1. IDENTITA(Y): ROZMANITOST SEXUALIT

1.1. ÚVOD

Sexualita je pojem, který používáme k označování toho, jak lidé prožívají a vyjadřují sami sebe jako sexuální bytosti. Sexuální orientaci lze rozdělit nejméně do tří dimenzí: na sexuální přitažlivost, sexuální chování a sexuální identitu. Sexualita v širším pojetí souvisí také s řadou kulturních proměnných, přičemž sexuální zdraví tvoří důležitou součást celkového zdraví člověka (Pitoňák & Macháčková, 2022).

1.2. ZPRACOVÁNÍ TÉMATIKY

1.2.1. Sexualita

„Sexualita tvoří jeden z ústředních aspektů lidského bytí napříč celým životem a zahrnuje pohlaví, genderové identity a role, sexuální orientaci, erotiku, rozkoš, intimitu a reprodukci. Sexualitu prožíváme a vyjadřujeme v myšlenkách, fantaziích, touhách, přesvědčeních, postojích, hodnotách, chování, praktikách, rolích a vztazích. Ačkoli sexualita může zahrnovat všechny tyto dimenze, ne vždy jsou všechny zažívány nebo vyjadřovány. Sexualitu ovlivňují interakce biologických, psychologických, sociálních, ekonomických, politických, kulturních, etických, právních, historických, náboženských a duchovních faktorů” (WHO, 2006). Z tohoto důvodu je dobré normalizovat otevřenou diskuzi o sexualitě, protože to může mít velký vliv na život mladých lidí a jejich celkové zdraví a prosperitu.

Sexualitu lze prožívat a vyjadřovat mnoha různými způsoby. Níže uvádíme několik bodů popisujících důležité součásti jakýchkoliv bezpečných a zdravých sexuálních aktivit (Women, U. N., & UNICEF, 2018).

• Lidé, kteří se účastní realizovaných aktivit, se jich účastní dobrovolně, jsou informováni o tom, co se bude dít, a souhlasí se všemi navrhovanými aktivitami.
• Zúčastněné osoby jsou při vědomí a ve stavu mysli, ve kterém jsou schopny dát informovaný souhlas.
• Činnosti, které žádná ze zúčastněných stran nepovažuje za škodlivé (mezi některé sexuální aktivity, které se nazývají kink, může patřit svazování, fackování apod., tyto aktivity a činnosti musejí být vždy dobrovolné a chtěné všemi zúčastněnými stranami).
• Zúčastněné osoby jsou právně způsobilé k souhlasu se sexuálními aktivitami.

1.2.2. Sexuální orientace

Sexuální orientace označuje trvalý charakter emoční, romantické a/nebo sexuální přitažlivosti k mužům, ženám nebo oběma pohlavím (APA, 2008). Sexuální orientaci lze rozdělit do tří hlavních dimenzí, a to na sexuální přitažlivost, sexuální chování a sexuální identitu.

• Sexuální přitažlivost popisuje interpersonální psychologický rozměr sexuality, který se týká romantických a sexuálních citů, které chováme ke druhým. Sexuální přitažlivost může souviset s pohlavím nebo genderem osob, které nás přitahují. Sexuální přitažlivost představuje od konce 19. století hlavní konstrukt definující sexuální orientaci (Sell, 1997).
• Sexuální chování je chování daného člověka, které může, ale nemusí být v souladu s jeho sexuální orientací a identitou. Některé projevy sexuálního chování můžeme označit jako spojené s určitým kontextem a/nebo situací případně jako experimentální jednání, které striktně nevyjadřuje sexuální identitu dané osoby. Ve společnostech, ve kterých je být gay nebo queer stigmatizováno a převažuje odmítání a diskriminace, mohou mít lidé větší potíže přijmout svou identitu, pokud neodpovídá normě.
• Identita sexuální orientace je podmíněna existencí dostupných diskurzů v rámci dané kultury, jazyka a sociálních kategorií (tj. heterosexuál, gay, lesba, bisexuál, queer atd.), které zprostředkovávají významy jednotlivcům, kteří je mohou přijímat (Dillon et al., 2011; Morgan, 2013). Proces nebo akt přijetí určité identity sexuální orientace nebo označení sexuální identity (Savin-Williams, 2011) tak představuje vědomé uznání a/nebo zvnitřnění vlastní sexuální orientace (Dillon, Worthington, & Moradi, 2011). Kategorie, názvy a označení identit sexuální orientace mohou být pro mladé lidi velmi užitečné při poznávání toho, jak se cítí, a mohou jim tak usnadnit proces coming outu. V rámci dané kultury může existovat mnoho označení identit sexuální orientace, například gay/lesba, bisexuál, pansexuál, demisexuál, questioning a mnoho dalších. Současné výzkumy ukazují, že je poměrně běžné, že je osoby v průběhu života mění.

Jak je vidět z výše uvedených tří dimenzí, všechny se překrývají a jsou vzájemně propojené, přesto však nejsou stejné. Zohlednění této skutečnosti při práci s dospívajícími LGBTQ+ je přínosné, protože dospívající mohou objevovat různé sexuální aktivity (chování) a procházet procesem utváření své identity sexuální orientace.

1.2.3. Asexualita

V rámci definování sexuality bychom ji též mohli rozdělit na dvě dimenze – sexuální přitažlivost, chápanou jako fyzický aspekt přitažlivosti, a romantickou rovinu, vnímanou spíše jako psychosociální aspekt. Z tohoto důvodu lze asexualitu definovat jako absenci sexuální náklonnosti zaměřené na jakoukoliv jinou osobu (nikoli absenci sexuální touhy jako takové – asexuální lidé mohou, ale nemusejíí mít požitek např. z masturbace). Tato absence sexuální náklonnosti zaměřené na jakoukoli jinou osobu má trvalou povahu nebo značí trvalou dispozici či orientaci. Důležitým aspektem, který je třeba vzít v potaz, je sebeidentifikace s asexualitou. Někteří lidé totiž mohou pociťovat nedostatek sexuální touhy ke druhým, ale nepovažují se za asexuální.

Asexualita rovněž nevyplývá z celibátu nebo ze strachu z intimity, Jedná se o identitu sexuální orientace nebo její označení. Být asexuálem neznamená, že se dotyčná osoba nikdy nezapojí do sexuálních aktivit – může mít sex, pokud si to přeje. Nikdo však nesmí být k sexuálnímu kontaktu a/nebo aktivitám nucen. Nedostatek sexuální touhy vůči druhým také neznamená absenci romantické náklonnosti k druhým (Bogaert, 2015; Guz et al.,2022). Mnoho asexuálních lidí touží po romantických vztazích s druhými a mohou je romanticky přitahovat osoby s různými genderovými identitami, a proto mohou být považováni například za lesby, gaye nebo bisexuály (někdy mohou preferovat termín bi-romantici) (Pitoňák & Macháčková, 2022). Pro ty, kteří romantickou přitažlivost nepociťují, pak můžeme použít termíny romantický asexuál a aromantický asexuál. Je třeba mít na paměti, že lidé prožívají svou asexualitu velmi různorodě (Antonsen et al., 2020). Pokud s dospívajícími hovoříte o sexualitě, nezapomeňte zmínit také asexualitu a normalizovat diskuzi o ní, protože asexualita je celkově ve veřejném prostoru zastoupena mnohem méně než jiné sexuální identity, což může u asexuálních mladých lidí vést k pocitům nepatřičnosti a/nebo opomenutí.

1.2.4. Hypersexualita (související s nutkavým sexuálním chováním a internalizací homonegativity).

Hypersexualita představuje opakující se a intenzivní sexuální fantazie, nutkání a chování, které je těžké ovládnout a které se obvykle objevuje jako reakce na stresující události. Povahou a/nebo intenzitou může dané osobě způsobovat tělesné a emocionální strádání. Hypersexualita se může projevovat mnoha různými způsoby, například kompulzivní masturbací, nadměrnou konzumací pornografie, intenzivním sexuálním chováním s jinými dospělými osobami, které s tím souhlasí atd. (Kaplan, 2010). Při definování hypersexuality je třeba zohlednit společenský kontext, protože normy různých společností sexualitu člověka různě kontrolují a omezují.

Zásadním faktorem ohrožení kompulzivním sexuálním chováním u LGBTQ+ osob je menšinový stres a s ním související procesy. Distální menšinové stresové procesy (např. předsudky a diskriminace ze strany vrstevníků a sociálních struktur) zakládají ohrožení proximálním menšinovým stresem (např. internalizovanou homogenitou) a poruchami regulace emocí, které mohou vést ke kompulzivnímu sexuálnímu chování (Pachankis et al., 2015). Dalšími faktory zvyšující zranitelnost vůči hypersexuálnímu chování u všech mladých lidí bez ohledu na jejich sexuální orientaci a genderovou identitu mohou být špatné zacházení, trauma a deprese (Fontanesi, et al, 2021). Vzhledem k tomu, že hypersexualita může být těmito faktory způsobena, její zasazení do širšího kontextu v rámci rozprav o sexualitě může být prospěšné pro všechny zúčastněné. Jelikož je kompulzivní hypersexualita škodlivá, měli bychom rozlišovat mezi kompulzivní hypersexualitou a zdravě bohatým sexuálním životem.

1.2.5. Nedobrovolný celibát (Incelové)

Incelové jsou mladí muži, kteří navzdory své touze po sexuálním vztahu nejsou sexuálně aktivní. Termín vznikl v online skupinách na platformě Reddit, kde muži diskutují o svých potížích s hledáním a dosahováním úspěchu v sexuálních vztazích. Základní prvky kultury incelů jsou silně misogynní a jsou nakloněné násilí na ženách. Lidé v těchto komunitách vyznávají filozofii „červené pilulky” (odkazující na film Matrix, kde červená pilulka symbolizuje prozření, skutečné poznání fungování světa. Toto poznání, dle názoru incelů, spočívá v uvědomění si toho, že žijeme ve feministickém, krajně levicově konstruovaném bludu, a proto je třeba podniknout kroky k revoltě proti tomuto systému (O’Malley, Holt, & Holt, 2020). Vzestup skupin incelů a obecně misogynních myšlenek mezi mladými chlapci znamená, že se s tímto tématem můžete setkat ve vaší třídě a budete se jím muset zabývat. Nejlepší prevencí je vyvracení genderových stereotypů a stanovení jasných pravidel, co se stane, když dojde k nenávisti a násilí.

Více informací naleznete v tématu o Genderu

1.2.6. Heteronormativita

Heteronormativita Heteronormativita je normativní systém, v jehož rámci je heterosexualita a/nebo cisgenderová identita (situace, kdy pohlaví zapsané při narození je v souladu s genderovou sebeidentifikací člověka – proto se někdy označuje jako cisheteronormativita) považována společností za jediný normální výsledek dospívání, socializace a vývoje životních vztahů, a proto se automaticky předpokládá/očekává od každého (Pitoňák, 2017). V důsledku toho jsou jiné formy sexuality a nekonformní podoby genderových identit považovány za nestejně hodnotné. (Cis)heteronormativita tak vytváří základ stigmatizace, diskriminace a vyloučení neheterosexuálních a transgender či intersexuálních osob.

Více informací o heteronormativitě si můžete přečíst v tématu 1.2 a tématu 2.3.

1.2.7. Queer teorie

Queer teorie je různorodá oblast myšlení, která za ni začala být považována v průběhu 90. let 20. století. Vlivná a nikterak ucelená teorie se týká teoretizování o genderu, sexualitě a identitách, které se vymykají cisheteronormativním očekáváním. Jako specifický přístup zpravidla zpochybňuje a problematizuje binární kategorizace týkající se pohlaví, genderu a sexuality, jako jsou kategorie muž/žena, mužský/ženský, heterosexuál/gay, a předkládá otázky související s mocenskými vztahy, které jsou jimi ovlivňovány. Queer teorie uvádí, že tyto binární kategorie napomáhají k posilování rozdílů a hierarchických struktur (například muž je považován za nadřazeného a žena za podřadnou) a vyzývá k překračování jejich konvenčního chápání a zároveň k vytváření otevřeného prostoru pro různé identity, ztělesnění a diskurzy (Barber & Hidalgo, 2017; Jagose, 1996).

– 1.3. DISKRIMINAČNÍ SITUACE K TÉMATU

• Stále dochází k nekonsenzuálním operacím dětí narozených s intersexuálními variacemi. Rodičům novorozenců se často říká, že operace je nutná pro zdravý vývoj dítěte, ale častou motivací je pouze snaha přizpůsobit se tomu, co se považuje za „normálně” vypadající tělo chlapce nebo dívky.
• Zahanbování asexuálních lidí a jejich přesvědčování, že mají mít sex.
• Sexuální obtěžování.
• Lidé, kteří asexualitu nepřijímají jako platné označení sexuální identity.
• Zpochybňování něčí sexuální identity – „jsi lesba jen proto, že jsi nezažila sex s muži”.
• Vnímání neheterosexuálních lidí jako by jejich sexuální identita byla hlavním určujícím osobnostním rysem, („oversexualizace”) a ignorování toho, že se jedná o lidi s komplexními osobnostmi a různorodými zájmy.
• Zasazování neheterosexuality pouze do kontextu sexuálně přenosných infekcí v rámci „rizikového jazyka”.
• Odmítání nebo tabuizování diskuzí o neheteronormativních nebo queer vztazích a sexuálních praktikách.
• Škodlivý předpoklad, že zapsané pohlaví musí být v souladu s genderovou identitou a misgenderování lidí, kteří jsou trans/nebinární. Všeobecná upjatost na zapsané pohlaví a neochota akceptovat genderovou identitu lidí.
• Seznamování queer osob, zvláště v menších městech, může být poněkud obtížnější, neboť může zahrnovat zkušenosti s flirtováním s někým, kdo je cishetero a kdo se urazí a může reagovat agresivně.
• Komentáře nebo napadání queer osob na ulici/ve třídě kvůli jejich vzhledu, který může být vnímán prostřednictvím neheteronormativního genderového projevu (výběr oblečení, make-upu, doplňků atd.).
• Nepovolení rovnoprávného manželství pro páry stejného pohlaví.
• Cisheteronormativní očekávání týkající se vztahů, vzhledu (genderového projevu), genderových rolí a dalších (blíže popsáno v kapitole cisheteronormativní vzdělávání).
• Oslovování něčího partnera stejného pohlaví nebo partnera s odlišným pohlavím jako kamaráda navzdory dřívějšímu oznámení o jejich vztahu.
• Nerespektování soukromého prostoru dětí a dospívajících, zasahování do jejich osobního prostoru, a tedy narušování jejich hranic a soukromí, což může v budoucnu vést k maladaptivnímu chování.

1.4. PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE

Vyvarujte se zaměňování sexuality se samotným sexem nebo sexuálním chováním, sexualita představuje komplexní sociální osu rozmanitosti, která představuje rozměr všech lidských zkušeností. Zejména pro mládež ve věku do 12 let může být užitečné hovořit o vztazích a randění v jejich různorodosti (dívka chce chodit s jinou dívkou, dva muži založí rodinu…), akcentovat vztahový rozměr sexuality, který je pro mnoho lidí jeho klíčovou součástí.

Rodičům doporučujeme, aby se svými intersexuálními dětmi otevřeně hovořili o jejich intersexuálním statusu, postupně jim poskytovali informace a byli připraveni odpovídat na jejich otázky. V ohledu komunikace o intersex statusu dítěte s ostatními členy rodiny nebo se školou se doporučuje vystupovat v roli parťáka dítěte, tj. být na jeho straně.

Rodiče intersex dětí mohou být stavění do obtížných situací, které se týkají rozhodnutí o operaci jejich dítěte v raném věku. Mnoho podpory a informací nabízí organizace Intersex International Europe (OII).

1.5. REFERENCE

Antonsen, A. N., Zdaniuk, B., Yule, M., & Brotto, L. A. (2020). Ace and aro: Understanding differences in romantic attractions among persons identifying as asexual. Archives of Sexual Behaviour, 49(5), 1615-1630. https://doi.org/10.1007/s10508-019-01600-1

APA (2008). Answers to your questions: For a better understanding of sexual orientation and homosexuality. Washington, DC: Author. [Retrieved from www.apa.org/topics/lgbt/orientation.pdf.]

APA (2015). Guidelines for psychological practice with transgender and gender nonconforming people. American psychologist, 70(9), 832-864.

Barber, K., & Hidalgo, D. A. (2017). Queer. Encyclopaedia Britannica. https://www.britannica.com/topic/queer-sexual-politics

Barker, M. J. (2017). Gender, sexual, and relationship diversity (GSRD). British Association for Counselling and Psychotherapy.

Bogaert, A. F. (2015). Asexuality: What it is and why it matters. Journal of sex research, 52(4), 362-379.

Cools, M., Nordenström, A., Robeva, R., Hall, J., Westerveld, P., Flück, C., … & Pasterski, V. (2018). Caring for individuals with a difference of sex development (DSD): a consensus statement. Nature Reviews Endocrinology, 14(7), 415-429.

Dillon, F. R., Worthington, R. L., & Moradi, B. (2011). Sexual Identity as a Universal Process. Handbook of Identity Theory and Research, 649–670. doi:10.1007/978-1-4419-7988-9_27

Fontanesi, L., Marchetti, D., Limoncin, E., Rossi, R., Nimbi, F. M., Mollaioli, D., … & Ciocca, G. (2021). Hypersexuality and Trauma: A mediation and moderation model from psychopathology to problematic sexual behaviour. Journal of Affective Disorders, 281, 631-637.

Guz, S., Hecht, H. K., Kattari, S. K., Gross, E. B., & Ross, E. (2022). A Scoping Review of Empirical Asexuality Research in Social Science Literature. Archives of Sexual Behaviour, 1-11.

IGLYO (2015). Teacher’s Guide to Inclusive Education. Retrieved from. https://www.iglyo.com/wp-content/uploads/2015/09/Teachers-Guide.pdf

IGLYO, OII & EPA (2018). Supporting your intersex child – A parents’ toolkit. Available from:https://www.oiieurope.org/wp-content/uploads/2018/10/Supporting-your-intersex-child_WEB_final.pdf

InterACT. What We Wish Our Teachers Knew. Retrieved from: https://live-interact-advocates.pantheonsite.io/wp-content/uploads/2018/07/BROCHURE-interACT-Teachers-final.pdf

Jagose, A. (1996). Queer Theory: An Introduction. New York, New York University Press: 153.

Kaplan, M. S., & Krueger, R. B. (2010). Diagnosis, Assessment, and Treatment of Hypersexuality. Journal of Sex Research, 47(2-3), 181–198. doi:10.1080/00224491003592863

Morgan, E. M. (2013). Contemporary Issues in Sexual Orientation and Identity Development in Emerging Adulthood. Emerging Adulthood, 1(1), 52–66. https://doi.org/10.1177/2167696812469187

National Education Union and UK Feminista (2017).“It’s just everywhere”: A study on sexism in schools– and how we tackle it. Available from: https://rm.coe.int/report-its-just-everywhere-neu-uk-feminista/168079cee0

O’Malley, R. L., Holt, K., & Holt, T. J. (2020). An Exploration of the Involuntary Celibate (Incel) Subculture Online. Journal of Interpersonal Violence, 088626052095962. doi:10.1177/0886260520959625

Pachankis, J. E., Rendina, H. J., Restar, A., Ventuneac, A., Grov, C., & Parsons, J. T. (2015). A minority stress—emotion regulation model of sexual compulsivity among highly sexually active gay and bisexual men. Health Psychology, 34(8), 829–840. doi:10.1037/hea0000180

Pichardo, J. I., De Stéfano, M., Puche, L., Fumero, K., Carrasco, A., Cáceres, A., … & Herranz, Y. (2020). Somos diversidad. Actividades para la formación de profesionales de la educación formal y no formal en diversidad sexual, familiar, corporal y de expresión e identidad de género.

Pitoňák, M. (2017). Stanoviska odborných společností jsou jednotná: odmítají „léčbu homosexuality“. Queer Geography, z. s.. Dostupné na: https://www.queergeography.cz/lgbtq-psychologie/stanoviska-odbornych-spolecnosti/

Pitoňák, M. & Macháčková, M. (2022). Standardy a doporučení pro zjišťování společenského postavení, diskriminace a násilí vůči neheterosexuálním a genderově rozmanitým osobám.

Savin-Williams, R. C. (2011a). Identity Development Among Sexual-Minority Youth. In Handbook of Identity Theory and Research (pp. 671–689). Springer New York. https://doi.org/10.1007/978-1-4419-7988-9_28

Sell, R. L. (1997). Defining and measuring sexual orientation: A review. Archives of Sexual Behaviour, 26(6), 643–658. DOI: 10.1023/A:1024528427013

Tolerance, T. (2018). Best practices for serving LGBTQ students: A Teaching Tolerance guide.

https://www.iglyo.com/wp-content/uploads/2016/02/Norm-Criticism-Toolkit.pdf

WHO (2006). Accessible from: https://www.who.int/teams/sexual-and-reproductive-health-and-research/key-areas-of-work/sexual-health/defining-sexual-health

Women, U. N., & UNICEF. (2018). International technical guidance on sexuality education: an evidence-informed approach. UNESCO Publishing.13