4.4. SEXUÁLNÍ NÁSILÍ

4.4.1. ÚVOD

Sexualní násilí je častým a závažným problémem veřejného zdraví, který každoročně postihuje miliony lidí na celém světě. Je způsobeno mnoha faktory, které působí v různých sociálních, kulturních a ekonomických souvislostech. Jádrem sexuálního násilí namířeného proti ženám je genderová nerovnost (Krug et al., 2002).

Sexuální násilí je jakýkoliv druh škodlivého nebo nevyžádaného sexuálního chování, které je někomu vnucováno. Zahrnuje činy zneužívající sexuální kontakt, nucené zapojení do sexuálních aktivit, pokusy o sex nebo dokonaný sex bez druhé osoby, sexuální obtěžování, slovní zneužívání, vyhrožování, obnažování, nechtěné doteky, incest atd. – minimální seznam činů sexuálního násilí, který by měl být rozšířen v závislosti na kontextu konkrétní země (OSN, 2014).

Sexuálním násilím tak může být znásilnění, vyhrožování, ale také například nucené dotyky. Sexuální násilí je také to, když někdo druhého člověka zastrašuje pro vynucení sexu. Jinými slovy, sexuální násilí je, když „někdo někomu dělá proti vůli něco sexuálního„. O sexuální násilí se jedná také tehdy, pokud nebylo možné dát k sexu souhlas z důvodu strachu, bezvědomí, opilosti nebo spánku.

Je mýtem, že sexuální násilí ohrožuje pouze ženy. Obětí sexuálního násilí se mohou stát všichni lidé bez ohledu na gender, může se týkat dětí, dospívajících i dospělých stejně jako lidí s různou genderovou identitou nebo sexuální orientací.

Sexuální násilí útočí na právo na sexuální svobodu, autonomii, kontrolu, integritu a bezpečí stejně jako na právo prožívat rozkoš a vést zdravý, bezpečný a uspokojivý sexuální život. Tato práva zároveň úzce souvisejí s reprodukčními právy, jako je svoboda a autonomie rozhodování o tom, kdy mít děti, kolik jich mít a jakou antikoncepci používat (Evropský institut pro rovnost žen a mužů, b.d.-b).

4.4.2. ROZVOJ TÉMATU

Sexuální zneužívání není novým problémem. Děti, ženy i muži byli po staletí sexuálně zneužíváni a umlčováni. Od 80. let 20. století se však toto téma začalo ostře otevírat, protože se stále více lidí odvažuje o problému mluvit. Kvůli studu a utajování sexuálního zneužívání je obtížné přesněji zjišťovat počet případů sexuálního násilí. Výsledky výzkumů provedených po celém světě se liší a je obtížné říci přesný počet obětí, jelikož se jedná o skrytý zločin.

Různé formy sexuálního násilí se vyskytují všude a ve všech společenských vrstvách i mezi páry, které spolu žijí.

Sexuální násilí zahrnuje mimo jiné (Krug et al., 2002; WHO, 2012):

• Znásilnění v manželství nebo v partnerském vztahu.
• Znásilnění cizími osobami nebo známými.
• Nevítané sexuální návrhy nebo sexuální obtěžování (ve škole, v práci atd.).
• Systematické znásilňování, sexuální otroctví a další formy násilí, které jsou zvláště časté v ozbrojených konfliktech (např. nucené oplodnění).
• Sexuální zneužívání duševně nebo tělesně znevýhodněných osob.
• Znásilnění a sexuální zneužívání dětí.
• Odepření práva na používání antikoncepce nebo používání pomůcek sloužících k ochraně před pohlavně přenosnými infekcemi.
• Vynucené potraty.
• „Zvykové” formy sexuálního násilí, jako je nucený sňatek nebo soužití a dědění manželky.

4.4.2.1. Souhlas (Consent)

Zatímco dobrovolná a partnerem chtěná sexuální aktivita se vyznačuje tím, že obě strany vzájemně zjišťují souhlas, vyjadřují svůj souhlas a posuzují schopnost partnera souhlasit, sexuální násilí se vyznačuje tím, že není založeno na vzájemné dohodě.

Rozhodně neplatí souhlas, kterého je dosaženo fyzickým násilím nebo častěji výhrůžkami, zastrašováním, psychickým nátlakem, manipulací, vydíráním nebo hrozbou zbavení výhod (např. zbavení možnosti povýšení v práci, neudělení dobré známky apod.).

Souhlas je při jakékoliv sexuální aktivitě nejdůležitější a člověk má vždy právo si vše rozmyslet a říci ne. Souhlas druhé strany musí být zajištěn jak při prvním sexu, tak při sexu v dlouhodobém vztahu.

Svobodný souhlas se sexuální aktivitou nemohou dát ani osoby, které nemají nebo mají omezenou schopnost souhlasu, jako jsou lidé v bezvědomí, osoby pod vlivem alkoholu nebo jiných drog, dále děti, osoby s demencí a osoby s mentálním znevýhodněním, které nechápou význam konkrétní sexuální aktivity a nejsou schopny vyjádřit svůj souhlas nebo odmítnutí. „Souhlas” dosažený za těchto okolností není svobodným souhlasem a taková sexuální aktivita není konsensuální, tzn. není založená na vzájemné dohodě.

Více informací o souhlasu si můžete přečíst v kapitole 5.6.

4.4.2.2. Stud a vina

Podle WHO (n.d.) zažije sexuální násilí během svého života přibližně čtvrtina žen na celém světě. Až třetina všech žen byla fyzicky napadena mužským partnerem. Ženy, které zažily násilí, své zkušenosti dostatečně neoznamují, protože se obávají, že je bude společnost a jejich okolí soudit. Obávají se také o svou bezpečnost a také toho, že příslušné instituce nepodniknou potřebné kroky k řešení dané situace.

Sexuální násilí je trestný čin a oběť se rozhodně nemá za co stydět!

4.4.2.3. Odpovědnost

Odpovědnost za sexuální násilí nese pachatel/ka, nikoliv oběť.

4.4.2.4. Důsledky sexuálního násilí

Zkušenost se sexuálním zneužíváním lze přirovnat k přežití katastrofy. Tato katastrofa může být jednorázová nebo se může opakovat několik let. Sexuální zneužívání má okamžité i dlouhodobé následky. Je prakticky nemožné ho řešit bez pomoci.

Při znásilnění nemusí být nutně použita fyzická síla, ne vždy jsou důsledkem fyzická zranění. Je známo, že v souvislosti se znásilněním dochází k úmrtím, ačkoliv výskyt smrtelných případů se ve světě značně liší. Mezi častější důsledky sexuálního násilí patří důsledky související s reprodukcí, duševním zdravím a sociální wellbeingem (Krug et al., 2002). 

Někdy se oběť kvůli stresujícímu zážitku nemusí ani bránit a prostě „zamrzne”.

4.4.2.5. Prevence pomocí sexuální výchovy

Prevence začíná v prostředí, kde dítě vyrůstá. Člověk, který byl výchovou veden k péči a lásce ke svému tělu, k respektování hranic druhého člověka a ke schopnosti zhodnotit, kdy se situace stává násilnou, umí tuto lásku a pochopení nabídnout i ostatním. Sexuální výchova v rodině vytváří základ pro růst dětí v lidi, kteří umějí považovat své tělo za krásné a dobré a kteří také respektují právo druhých na tělesnou integritu.

Rodiče očekávají, že škola bude dětem poskytovat sexuální výchovu. A očekávají to oprávněně, neboť sexuální výchova je součástí vzdělávacích programů. Škola však sama nemůže nést odpovědnost za to, že z dítěte vyroste dospělý člověk, jehož hodnoty jsou v souladu s výše zmíněnými, a který vnímá svou vlastní identitu a respektuje sebe i ostatní kolem sebe. Formování postojů začíná v dětství a jsou za ně zodpovědní rodiče, školky, školy a centra pro mládež. Rodičovská odpovědnost se pak stává odpovědností společnou. Společně můžeme prolomit zakořeněné postoje a stereotypy, které podporují pokračování řetězce násilí. Je zásadní společně a jasně říkat, že vina je na straně pachatele/pachatelky a oběť není nikdy odpovědná za to, co se jí stalo.

– 4.4.3. DISKRIMINAČNÍ SITUACE K TÉMATU –

Jsou stejné jako v případě partnerského násilí:

• Posílání nežádoucích pornografických materiálů.
• Jedna osoba se dotýká druhé osoby, ale té je to nepříjemné.
• Vyhrožování, že pokud nebudou mít sex, nasdílejí ostatním nahé fotografie. 

4.4.4. PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE

Jste-li odborníkem/odbornicí (vyučující, sociální pracovnictvo, zdravotnictvo atd.), na kterého se obrátí osoba, jež zažila sexuální násilí, nebo máte-li sami podezření, že na někom ve vaší péči mohlo být spácháno sexuální násilí, musíte se postavit za zájmy svého svěřence/svěřenkyně.

V případě sexuálního násilí na dětech nebo podezření na něj musí být vždy informována policie nebo OSPOD. Policie má speciální jednotky, které se zabývají sexuálními trestnými činy. Tím, že věc s pomocí policie oficiálně oznámíte, pomůžete zajistit, aby se obětí stejného pachatele/pachatelky nestal nikdo další.

4.4.4.1 Pomoc a informace:

• Při nouzových situacích volejte 112.
• Obraťte se na OSPOD.

4.4.5. REFERENCE

European Institute for Gender Equality. (n.d.). Sexual violence. European Institute for Gender Equality. Retrieved from https://eige.europa.eu/thesaurus/terms/1384

Krug, E. G., Dahlberg, L. L., Mercy, J. A., Zwi, A. B., & Lozano, R. (Eds.). (2002). World report on violence and health. Genève: Organisation mondiale de la santé. Retrieved from https://www.who.int/publications/i/item/9241545615

United Nations. (2014). Guidelines for Producing Statistics on Violence against Women—Statistical Surveys. New York: United Nations. Retrieved from https://unstats.un.org/unsd/gender/docs/guidelines_statistics_vaw.pdf

WHO. (2012). Understanding and addressing violence against women. Sexual Violence. Retrieved 29 September 2022, from https://apps.who.int/iris/bitstream/handle/10665/77432/WHO_RHR_12.36_eng.pdf

WHO. (n.d.). Sexual health. Retrieved 29 September 2022, from https://www.who.int/health-topics/sexual-health