdy se epidemie HIV/AIDS šířila prostřednictvím nástrojů používaných při dárcovství krve, vytvořily zdravotnické orgány zvláštní politiku, která zakazovala, aby pacienti s „rizikovým chováním“ mohli darovat krev. Těmito pacienty, kteří byli vnímáni jako vysoce rizikoví, byli gay a bisexuální muži. Přestože od této události uplynulo již více než 40 let, v současné době existují země, kde je dárcovství krve gay nebo bisexuálními muži zakázáno/nelegální. Tato stigmatizace vznikla spojením gay komunity s virem HIV z nedostatku informací a strachu a také ukázala celému světu, do jaké izolace nás strach může dostat. Podle výzkumu Thomas Reuters Foundation (2020) patřily Chorvatsko, Ukrajina a Island mezi země, které zakázaly dárcovství krve pro homosexuální a bisexuální muže (Ohlen, 2020). Česká republika dárcovství gay a bisexuálním mužům umožňuje pouze pokud prohlásí, že v posledním roce žili v celibátu.

Tato stigmatizace a její udržování přispívají k nárůstu násilí vůči LGBTQ+ lidem po celém světě. Sled dezinformací (spočívající v šíření informací bez jejich ověření, diskriminaci/izolaci členů LGBTQ+ lidí a násilí) znemožňuje přístup k základním lidským právům a ke zdravotní péči v oblasti sexuálního zdraví.

Více informací o sexuálním zdraví si můžete přečíst v tématu 3.

7.1.2.2. Duševní zdraví

Tato stigmatizace a izolace určitých skupin vytváří větší odstup mezi jednotlivými skupinami v rámci majority a lidí s menšinovou sexuální orientací, protože často dochází k izolaci nenormativních praktik a lidí (například gayů od dárcovství krve) a k odepření přístupu ke komplexní sexuální zdravotní péči. Tím se prosazuje cisheteronormativita. Ta má pak dopad na duševní zdraví lidí, kteří jsou stigmatizováni nebo redukováni na stereotyp dané skupiny. Prožitek společenského odmítnutí a to, že něčí sexualita, sexuální orientace nebo pohlaví může změnit chování společnosti k dané osobě nebo může vést k tomu, že této osobě je odepřen přístup ke službám péče o sexuální zdraví, může mít negativní dopad na duševní zdraví. Úzkost, izolace a deprese mohou být jen některé z možných důsledků tohoto nastavení.

Při výuce dětí/dospívajících o právech v oblasti sexuálního zdraví je důležité objasnit, že přístup k těmto právům by měl mít každý bez ohledu na své pohlaví, sexuální orientaci, gender nebo jiné formy diskriminace, kterou mohou jedinci zažívat kvůli tomu kým jsou, do jaké sociální vrstvy patří, atd. Nějaký čas ve výuce by mohl být věnován dekonstrukci stereotypů, sexuální stigmatizaci a nabídnutí zdrojů informací. Zkuste vysvětlit, jak šíření fám nebo neověřování informací může přispívat ke stigmatizaci a izolaci určitých skupin a jak by se tomu dalo s trochou snahy ze strany studujících předejít.

7.1.2.3. Dekonstrukce stigmatizace sexuality a sexuálního zdraví

Mýtus: HIV je totéž co AIDS.

Jak můžeme odvodit z anglického názvu, virus lidské imunodeficience (HIV) je virus, zatímco syndrom získané imunodeficience (AIDS) je nemoc (WHO, 2020). To, že vám byl diagnostikován virus HIV, neznamená automaticky, že máte AIDS. Ačkoliv byl tento virus během epidemie v 80. až 90. letech minulého století ve velké míře připisován gay a bisexuálním lidem, studie prokázaly, že mu může být vystaven kdokoliv, kdo provozuje orální, vaginální nebo anální sex. Po stanovení diagnózy mohou lidé s pomocí léků a pravidelných kontrol žít kvalitní život. Při pravidelném užívání léků se navíc nálož viru v těle výrazně sníží až do té míry, že se již nemůže přenášet. To znamená, že i když může být člověk diagnostikován s HIV, při chráněném sexu se virus nemůže přenášet. I název „syndrom získaného autoimunitního deficitu“ napovídá, že AIDS je získané onemocnění, které může být důsledkem toho, že se člověk nenechá vyšetřit nebo neužívá léky. Je tak možné se mu vyhnout.

Místo toho, abyste se nechali vést strachem nebo dezinformacemi, zkuste dětem/dospívajícím vysvětlit, jak a proč byl virus HIV tolik stigmatizován a že být informován a chodit na pravidelné prohlídky je věc, kterou může (a měl by) pro své sexuální zdraví udělat každý.

Mýtus: Testy pohlavně přenosných chorob jsou určeny jen pro ty, kteří mají více sexuálních partnerů.

Testy na pohlavně přenosné choroby a infekce jsou určeny všem sexuálně aktivním osobám. Počet sexuálních partnerů nemusí automaticky určovat pravděpodobnost nákazy pohlavně přenosnou chorobou (STD), riziko nákazy ale představuje provozování nebezpečného nebo nechráněného sexu. Na začátku sexuálního života může pravidelné testování na pohlavně přenosné nemoci prospět vám i vašemu partnerovi či partnerce.

Testování na pohlavně přenosné choroby lze považovat za formu péče o sebe, o své tělo a své duševní zdraví. Stigmatizace pohlavně přenosných chorob (protože sex je považován většinou společnosti za tabu), přispívá k přesvědčení, že pokud nevidíte či nepociťujete nic špatného, nemáte žádné pohlavně přenosné choroby nebo infekce. To ale není pravda, protože můžete být nositelem pohlavně přenosné choroby, aniž by se ve vašem těle aktivovala. To znamená, že může zůstat ve vašem těle po určitou dobu a může být předána dalším sexuálním partnerům, u kterých se může aktivovat a vyvolat u nich příznaky, nebo může být neaktivní. Dle typu pohlavně přenosné nemoci se liší inkubační doba. Je dobré si zapamatovat, že přítomnost pohlavní nemoci nemusí být nutně vidět, a že nepřítomnost fyzických příznaků neznamená, že žádnou nemáte. Proto jsou testy na pohlavně přenosné choroby a infekce důležitou součástí sexuální výchovy a péče o sexuální zdraví.

Testování na pohlavně přenosné nemoci a infekce lze provádět na venerologických odděleních v nemocnicích, u praktického lékaře, nízkoprahových služeb nebo i doma prostřednictvím souprav pro samovyšetření, které se poté odesílají k analýze do laboratoře.

Mýtus: Mít pohlavní chorobu z vás dělá „špínu“.

Studie ukázaly, že více než polovina lidí na světě někdy prodělala nebo prodělá pohlavní chorobu (STD Statistics, 2022), z čehož vyplývá, že pohlavní choroby jsou součástí našeho života. Často o tom tito lidé ani nemusejí vědět, protože se u nich neprojevují fyzické příznaky. Testováním a praktikováním bezpečného sexu se šance na nákazu pohlavní chorobou a její šíření výrazně snižuje. Stále však existují některé pohlavně přenosné nemoci, které se mohou šířit i při chráněném sexu (např. lidský papilomavirus).

Výuka dětí/dospívajících o bezpečných praktikách zahrnuje poučení o pohlavně přenosných chorobách a infekcích a o tom, jak se mohou chránit. Stigmatizace těchto nemocí nebo infekcí jen proto, že souvisejí se sexem, může přispět k nebezpečnému prostředí a šíření dezinformací.

Mýtus: Gayové a bisexuální lidé mají větší šanci, že se nakazí pohlavně přenosnou chorobou.

Sexuální orientace neurčuje pravděpodobnost nákazy pohlavní chorobou. Nicméně, jak již bylo zmíněno, nechráněný a nebezpečný sex to může způsobit. Bez ohledu na pohlaví a sexuální partnery mohou být prevence a ochrana vašimi nejlepšími přáteli, pokud jde o pohlavně přenosné choroby a infekce.

Vědět, co znamená sexuální zdraví, je pro děti/dospívající prvním krokem k tomu, aby si uvědomili svá práva na sexuální zdraví a zasazovali se o ně. Ujištění, že jsou dospívající informováni, přispívá k tomu, jak vnímají sex, sexuální zdraví a stigma spojené s některými nenormativními praktikami. To může později přispět k jejich obhajobě lepší péče o sexuální zdraví a respektování práv na sexuální zdraví všech.

– 7.1.3. DISKRIMINAČNÍ SITUACE K TÉMATU –

Dospívající, který se identifikuje jako bisexuální a queer, nemá přístup k informacím týkajícím se sexuálního zdraví a ochrany, pokud jde o sexuální aktivitu s lidmi různého pohlaví. Ve škole nemají hodiny sexuální výchovy a veškerý materiál, který se snažil přečíst a ke kterému měli přístup, aniž by odhalili svou sexuální identitu, byl napsán z heteronormativního pohledu. Osobně neznal žádné jiné queer/bisexuální lidi, protože nejsou na veřejnosti otevření, pokud jde o tento aspekt jejich života, takže rozhovory s možnými partnery a partnerkami stále odkládá, protože se stydí za to, že neví, jak se může chránit.

Otevřený rozhovor o různých sexualitách a normalizace neheteronormativních sexuálních orientací je pro vás jako člena rodiny dobrým krokem k destigmatizaci a podpoře komunikace. Pokud například sledujete zprávy a objeví se v nich nějaké informace týkající se LGBTQ+ lidí, sexuální výchovy nebo zdraví obecně, pokuste se navázat spojení a otevřít rozhovory, které mohou nabídnout informace o těchto tématech.

7.1.4. PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE

7.1.4.1. Mluvte o právech v oblasti sexuálního zdraví a zasazujte se o ně

Možnosti, jak hovořit o právech v oblasti sexuálního zdraví a rozmanitosti sexuality a genderu mohou být následující:

Diskuze s odborníky

Učení se od odbornic a odborníků v této oblasti, či od aktivistů a lidí, kteří se denně zabývají rovností pohlaví a právy v oblasti sexuálního zdraví, může zvýšit zájem studentů o poznání a obhajobu svých práv tím, že se zároveň zvýší jejich motivace zasazovat se o dostupnost těchto práv pro všechny.

Semináře/hry k sexuální výchově

Výuku o právech v oblasti sexuálního zdraví lze provádět také prostřednictvím workshopů nebo her. Pomocí jazyka vhodného pro daný věk můžete začít učit o souhlasu se sexuálním stykem, zákonech a strategiích týkajících se sexu a sexuality, kontrole vlastního sexuálního zdraví atd.

Anonymní otázky

Umožněte žactvu psát anonymní otázky týkající se práv v oblasti sexuálního zdraví a následně je zodpovězte před třídou. Můžete dokonce uspořádat debatu nebo se zeptat lidí ve třídě, zda někdo zná odpovědi.

Nabídka přístupu ke zdrojům, snaha diskutovat o tématu sexu, sexuálního zdraví a práv na sexuální zdraví mohou být některá z opatření, která mohou pomoci vést děti/dospívající k odpovědím. Může se jednat o prostor vytvořený speciálně pro toto téma, nebo může být začleněno do každodenní konverzace.