6.3. NE-NORMATIVNÍ PRAKTIKY

6.3.1. ÚVOD

Každá společnost se řídí určitými hodnotami, postoji a mentalitou, čímž vytváří konvenční způsob myšlení a vnímání. Tyto praktiky se dělí na normativní, tedy takové, které jsou normalizované a vnímané jako součást každodenního života, a nenormativní, tedy takové, které jsou vnímány jako neobvyklé, někdy dokonce podivné nebo špatné. Geografické prostředí, náboženství a kulturní a sociální zázemí patří k faktorům, které ovlivňují, co je vnímáno jako normativní a co ne.

6.3.2. ROZVOJ TÉMATU

6.3.2.1. Normativní praxe

Normativita označuje stav, kdy jsou některé činy, postoje nebo duševní stavy považovány za oprávněné, tedy za stav, ve kterém by se lidé měli nacházet (Normative and non-normative influences, 2022). Normativní praktiky představují praktiky, o nichž se má za to, že zapadají do této normativity, zatímco vše ostatní, co kritériím neodpovídá, zůstává stranou. Koncept normativity často souvisí s etikou, díky níž lidé vnímají určité chování jako etičtější, protože zapadá do daných norem a kritérií, která jsou považována za správná. Dobrým příkladem normativní praxe a přístupu je to, jak lidé vnímají heterosexualitu. Vzhledem k tomu, že spadá do kategorií, které lidé umisťují do škatulky normativity, bývá heterosexualita vnímána jako samozřejmost, jako „normální”, zatímco jakákoliv jiná sexualita je považována za vybočující z normy a zároveň se na ni váže stigma, protože neheterosexuální lidé by nesplňovali kritéria pro normativní označení.

Dalším příkladem je vnímání neurodivergentních lidí. Neurodivergence označuje odlišný vývoj nebo fungování mozku a tím staví lidi s jakýmkoliv typem odlišného vývoje mimo normu a normativní zvyky. Často se na potřeby neurodivergentních lidí nebere ohled, protože se očekává, že se přizpůsobí normativním zvyklostem a postojům.

6.3.2.2. Heteronormativita

Heteronormativita je koncept, který v naší společnosti popisuje stav, při němž je heterosexualita chápána jako norma. Vychází z předpokladu, že heterosexualita každého člověka je pevně daná genderovou binárností (muž nebo žena). Zároveň je spojována s etickými koncepty, nesprávným chováním, ctností a blahobytem (Routledge Encyclopaedia of Philosophy). Součástí tohoto předpokladu jsou také očekávání spojená s genderovými projevy lidí, dělbou práce (pečovatelské činnosti, úkoly v zaměstnání, mužské vs ženské koníčky ad.), společenským postavením atd.

Vlivem konzumace médií se utváří náš pohled na svět, který nás vede k tomu, že jej vnímáme heteronormativně. Tato heteronormativita je v nás tak hluboce zakořeněná, že se stala součástí toho, co vnímáme jako normu, takže o praktikách, postojích a mentalitě, kterými se řídíme, téměř vůbec nepochybujeme. 

Dobrým příkladem je mediální reprezentace. Ve většině příběhů, ve filmech, seriálech, na sociálních sítích i v dětských knihách je vyobrazena heterosexuální orientace. Princové si berou výhradně princezny a děti mají téměř vždy jen matku a otce. Heterosexualitu vnímáme jako „normu” a heterosexuální lidé jsou považováni za „normální”. 

Málokdy se pozastavíme a pokládáme si otázku, proč jsou některé praktiky, jako například pečovatelské činnosti, přisuzovány pouze ženám nebo proč předpokládáme, že ženy bývají v nepřítomnosti mužů často bezmocné nebo zranitelnější. Ačkoli jsou kořeny všech těchto skutečností spjaty s koloniální historií a naším kulturním zázemím, je třeba začít zpochybňovat zažité předpoklady a namísto toho, abychom se jimi řídili jen kvůli společenským konvencím. 

Více informací o heteronormativitě si můžete přečíst na stránkách tématu 2.3.

6.3.2.3. Reprezentace

Normativní mentalita ovlivňuje každého, kdo nezapadá do normalizovaných vzorců chování. Patří sem lidé, kteří nejsou genderově binární, jejichž sexualita a sexuální/romantické praktiky nejsou normativní, osoby, které nenavazují monogamní vztahy a/nebo mají jiný životní styl, dále lidé, jejichž genderový projev se neshoduje s jejich genderovou identitou atd. 

Upevňováním normativní mentality a normativních představ je vymazávána identita lidí, kteří nespadají do normativity. Děje se to vždy, když je uplatňován heteronormativní předpoklad. Například pokud předpokládáme, že ženy nosí sukně a muži kalhoty, mažeme tím nenormativitu, protože to vede k: 

• Udržování genderové binarity (muž-žena).
• Utvrzování myšlenky, že genderový projev musí odpovídat genderové identitě.
• Posilování představy, že sexualita je přisuzována na základě genderu a že heterosexualita je samozřejmostí – cokoli jiného se vymyká normálu.

Existuje spousta různých sexuálních orientací, forem vyjadřování genderu nebo způsobů, kterými je možné si nastavit své vztahy. Domněnky a mylné představy pouze šíří a podporují mylné informace.

6.3.2.4. Privilegium a bezpečí normativity

Privilegium je zvláštní právo, výhoda nebo prospěch omezené skupiny lidí na úkor zbytku společnosti. Přestože si nikdo nemůže svá privilegia vybrat, může je uznat a namísto předstírání, že neexistují, se k nim přiznat. Uvědomění si svých privilegií je způsob, jak zastavit jejich udržování a přispět k vytvoření rovnějšího světa. 

Níže uvádíme některá privilegia, která můžeme považovat za samozřejmost a která bychom si měli uvědomovat, chceme-li žít ve spravedlivějším a rovnějším světě:

• Privilegium nemuset procházet „coming outem”

Coming out je proces odhalení jakéhokoliv jiného typu sexuality, který není součástí běžné normy. Lidé z komunity LGBTQ+ obvykle musejí projít tímto procesem, když objeví, akceptují a sdílejí svou sexualitu. Nejčastěji to zahrnuje psychicky i fyzicky nebezpečné situace v závislosti na geografické poloze, náboženském a kulturním zázemí, společenských normách a spoustě dalších faktorů, které oni sami nemohou ovlivnit. Procesem coming outu se lidé dostávají do zranitelné pozice, kdy musejí sdělovat osobní informace, aniž by měli záruku pozitivního výsledku celého procesu. Zatímco někteří lidé mohou tuto skutečnost přijmout, a tak k ní být otevření, jiní mohou reagovat tak, že se od dané osoby distancují, izolují ji nebo ji psychicky a fyzicky ubližují.

Někdy se lidé z řad LGBTQ+ osob rozhodnou skrývat svou sexualitu nebo identitu před rodinou a/nebo přáteli kvůli vlastnímu bezpečí, zatímco heterosexuální osoby žádnou částí tohoto procesu procházet nemusejí.

Více na toto téma najdete v kapitole 1.1.

• Privilegium projevovat náklonnost svému partnerovi na veřejnosti

Projevovat náklonnost svému partnerovi na veřejných místech je výsadou, která je obvykle pod dohledem heterosexuálních osob. Lidé, kteří jsou neheterosexuální nebo provozují jiné než běžné praktiky, si nemohou dovolit luxus projevovat náklonnost svému partnerovi či partnerce na veřejnosti, aniž by riskovali své citové nebo fyzické bezpečí. V závislosti na místě, kde se tak děje, může hrát náboženství a kulturní prostředí mimořádně důležitou roli, co se týče cenzury chování.

• Privilegium sdílení důležitých životních okamžiků s partnerem/partnerkou (partnery)

Ať už je to kvůli jejich sexualitě, typu vztahu nebo jiným praktikám, nenormativní lidé nemají stejný přínos ze sdílení důležitých okamžiků se svými partnery jako lidé normativní. Například lidé, kteří se identifikují jako polyamorní (mají více vztahů), lidé, kteří se ke své sexualitě nehlásí otevřeně nebo lidé, jejichž sexualita nebyla přijata přáteli a/nebo rodinou, nemají privilegium mít své partnery po svém boku během důležitých okamžiků svého života, pokud se tyto události odehrávají na veřejných místech (promoce, oslavy, narozeniny atd.).

• Privilegium, že můžete otevřeně mluvit o svém vztahu.

Mluvit o svých vztazích a romantických/sexuálních partnerech může být výsadou, pokud skrýváte svou sexualitu nebo svůj typ vztahu. Osoby praktikující nemonogamní vztahy nebo mající jinou sexualitu (nebo asexuální/aromantické) mohou být někdy z těchto rozhovorů vynechávány. To může souviset se strachem z nepřijetí, nálepkování a/nebo izolace nebo z prostředí, které ohrožuje vaše zdraví (psychické či fyzické).

• Privilegium mít vzory a cítit se ve společnosti reprezentován

Pokud většina obsahu, který přijímáme, odpovídá hodnotám heteronormativity, je pro heterosexuální lidi snazší najít vzory a lidi, se kterými se mohou ztotožnit. Na druhou stranu queer lidé a lidé z řad LGBTQ+ osob mají větší problém cítit se reprezentováni, vidět ve filmech a/nebo knihách postavy, se kterými se mohou ztotožnit, nebo dokonce znát lidi, kteří vyjadřují podobné názory či vyznávají stejný životní styl. To může vést k tomu, že se od sebe distancují nebo se domnívají, že s nimi možná není něco v pořádku, protože jen stěží vidí někoho, kdo je jim podobný. Ať už se jedná o genderovou identitu, sexualitu, vyjadřování pohlaví, typ vztahu nebo jakoukoliv jinou nenormativní praxi, reprezentace hraje důležitou roli v tom, jak je daná praxe nebo postoj vnímán.

S přihlédnutím k výše uvedenému přispívá nesprávná nebo zkreslená reprezentace také k utvrzování stereotypů a mylných představ, což usnadňuje šíření mylných informací. K tomu může docházet například tehdy, když jsou LGBTQ+ postavy ve filmech zobrazovány stereotypním způsobem (a to heterosexuálními osobami, místo aby je zastupoval někdo, kdo se s danou postavou ztotožňuje).

• Privilegium přístupu k informacím a zdrojům

Když se seznamujete sami se sebou, se svou identitou, sexualitou a romantickými/sexuálními vztahy, přístup k informacím a zdrojům, z nichž si můžete vybírat, velmi přispívá k vašemu rozvoji. Většina dostupných zdrojů je interpretována z heterosexuální perspektivy (Sumara, 1999). Lidé, kteří nespadají do normativní kategorie, často nemají stejný přístup k informacím ani stejné množství zdrojů, z nichž by si mohli vybírat. Příkladem může být představení budování zdravých nemonogamních vztahů nebo učení se o sexuálním potěšení a sexuální výchově jako žena nebo jako queer osoba. Obtížnější vyhledávání spolehlivých informací a zdrojů může zpomalit proces poznávání a vystavit lidi nebezpečí či ohrozit jejich duševní a tělesnou pohodu.

Kromě toho, že normativita přispívá k životnímu stylu, který se nepotýká s výše uvedenými problémy, nabízí také bezpečí. Pokud chování nebo postoj zapadá do norem, není ohroženo bezpečí člověka. Proto je opravdu důležité si uvědomit, že toto bezpečí (tj. psychické, emocionální, fyzické) není pro nenormativní lidi samozřejmostí. Často si nenormativní lidé musejí vybrat mezi bezpečím a tím, že jsou sami sebou, a právě proto je normalizace nenormativních praktik a postojů cenným krokem k dosažení rovnosti.

– 6.3.3. DISKRIMINAČNÍ SITUACE K TÉMATU –

S a R. jsou patnáctiletá dvojčata, která jedou společně na školní výlet. S. je heterosexuální, zatímco R. svoji sexualitu teprve zkoumá. Po pokusu promluvit si s jedním z rodičů o své sexualitě se R. dozvěděl, že je jen zmatený a že ho to přejde, když se zaměří na to, aby ho přitahovalo opačné pohlaví (v rámci normativní genderové binarity, která odmítá jiná pohlaví). Při cestě na výlet měla S. možnost prozkoumat vztah, který cítila k jednomu ze svých spolužáků, a otevřeně mluvit o své zamilovanosti, zatímco R. se styděl sdílet jakoukoliv z těchto informací.

Stydět se za určité pocity nemůže mít nad někým nikdy pozitivní výsledek. Nejpravděpodobnějším výsledkem by bylo, že by své pocity a prožitky skrýval, vynechával by je z rozhovorů a někdy by se dokonce dostal do izolace. 

Co byste namísto toho mohli udělat, je pokusit se otevřít svou mysl a vést s dítětem/dospívajícím otevřenou komunikaci. Pokud potřebujete více informací o tomto tématu, můžete vždy využít zdroje nebo odborníky v této oblasti, kteří vám pomohou lépe porozumět problematice. Zkuste dítě/dospívajícího ujistit, že není nic špatného na tom, že má pocit, díky kterému nezapadá do konvenčních norem, a že diverzita a zkoumání jsou věci, které by se měly podporovat, nikoliv se jich obávat.

6.3.4. PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE

6.3.4.1. Raději se zeptat, než předpokládat

Při konverzacích se snažte vyvarovat domněnek týkajících se genderu, sexuality, preferencí typu vztahu, náboženského vyznání, používaných zájmen apod. To, že někdo zdánlivě splňuje některá kritéria, která jste zvyklí spojovat s určitou nálepkou (například pokud vypadá žensky, jeho pohlaví musí být ženské a sexualita heterosexuální), ještě neznamená, že se s touto nálepkou ztotožňuje. Tím, že o nich tyto věci předpokládáte, pouze utvrzujete heteronormativní mentalitu a stíráte jejich identitu tím, že ji neuznáváte a nedáváte jim prostor k seberealizaci.

6.3.4.2. Buďte inkluzivní jak v použití jazyka, tak ve svém chování

• Zachovejte si otevřenou mysl vůči různorodosti jakéhokoliv druhu (sexuální, genderové, vztahové atd.).
• Používejte genderově neutrální jazyk.
• V rozhovorech používejte rozmanité příklady, které nejsou vázány na heteronormativitu. 
• Snažte se přemýšlet o tom, aby témata konverzace i hry byly inkluzivní pro všechny (neurodiverzní lidé, queer lidé atd.).

6.3.4.3.Květina privilegií/květina moci (Edactivismus: The power flower)

UPOZORNĚNÍ: Tato aktivita může být pro lidi bez privilegií provokativní a může také vyvolat pocit viny za případná privilegia. Mějte to na zřeteli a buďte připraveni nabídnout podporu.

Květina privilegií je aktivita, která ilustruje privilegia, moc a útlak uvnitř společnosti. Je to způsob, jakým se lidé mohou zamyslet nad svými vlastními privilegii.

Spočívá v tom, že požádáte účastníky/studenty, aby nakreslili květinu s 8 nebo více okvětními lístky, přičemž každý okvětní lístek zobrazuje kategorii související s nějakým privilegiem (vámi vybraným). Některé z těchto kategorií mohou být věk, rasa, schopnosti, pohlaví, biologické pohlaví, sexuální orientace, země bydliště, vzdělání, náboženství/spiritualita, jazyk, socioekonomický status atd. Kromě toho se mohou rozhodnout, že některé okvětní lístky nechají také prázdné pro případ, že by chtěli přidat další kategorie. Po zapsání kategorií musí každý napsat odpovědi, které jim odpovídají (například věk, jazyky, kterými mluví, pohlaví atd.). Posledním krokem aktivity je, aby každý vybarvil okvětní lístky do takové míry, jakou cítí, že jim jejich odpovědi nabízejí nějaké privilegium. Například u okvětního lístku schopnosti, pokud máte zdravé tělo, byste měli vybarvit celý okvětní lístek. To pak představuje, že máte privilegium, které lidé s postižením nemají. Takto postupujete s každým okvětním lístkem a po dokončení si můžete vzít několik chvil na zpracování a přiznání toho, co se během cvičení stalo, a emocí, které jste mohli cítit.

Odhalení: Cílem této aktivity není ostouzet osoby, obviňovat je nebo jim dávat za vinu jejich případná privilegia. Nicméně jejím účelem je pomoci lidem zamyslet se a pochopit privilegia, která mají a která možná dosud považovali za samozřejmé.

6.3.5. REFERENCE

Normative and Non-normative Influences (2022). Study.com. Retrieved from https://study.com/learn/lesson/non-normative-life-events-overview-types-examples.html.

Routledge Encyclopedia of Philosophy (n.d.). Normativity. Retrieved from https://www.rep.routledge.com/articles/thematic/normativity/v-1.

Sumara, D., & Davis, B. (1999). Interrupting Heteronormativity: Toward a Queer Curriculum Theory. Curriculum Inquiry, 29(2), 191–208. Retrieved from https://doi.org/10.1111/0362-6784.00121.