6.1. SEXUÁLNÍ POTĚŠENÍ

6.1.1. ÚVOD

V dnešní společnosti v mnoha zemích chybí výchova zaměřená na sex a vztahy, to se odráží v počtu otěhotnělých mladistvých stejně jako na pocitech studu a viny, když se mluví o sexu. Vyhýbáním se tomuto tématu problém nemizí ani se nepřibližuje k řešení. V současné sexuální výchově postrádáme diskuzi o touze a rozkoši (Allen, 2007). Když se rozhodneme o sexu nebo sexuální rozkoši nevyučovat, dosáhneme jedině toho, že děti a dospívající vystavíme zranitelným a možná i nebezpečným situacím (psychicky i fyzicky), jelikož jim tím dáváme najevo, že mají získávat informace z jiných zdrojů.

6.1.2. ROZVOJ TÉMATU

6.1.2.1. Zdravý vztah k tělu

Zdravý vztah k tělu napomáhá k dosažení zdravého duševního zdraví. Poznávání a přijímání svého těla může v různých kulturách, náboženstvích a sociálních vrstvách probíhat různě. Mějme na paměti, že každý má své vlastní tempo, ale myšlenka, že porozumění svému tělu nám velmi prospívá na duševní i fyzické úrovni, by měla mít v každé společnosti vysokou hodnotu. Zatímco jsou kultury, které za sexuálně aktivní nebo schopné rozhodovat o svém těle nepovažují ani část své populace, jiné kultury se naopak zaměřují především na potěšení lidí, kteří se identifikují jako muži. Cílem následujících stránek je ukázat, že každý člověk má právo na sexuální potěšení (a s ním spojené bezpečí plynoucí z informovanosti a sebeuvědomění) bez ohledu na jeho pohlaví, gender, sexuální orientaci, typ vztahu, schopnosti či jiné faktory.

6.1.2.2. Přístup k informacím

Správný výběr zdrojů informací je rozhodujícím faktorem toho, jak budou děti a dospívající vnímat sex a sexuální potěšení. Informace by měly být srozumitelné a přiměřené věku. Vzdělávání, které je dostupné ve státních školách, se často nezaměřuje na sex a sexuální potěšení a učí pouze biologické aspekty sexu a reprodukčního systému. Kromě toho je s tímto tématem často spojován pocit viny nebo studu, což může dětem/dospívajícím naznačovat, že se jedná o tabuizované téma, o kterém by se měli stydět mluvit.

Tím, že se dospělí tomuto tématu vyhýbají, odvádějí děti/dospívající k jiným zdrojům informací, kterými pro ně může být skupina vrstevníků, časopisy, pornostránky atd. Problematické je, že se tak mohou dozvědět a šířit dezinformace, a tím se dostat do zranitelného postavení. S tím současně se také zvyšuje riziko možných nebezpečných situací a/nebo sexuálního zneužívání či vykořisťování. 

Jestliže se necítíte komfortně při poskytování potřebných informací týkajících se sexu a sexuálního potěšení pro všechny, můžete dospívající odkázat na důvěryhodné zdroje (blogy, webové stránky, účty na sociálních sítích atd.) nebo zorganizovat setkání s lektory sexuální výchovy, na kterém by se dozvěděli, co je to sexuální potěšení, jak ho mohou dosahovat bezpečnějším způsobem a čemu by mohli věnovat pozornost. 

Vědomosti znamenají hodně. Čím více toho budou mladiství vědět o svém těle a jeho fungování, tím lépe budou připraveni na případné choulostivé nebo nebezpečné situace. Pocit vlastního pohodlí a experimentování s vlastním tělem (což už pravděpodobně dělají) jim navíc může pomoci orientovat se v budoucích vztazích s dalšími sexuálními partnery.

6.1.2.3. Vytváření bezpečnějšího prostředí

Navození pocitu bezpečí může pomáhat při zkoumání a experimentování se sexuálním potěšením. Děti/dospívající by měly vědět, jak takové prostředí vytvářet, aby bylo jistější, že se budou potkávat jen s takovými zkušenostmi, při kterých budou vždy všichni zapojení vědomně souhlasit, a každý zúčastněný se tak bude cítit dobře. Poskytované informace by měly být úměrné jejich věku. Některá společná témata, která lze probírat v každém věku (s přihlédnutím k různé míře podrobností), jsou následující:

• Rozhovor o sexuálním potěšení

Diskuze o sexu a sexuálním potěšení by měla být jedním z výchozích bodů rozhovoru. Na tom, že se zaměřujeme na sexuální potěšení, není nic zahanbujícího, a dospívající by si toho měli být vědomi. Při rozhovoru s dospívajícími se snažte vyvarovat používání různých metafor a jiných slov pro části těla nebo sexuální aktivity, protože mohou být matoucí a mohou posluchačům rozostřovat hranice, a tím je nechávat zranitelné a odhalené. Používáním jiných slov pro části těla a/nebo sexuální aktivity učíte děti/dospívající, aby se vyhýbali i těmto slovům nebo je nahrazovali jinými, čímž se téma sexu a sexuálního potěšení stane tabuizovaným a rozpačitým. Popisováním částí těla takových, jakými jsou, bez studu a pocitu viny, vytváříte prostředí, které může snižovat riziko sexuálního zneužívání a sexuálního obtěžování.

Pokud se jako rodiče necítíte pohodlně, pokuste se najít prostředí, kde by se mohly vaše děti o této problematice dozvědět (pečlivě vybraní odborníci, lektoři sexuální výchovy, semináře sexuální výchovy apod.).

• Jednoznačná komunikace a nastavování hranic

Nastavování hranic pro objevování sexuality a sexuálního potěšení může pomoci dosáhnout pozitivních zkušeností. Když naučíme děti/dospívající jasně komunikovat, pomůžeme jim vyjadřovat, co se jim líbí nebo nelíbí, také v rozhovorech s jejich sexuálními partnery. 

Když se naučí stanovovat hranice v každodenním životě, přispěje to k tomu, že to budou aktivně dělat i ve svém sexuálním životě. Ptát se na souhlas/udělovat souhlas je hodnotná součást každého objevování ve snaze dosáhnout sexuálního potěšení. Podněcujte děti k tomu, aby se vyhýbaly různým domněnkám, a vysvětlete jim, že souhlas s určitou činností / částí těla / při konkrétní aktivitě ještě nutně neznamená, že je obecně platný. Naopak je povzbuďte, aby se na souhlas znovu ptaly, až se budou se svými sexuálními partnery věnovat jiné části těla a/nebo jiné činnosti.

• Důležité připomenutí:

Ujistěte se, že chápou to, že je vždy v pořádku změnit názor a nepotřebují k této změně žádný konkrétní důvod ani vysvětlení. Měly by vědět, že mají kontrolu nad svým vlastním tělem.

• Používání ochrany:

Experimentování s různými druhy ochrany (kondomy, rouška pro orální sex apod.) pro orální, vaginální a anální sex lze využít jako něco zábavného a užitečného. Ukažte dospívajícím, kde mohou získat informace o používání ochrany, vysvětlete jim, proč by ji měli používat a jakým způsobem se používá. Používání ochrany může být někdy vnímáno jako překážka pro sexuální potěšení, kvůli strachu nebo nedostatečným znalostem. Snažte se posilovat vědomí, že to může být zábavné a zároveň bezpečné.

Jako rodič se můžete pokusit vytvářet prostředí, ve kterém se vaše dítě/dospívající bude moct otevřeně bavit o různých typech ochranných prostředků. Pokud jim je nepříjemné se o tom s vámi bavit, můžete jim nabídnout zdroje informací a/nebo jim pomoci v průběhu diskuze s lektorem sexuální výchovy. Řada lektorů sexuální výchovy již vytváří online obsah, který nabízí přístup k informacím a zároveň vyvrací mýty týkající se sexu a sexuálního potěšení.

• Vyhněte se studu a pocitům viny

Vyvolávání pocitů studu u dětí a dospívajících za to, že pociťují (nebo nepociťují) sexuální přitažlivost k určitému pohlaví, genderu nebo praktikám, může vést k tomu, že se budou snažit tyto informace skrývat, cítit se provinile za své emoce a stydět se i sami za sebe. Stejně tak se může stát, že se někdo bude stydět nebo cítit vinu kvůli tomu, jakou míru sexuální přitažlivosti a sexuální touhy pociťuje (nebo naopak nepociťuje). Příkladem může být „slut shaming”, protože při něm se člověk stydí za to, že je sexuálně aktivní nebo má vyšší počet sexuálních partnerů než třeba vy. 

Vyvolávání pocitů studu může přispívat k tomu, že se budou děti a dospívající vyhýbat rozhovorům nebo praktikám souvisejícím se sexem, a tím se utvrzovat v představě, že některé sexuální praktiky jsou tabu, zatímco o jiných se dá mluvit otevřeněji (například že mluvení o sexuálním potěšení mužů je normální, zatímco mluvení o sexuálním potěšení žen nebo osob jiných genderových identit nikoli). Tyto domněnky a klamné představy jsou často genderované, například, že „muži musejí mít rádi hodně sexu”, „ženy nemasturbují tolik jako muži”, „ženy by měly být neposkvrněné (panny) před sňatkem” (v některých kulturách), a tím vším přispívají k udržování genderových nerovností. Vedle toho na základě takových genderových stereotypů a domnělých vlastností mohou být stejné situace prospěšné pro osoby identifikující se jako muži a naopak zahanbující pro osoby identifikující se jako ženy: například muž s velkým počtem sexuálních partnerů/partnerek je zkušený, zatímco žena s velkým počtem sexuálních partnerů/partnerek je poběhlice.

6.1.2.4. Rozkrývání mýtů

• „Sexuální potěšení pociťují více muži”

Možnost sexuálního potěšení se týká všech a podpora bezpečného zkoumání a experimentování s vlastním tělem teenagerů je pro ně i jejich současné/budoucí sexuální partnery/partnerky přínosná.

• „Pro ženy je těžší dosáhnout orgasmu”

Anatomie ženských/intersex těl je odlišná od anatomie mužských těl. Jelikož sexuální rozkoš byla (a je) ve většině světových kultur a náboženství vnímána jako tabu pro osoby určitých genderových identit, máme k dispozici převážně studie o sexuální rozkoši, které se týkají mužských těl. Navzdory tomu lze experimentováním a zkoušením různých postupů, stimulů a aktivit stejně snadno dosáhnout orgasmu i u jiných typů těl. 

• „Co funguje u jednoho člověka, by mělo fungovat u každého”

Jak jsme již zmínili dříve, každé tělo funguje jinak. Proto se snažte vyvarovat předpokladu, že když se něco líbí jednomu z vašich sexuálních partnerů/partnerek, musí to automaticky znamená, že se to bude líbit i jiným vašim budoucím sexuálním partnerům/partnerkám. Sexuální aktivity a sexuální potěšení jsou u každého individuální a jejich součástí jsou hranice, sebeuvědomění a souhlas. Před tím, než vyzkoušíte něco nového, je vždy nejlepší se zeptat.

• „Nechtít sex znamená, že je se mnou něco špatně”

Někteří lidé nepovažují žádnou sexuální aktivitu nebo sexuální potěšení za lákavé (například asexuální osoby). Nezapomeňte, že obliba sexu či sexuální aktivita je osobní volba, nikoliv obecné pravidlo.

• „Očekávání dle pornografie versus skutečný život”

Sexuální život jako z pornofilmu nemusí být vaším cílem ani ideálem sexuálního prožitku. Pornografické filmy jsou natáčeny profesionály a mohou obsahovat velké množství hereckého výkonu, editací nebo experimentování s věcmi, které nemusejí být příjemné všem. Sex a sexuální potěšení by měly být především o tom, jak příjemně se cítíte, o zkoušení nových fantazií nebo o objevování různých dalších možností. Začínáte-li sledovat porno, je důležité si ujasnit, že sex a sexuální potěšení nemusí vypadat pouze určitým způsobem a že si je lidé, kteří se na sexuálním potěšení podílejí, přizpůsobují sami sobě. 

Další informace najdete v tématu o sledování porna.

6.1.2.5. Vlastní zkoumání a zaměření na potěšení

Klíčem k hledání sexuálního potěšení je neustálé experimentování, při němž zjišťujete, co vašemu tělu nejlépe vyhovuje. Žádné obecné pravidlo nebo „správný” způsob neexistuje, protože každé tělo je jiné a má své vlastní vnímání pocitů a stimulů.

Když s dětmi/dospívajícími mluvíte o sexuálním potěšení, snažte se jim předat myšlenku, že ne všechna těla fungují stejně, což je naprosto v pořádku. Je třeba, aby si uvědomili, že není nic špatného na tom, že jsou jiní nebo že cítí něco, co jiní lidé necítí.

Sexuální prožitek mohou přinášet nejrůznější sexuální aktivity, které můžete provozovat buď sami, nebo s partnery:

• Líbání
• Doteky
• Hlazení
• Masturbace
• Použití sexuálních hraček
• Oralní/vaginální/anální sex
• Sexting/sex po telefonu ad.

Všechny tyto aktivity si můžete vyzkoušet sami nebo s partnerem/partnerkou. Zkoumáním sebe sama budete moci lépe komunikovat to, co se vám líbí a čemu byste se raději vyhnuli i během partnerských sexuálních aktivit.

Omezení sexu na jeho biologickou funkci rozmnožování znamená omezení (někdy dokonce úplné vymazání) příležitosti objevovat sexuální potěšení. Tím, že děti/dospívající naučíme, že poznávání vlastního těla a zaměření se na sexuální potěšení je pro ně prospěšné, budou si moci lépe vytvářet respektující a souhlasné sexuální vztahy, až budou starší. Navíc díky poznatkům o prozkoumávání a potěšení by mohly být schopny dále experimentovat s různými styly vztahů a kinky mnohem bezpečnější cestou.

– 6.1.3. DISKRIMINAČNÍ SITUACE K TÉMATU –

Po hodině sexuální výchovy vám váš dospívající přijde říct, že je učitel překvapil aktivitou zahrnující konverzaci o sexuálních potěšeních. Vaše dítě vám líčí, jak učitel požádal všechny, aby na papír napsali vše, co vědí o sexuálních aktivitách a sexuálním potěšení, a při hlasitém čtení papírů si všichni uvědomili, že větší část informací se zaměřuje na potěšení heterosexuálních mužů. Z toho usoudili, že zde existuje mezera v informacích souvisejících se sexuálním potěšením žen, queer lidí s odlišnými sexualitami a ostatních osob, které se neidentifikují jako heterosexuální muži. 

Jako rodiče byste v této situaci mohli udělat to, že své dítě navedete ke zdrojům, kde může získat informace, a minimalizujete tak tuto mezeru ve znalostech. Mohli byste mu také navrhnout zdroje, které mají sekce věnované otázkám, ve kterých může získat odpovědi na své vlastní otázky, aniž by muselo přijít a mluvit přímo s vámi.

6.1.4. PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE

6.1.4.1. Vyhněte se stereotypům a vytváření pocitů hanby či viny.

Utvrzování stereotypů, jako například „ženy jsou citlivější a emocionálnější”, zatímco „muži jsou drsní a mají rádi divoký/agresivní/dominantní sex”, normalizuje možný pocit studu, viny nebo snahu utvrdit tuto představu před svými sexuálními partnery. Namísto ostouzení nebo vyvolávání pocitu viny za to, jakým způsobem někdo praktikuje sex či zkoumá sexuální potěšení, se zkuste zeptat na to, co se dotyčným osobám líbí. Vyvarujte se domněnek založených na něčí povaze nebo fyzickém vzhledu a zkuste si osvojit zvyk ptát se každé*ho nové*ho sexuální*ho partnera/partnerky, co jim vyhovuje a jak rádi zkoumají své sexuální potěšení.

S vědomím toho, že někdy mohou mít děti/dospívající přístup k těmto informacím opravdu velmi brzy ve svém dospívání, zkuste přeformulovat informace, které se k nim dostanou tak, aby získaly pozitivní hodnotu. Například pokud za vámi dítě přijde a řekne vám, že slyšelo, že ženy jsou velmi emocionální a rády se ke svým partnerům upínají, zkuste mu vysvětlit, že každý člověk je jiný a má své vlastní potřeby. Zatímco některé osoby mohou cítit potřebu navázat silnější citové pouto před jakoukoli sexuální aktivitou, jiné mohou dávat přednost navázání vztahu prostřednictvím rozhovoru nebo jiným způsobem. Poté vybídněte k jednoznačné komunikaci a rozhovoru o hranicích, ochraně a bezpečném prozkoumávání.

Snažte se vysvětlit, že není ostudné mít odlišné názory na sexuální potěšení nebo se vzrušovat různými činnostmi a podněty. 

Další informace najdete v tématu o rolích a genderových stereotypech.

6.1.4.2. Anonymní schránka otázek

Kvůli studu a pocitu viny spojeným s tématem sexuálního potěšení, zejména pro každého, kdo se neidentifikuje jako muž, může být kladení otázek trochu zastrašující, pokud vás všichni uslyší ptát se nahlas. Dobrým způsobem, jak tuto situaci vyřešit, je vytvoření anonymní schránky, kde mohou děti/dospívající pokládat otázky týkající se sexu a sexuálního potěšení. Schránku byste mohli pravidelně kontrolovat a pomáhat při poskytování těchto informací. Thomas Schallhart, zakladatel organizace Critical Queer Solidarity, radí učitelům, aby s sebou přivedli odborníky nebo sexuální pedagogy, kteří mohou na tyto otázky podrobně odpovědět, a usnadnit tak zapojení dětí/dospívajících do diskuze s vědomím, že osoba, která na tyto otázky odpovídá, nebude jejich každodenním učitelem. To by mělo děti/teenagery povzbudit k větší otevřenosti a menšímu strachu či studu klást otázky.

6.1.5. REFERENCE

Allen, L. (2007). “Pleasurable pedagogy”: young people’s ideas about teaching “pleasure” in sexuality education. Twenty-First Century Society, 2(3), 249–264. Retrieved from https://doi.org/10.1080/17450140701631437.