11. MIKROAGRESE

11.1. ÚVOD

V současné době není pro většinu lidí tak běžné, aby se chovali úmyslně nepřátelsky a diskriminačně vůči LGBTQ+ lidem. Mnoho lidí se domnívá, že vůči této skupině nemají předsudky ani nezastávají diskriminační postoje/chování. Různé studie však ukazují, že mnoho lidí jedná na základě implicitních předsudků (nevědomých a neznámých), které ovlivňují způsob, jakým vnímají druhé a jak se k nim chovají (Greenwald et al., 2019).

Vzhledem k často nevědomé a nejednoznačné povaze mikroagrese mohou mít jak ti, kdo se jí dopouštějí, tak ti, kdo jsou jejími svědky, tendenci popírat nebo minimalizovat škody, které tyto mikroagrese způsobují. Pokud někdo na tyto problematické projevy poukáže, je časté, že se je agresoři/agresorky snaží obhájit jako vtip nebo nedorozumění, ačkoliv představují formy diskriminace.

Tento typ agrese a její dlouhodobé udržování přispívá ke zhoršení duševního zdraví skupiny a jednotlivců, vůči nimž je namířena. Například heterosexistická mikroagrese je spojena s nižší mírou sebepřijetí a větším psychickým strádáním, jakož i s posttraumatickými stresovými příznaky (Woodford, Kulic, Sinco, & Hong, 2014). Kromě toho byly mikroagrese zaměřené na genderové menšiny (Robinson, 2014) (cisgenderové mikroagrese) spojeny s emočním stresem a narušením přátelských vztahů (Galupo, Henise, & Davis, 2014).

Podle údajů z průzkumu Agentury Evropské unie pro základní práva týkajícího se LGBTQ+ zveřejněných v roce 2020 (Agentura Evropské unie pro základní práva, 2020) bylo 65 % studentů v EU svědky/němi nebo slyšelo negativní komentáře nebo chování, protože jiná osoba ve třídě byla vnímána jako LGBTQ+ (s různými procenty v závislosti na zemi). V několika zemích až jeden z pěti LGBTQ+ studujících zvažoval, že z tohoto důvodu zanechá studia nebo změní školu.  Jiné studie ukazují, že LGBTQ+ studující trpí častějším obtěžováním a viktimizací, což může způsobovat nižší úroveň sebeúcty, horší studijní výsledky a také pocit vyloučení ze třídního kolektivu a ze svých vrstevnických skupin.

11.2. ROZVOJ TÉMATU

LGBTQ+ děti a dospívající se cítí bezpečněji, mají větší pocit pohody a také lepší studijní výsledky, pokud vyrůstají v prostředí (rodinném i školním), které podporuje skupiny čelící mikroagresi a které je nebagatelizuje (Bryan, 2018).

Z tohoto důvodu je nezbytné, aby vyučující pracující s dětmi a dospívajícími, poskytovali bezpečný, inkluzivní a pozitivní prostor všem bez ohledu na jejich sexuální orientaci a/nebo genderovou identitu/vyjádření a různorodost pohlavních znaků (jako je intersexualita, což je termín zahrnující všechny osoby, jež se narodily s reprodukčními nebo pohlavními orgány, které neodpovídají tomu, co je tradičně považováno za striktně „mužské“ nebo „ženské“).

Proto je důležité naučit se poznávat, co je mikroagrese a jaké jsou její projevy. Tímto způsobem můžeme prolomit mlčení, které kolem ní panuje, a nejednoznačné interpretace, k nimž může docházet a které způsobují tolik škody u dětí a dospívajících. Mikroagresi můžeme rozdělit podle druhu na dvě hlavní oblasti. 

11.2.1. Druhy mikroagrese

Prvním druhem je mikroagrese založená na sexuální orientaci (Nadal, Rivera, & Corpus, 2010) a zahrnuje různé aspekty, jakými jsou:

• Používání heterosexistické terminologie, např. vtipy/komentáře o LGBTQ+ lidech ve vaší přítomnosti bez ohledu na jejich identitu/orientaci. Stává se to také tehdy, když někdo používá znevažující heterosexistické nebo transfobní výrazy vůči LGBTQ+ osobám nebo o nich (např.  „To je tak teplý“, „transka“, „mužatka“,  „buzna“ nebo jiné hanlivé výrazy v přítomnosti ostatních.
• Podpora kultury a heteronormativního nebo genderově konformního chování. K tomuto druhu mikroagrese dochází, když je LGBTQ+ osoba automaticky považována za heterosexuální nebo když je podporována v genderově konformním chování. Když se mladým lidem říká, že by neměli být tak okázalí nebo že by se kluci měli chovat  „mužněji“ nebo v případě dívek  „ženštěji“. Mnozí se dospívajících ptají,  „zda už mají přítelkyni/přítele“, a možná si neuvědomují, že těm, kterých se ptají, v podstatě říkají, že od nich očekávají heterosexuální orientaci. Heterosexuální lidé si neuvědomují, že se běžně předpokládá to, že někdo je heterosexuál, pokud se neprokáže opak.
• Nepohodlí/nesouhlas se zkušenostmi LGBTQ+ lidí. K tomuto druhu mikroagrese patří případy, kdy se někdo v přítomnosti LGBTQ+ lidí chová divně, trapně a nepatřičně, odsuzuje je nebo obojí. Příkladem takové mikroagrese je například situace, kdy se na gay nebo lesbický pár dívají cizí lidé s odporem jen proto, že se na veřejnosti drží za ruce. Kromě otevřené diskriminace a obtěžování se mikroagrese může projevovat i komentováním, že takové chování je  „ohavnost“ nebo že genderová identita transgender osoby je „proti přírodě“. Např. když se někdo ušklíbne ve chvíli, kdy si nehetetorexiální pár na veřejnosti fyzicky vyjadřuje náklonnost.
• Popírání reality heterosexismu, je druhem mikroagrese, který se objevuje, když heterosexuální nebo cisgender osoba tvrdí, že homofobie či transfobie neexistuje. Např. když LGBTQ+ osobě při konfrontaci s heterosexistickým postojem řekne, že to přehání.
• Předpoklad patologie nebo sexuální deviace. Tato mikroagrese vzniká, když heterosexuální lidé považují LGBTQ+ osoby za sexuální devianty nebo za extrémně sexuální. Jedním z příkladů na systémové úrovni je rozšířený zákaz dárcovství krve pro všechny muže, kteří měli pohlavní styk s jiným mužem. Takže i když je muž HIV negativní a celý život žil v monogamním vztahu, je považován za rizikového, a tudíž za nezpůsobilého dárce.

Další kategorií mikroagrese je mikroagrese založená na genderové identitě/vyjádření (Greenwald et al., 2009) a která zahrnuje následující:

• Popírání genderové identity. K tomuto typu mikroagrese dochází, když cisgender osoba tvrdí, že trans identita neexistuje, např. když někdo z rodiny říká trans člověku, že je to jenom „fáze“ a že ve „skutečnosti není trans“.
• Misgenderování. Tento typ mikroagrese spočívá v nesprávném používání zájmen nebo gramatického rodu, např. když vyučující při vyučování mluví o trans osobě s nesprávným zájmenem a chybným gramatickým rodem.
• Odtažité chování. K tomuto typu mikroagrese dochází, když se někdo necítí dobře ve společnosti LGBTQ+ osob a dává to najevo odtažitým chováním, např. když někdo nechce sedět/sdílet prostor s nebinární osobou.
• Narušení tělesného soukromí. Tento typ mikroagrese se objevuje především vůči transgender osobám a zahrnuje interakce, při nichž se ostatní cítí oprávněni objektivizovat transgender těla. Například se někdo zeptá na genitálie, přičemž položí nevhodnou a invazivní otázku, na kterou by se nikdy nezeptal cisgender osoby (tj. osoby, jejíž genderová identita odpovídá jejímu zapsanému pohlaví). Všechny tyto druhy  mikroagrese mají významný dopad na životy lidí. I když se některé z těchto zkušeností mohou zdát krátké a neškodné, mnoho studií zjistilo, že čím častěji se lidé s mikroagresí setkávají, tím častěji hlásí příznaky deprese, psychického strádání a dokonce i fyzické zdravotní problémy. 
• Popírání transfobie společnosti. K tomuto typu mikroagrese dochází, když cisgender osoba tvrdí, že transfobie neexistuje. Např. když trans osobě řekne, že si příliš stěžuje na reakce lidí na svou genderovou identitu, že to přehání.

Podle Nadala (2014) lze navíc odlišit třetí typ mikroagrese:

• Předpoklad univerzální LGBTQ+ zkušenosti. Tento druh mikroagrese se projevuje, když heterosexuální lidé předpokládají, že všichni LGBTQ+ lidé jsou stejní. Někdy například mohou lidé někoho komentovat a říkat, že nevypadá jako „typický gay“, protože nemusí splňovat nějaký stereotyp. Jindy mohou lidé předpokládat, že LGBTQ+ osoba, kterou znají, by si automaticky rozuměla s jinou LGBTQ+ osobou jen proto, že sdílí sexuální preference. 

• Lesby uvádějí, že lidé předpokládají, že by všechny měly být maskulinní (působit mužně), zatímco bisexuální osoby uvádějí, že jsou často stereotypně považovány za „zmatené“ (Nadal, Issa a kol., 2011).  

• Mnoho transgender žen uvedlo, že byly zatčeny a falešně obviněny z toho, že jsou sexuální pracovnice (Nadal et al., 2012), což ukazuje, že tyto předsudky a mikroagrese mohou mít i právní důsledky.

– 11.3. DISKRIMINAČNÍ SITUACE SOUVISEJÍCÍ S DANÝM TÉMATEM –

Představte si, že jste ve třídě a jeden student navrhne uspořádat hudební galavečer na oslavu střední školy a někdo ze třídy zakřičí poznámku  „omg, to je tak teplý“. Obvykle tento typ komentářů ignorujeme, ale je důležité zdůraznit, že zde se jedná o mikroagresi. Jako vyučující a další osoby pracující s mládeží musíme upozorňovat na význam jazyka a na to, co takové poznámky přinášejí, neměli bychom rezignovat na jejich analyzování a diskutování. Můžete například upozornit studující, že nikdo taky nepoužívá výraz „to je tak hetero“. Pak se jich můžeme ptát, proč se podle nich tyto výrazy používají a jiné ne, jaké mají konotace a důsledky a jak je můžeme přeformulovat, aby byly inkluzivnější pro všechny. V těchto souvislostech mohou být užitečná cvičení s představivostí. Můžete se jejich prostřednictvím například studujících zeptat, jak by se cítili v určité situaci, kdyby byla pronesena tato konkrétní poznámka. Například kdyby byli LGBTQ+ a nikdo to o nich nevěděl nebo někým, kdo se snaží přijít na svou sexualitu.

Představte si, že transgender studentka jde na dívčí školní toalety. Ostatní studentky, které už byly uvnitř, se na ni podívají a začnou si šeptat a smát se spolu. Bylo by vhodné, abyste jako vyučující řešili problém se všemi zúčastněnými stranami. Nejprve je vhodné promluvit si s osobou, která agresí trpí (v tomto případě s trans studentkou), a zeptat se jí, zda něco potřebuje a jak ji můžete podpořit. Dále by bylo dobré dát trans studentce prostor, kde by se mohla cítit bezpečně a svobodně popsat (nebo nevyjádřit, pokud o tom nechce mluvit), co se stalo, jak se kvůli tomu cítila atd. Důležité je dát najevo, že tento typ chování nebudete přehlížet ani připouštět a že trans lidé mají vaši plnou podporu. Poté byste si měli promluvit s ostatními zúčastněnými osobami a vysvětlit jim, proč jejich chování nebylo vhodné a jaké následky může mít. Tyto typy chování jsou často důsledkem nedostatečných znalostí o daném tématu nebo o nepochopení konceptu. Vysvětlením jej objasníte a snad pomůžete v prevenci jeho opakování. V neposlední řadě byste mohli zapůsobit na celou třídu a vysvětlit a normalizovat realitu trans lidí.  Pokud by problém přetrvával, mohli byste s některými studujícími pracovat individuálně, aby se podobné situace neopakovaly.

11.4. BEST PRACTICES

Jako rodiče hrajete aktivní roli v boji proti mikroagresi. Zde je několik tipů, které by mohly být užitečné pro vzdělávání a ochranu vašich dětí:

• Pracujte se svými dětmi na sexuální výchově od útlého věku, usnadněte jim otevřenost a poznávání sexuální rozmanitosti.
• Snažte se udržovat otevřenou a respektující atmosféru, ve které se vás dítě může ptát na své pochybnosti, obavy a především cítit se přijato.
• Snažte se nesnižovat význam jejich pocitů/vnímání, potvrzujte jejich emoce a pocity, ptejte se jich, jak se cítí, co by chtěly, abyste udělali, kdyby například v určitém okamžiku měly pocit, že znevažujete jejich orientaci/identitu.
• Naučte je, že si zaslouží respekt a že by neměly snášet poznámky o své orientaci/identitě, vtipy na toto téma nebo narušování jejich soukromí příliš osobními otázkami.
• Pokud zpozorujete, že se mikroagrese dopouští právě vaše dítě, zkuste se ho zeptat, proč to dělá, zpochybněte (vždy s respektem a pochopením) jeho chování a snažte se, aby prostřednictvím vašich otázek pochopilo, proč může být takové chování problematické a/nebo zraňovat ostatní.
• Pokud vám dítě řekne, že se stalo obětí mikroagrese, zeptejte se ho, zda se s vámi chce o situaci podělit, nebo zda ji raději zpracuje samo a promluví si o ní později.  Pokud chtějí vyjádřit, co se stalo, zeptejte se jich, jak se cítily, abyste jim usnadnili vyjádření a mohli pojmenovat, co se stalo. Také jim připomeňte, že jejich identita je platná a že je naprosto v pořádku, že ji nevysvětlí všem, protože není jejich úkolem vzdělávat všechny ostatní v oblasti rozmanitosti identity.  Nakonec jim připomeňte (pokud to situace vyžaduje), že mají k dispozici podporu někoho dospělého (vás, vyučující, pokud se to stane ve škole, atd.), na koho se mohou obrátit.

11.5. REFERENCE

European Union Agency For Fundamental Rights (Ed.). (2020). EU LGBT survey: European Union lesbian, gay, bisexual, and transgender survey ; main results. The Publications Office of the European Union

Galupo, M. P., Henise, S. B., & Davis, K. S. (2014). Transgender microaggressions in the context of friendship: Patterns of experience across friends’ sexual orientation and gender identity. Psychology of Sexual Orientation and Gender Diversity, 1, 461–470. doi:10.1037/sgd0000075 Gay, Lesbian, and Straight Education Network. (2013). National School Climate Survey. Retrieved from http://www.glsen.org/nscs

Greenwald, A. G., Poehlman, T. A., Uhlmann, E. L., & Banaji, M. R. (2009). Understanding and using the Implicit Association Test: III. Meta-analysis of predictive validity. Journal of Personality and Social Psychology, 97, 17–41. doi:10.1037/a0015575

Nadal, K. L. (2018). Measuring LGBTQ microaggressions: The sexual orientation microaggressions scale (SOMS) and the gender identity microaggressions scale (GIMS). Journal of homosexuality.

Nadal, K. L., Erazo, T., Schulman, J., Han, H., Deutsch, T., Ruth, R., & Santacruz, E. (2017). Caught at the intersections: Microaggressions toward lesbian, gay, bisexual, transgender, and queer people of color. LGBT psychology and mental health: Emerging research and advances, 133-152.

Nadal, K. L., Rivera, D. P., & Corpus, M. J. (2010). Sexual orientation and transgender microaggressions in everyday life: Experiences of lesbians, gays, bisexuals, and transgender individuals. In D. W. Sue (Ed.), Microaggressions and marginality: Manifestation, dynamics, and impact (pp. 217–240). New York, NY: Wiley.

Robinson, J. (2014). Sexual orientation microaggressions and posttraumatic stress symptoms (Doctoral dissertation). Retrieved from ProQuest Dissertations and Theses database. (Accession Order No. 1565243)

Sarah E., & Bryan, S. E. (2018). Types of LGBT Microaggressions in Counsellor Education Programs, Journal of LGBT Issues in Counselling, 12, 2, 119-135, DOI: 10.1080/15538605.2018.1455556

Sue, D. W., Capodilupo, C. M., Torino, G. C., Bucceri, J. M., Holder, A., Nadal, K. L., & Esquilin, M. (2007). Racial microaggressions in everyday life: implications for clinical practice. American psychologist, 62(4), 271.

Woodford, M. R., Kulick, A., Sinco, B. R., & Hong, J. S. (2014). Contemporary heterosexism on campus and psychological distress among LGBQ students: The mediating role of self-acceptance. American Journal of Orthopsychiatry, 84, 519–529. doi:10.1037/ort0000015