9.5. MÝTY O LGBTQ+ TÉMATECH A ANTI-LGBTQ+ HNUTÍ

9.5.1. ÚVOD

Přestože je v průběhu posledních let akceptace LGBTQ+ lidí stále běžnější, a to především ve vyspělejších zemích, reprezentace identit, které byly dříve tradičně umlčovány, tabuizovány nebo trestány, kvůli tomu, že je společnost odmítala, je stále spojena s různými předsudky, které se vžily a brání jejich normalizaci (ve smyslu zběžnění).

Geneze a zachovávání těchto předsudků jsou vysvětlovány různými úhly pohledu. Jeden z nejvíce prozkoumaných je tzv. biologický genderový esencialismus. Zastánci tohoto postoje tvrdí, že genderové identity vycházejí z biologického základu, a proto jsou v průběhu času stabilními kategoriemi, které se nemohou měnit (Smiler & Gelman, 2008), čímž formují řadu pevných a přirozených atributů (Bastián & Haslam, 2006). Na základě této perspektivy je rozhodující biologický stav člověka, nikoliv to, co cítí. Některé teorie tvrdí, že mnoho heterosexuálních a cisgender lidí věří, že pokud člověk není muž, pak bude žena, protože jsou ovlivněni předem danými společenskými názory a tím, co je kulturně zažité. To je vede k tomu, že předpokládají genderovou binaritu, která následně přímo ovlivňuje stereotypy, jež se vytvářejí ve vztahu k translidem (Gallagher & Bodenhausen, 2021).

Lidé, kteří zastávají esencialistické názory ve vztahu k určité skupině, věří, že znaky, které tuto skupinu definují, je obtížné změnit, a proto je považují za všeobecně platné (Glazier et al., 2021). Z toho důvodu prý všichni lidé v dané skupině sdílejí stejnou podstatu, která je vlastní jejich bytí (Rhodes et al., 2012). Dřívější výzkumy zjistily, že přítomnost tohoto typu esencialistických přesvědčení o určité skupině lidí se pojí s častějšími předsudky ve vztahu k lidem, kteří jsou součástí této skupiny (Glazier et al., 2021), což rovněž podporuje vznik stereotypů (Rhodes et al., 2012). V tomto smyslu tedy výzkumy ukazují, že čím silnější je míra genderově esencialistických přesvědčení, tím výraznější je i míra předsudků vůči translidem (Davidson & Czopp, 2014).

Translidé neodpovídají předem stanoveným společenským normám o genderu, a to ovlivňuje jejich vnímání ze strany ostatních lidí (Gallagher & Bodenhausen, 2021). Totéž platí i pro ostatní LGBTQ+ osoby. Důsledkem jsou jevy, jako je transfobie, která je velmi charakteristická pro osoby, jež neakceptují osoby, které neodpovídají konvenčním genderovým normám (Nagoshi et al., 2018), dalším důsledkem je vznik předsudků vůči těmto skupinám (např. Axt et al., 2021; Prusaczyk & Hodson, 2020; Rad et al., 2019; Wilton et al., 2019).

9.5.2. ROZVOJ TÉMATU

9.5.2.1. Vyvracení mýtů o skupinách LGBTQ+ lidí

Předsudky vůči LGBTQ+ lidem vedly k tomu, že se ve společnosti rozšířily různé mýty, které je třeba rozptýlit, aby bylo možné usnadnit běžného zařazení těchto skupin do společnosti.

Mýtus 1: Homosexuálem se nikdo nerodí. 

Skutečnost: Americká psychologická asociace (APA) uvádí, že  „většina lidí zažívá minimální nebo žádný pocit volby týkající se jejich sexuální orientace“. V roce 1994 APA napsala, že  „homosexualita není záležitostí individuální volby“ a že výzkum  „naznačuje, že homosexuální orientace vzniká velmi brzy v životním cyklu, pravděpodobně ještě před narozením“.

Mýtus 2: Homosexuální lidé si mohou zvolit, že budou heterosexuální. 

Skutečnost: Tzv.  „konverzní terapie“ byly respektovanými a uznávanými lékařskými, psychologickými, psychiatrickými a poradenskými organizacemi zavrženy. 

Mýtus 3: Transgender identita je duševní onemocnění. 

Skutečnost: Přestože transgender identita není nemocí, transgender lidé mohou mít problémy v oblasti duševního zdraví v důsledku jejich diskriminace a odmítání. Tyto problémy však nejsou způsobeny jejich transgender identitou a ani jí nejsou způsobeny. Jsou důsledkem sociálního vyloučení a stigmatu, které translidé často zažívají.

Mýtus 4: Studující jsou příliš mladí na to, aby si uvědomovali svou genderovou identitu nebo sexuální orientaci. 

Skutečnost: I když se sebepojetí dětí může v průběhu času měnit, není to proto, že by měnily své názory. LGBTQ+ mládež se při přijímání své queer identity pohybuje v prostředí mnoha překážek a společenských norem. To však neznamená, že by svou identitu v raném věku nerozpoznali. K tomu, aby děti  „doopravdy poznaly“ svou genderovou identitu nebo sexuální orientaci, nepotřebují dosáhnout puberty nebo být sexuálně aktivní. Takové předpoklady od heterosexuálních a cisgender studujících neočekáváme. Ve skutečnosti děti obvykle znají svou genderovou identitu již od dvou nebo tří let. Výzkumy navíc naznačují, že umožnit malým dětem sladit svou genderovou identitu s jejich genderovým projevem je spojeno s lepšími psychickými výsledky transgender dětí.

Mýtus 5: Dítě může z ostatních dětí udělat homosexuály, ať už z členů rodiny, nebo z kamarádů. 

Skutečnost: Sexuální orientaci se nelze naučit od druhých. Přestože je možné, že se děti a dospívající navzájem napodobují nebo ovlivňují, sexuální orientaci se nelze od nikoho naučit. Pokud dojde k tomu, že se děti, které sdílejí stejné prostředí, také vyoutují, bude to tím, že se k tomu cítí povzbuzeny. Nikoliv proto, že by byly ovlivněny.

Mýtus 6: LGBTQ+ osoba představuje pro děti nebezpečí. 

Skutečnost: LGBTQ+ lidé nepředstavují pro děti větší ohrožení než jakékoliv jiné osoby. Sexuální přitažlivost k dětem není zapříčiněna homosexualitou, ale psychiatrickou poruchou zvanou pedofilie. Tento mýtus se týká zejména homosexuálních mužů. Studie nicméně ukazují, že homosexuální muži pro děti nepředstavují o nic větší pravděpodobnost sexuálního zneužívání dětí než muži heterosexuální (Schlatter & Steinback, 2011). Ve skutečnosti Institut pro výzkum a prevenci sexuálního obtěžování dětí zjistil, že 90 % sexuálních násilníků se zaměřuje na děti z jejich rodiny či přátel a většina z nich jsou ženatí muži (Schlatter & Steinback, 2011).

Mýtus 7: Všichni LGBTIQ+ lidé mají HIV/AIDS. 

Skutečnost: Toto tvrzení je nepravdivé. HIV/AIDS postihuje všechny lidi, včetně heterosexuálních, cisgender i LGBTIQ+ osob, mužů a žen, a to v různé míře v závislosti na charakteristikách epidemie. V některých oblastech světa představuje primární problém v rámci heterosexuální populace. Je však pravda, že stigmatizace, diskriminace a vylučování LGBTIQ+ osob vedou k nedostatečnému přístupu k informacím o HIV a bezpečných sexuálních praktikách, k prevenci, testování, léčbě, péči a podpoře. Z těchto důvodů představuje infekce HIV pro LGBTQ+ osoby (a zejména transgender) zvýšené ohrožení virem HIV. Snižování stigmatizace, odstraňování diskriminace a sociálního vyloučení a následné zvyšování dostupnosti služeb je správnou cestou k řešení epidemie HIV pro všechny lidi bez ohledu na jejich sexuální orientaci nebo genderovou identitu.

Mýtus 8: Spojování transžen se sexuální prací ( „prostitucí“) a marginalizací. 

Skutečnost: Tento mýtus vede k tomu, že realita těchto žen je stereotypizována a zjednodušována, plodí nevědomost a může vést i ke kriminalizaci. Chybějící zmínky o trans ženách v jiných společenských a profesních sférách v médiích posilují obraz, který má daleko ke skutečnosti.

Mýtus 9: Je vhodné oslovovat trans osoby jejich rodným jménem po zvolení jména nového.

Skutečnost: Tomuto se říká  „dead-naming“ tedy oslovení mrtvým jménem. Oslovování rodným jménem může u trans osob vyvolávat úzkost a zneplatňovat jejich identitu a zkušenosti. Ačkoliv někdy může dojít k omylu nebo k přeřeknutí, je vždy potřeba jej uznat a poučit se. Trans osobu vždy oslovujeme jejím zvoleným jménem i zájmeny, se kterými se identifikuje. Pokud neznáte její jméno nebo zájmena, jednoduše se zeptejte:  „Jakým jménem a kterými zájmeny, se identifikuješ/te?“.

Mýtus 10: Genderově neutrální toalety jsou určeny výhradně pro LGBTQ+ osoby. Heterosexuální cis osoby by měly používat pouze jasně označené pánské nebo dámské toalety. 

Skutečnost: Genderově neutrální toalety jsou určeny pro všechny bez ohledu na jejich sexuální orientaci, genderovou identitu, vyjadřování nebo způsobilost.

– 9.5.3. DISKRIMINAČNÍ SITUACE K TÉMATU –

Situace 1: Vaše dítě se vyoutuje. Pro některé rodiny může být obtížné se s takovou novinkou vyrovnat, zatímco pro jiné rodiny je to jen další součást života s jejich dítětem. V části věnované nejlepší praxi popisujeme několik obecných návrhů, které vám pomohou s vaším dítětem jednat podpůrným a vhodným způsobem, pokud by k této situaci někdy došlo.

9.5.4. PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE

Doporučujeme, aby se všichni rodiče včas informovali. Důležité je, aby byli připraveni a věděli, jak nejlépe postupovat, v případě, kdyby se jim jejich dítě vyoutovalo. Níže uvádíme několik obecných doporučení, která je vhodné mít na paměti:

1. Informujte se: Zkuste si vyhledat odpovědi na své otázky týkající se sexuální/genderové/identitní rozmanitosti, abyste mohli lépe porozumět členům své rodiny.
2. Dávejte si pozor na jazyk, který používáte: Snažte se používat jazyk, který zahrnuje i LGBTQ+ lidi. Mnohdy lidé běžně používají slova, kterými můžeme někomu z rodiny ublížit, aniž bychom si to uvědomovali. Například místo slova buzerant bychom měli použít slovo gay.
3. Buďte empatičtí: Vžijte se na chvíli do situace svého rodinného příslušníka a pokuste se pochopit, čím si prošel a čím prochází. Pokud si to nedokážete představit, můžete se jí/ho také přímo zeptat, až nastane vhodná chvíle.
4. Vysílejte pozitivní signály: Snažte se v domácnosti vytvořit příjemnou a důvěryhodnou atmosféru. Takovou, která členovi rodiny napomůže k pocitu uvolnění, důvěry a podpory v rodinném prostředí. Podporu můžete projevit například tím, že budete diskutovat o tématech týkajících se komunity/událostí LGBTQ+ lidí.
5. Buďte na rozhovory připravení: Jedním z nejdůležitějších dnů v životě LGBTQ+ osoby je den, kdy se stanou v rámci rodiny konečně viditelní, kdy budou moci hovořit o své sexuální/genderové/identitní rozmanitosti. Zkuste se připravit na to, abyste je mohli podpořit. Ujistěte je, že to, co vám říkají, je v pořádku a že jim rozumíte a podporujete je. 
6. Podpořte je ve všem, co potřebují: Někteří lidé mohou potřebovat obejmout, jiní mohou potřebovat, abyste je doprovodili do nějakého spolku, nebo tam, kde se jim dostane odborného poradenství. Dávejte najevo, že jim budete k dispozici, ať už budou potřebovat cokoliv.
7. Najděte si podporu i pro sebe. Když se vaše dítě vyoutuje, je důležité hledat podporu pro sebe, protože i vy začínáte určitou cestu.

9.5.5. REFERENCE

Axt, J. R., Conway, M. A., & Buttrick, N. R. (2021). Implicit Transgender Attitudes Independently Predict Beliefs About Gender and Transgender People. Personality and Social Psychology Bulletin, 47 (2), 257-274.

Bastián, B., & Haslam, N. (2006). Psychological essentialism and stereotype endorsement. Journal of Experimental Social Psychology, 42(2), 228–235.

Davidson, M., & Czopp, A. (2014). Too close for comfort: The moderating role of essentialism in transprejudice. Poster presented at the 2014 Society for Personality and Social Psychology meeting, Austin, TX.

Gallagher, N., & Bodenhausen, G. (2021). Gender essentialism and the mental representation of transgender women and men: A multimethod investigation of stereotype content. Cognition, 217, 104887.

Glazier, J., Gomez, E., & Olson, K. (2021). The Association Between Prejudice Toward and Essentialist Beliefs About Transgender People. Collabra: Psychology, 7(1).

Nagoshi, C. T., Cloud, J. R., Lindley, L. M., Nagoshi, J. L., & Lothamer, L. J. (2018). A Test of the Three-Component Model of Gender-Based Prejudices: Homophobia and Transphobia Are Affected by Raters’ and Targets’ Assigned Sex at Birth. Sex Roles, 80, 137–146.

Prusaczyk, E., & Hodson, G. (2020). The Roles of Political Conservatism and Binary Gender Beliefs in Predicting Prejudices Toward Gay Men and People Who Are Transgender. Sex Roles, 82, 438–446.

Rad, M. S., Shackleford, C., Lee, K. A., Jassin, K., & Ginges, J. (2019) Folk theories of gender and anti-transgender attitudes: Gender differences and policy preferences. PLOS ONE 14(12): e0226967

Rhodes, M., Leslie, S., & Tworek, C. (2012). Cultural transmission of social essentialism. Proceedings of the National Academy of Sciences, 109(34), 13526–13531.

Schlatter, E., & Steinback, R. (2011). 10 anti-gays myths debunked. Intelligence report.

Smiler, A., & Gelman, S. (2008). Determinants of Gender Essentialism in College Students. Sex Roles, 58 (11–12), 864–874.

Wilton, L. S., Bell, A. N., Carpinella, C. M., Young, D. M., Meyers, C., & Clapham, R. (2019). Lay Theories of Gender Influence Support for Women and Transgender People’s Legal Rights. Social Psychological and Personality Science, 10(7), 883–894.