4. NÁSILÍ

Násilí bylo pravděpodobně vždy součástí lidské zkušenosti. V různých podobách se s ním setkáváme ve všech částech světa. Každý rok přijde o život více než milion lidí a mnoho dalších utrpí zranění v důsledku násilí, které si způsobí sami, mezilidského násilí nebo kolektivního násilí. Celkově patří násilí mezi hlavní příčiny úmrtí lidí ve věku 15-44 let na celém světě (Krug, Dahlberg, Mercy, Zwi, & Lozano, 2002).

Násilí je závažným porušením lidských práv, které omezuje právo lidí na život, svobodu, bezpečnost, důstojnost, duševní a tělesnou integritu a nediskriminaci (Krug et al., 2002). WHO definuje násilí jako „záměrné použití nebo hrozba použití fyzické síly proti sobě samému, jiné osobě nebo skupině či společnosti osob, které působí nebo má vysokou pravděpodobnost způsobit zranění, smrt, psychické poškození, strádání nebo újmu”.

Násilí může být založeno na rase, národnosti, náboženství, rodinném stavu, sexuální orientaci, finanční situaci, věku a genderu. Pokud násilí směřuje k některým neměnným charakteristikám, je považováno za zločin z nenávisti.

Násilí je závažným problémem veřejného zdraví. Každoročně ovlivňuje životy miliard lidí, a to prostřednictvím úmrtí, zranění a škodlivých dopadů na systém neurologický, kardiovaskulární, imunitní a další biologické systémy. Nebezpečný sex, rizikové užívání alkoholu a drog a kouření jsou častější u obětí násilí, mezi nimiž přispívají k celoživotnímu špatnému zdravotnímu stavu a předčasné úmrtnosti. Jedinci, s nimiž bylo v dětství špatně zacházeno, v dospělosti častěji páchají násilí nebo mají sebevražedné jednání (WHO, 2022).

Druhy násilí

Uvedená typologie rozděluje násilí do tří širokých kategorií podle charakteristik osob, které se násilných činů dopouštějí (Butchart, Phinney, Check, & Villaveces, 2004; Krug et al., 2002):

• Násilí zaměřené na vlastní osobu: označuje násilí, při němž je pachatelem/pachatelkou i obětí tatáž osoba. Dělí se na sebepoškozování a sebevraždu. 
• Mezilidské násilí: se týká násilí mezi jednotlivci a dělí se na dvě podkategorie:
  • Rodinné a partnerské násilí: zahrnuje špatné zacházení s dětmi, násilí v partnerských vztazích a týrání starších osob.
  • Komunitní násilí: je rozděleno na násilí známých a cizích osob a zahrnuje násilí mládeže, napadení cizími osobami, násilí související s majetkovými trestnými činy a násilí na pracovištích a v jiných institucích.
• Kolektivní násilí: označuje násilí páchané většími skupinami jednotlivců a lze jej rozdělit na sociální, politické a ekonomické násilí.

Povaha násilných činů

Povaha násilných činů může být (Krug et al., 2002; Soo, Kalmus, & Ainsaar, 2015):

• Fyzická: úmyslné použití fyzické síly proti jiné osobě, které může způsobit fyzickou bolest, zranění nebo dokonce smrt, jakož i psychickou újmu. Fyzické násilí je nejsnáze rozpoznatelnou formou násilí, protože oběť má často viditelná fyzická zranění. 
• Sexuální: proti dospělé osobě je jakékoliv jednání se sexuálním obsahem, kterým je jiná osoba ovládána, manipulována nebo ponižována. Příčiny sexuálního násilí ve vztazích spočívají v dlouhodobě zakořeněných patriarchálních představách, podle nichž být v manželství nebo ve vztahu znamená povinné podřízení se sexuálním touhám partnera (více informací viz téma 4.4).

• Psychická: soustavný verbální nebo neverbální útok, který druhého člověka emocionálně poškozuje a snižuje jeho pocit vlastní hodnoty. Jde o úmyslné ubližování druhé osobě, zacházení s ní jako s bezcennou, nedostatečnou, nemilovanou a nepotřebnou.

Přestože násilí bylo vždy přítomné, svět ho nemusí přijímat jako nevyhnutelnou součást lidského života. Dokud existovalo násilí, existovaly také systémy – náboženské, filozofické, právní a komunitní – které se mu snažily zabránit nebo ho omezit. Žádný z nich nebyl zcela úspěšný, ale všechny přispěly k tomuto charakteristickému znaku civilizace (Krug et al., 2002).

Proč se lidé chovají násilně?

Podle WHO (Butchart et al., 2004; Krug et al., 2002) žádný jednotlivý faktor nevysvětluje motivy, proč se někteří jedinci chovají násilně vůči ostatním nebo proč je násilí v některých komunitách častější než v jiných. Násilí je výsledkem složité souhry individuálních, mezilidských, sociálních, kulturních a dalších faktorů. Pochopení toho, jak tyto faktory souvisejí s násilím, je jedním z důležitých kroků v přístupu veřejného zdraví k prevenci násilí.

Abychom pochopili, proč jsou některé skupiny lidí vystaveny většímu riziku násilí, je důležité zabývat se všemi úrovněmi sociální ekologie, viz obrázek 1 v přístupu WHO, (WHO, 2022). Sociálně ekologický model vybízí k zamyšlení nad rizikovými a ochrannými faktory na úrovni jednotlivců, vztahů, komunity a společnosti, z nichž každý ovlivňuje a je ovlivňován ostatními.

• Individuální úroveň: osobní historie a biologické faktory ovlivňují chování jedince a pravděpodobnost, že se stane obětí nebo pachatelem/pachatelkou násilí. Mezi tyto faktory patří například to, že se někdo stal obětí týrání dětí, psychické poruchy nebo poruchy osobnosti, zneužívání alkoholu a/nebo jiných návykových látek, agresivního chování v minulosti nebo má zkušenosti se zneužíváním.
• Osobní vztahy, jako jsou vztahy s rodinou, přáteli, intimními partnery/partnerkami a vrstevníky/vrstevnicemi, mohou také ovlivnit riziko, že se někdo stane obětí nebo pachatelem/pachatelkou násilí. Například špatné vztahy s rodiči a násilní přátelé mohou ovlivnit to, zda se mladý člověk zapojí do násilí nebo se stane jeho obětí.
• Pravděpodobnost výskytu násilí ovlivňuje také komunitní prostředí, v němž se odehrávají sociální vztahy (např. školy, sousedství a pracoviště). Mezi rizikové faktory zde může patřit míra nezaměstnanosti, hustota a mobilita obyvatelstva a existence místního obchodu s drogami nebo se zbraněmi.
• Společenské faktory ovlivňují, zda je násilí podporováno nebo potlačováno. Patří mezi ně ekonomická a sociální politika, která udržuje socioekonomické nerovnosti mezi lidmi, dostupnost zbraní a sociální a kulturní normy, jako jsou normy týkající se nadvlády mužů nad ženami, nadvlády rodičů nad dětmi a kulturní normy, které podporují násilí jako přijatelnou metodu řešení konfliktů (Butchart et al., 2004).

Jedním z cílů příručky je poskytnout vyučujícím a rodinám účinné zdroje pro zvýšení povědomí o hodnotách, které se vztahují k sexualitě a vztahům, jako je genderová rovnost. V této kapitole jsme se zaměřili na mezilidské násilí, přesněji řečeno na násilí, které je založeno na diskriminaci na základě pohlaví nebo genderu, a jak se uvádí v takzvané Istanbulské úmluvě, „historicky nerovné mocenské vztahy mezi ženami a muži, které vedly k nadvládě mužů nad ženami a k diskriminaci žen” (Rada Evropy, 2011), a také na šikanu jako akt diskriminace z důvodu odlišnosti.

Obrázek 4: Sociálně ekologický model pro porozumění násilí a jeho prevenci (WHO, 2022)

Násilí na dětech

V Úmluvě o právech dítěte (OSN, 1989) se uvádí, že všichni máme povinnost chránit děti před násilím: „Smluvní strany přijmou veškerá vhodná legislativní, správní, sociální a výchovná opatření na ochranu dítěte před všemi formami fyzického nebo psychického násilí, zranění nebo zneužívání, zanedbávání nebo nedbalého zacházení, špatného zacházení nebo vykořisťování, včetně sexuálního zneužívání, v době, kdy je v péči rodičů, zákonných zástupců nebo jiné osoby, která má dítě v péči”. 

Světová zdravotnická organizace uvádí klíčové okolnosti pro násilí na dětech (WHO, n.d.-a):

• Násilí na dětech zahrnuje všechny formy násilí na osobách mladších 18 let, ať už je páchají rodiče nebo jiní pečovatelé, vrstevníci, partneři/partnerky nebo cizí osoby.
• Odhaduje se, že celosvětově zažila v uplynulém roce fyzické, sexuální nebo emocionální násilí nebo zanedbávání až 1 miliarda dětí ve věku 2-17 let).
• Zkušenost s násilím v dětství ovlivňuje celoživotní zdraví a wellbeing.
• Cílem 16.2 Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 je „ukončit zneužívání, vykořisťování, obchodování s dětmi a všechny formy násilí na dětech a jejich mučení”.
• Důkazy z celého světa ukazují, že násilí na dětech lze předcházet.

Druhy násilí na dětech jsou stejné jako druhy násilí na dospělých nebo mezi dospělými, ale děti jsou z důvodu své fyzické a duševní nezralosti vystaveny vyššímu riziku zneužívání (Krug et al., 2002; WHO, n.d.-a): 

• Špatné zacházení (včetně násilných trestů): zahrnuje fyzické, sexuální a psychické/emoční násilí a zanedbávání kojenců, dětí a dospívajících ze strany rodičů, opatrovníků a jiných autorit nejčastěji v domácnostech, ale také ve školách a v dětských domovech.
• Šikana (včetně kyberšikany): je nežádoucí agresivní chování ze strany jiného dítěte nebo skupiny dětí, které nejsou sourozenci ani nejsou v romantickém vztahu s obětí. Zahrnuje opakované fyzické a psychické ubližování nebo společenské zesměšňování. Často k němu dochází ve školách a v dalších jiných prostředích, kde se děti shromažďují, a také na internetu. 
• Násilí mezi mládeží: se vyskytuje především u dětí a mladých dospělých ve věku 10-29 let. Nejčastěji k němu dochází v komunitním prostředí mezi známými i cizími lidmi, zahrnuje šikanu a fyzické napadení se zbraní nebo bez ní (např. pistolemi a noži) a může zahrnovat násilí v gangu.
• Partnerské násilí (nebo domácí násilí): zahrnuje fyzické, sexuální a emocionální násilí ze strany intimního partnera nebo partnerky, případně bývalého partnera nebo bývalé partnerky. Ačkoli se obětí mohou stát i muži, partnerské násilí postihuje v nepoměrně větší míře ženy. Běžně k němu dochází na dívkách v rámci dětských manželství a předčasných/vynucených sňatků. Mezi romanticky spřízněnými, ale nesezdanými dospívajícími, se někdy nazývá „násilí na rande”.
• Sexualní násilí: zahrnuje nedobrovolný dokončený sexuální kontakt nebo pokus o něj a činy sexuální povahy, které nezahrnují fyzický kontakt (jako je voyeurství nebo sexuální obtěžování, kybergrooming, stalking, doxing, revenge porn); činy sexuálního obchodování spáchané na osobě, která není schopna dát souhlas nebo odmítnout, a vykořisťování na internetu.
• Emoční nebo psychické násilí:  zahrnuje omezování pohybu dítěte, ponižování, zesměšňování, vyhrožování a zastrašování, diskriminaci, odmítání a další nefyzické formy nevraživého zacházení.

Pokud je násilí namířeno proti dívkám nebo chlapcům kvůli jejich biologickému pohlaví nebo genderové identitě, může kterýkoliv z těchto typů násilí rovněž představovat genderově podmíněné násilí.

REFERENCE

Butchart, A., Phinney, A., Check, P., & Villaveces, A. (Eds.). (2004). Preventing violence: A guide to implementing the recommendations of the World report on violence and health. Geneva: Department of Injuries and Violence Prevention, WHO. Retrieved from https://www.who.int/publications/i/item/9241592079

Council of Europe. (2011). Council of Europe Convention on preventing and combating violence against women and domestic violence [Data set]. https://doi.org/10.1163/2210-7975_HRD-9953-2014005

Krug, E. G., Dahlberg, L. L., Mercy, J. A., Zwi, A. B., & Lozano, R. (Eds.). (2002). World report on violence and health. Genève: Organisation mondiale de la santé. Retrieved from https://www.who.int/publications/i/item/9241545615

Soo, K., Kalmus, V., & Ainsaar, M. (2015). Eesti õpetajate roll laste internetikasutuse sotsiaalses vahendamises. Eesti Haridusteaduste Ajakiri. Estonian Journal of Education, 3(2), 156–185. https://doi.org/10.12697/eha.2015.3.2.06

United Nations. (2014). Guidelines for Producing Statistics on Violence against Women—Statistical Surveys. New York: United Nations. Retrieved from https://unstats.un.org/unsd/gender/docs/guidelines_statistics_vaw.pdf

WHO. (n.d.-a). Violence against children. Retrieved 29 September 2022, from https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/violence-against-children

WHO. (2022). WHO Violence Prevention Unit: Approach, Objectives and Activities 2022-2026. WHO. Retrieved from https://www.who.int/publications/m/item/who-violence-prevention-unit–approach–objectives-and-activities–2022-2026