Learning platform

Learning platform

7.2. REPRODUKTIVNÍ PRÁVA

Odhadované čtení:12minut
  • Reproduktivní zdraví je stav úplné fyzické, duševní a sociální pohody ve všech ohledech souvisejících s reprodukčním systémem.
  • Reprodukční práva zahrnují zákony a strategie týkající se antikoncepce, potratů a přístupu k informacím (sexuální výchova, péče, systémy sociální podpory atd.).
  • Dostupnost antikoncepce závisí na přístupu k péči, cenové dostupnosti a informovanosti o antikoncepčních metodách.
  • Pokud jde o nouzovou antikoncepci nebo interrupci, Malta je jediným evropským státem, kde je tento zákrok zcela nezákonný.

7.2.1. ÚVOD

Reproduktivní práva jsou práva kontroly nad vlastním tělem a rozhodování o antikoncepci a potratech. WHO (2018) definuje reprodukční práva takto:

Reprodukční práva spočívají v uznání základního práva všech párů a jednotlivců se svobodně a zodpovědně rozhodovat o počtu, časovém rozmezí a době narození dětí a mít k tomu informace a prostředky, jakož i práva na dosažení nejvyšší úrovně sexuálního a reprodukčního zdraví. Zahrnují také právo všech činit rozhodnutí týkající se reprodukce bez diskriminace, nátlaku a násilí (WHO, 2018).

Reprodukční práva zahrnují právo na přístup k informacím, právo na autonomii těla, právo činit rozhodnutí týkající se antikoncepce a reprodukce bez diskriminace. Každý stát se rozhoduje pro úpravu, která bude platit v jeho zemi. 

Kromě toho WHO (n.d.) definuje reprodukční zdraví jako stav úplné fyzické, duševní a sociální pohody ve všech ohledech souvisejících s reprodukčním systémem se všemi funkcemi a procesy, které zahrnuje.

7.2.2. ROZVOJ TÉMATU

7.2.2.1. Evropská práva a nařízení

Při diskuzi o reprodukčních právech je možné vzít v úvahu následující faktory:

  • Přístup k informacím o antikoncepci.
  • Přístup k sexuální výchově a vzdělávání o reprodukčním zdraví.
  • Přístup k sexuálně-zdravotní péči a právům v oblasti sexuálního zdraví.
  • Přístup k potratům (nouzová antikoncepce, bezpečné potraty).

Při rozhovoru s dětmi/dospívajícími na téma reprodukčního zdraví zdůrazněte skutečnost, že se jedná o komplexní pojem, který zahrnuje mimo jiné přístup k informacím, přístup k antikoncepci, zdravotnickým službám souvisejícím s reprodukčním zdravím a duševní a fyzické zdraví.

I když se evropské země mohou řídit vzorem nebo pokyny navrženými evropskými institucemi, způsob tvorby zákonů a politik je vždy ovlivněn sociálním, kulturním a ekonomickým zázemím dané země.

7.2.2.2. Antikoncepce

Na celém světě je vyvinuto na 14 typů antikoncepčních metod a nástrojů (v závislosti na části světa). Některé z nich jsou:

Když hovoříme o přístupu k moderním metodám antikoncepce, máme na mysli celkovou dostupnost, cenovou dostupnost a informovanost o těchto metodách – to vyplývá ze studie Atlas antikoncepce 2020, kterou provedlo Fórum evropských poslanců pro populaci a rozvoj (EPF) ve spolupráci se skupinou renomovaných odborníků v oblasti antikoncepce. Studie ukázala, že procento dostupnosti antikoncepce se v jednotlivých zemích liší, přičemž jako země s nejvyšší dostupností antikoncepce byla uvedena Belgie (96,4 %) a Polsko s nejmenší dostupností antikoncepce (35,1 %) (Statista, 2020).

Nouzová antikoncepce („pohotovostní antikoncepce“ nebo „pilulky po“) jsou formy antikoncepce, které jsou účinné, pokud jsou podány po určité době od pohlavního styku. Nejčastěji se nouzová antikoncepce vyskytuje ve formě pilulek a její regulace a dostupnost závisí na dané zemi. V některých zemích je k jejímu získání nutný lékařský předpis, který zahrnuje návštěvu lékaře, zatímco v jiných zemích je dostupná v lékárnách, drogeriích nebo jiných typech prodejen. Existují však země, které před prodejem této antikoncepce vyžadují těhotenský test, a také země, které ji vůbec nenabízejí jako možnost. 

Z nejnovějších politik v Evropě vyplývá, že většina zemí zpřístupnila nouzovou antikoncepci v lékárnách (Rakousko, Rumunsko, Španělsko, Velká Británie, Nizozemsko atd.). Přesto některé země vyžadovaly minimální věk pro nákup, v Itálii a Chorvatsku alespoň 18 let, v Polsku nejméně 15 let. V posledních letech Itálie věkové omezení zrušila, zatímco Polsko znovu zavedlo dostupnost  pouze na lékařský předpis po návštěvě lékaře. V Maďarsku a Polsku zůstala nouzová antikoncepce na předpis a na Maltě není registrována ani dostupná (European Consortium for Emergency Contraception, n.d.).

Více informací o antikoncepčních metodách si můžete přečíst v tématu 3.

7.2.2.3. Interrupce (umělé přerušení těhotenství)

Interrupční zákony v Evropě platí od počátku 20. století, přičemž státy, které legalizovaly nebo dekriminalizovaly potraty (např. Polsko v roce 1932). Podle Centra pro reprodukční práva byly potraty legalizovány/dekriminalizovány ve většině evropských států do roku 1990. Existují však státy, které začaly interrupce regulovat mnohem později, například Irsko (2013) a Severní Irsko (2019). V současné době existuje pouze jeden evropský stát, který interrupce zakazuje za jakýchkoliv okolností. Malta je jediným evropským státem s úplným zákazem tohoto zákroku. Polsko je druhým evropským státem, který rozhodl ve prospěch zákona zakazujícího interrupce s výjimkou znásilnění, incestu nebo pokud by byl ohrožen život matky, což se blíží úplnému zákazu (Centre for Reproductive Rights, 2021).

Na společenské úrovni studie provedená v roce 2021 Centrem pro reprodukční práva (rozdělení populace na binární pohlaví, muže a ženy) ukázala, že pokud jde o názor na právo na interrupci, 43 % mužů a 56 % žen souhlasí s tím, že interrupce by měla být provedena, pokud se žena rozhodne, že ji chce podstoupit. O něco více než 20 % v obou kategoriích (muži i ženy) souhlasilo s tím, že interrupce by měla být prováděna pouze za určitých okolností, a 10 % žen a 14 % mužů uvedlo, že by neměla být povolena vůbec (Centre for Reproductive Rights, 2021).

V posledním případě Polska si 33 % obyvatel myslí, že ženy mají právo volby, když chtějí podstoupit interrupci, zatímco 43 % se domnívá, že její provedení ospravedlňují pouze určité okolnosti (např. znásilnění). Zbytek populace (6 %) uvedl, že interrupce by neměla být povolena za žádných okolností, 8 % by jej povolilo pouze v případě ohrožení života matky a 12 % raději neodpovědělo vůbec.

Podle WHO (2018) lze zabránit 25 % úmrtí matek, pokud by všechny ženy, které se chtějí vyhnout těhotenství, měly přístup k moderním antikoncepčním metodám.

Přestože většina států v Evropě má zajistit přístup k bezpečným interrupcím, řada států, které interrupci na žádost poskytují, odmítá v realitě tyto služby poskytnout nebo vyžaduje dlouhý proces, který může zahrnovat zahanbení a vyvolání pocitu viny dotyčné osoby.

Děti/dospívající by měli znát své možnosti a dostupné zdravotnické služby, aby měli možnost naplňovat své sexuální zdraví a  mít přístup k reprodukčním právům.

– 7.2.3. DISKRIMINAČNÍ SITUACE K TÉMATU –

Patnáctiletá dívka zjistila, že je těhotná. Dostala strach a nevěděla, co má dělat. Nevěděla, kde požádat o pomoc. Žije v prostředí, kde je interrupce stigmatizována a člověk se stydí za jakoukoliv sexuální aktivitu, pokud není vdaná/ženatý. Neví, kde najít informace o těhotenství a interrupci, jak celý proces probíhá, jaká jsou s ním spojená rizika a všechny faktory, které by mohly ovlivnit její rozhodnutí a její duševní a fyzické zdraví. Mluvit s přáteli nepřipadalo v úvahu, protože o možných variantách nic nevěděla a kvůli obavě, že by se informace o jejím těhotenství rozšířila.

Protože žije na poměrně izolovaném místě, bez přístupu k sexuální výchově, řádné péči o sexuální zdraví nebo dokonce systému podpory, nevěděla, co má dělat, a snažila se najít řešení na internetu. Dočetla se, že pití některých čisticích prostředků může vyvolat reakci, která způsobí potrat. V domnění, že jí došly všechny ostatní možnosti, tak učinila.

Zkuste si jako rodiče promluvit o sexuální výchově, reprodukci a reprodukčních právech. Vysvětlete základní principy, co by děti/dospívající měli vědět, aby byli v bezpečí (psychickém i fyzickém), jak funguje antikoncepce a jaké by byly důsledky nebo možnosti případného těhotenství v zemi, kde žijete. Pokuste se zamyslet nad přístupem k informacím, přístupem ke zdravotní péči, k nouzové antikoncepci a k lékařům, které lze kontaktovat kvůli sexuálnímu zdraví. Pokud o tomto tématu nemáte žádné znalosti, zkuste vyhledat zdroje informací od nevládních organizací ve vašem okolí, zdravotnických středisek, nebo vzdělavatelů v oblasti sexuality apod.

7.2.4. PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE

7.2.4.1. Vzdělávání v oblasti reprodukčních práv

Mějte na paměti, že děti/dospívající ve svém životě budou řešit situace související s reprodukčními právy (nebo budou znát někoho, kdo takovou situací prochází), což může být cokoliv od nouzové antikoncepce, informací o těhotenství, emocionální podpory nebo jakéhokoliv typu péče, kterou mohou potřebovat. Z tohoto důvodu je lepší zabránit šíření dezinformací nebo mylných představ a otevřeně s nimi o tomto tématu hovořit. Nějaké informace týkající se reprodukčního zdraví se k nim dostanou tak či onak a je vhodné, aby pocházely z přesných zdrojů, které nestigmatizují, nezahanbují a nesnaží se v nich vyvolat pocit viny. Snažte se zaměřit na předávání přesných informací a na podporu, kterou můžete nabídnout.

7.2.4.2. Vyhněte se vyvolávání pocitu studu a viny

Vzhledem k tomu, že každá (nejen) evropská země má zákonnou pravomoc rozhodovat o zákonech a předpisech týkajících se reprodukce, může být přístup k informacím a odborníkům na reprodukční zdraví nějakým způsobem omezený. Při konfrontaci s takovou situací, bez ohledu na to, zda jste v roli vychovatele a/nebo učitele, se snažte vyhnout tomu, abyste dotyčnou osobu za to, co udělala, zahanbili, a zkuste se zaměřit na to, abyste jí nabídli svou podporu. Snaha vyvolat v dané osobě pocit viny nebo studu by měla pouze negativní účinek, případně by je přiměla k tomu, aby před vámi některé informace zatajily nebo aby se v budoucnu vyhnuly žádosti o pomoc. Nemůžete změnit to, co se stalo, ale co můžete udělat, je nabídnout podporu, aby příště tato osoba mohla být informovanější a mohla vědět, kde získat přístup ke službám nebo informacím, které by mohla potřebovat.

7.2.5. REFERENCE

Centre for Reproductive Rights (2021). The World’s Abortion Laws. Centre for Reproductive Rights. Retrieved from https://reproductiverights.org/maps/worlds-abortion-laws/.

European Consortium or Emergency Contraception (n.d.). Emergency Contraception Availability in Europe. Retrieved from https://www.ec-ec.org/emergency-contraception-in-europe/emergency-contraception-availability-in-europe/.

NHS Inform (2022). The different types of contraception. Retrieved from https://www.nhsinform.scot/healthy-living/contraception/getting-started/the-different-types-of-contraception.

Statista (2020). Contraception accessibility in European countries. Retrieved from https://www.statista.com/statistics/1268189/access-to-modern-contraception-in-europe-by-country/.

WHO (2018). Reproductive health. Retrieved from https://www.who.int/westernpacific/health-topics/reproductive-health.

WHO (n.d.). Sexual health. Retrieved from https://www.who.int/health-topics/sexual-health#tab=tab_3.

Share this Doc

7.2. REPRODUKTIVNÍ PRÁVA

Or copy link

CONTENTS