9.1. HEGEMONICKÁ MASKULINITA A HETEROSEXISMUS

9.1.1. ÚVOD

Nejprve musíme zohlednit, že gender je sociální konstrukce, která na základě našeho pohlaví určuje chování, postoje, hodnoty, očekávání atd., které jsou považovány za typičtější pro muže (neboli maskulinní) nebo typičtější pro ženy (neboli femininní) (Whitehead et al., 2012). Tato binární konstrukce, vedle toho, že opomíjí další gendery/identity (nebinární, queer, intersex osoby atd.), je ustálena na nerovném základě, ve kterém jsou „maskulinní“ či vlastnosti, které jsou považovány za jim vlastní, považovány za hodnotnější než ty, které jsou pokládány za „femininní“. 

Více informací naleznete v tématu genderová identita.

Tento stav má dopad nejen na ženy, ale ovlivňuje a zraňuje také všechny muže, kteří se tomuto stereotypnímu pojetí maskulinity nepodřizují (stejně jako sexuální menšiny, které se k těmto normám nehlásí). Hegemonická maskulinita je totiž postavena na čtyřech hlavních osách (Méndez, 2002):

1. Patriarchální ideologie, která stanovuje, že muži jsou ti, kteří disponují mocí a legitimizují svou nadvládu nad ostatními.
2. Individualismus, který zavádí, že „ideální osoba“ je ta, která je sama o sobě soběstačná, racionální a schopná prosadit svou vůli.
3. Vyloučení/podřízení ostatních, tj. těch, kteří neodpovídají této představě „maskulinity“.
4. Heterosexismus, který předpokládá, že „ideální sexuální orientací“ je heterosexualita, a diskriminuje či kriminalizuje jakoukoliv jinou (např. homo- či bisexualitu).

Souhrnně řečeno, taková hegemonní maskulinita se buduje především mezi sobě rovnými odmítáním všeho, co je femininní, a přijímáním patriarchátu. Je budována na základě odmítání vůči ženám a jakýchkoliv sexuálních menšin.

9.1.2. ROZVOJ TÉMATU

Jenže jak se to vlastně všechno naučíme? Jak se taková hegemonická maskulinita předává? Jak lze heteronormativitu řešit?

Jak už jsme uvedli, děti jsou socializovány v rámci heteronormativní kultury prostřednictvím našeho kontaktu s ostatními, našeho prostředí (v rodině, ve škole, na střední škole atd.), médií atd. Postupně si osvojujeme a zvnitřňujeme, jací bychom měli být, jak bychom se měli chovat, posilujeme genderovou binaritu (femininita/maskulinita) a odměňujeme postoje, které jsou považovány za typické pro heterosexualitu.

Společnost nám tedy různými cestami a sděleními vštěpuje tento typ kultury. Třeba chlapecké oblečení jen zřídkakdy obsahuje květiny, zvířátka, růžovou barvu… Tímto způsobem jsou děti zařazovány do toho, jaké oblečení by měly nebo neměly nosit. Nebo když například chlapcům říkáme, že „pláčou jen holky“, formujeme tím jejich charakter, říkáme jim, co by měli nebo neměli dělat a jak by se měli nebo neměli chovat. Když chce dívka hrát fotbal a obléká se chlapecky tak, že o ní její vrstevníci začnou mluvit jako o „tomboy“, dávají jí tím najevo, co je pro její „pohlaví“ přijatelné chování a co ne.

Tento druh socializace, jenž stanovuje, které praktiky jsou hegemonní, posiluje normativní projevy a orientace, má nepříznivý vliv na pohodu a duševní zdraví těch, kteří se těmto normám nepodřizují, jako například dětí a dospívajících, kteří se řadí k sexuálním menšinám (gayové, lesby, bisexuální, queer) nebo jsou  trans, intersex atd. (Flores, Abboud, & Barroso, 2019). Výzkumy totiž poukázaly na některé z těchto dopadů: horší studijní výsledky, psychické potíže, deprese, nízké sebevědomí a dokonce zneužívání návykových látek (Bauermeister et al., 2017).

V posledních letech se naštěstí zvyšuje povědomí o heteronormativním prostředí, v němž žijeme, a proto dochází k jeho menšímu prosazování. To lidem stále častěji umožňuje svobodně se projevovat a nemuset se řídit již zmíněnými rigidními kódy.

Jako rodiče si však musíme být vědomi svých vlastních stereotypů a domněnek a udržovat s dětmi otevřenou komunikaci ve všem, co se týká sexu a sexuality, což jim může pomoci získávat konkrétní informace, které potřebují, aby věděly, že to, co cítí, není nic divného nebo vzácného či aby jim to pomohlo čelit jejich sexuální socializaci a posílit jejich zdraví (Flores & Barroso, 2017).

– 9.1.3. DISKRIMINAČNÍ SITUACE K TÉMATU –

Představte si, že jedete se svou dcerou na rodinnou sešlost. Když dorazíte na místo, přivítáte se s ostatními. Ti se ale všichni vaší patnáctileté dcery (Laury) zeptají, jestli už měla přítele. Všimnete si rozpačitého a smutného výrazu vaší dcery a okomentujete to slovy „je ještě mladá, bude mít čas chodit s mnoha chlapci, nepřehánějte to s ní“. Když se vrátíte domů, je pořád skleslá a zamlklá. Protože si všimnete, že něco není v pořádku, sednete si k ní a zeptáte se jí, co se děje. Svěří se, že neví, jestli ji přitahují kluci nebo holky, že není jako ostatní a neví, jestli s ní není něco v nepořádku, protože všem jejím kamarádkám se líbí kluci a doma se jí pořád ptají na kluky. V této chvíli by bylo vhodné, abyste se jí omluvili za svou chybu a za to, že jste předpokládali, že se jí líbí kluci, aniž byste se jí zeptali a vysvětlili jí, že je spousta dalších lidí, kterým se líbí kluci i holky, nebo jenom holky, nebo že je třeba nepřitahuje nikdo a že na tom není nic špatného.  Jestliže potom nevíte, co byste mohli ještě udělat: zkuste na internetu nebo na sociálních sítích vyhledat LGBTQ+ organizace, na které by se vaše dítě mohlo obrátit, aby se necítilo tak, jak se cítí, a aby vidělo, že lze vyhledat podobné osoby. Případně se můžete podívat, jestli ve vašem městě/obci neexistuje nějaká LGBTQ+ skupina.

9.1.4. PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE

Pro rodiče je důležité, aby zvážili několik aspektů:

• Musíte se snažit o to, aby různé sexuální identity a orientace byly viditelné a normální. Rovněž nelze v žádném případě předpokládat, že vaše dítě je cis (že jeho/její gender odpovídá pohlaví) nebo heterosexuální. Je proto důležité věnovat pozornost způsobu vyjadřování, předpokladům, otázkám (například místo otázky, zda má přítele/přítelkyni, byste měli používat neutrální jazyk, například  „chodíš s někým?“).
• Snažte se dětem umožnit, aby se oblékaly tak, jak samy uznají za vhodné (aniž by se řídily genderovými mantinely), aby se věnovaly různým zálibám, tj. aby se svobodně projevovaly jakýmkoliv způsobem, který si vyberou (a oceňujte jejich odvahu, pokud tím polemizují s převládajícími genderovými rolemi).
• Zajímejte se o jejich obavy a pocity. Pokud některým věcem nerozumíte, ptejte se jich nebo hledejte informace vždy s otevřeným a respektujícím přístupem.

9.1.5. REFERENCE

Bauermeister, J., Connochie, D., Jadwin-Cakmak, L., & Meanley, S. (2017). Gender policing during childhood and the psychological well-being of young adult sexual minority men. American Journal of Men’s Health, 11(3), 693–701. doi:10.1177/ 1557988316680938

Connell, R. W., & Messerschmidt, J. W. (2005). Hegemonic masculinity: Rethinking the concept. Gender & society, 19(6), 829-859.

Flores, D., Abboud, S., & Barroso, J. (2019) Hegemonic Masculinity During Parent-Child Sex Communication with Sexual Minority Male Adolescents. American Journal of Sexuality Education, 14(4), 417-439. DOI: 10.1080/15546128.2019.1626312

Flores, D., & Barroso, J. (2017). 21st century parent–child sex communication in the United States: A process review. The Journal of Sex Research, 54(4-5), 532-548.

Ingraham, C. (1994). The heterosexual imaginary: Feminist sociology and theories of gender. Sociological theory, 203-219.

Méndez, L. B. (2002). Masculinidad hegemónica e identidad masculina. Dossiers feministes, 7-35.

Whitehead, J. C., Thomas, J., Forkner, B., & LaMonica, D. (2012). Reluctant gatekeepers: ‘Trans-positive’ practitioners and the social construction of sex and gender. Journal of Gender Studies, 21(4), 387-400.