1.1. Coming out: nejlepším kamarádům, rodičům, spolužákům, kolegům

1.1.1. ÚVOD

Už na začátku 70. let 20. století výzkum zaměřený na zdravý vývoj lidí ze sexuálních menšin a na způsoby, jakými přijímají svou identitu sexuální orientace nebo si připisují identity jako gay, lesba, později také bisexuál apod., zavedl koncept modelů coming outu. Tyto coming outové modely byly vytvořeny za účelem porozumět průběhu překonávání různých, ale – pro sexuální menšiny specifických – překážek, které se obvykle projevují v období dospívání a mladé dospělosti (Cass, 1984; Troiden, 1979). Tyto rané modely „coming outu” přitom typicky předpokládaly, že sexuální identita se vyvíjí postupně, a to od raného sebepoznávání v dětství, přes prvotní poznávání sexuální touhy vůči osobám stejného pohlaví v období dospívání, dále přes objevování sexuální identity v dospělosti, sebepřijetí, sebeidentifikaci a odhalení se jako gay/lesba (a v pozdějších modelech také jako bisexuál nebo jiné osoby), tento proces vede nakonec až k integraci neheterosexuální identity v mladé/začínající dospělosti (Cass, 1984; Troiden, 1979). Tyto rané coming outové modely byly ale kritizovány pro svou metodologickou nepřesnost, malou citlivost vůči kulturnímu kontextu a předpokládanou linearitu celého procesu. Byly také kritizovány za neustálé opakování poněkud stereotypního narativu, kterému se později začalo říkat narativ „zápasu a úspěchu”. Navzdory těmto skutečnostem lze některé aspekty původních modelů považovat za přínosné i dnes (Cohler & Hammack 2007). Ačkoli dnes již věnujeme mnohem větší pozornost variabilitě různých kontextuálních faktorů, které vývoj sexuální identity osoby ovlivňují, některé z těchto faktorů je možno považovat za společné a lze je konceptualizovat jako milníky v rámci procesu coming outu.

První milník obvykle začíná uvědoměním dané osoby, že nemusí být heterosexuální (například když si uvědomí svou přitažlivost k lidem stejného nebo několika pohlaví/genderů); (ii) následně tyto zkušenosti pojmenují nebo označí (například tím, že ve svém chápání sebe sama začnou používat termíny gay nebo LGBTQ+); a (iii) nakonec dospějí do bodu, kdy poprvé odhalí svou identitu, tj. že se vyoutují svým blízkým. Tento třetí milník je často považován za vnější coming out a lze rozlišit řadu skupin, vůči nimž se člověk může, ale nemusí chtít vyoutovat.

Samotná „nutnost” coming outu je ve skutečnosti podmíněna tím, že žijeme ve světě, kde je kultura a většina sociálních interakcí cis- a heteronormativní. Cisheteronormativita je v ní natolik normalizovaná, že se pro heterosexuální lidi často stala nepostřehnutelnou nebo přirozenou, což je staví do privilegovaného postavení, při němž se nemusejí outovat ostatním ohledně své sexuality na rozdíl od všech ostatních skupin se zdravou ne-cisgenderovou rozmanitostí a menšinovou sexuální orientací. V důsledku působení těchto norem má pak většina lidí sklon automaticky předpokládat, že všichni ostatní jsou cisgender a heterosexuální. Možná, v ideálním světě, by všichni měli otevřenou mysl a nepředpokládali by automaticky heterosexualitu a cisgender status ostatních. V takovém světě by LGBTQ+ lidé nemuseli procházet coming outem. V dnešní době je coming out obzvláště důležitý zejména u lidí, kteří jsou veřejně viditelní (televizní moderátoři, umělci, politici, ředitelé škol atd.), protože pomáhá vytvářet otevřenější a vstřícnější atmosféru pro mladé LGBTQ+ lidi, a tím jim usnadňuje svůj vlastní coming out.

Inkluzivní prostředí znatelně snižuje míru stresu spojenou s coming outem. Je nepochybně snazší procházet coming outem v prostředí, kde se o LGBTQ+ tématech běžně diskutuje, kde nepanují předsudky a je zajištěno bezpečí a důvěra. Na druhou stranu coming out může značně ztížit jakákoliv forma xenofobie nebo tabuizace LGBTQ+ témat. Inkluzivitu prostředí by mohli zvýšit LGBTQ+ lidé zastávající řídící pozice – například otevření LGBTQ+ vyučující na školách.

1.1.2. ZPRACOVÁNÍ TÉMATIKY

Přitažlivost, která tvoří základ dospělé sexuální orientace, se formuje od období středního dětství do časné adolescence. Tyto pocity se mohou objevit i bez jakékoliv předchozí sexuální zkušenosti. Každý coming out bývá různý, což je dáno osobnostními charakteristikami a také kontextem, v němž daná osoba vyrůstá (APA, 2008).

• Coming out obecně

• • Coming out není jednorázovou událostí, ale nikdy nekončícím procesem.
  • Coming out může být velmi stresující, zejména v homo/transfobním prostředí.
  • Pro bezpečný coming out je zásadní důvěra.

• Coming out nejlepším přátelům

• • Pro mnoho mladých LGBTQ+ lidí bývá jejich nejlepší kamarád/ka první osobou, které se vyoutují.
  • Častá rada zní, aby se nejprve vyoutovali blízké/mu kamarádovi/kamarádce nebo jiné důvěryhodné osobě.

• Coming out před rodiči

• • Mnoho mladých queer lidí se nejvíce obává reakce svých rodičů z důvodu náboženského vyznání, kulturních nebo společenských norem, které mohou z z coming outu učinit tabuizované téma. Je důležité brát v úvahu, že v některých zemích nemají LGBTQ+ lidé ani možnost se vyoutovat, protože jejich sexuální orientace může být považována za trestný čin a trestána vězením, izolací a v některých extrémních případech i trestem smrti.

• Coming out ve třídě

• • Coming out ve škole může být velmi stresující, škola je stále místem, kde se LGBTQ+ lidé velmi často setkávají s homo/bi a transfobními či dalšími jinými diskriminačními postoji (FRA, 2019).
  • Škola by měla být pro LGBTQ+ studující bezpečným prostorem, kde se mohou vyoutovat bez obav z negativních následků. Rozhodnutí, zda se o tuto citlivou informaci podělí, nebo ne, Toto rozhodnutí vždy zůstává na každém studentovi či studentce. Škola by toto rozhodnutí měla respektovat a nabídnout daným osobám procházejícím coming outem nástroje a podporu, které jim tento proces usnadní.
  • Školní prostředí je pro bezpečný coming out zásadní. Škola by neměla být cisheteronormativní a LGBTQ+ témata by měla být součástí výuky. Můžete začít tím, že budete ve třídě používat genderově inkluzivní/neutrální jazyk, nabídnete přístup k informačním zdrojům přiměřeným věku studujících nebo tím, že vyjádříte svou připravenost a vůli pomoci.

• Asociační stigma / přidružená / propůjčená stigmatizace

• • Asociační stigma je tendence ke stigmatizaci osoby z důvodu její blízkosti nebo vazby na stigmatizovanou osobu. Setkat se s ním mohou přátelé a rodina LGBTQ+ osob. Tato skutečnost může způsobovat, že lidé, kteří mají vůči LGBTQ+ lidem negativní postoje, se budou rovněž vyhýbat jejich přátelům a rodině, nebo si budou myslet, že tito známí jsou také LGBTQ+, nebo že mají stereotypní osobnostní rysy spojené s tím, že jsou gayové/lesby/trans atd. K takovému jednání může motivovat udržování konzistentního negativního postoje vůči LGBTQ+ lidem a vyhýbání se tak kognitivní disonanci (Sigelman et al., 1991). Další projev přidružené stigmatizace může být veřejná stigmatizace, při níž jsou stigmatizováni rodinní příslušníci, jelikož jsou obviňováni z LGBTQ+ identity jejich blízkých (LaSala, 2010).

• Coming out jako proces odhalení se

• • Nevyoutování se pro některé osoby znamená skrývání nebo vydávání se za heterosexuální nebo cis osobu.
  • Rozdíl mezi skrýváním a otevřeností.
  • Důvody, proč nejsou lidé vyoutovaní nebo nejsou autentičtí v rámci různých prostředí, jsou různé.

Vyoutovat se, nebo se nevyoutovat? To je otázka, kterou řeší mnoho LGBTQ+ lidí. Proč se někteří lidé rozhodnou neprojít coming outem a raději se vydávají za heterosexuální/cis? Coming outové strategie se u různých lidí v každé situaci/kontextu liší.

V některých případech jednoduše LGBTQ+ lidé nepovažují coming out za nutný a je jim jedno, jestli okolí bude, nebo nebude vědět, že jsou LGBTQ+. Obzvláště pokud vystupují jako heterosexuálové nebo cis osoby, pro něž může být snazší nevysvětlovat další podrobnosti o své sexualitě nebo genderové identitě.

Skrývání identity může být také jednou ze životních strategií, jak zůstat v bezpečí, zejména u lidí, kteří vyrůstají v homo/transfobním prostředí. Podpůrné strategie pro skryté LGBTQ+ mladistvé by proto neměly vždy vést ke coming outu bez zvážení všech dalších možností. Bezpečnost osoby by měla být vždy na prvním místě.

Stěžejní zásadou je, že coming out je vždy v rukou osob, kterých se týká. Nikdo nemá právo vyoutovat někoho jiného bez jeho/jejího souhlasu (šířit informace o něčí genderové identitě a/nebo sexuální orientaci bez vědomí a souhlasu dané osoby). Každá LGBTQ+ osoba tak má právo rozhodovat o svém coming outu (a jeho podobě a čase) dobrovolně a samostatně.

– 1.1.3. DISKRIMINAČNÍ SITUACE K TÉMATU

Co všechno mohou LGBTQ+ lidé při svém coming outu zvažovat?

• Nepochopení a nepřijetí ze strany rodičů a/nebo sourozenců.
• Odmítnutí ze strany nejbližších přátel.
• Zesměšňování a nepřátelské zacházení ze strany vrstevníků.
• Negativní prezentování LGBTQ+ osob v médiích (online i offline) a ve veřejném prostoru.
• Možnosti omezení při studiu a v kariérním uplatnění.
• Sociální izolace.
• Vyoutování ze strany ostatních – online i offline.
• Odmítnutí při coming outu či jeho bagatelizování, vyslechnutí reakcí typu „Uvidíš, až získáš pořádné sexuální zkušenosti”.

Coming out je pro mnoho LGBTQ+ lidí nebezpečný. Setkávají se s různými druhy diskriminace, což ovlivňuje jejich podmínky a rozhodnutí o daném procesu coming outu.

Více informací naleznete v kapitolách:

→ 4. Násilí

→ 7. Europské právo.

→ 9. Vlivy prostředí.

→ 11. Mikroagrese

Tabu

Pokud se o LGBTQ+ sexualitách a identitách v určitém prostředí nemluví, je pravděpodobné, že většina lidí ani neovládá pojmy, kterými by queer témata popsala. V takovém prostředí může coming out vyžadovat dlouhé vysvětlování a spoustu energie, což může situaci komplikovat. Mladí LGBTQ+ lidé si také nemohou být jisti, zda jejich rodina, přátelé nebo vyučující přijmou jejich coming out dobře, nebo zda pro ně nebude naopak nepřijatelný. To je pak velmi stresující a může mít za následek skrývání vlastní identity.

Trivializace či bagatelizace

Někdy mají rodiče a vyučující sklon queer identitu dospívajících bagatelizovat nebo zlehčovat. Věty jako „Však z toho vyrosteš” nebo „Jak si můžeš být ve svém věku tak jistý/jistá?” mohou být velmi zraňující. Pečující osoby by měly dětem poskytovat bezpečný prostor, který by jim umožnil objevovat sebe sama. Pokud děti vyrůstají v homo/transfobním prostředí, budou tento negativní postoj a patologizující pohled zvnitřňovat. To se pak může obrátit proti nim samotným (pokud jsou LGBTQ+) nebo proti ostatním v podobě homo/transfobního násilí.

1.1.4. PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE

1.1.4.1. Vytváření bezpečného a přátelského prostoru

Jak lze vytvořit bezpečný prostor a být nápomocný, což ulehčí lidem bezpečný coming out (Macháčková & Pavlica, 2020):

• Pokud budete respektující, otevření a nebudete nikoho odsuzovat, můžete vytvářet prostor, který je pozitivní a otevřený pro každého, a umožnit tak každému, aby byl sám/sama sebou.
• Vzdělávejte sebe a případně i ostatní v oblasti LGBTQ+ témat (za tímto účelem oslovte například některou z LGBTQ+ organizací. Tyto organizace vám mohou poskytnout potřebnou podporu).
• Reflektujte své vlastní hodnoty a předsudky týkající se sexuální orientace a genderové identity a to, jakým způsobem ovlivňují vaše jednání, jak formuje vaše vzdělání, prostředí a postavení ve společnosti vaše názory na LGBTQ+ lidi.
• Zapojte LGBTQ+ osoby a témata do výuky nebo besed (uvádějte příklady v literatuře, známé osobnosti, zvěte LGBTQ+ organizace).
• Používejte inkluzivní jazyk, který není zraňující (například říkejte gay místo homosexuál – tento termín je zastaralý a má patologizující konotace, respektujte identitu a zájmena ostatních lidí – vždy se můžete zeptat, pokud si nejste jisti).
• Nesmějte se homofobním vtipům a nepředjímejte sexuální orientaci lidí na základě jejich vzhledu.
• Reagujte na homofobní vtipy a poznámky a svým chováním spojence dávejte ostatním lidem pozitivní příklad.

1.1.4.2. Podpora bezpečného coming outu

Pokud jste osobou, které se LGBTQ+ osoba outuje, je velmi důležité to, jakým způsobem budete reagovat. To platí jak v případě, že se nacházíte v profesním vztahu, tak i v případě osobního vztahu k dané osobě. Jak byste mohli prožívat a podpořit někoho, kdo se vám svěří a odhalí, že je LGBTQ+ (Smetáčková, 2020):

• Naslouchejte jim. Vyoutování si vyžaduje velkou dávku odvahy a důvěry.
• Vyhněte se obviňování, urážení, napadání nebo odsuzování.
• Pokud vás coming out dané osoby překvapí, řekněte jí to citlivě. Máte na to právo. Můžete požádat o čas na vstřebání této zprávy.
• Buďte upřímní a mluvte otevřeně o tom, jak se cítíte. Nepředstírejte žádné divadlo, naopak se snažte komunikovat objektivně a s respektem. Nezáleží jen na tom, co říkáme, ale také jak to říkáme.
• Popovídejte si o tom, co tato zpráva znamená pro váš vztah. Ubezpečte dotyčnou osobu, že se váš vztah nemění, popřípadě v jakém smyslu se mění.
• Ptejte se na to, co vás zajímá. Nebojte se o tom mluvit, ale nevyslýchejte. Pokud o tématu nemáte žádné informace, nejprve si je vyhledejte, protože LGBTQ+ lidé nemají povinnost vás o tomto tématu vzdělávat. Možná to dělají pokaždé, když se někomu vyoutovávají.
• Respektujte důvěrnost rozhovoru. Vše, co si řeknete, by mělo zůstat jen mezi vámi. Pokud jste přesvědčeni, že by informace měl dostat někdo jiný, je třeba se na tom dohodnout a získat souhlas od osoby, která se vyoutovala.

1.1.4.3. Vzdělávání jako prevence

• Mluvte s dětmi o vztazích a sexualitě a do těchto rozhovorů zahrňte i příklady LGBTQ+ osob. Nemusíte být odborníkem na LGBTQ+ témata. Stačí, když se vyhnete stereotypnímu uvažování o genderu a sexualitě, zařadíte povídání o stejnopohlavní/genderové podobě lásky a rodinách, podpoříte možnosti dětí svobodně se vyjadřovat bez ohledu na genderové stereotypy a uvedete příklady nestereotypních postav, které pro ně mohou být inspirací. Zůstaňte otevření a naslouchejte svým dětem. Dovolte, aby se tyto diskuze staly součástí rodinného společného času.

1.1.4.4. Další zdroje

• Návod, jak pracovat s tématem coming outu z pozice vyučujícího – aktivity a návod pro facilitátory (str. 31-39): https://www.fhi360.org/resource/gender-sexuality-and-sexual-orientation-training-manual

• Na co si dát pozor:Gender, Sexuality and Sexual Orientation: Training Manual (2019)

1.1.5. REFERENCE

American Psychological Association (APA). (2008). Answers to your questions: For a better understanding of sexual orientation and homosexuality.

Cass, V. C. (1984). Homosexual identity formation: Testing a theoretical model. Journal of sex research, 20(2), 143-167.

LaSala, M. (2010). Parents of Gay Children and Courtesy Stigma. Stigma Busting for Families of Lesbian and Gay Youth. Psychology Today. Available at: https://www.psychologytoday.com/us/blog/gay-and-lesbian-well-being/201008/parents-gay-children-and-courtesy-stigma

Macháčková, M. & Pavlica, K..(2020).Sexuální orientace a genderová identita v sociální práci. In Specifika sociální práce respektující genderovou, vztahovou a sexuální rozmanitost 1. Praha. Available at: https://www.praguepride.cz/cs/kdo-jsme/media-download/publikace/84-specifika-socialni-prace-respektujici-gederovou-sexualni-a-vztahovou-rozmanitost/file

Sigelman, C. K., Howell, J. L., Cornell, D. P., Cutright, J. D., & Dewey, J. C. (1991). Courtesy Stigma: The Social Implications of Associating with a Gay Person. The Journal of Social Psychology, 131(1), 45–56. doi:10.1080/00224545.1991.9713823

Smetáčková, I.(2020). Coming out aneb když se to ví. In Specifika sociální práce respektující genderovou, vztahovou a sexuální rozmanitost 1. Praha. Available at: https://www.praguepride.cz/cs/kdo-jsme/media-download/publikace/84-specifika-socialni-prace-respektujici-gederovou-sexualni-a-vztahovou-rozmanitost/file

Troiden, R. R. (1979). Becoming homosexual: A model of gay identity acquisition. Psychiatry, 42(4), 362-373.