0. ÚVOD: ROZMANITOST A SEBEÚCTA / SEBEPOJETÍ / SEBE-HODNOTA

Lidská práva jsou práva, na která máme nárok z podstaty toho, že existujeme jako lidské bytosti – nejsou garantována žádným státem. Tato univerzální práva jsou stejná pro všechny lidi bez ohledu na státní příslušnost, pohlaví/gender, národnost, etnicitu, náboženství, jazyk nebo jakýkoliv jiný status. Sahají od těch nejzákladnějších – práva na život – až po ta, jež činí život životem, jako je právo na jídlo, vzdělání, práci, zdraví a svobodu (United Nations, n.d., 1948).

Lidská práva jsou základním předpokladem pro bezpečný a důstojný život. Chrání naše životy a naše těla před újmou, umožňují nám žít jako svobodné osoby a vykonávat různé činnosti – vyjadřovat se, získávat nové informace, setkávat se s lidmi, se kterými si rozumíme apod.

Ve většině zemí jsou základní lidská práva zakotvena i v národních ústavách.

Práva dětí jsou lidská práva. Pokud zde mluvíme o právech dítěte, máme na mysli lidská práva dítěte. Úmluva o právech dítěte (OSN 1989), uvádí mezinárodně uznaná práva dětí. Cílem přijetí úmluvy bylo zdůraznit skutečnost, na kterou dospělí zapomínají – dítě je člověkem se stejnými právy, jako mají rodiče. Úmluva vnímá dítě jako právní subjekt, jinými slovy jako nositele práv. To znamená, že dítě je osoba, která má lidská práva, a nikdo vůči němu nemá vlastnická práva, ani rodiče. Práva dítěte jakožto lidská práva jsou práva, která se vztahují na každé dítě bez ohledu na věk, gender, národnost nebo jiné charakteristiky. (Estonský kancléř spravedlnosti, n.d.).

Potřeba zvláštních práv dítěte spočívá v tom, že děti nemohou vždy hájit svá práva a zájmy, a proto potřebují pomoc a ochranu ze strany dospělých. Děti musejí být chráněny před psychickým a fyzickým násilím, nespravedlností, nedbalostí, zneužíváním, sexuálním zneužíváním a dalšími hrozbami. Dospělí zároveň musejí dětem zajistit naplnění jejich základních životních potřeb a vytvořit vhodné a bezpečné podmínky pro rozvoj jejich schopností a zájmů (United Nations, 1989). Školám a dalším institucím zaměřeným na práci s dětmi se proto doporučuje tyto zásady dodržovat a vytvářet bezpečné prostředí pro zdravý rozvoj dětí zakotvený v hodnotách a vnitřních předpisech.

Dvě klíčové hodnoty, které jsou základem myšlenky lidských práv, jsou lidská důstojnost a rovnost. Lidská práva lze chápat jako vymezení základních norem, které jsou nezbytné pro důstojný život. Jejich univerzálnost vyplývá ze skutečnosti, že přinejmenším z tohoto pohledu jsou si všichni lidé rovni a není možné někoho diskriminovat kvůli jinakosti. Článek 1 Všeobecné deklarace lidských práv uvádí, že: „Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv.“ (OSN 1948) Zásady nediskriminace, které rozepisuje článek 2, pak konkretizují předpoklady rovnosti. (United Nations, 1948).

Z těchto dvou základních hodnot lze odvodit i další (Rada Evropy, n.d.):

• Svoboda: protože svobodná lidská vůle je důležitou složkou lidské důstojnosti. Být nucen dělat něco proti své vůli ponižuje lidského ducha.
• Respekt k ostatním: protože nedostatek respektu vede k nedoceňování individuality a důstojnosti ostatních.
• Nediskriminace: protože rovnost v lidské důstojnosti znamená, že bychom neměli posuzovat práva a příležitosti lidí na základě jejich vlastností..
• Tolerance: protože netolerance značí nedostatek respektu k odlišnostem; a zároveň rovnost neznamená stejnost.
• Spravedlnost: protože lidé rovní ve své lidskosti si zaslouží spravedlivé zacházení.
• Zodpovědnost: protože respektování práv druhých s sebou nese odpovědnost za vlastní činy a vynakládání úsilí na realizaci práv každého z nás..

Lidská práva jsou univerzální, platí stejně pro všechny lidi všude na světě a to bez časového omezení. Každý člověk má právo užívat svá lidská práva bez rozdílu “rasy” nebo etnického původu, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientace, zdravotního znevýhodnění, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, třídy nebo jiného postavení. Je důležité, že univerzálnost lidských práv v žádném případě neohrožuje bohatou rozmanitost jednotlivých lidí nebo různých kultur (Rada Evropy, n.d.).

Rozmanitost si žádá svět, ve kterém jsou si všichni rovni a zaslouží si stejný respekt. Lidská práva slouží jako minimální standardy platné pro všechny lidské bytosti.

Respektování rozmanitosti spočívá v porozumění lidských práv a povinnosti respektovat práva druhých.

Rozmanitost definujeme jako rozdílnosti v hodnotách, postojích, kulturních perspektivách, přesvědčeních, etnickém původu, sexuální orientaci, genderové identitě, dovednostech, znalostech a životních zkušenostech každého člověka v jakékoliv skupině lidí (Evropský institut pro rovnost žen a mužů, n.d.). Rozmanitost je nedílnou součástí života na celém světě. Lidé se od sebe odlišují vzhledem, původem, zájmy a činnostmi, životními volbami a schopnostmi, přesto všichni sdílíme stejnou lidskou důstojnost. Demokratický stát přistupuje k lidem rovnocenně a zohledňuje jejich odlišnosti. To znamená, že společenská pravidla a normy musejí zohledňovat naše odlišnosti, aby zajistily rovné příležitosti a začlenění všem.

Protože jsou lidská práva založena na hodnotách, je pojem rozmanitost zároveň hodnotovým postojem a zároveň zásadou potřeby zvyšování tolerance a respektu k odlišnostem. Představuje tak všezahrnující zásadu, která vyžaduje rovné zacházení, respektování práv a inkluzi.

Osvojování lidských práv a hodnot rozmanitosti začíná u dětí již od narození doma a je do značné míry spojeno s rodičovskými vzory. Čím jsou děti mladší, tím více napodobují vzorce chování a postoje svých rodičů. V období dospívání se vnímání může měnit a může docházet i ke konfliktům, ale primární vzor zůstává na straně rodičů.

Vzhledem k tomu, že lidské hodnoty se vyvíjejí v dětství a v dospívání, nesou rodiče a vyučující odpovědnost za to, aby podporovali hodnotový vývoj dítěte. Vědomé nakládání s tematikou hodnot zvyšuje hodnotové kompetence všech zúčastněných stran, napomáhá porozumět vlastním vývojovým potřebám, zájmům a hodnotám, podporuje zodpovědné chování, vytváření názorů a přiměřené sebehodnocení. Ve školách, které kladou důraz na hodnotovou výchovu, se zároveň ukazuje, že takový důraz vede ke zvýšení zájmu studujících o učení a k lepším výsledkům ve výuce. Efektivní hodnotová výchova se mimoto odráží v celkové atmosféře školy, uvolněné a laskavé komunikaci, úctě k sobě samému i k druhým, v neustálém sebezdokonalování zaměstnanců školy, v efektivní spolupráci mezi všemi stranami školního společenství a ve vzájemném respektu (Centrum pro etiku, Univerzita v Tartu, 2014).

Lidé se jako společenské bytosti učí na základě interakce s ostatními a vytváří si tak představu o světě a o sobě samých. Na základě zdravého a bezpečného vztahu s rodičem (rodiči) nebo pečovateli vzniká základ pro důvěru ke světu a ostatním lidem stejně jako pro identitu dítěte samotného. Rodiče mohou rozvoj sebeúcty a sebehodnocení dítěte podporovat mnoha způsoby, například vyjadřováním vlastních pozitivních pocitů („moc mi na tobě záleží”, „mám z tebe radost”), oceňováním snahy a úspěchů dítěte („můžeš být na sebe pyšný/pyšná, protože…”), podporou dítěte v poznávání sebe sama prostřednictvím diskuze („co si myslíš?”, „co jsi cítil/a?”), ochranou dítěte před nespravedlností („říkejte, že to, co se stalo, nebyla chyba/vinna dítěte”), sdílením odpovědnosti a důvěry („utvrzujte, že dítěti věříte, nechte děti, aby si pomohly samy”). Na základě výzkumu bylo zjištěno, že pokud jsou rodiče vůči dětem pozorní, otevření a starostliví, vytvářejí bezpečné prostředí pro růst, tak to všechno následně pomáhá formovat větší sebevědomí dítěte. Díky tomu roste sebedůvěra dítěte a respekt k sobě samému i k ostatním. Do budoucna bude schopno lépe zvládat obtíže i nepříjemné situace, bude mít pozitivní vztah k sobě samému, věřit ve vlastní schopnosti a bude se umět radovat z pokroku druhých lidí. Budou také schopni stát si za svým a prosazovat své názory a budou též umět přiznat své chyby (The National Institute for Health Development, 2019).

Význam holistického sexuálního vzdělávání

Říká se, že sebevědomí a rozvoj dětí lze podporovat pomocí holistického sexuálního vzdělávání. Vzhledem k tomu, že si člověk velmi brzy osvojuje hodnoty, začíná i sexuální výchova již v dětství a pokračuje v dospívání a dále pak i v dospělosti. Cílem sexuální výchovy dětí a mládeže je podpora a ochrana jejich sexuálního vývoje.

Tradičně se sexuální vzdělávání zaměřovalo na potenciální rizika sexuality, jako je nechtěné těhotenství a sexuálně přenosné infekce (WHO (World Health Organisation) Regional Office for Europe a BZgA, 2010).

Holistický přístup založený na porozumění sexualitě jako sféře lidského života pomáhá dětem a mladým lidem rozvíjet základní dovednosti, které jim umožní se samostatně rozhodovat o své sexualitě a svých vztazích v různých fázích života. Sexuální vzdělávání je také součástí obecnějšího vzdělávání, a ovlivňuje tak rozvoj osobnosti dětí. Její preventivní charakter přispívá nejen k předcházení negativním důsledkům spojených se sexualitou, ale může také zlepšit kvalitu života, zdraví a pohodu. Sexuální vzdělávání tak přispívá k obecné podpoře zdraví.

Komplexní sexuální vzdělávání poskytuje dětem a mladým lidem nezkreslené, vědecky podložené informace o všech aspektech sexuality a zároveň jim pomáhá rozvíjet dovednosti, které jim pomohou na základě těchto informací jednat (Part & Kull, 2018; Rutgers, 2015; WHO Regional Office for Europe a BZgA, 2010).

Sexuální vzdělávání dětí musí být nenáročné a přiměřené věku, v takovém případě vyrovnává přesexualizovaná mediální sdělení. Sexuální vzdělávání dětí spočívá v učení se o částech jejich vlastních těl, akceptování vlastního těla i těl ostatních jako hodnotných, ve schopnostech rozpoznávat různé druhy genderu, v učení se vyjadřování svých emocí a ve vnímání a vyjadřování svého soukromí. Znalosti a dovednosti v této oblasti pomáhají dětem stanovovat hranice, vyjadřovat jejich přání, prožívat radost z bezpečné fyzické intimity, navazovat přátelství, chránit svůj osobní prostor, rozpoznat (sexuální) násilí a v případě potřeby vyhledat pomoc. Sexuální vzdělávání odpovídající věku pomáhá dětem porozumět své sexualitě, chovat se k sobě i k druhým ohleduplně, pozitivně a s respektem, budovat blízké vztahy založené na rovnosti a souhlasu a přijímat odpovědnost za (sexuální) zdraví své i svých partnerů. Dospělí hrají v této oblasti velmi důležitou roli, protože jejich postoje, chování a slova formují sexualitu dětí (Part & Kull, 2018; Rutgers, 2015).

Holistické sexuální vzdělávání vychází ze zásady, jež je pevně spjata s lidskými (sexuálními a reprodukčními) právy stejně tak jako s genderovou rovností, právem na sebeurčení a přijímáním rozmanitosti (Part & Kull, 2018; Rutgers, 2015).

Holistické sexuální vzdělávání například představuje ujištění, že (Part & Kull, 2018; Rutgers, 2015):

• Dítě má právo rozhodovat o tom, kdo se bude dotýkat jeho těla.
• Dítě zná „pravidlo plavek” (nikdo se nesmí bez svolení dítěte dotýkat částí těla pod plavkami, dívat se na ně nebo o nich mluvit).
• Dítě umí říct „NE”.
• Děti rozumějí tomu, kdy druhá osoba nechce, aby se ho někdo dotýkal/a, a bere na to ohled.
• Dítě ví, že má právo na bezpečí a ochranu.
• Dítě ví, že má právo na bezpečí a ochranu.

Někteří rodiče, rodiny a lidé, kteří pracují s dětmi, se necítí jistí mluvit o sexualitě s dětmi, a proto s nimi o těchto tématech nemluví, zároveň si však většina z nich přeje, aby děti měli v této oblasti moderní znalosti a dovednosti. Je třeba zajistit, aby prostřednictvím moderní a kvalitní sexuální výchovy všechny děti a mladí lidé získávali znalosti, dovednosti a postoje, které podporují lidskou důstojnost, napomáhají jim zůstat zdraví, odolávat nevhodnému a násilnému chování, všímat si a vzdorovat (genderovým) nerovnostem, překonávat omezující genderové role, a tak předcházet újmám jak na duševním tak na fyzickém zdraví. To pak nabízí dítěti příležitost se rozvíjet a stát se osobou, která dovede vytvářet spokojené, dlouhodobé a vzájemně prosperující blízké vztahy – ty jsou pak základem dnešní aktivní a funkční společnosti (Sexual Health Research Center of the University of Tartu, n.d.).

Porušování lidských a dětských práv (např. diskriminace, šikana a násilí) má škodlivý vliv na vývoj dítěte vždy v závislosti na tom, o jaké porušení se jedná. Trauma zanechává v životě dětí „stopu”.

Inkluzivní vzdělávání a gender

Většina zemí uplatňuje politiku inkluzivního vzdělávání. Tato politika je spojena s právem dítěte na kvalitní vzdělání a učení.

Inkluzivita ve své definici označuje otevřenost pro všechny a není omezena na určité osoby. Pokud jde o gender, znamená to, že služby, zařízení, školy, odborníci z praxe, vládní agentury a další instituce jsou vstřícné ke všem dětem bez ohledu na jejich genderovou identitu nebo genderové vyjadřování (Gender Spectrum, n.d.).

Při vytváření genderově inkluzivního prostředí a společenství mohou dospělí pomáhat poskytováním podpory a pochopení, povzbuzováním všech dětí a dospívajících tím, že je budou učit to, že na nich záleží, budou se jich zastávat a budou jim vyjadřovat podporu aktivním odmítáním genderové diskriminace. Naopak se pak budou snažit vytvářet genderově inkluzivní prostředí. Všichni dospělí musejí přebírat odpovědnost za bezpečnost všech dětí bez ohledu na to, jaké nosí oblečení, s jakými hračkami si hrají nebo jak se projevuje jejich gender. Posun od pojetí genderu jako binárního konceptu k širšímu pochopení komplexní povahy genderového spektra nastane pouze za předpokladu společného úsilí všech dospělých zúčastněných stran a spojenců (Gender Spectrum, n.d.).

REFERENCE

Centre for Ethics, University of Tartu. (2014, August 18). Values development. https://www.eetika.ee/en/values-development-0

Rada Evropy / Council of Europe. (n.d.). What are human rights? Manual for Human Rights Education with Young People. Retrieved 22 September 2022, from https://www.coe.int/en/web/compass/what-are-human-rights-

Estonský kancléř spravedlnosti / Estonian Chancellor of Justice. (n.d.). Children’s and youth rights and responsibilities. Retrieved 22 September 2022, from https://www.oiguskantsler.ee/en/children%E2%80%99s-and-youth-rights-and-responsibilities

Evropský institut pro genderovou rovnost (n.d.). Diversity. European Institute for Gender Equality. Retrieved 22 September 2022, from https://eige.europa.eu/thesaurus/terms/1085?lang=en

Gender Spectrum. (n.d.). What Is a Gender Inclusive World. Gender Spectrum. Retrieved 7 November 2022, from https://www.genderspectrum.org/articles/what-is-a-gender-inclusive-world

Part, K., & Kull, M. (Eds.). (2018). Koolieelses eas laste seksuaalkasvatus: Keha, tunded ja turvalisus Metoodiline materjal lapse seksuaalse arengu toetamiseks. Tervise Arengu Instituut. https://intra.tai.ee/images/prints/documents/154652678970_seksuaalkasvatus.pdf

Sexual Health Research Center of the University of Tartu. (n.d.). Sexuality education. Retrieved 22 September 2022, from https://sisu.ut.ee/suk/seksuaalharidus

Rutgers (2015). Spring Fever: Relationships and Sexual Health Education (2015). Rutgers ja Public Health Warwickshire.

The National Institute for Health Development. (2019). Ole toeks lapse enesehinnangu kujundamisel. https://www.tai.ee/et/valjaanded/ole-toeks-lapse-enesehinnangu-kujundamisel

Organizace spojených národů (n.d.). Human Rights. Retrieved 22 September 2022, from https://www.un.org/en/global-issues/human-rights

Organizace spojených národů (1948). Universal Declaration of Human Rights. https://www.un.org/sites/un2.un.org/files/2021/03/udhr.pdf

Organizace spojených národů (1989). Convention on the Rights of the Child, General Assembly resolution 44/25. https://www.ohchr.org/sites/default/files/crc.pdf

WHO Regional Office for Europe and BZgA. (2010). Standards for Sexuality Education in Europe. A framework for policy makers, educational and health authorities and specialists. WHO Regional Office for Europe and BZgA. https://www.bzga-whocc.de/fileadmin/user_upload/BZgA_Standards_English.pdf