9.2. SEXISMUS

9.2.1. ÚVOD

Sexismus je definován jako diskriminační postoj založený na příslušnosti k biologickému pohlaví, kterému jsou přisuzovány specifické charakteristiky (Garaigordobil & Aliri, 2011). Teoreticky lze za sexistické označit jakékoliv hodnocení osoby na základě jejího biologického pohlaví, takže se může týkat lidí jakéhokoliv genderu. Nicméně sexismus vůči ženám je nejčastější a vychází z domnělé méněcennosti žen jako skupiny.  

Sexismus je strukturujícím prvkem sociálních vztahů mezi muži a ženami. Vytváří a udržuje nerovnosti, neboť mužům přiznává určitá privilegia jen proto, že jsou muži (jejich práce je lépe placená, nadále zaujímají mocenské pozice ve vysoké politice, ekonomice a ve vzdělávací sféře), zatímco ženy jsou nadále podceňovány, jejich činnost je vnímána jako bezcenná, jejich touhy a očekávání zůstávají na druhém místě a jejich přínos pro dějiny lidstva zůstává v učebnicích nedoceněn.

Přítomnost sexismu a jeho formy se mohou v jednotlivých kulturách lišit, ale ve většině společností je realitou. Přestože roste zájem o překonání sexismu, v mnoha ohledech byl zmírněn v zájmu dosažení rovnosti a uznání, práce mezi muži a ženami, ve svých subtilnějších aspektech přetrvává v mnoha případech, aniž bychom si toho byli vědomi.

9.2.2. ROZVOJ TÉMATU

Glick a Fiske (2001) navrhli „teorii ambivalentního sexismu“, jak je vidět na obrázku 11, udávají u sexismu dvě složky, které mohou koexistovat: hostilní a benevolentní, takže sexistické opovržení může koexistovat s pozitivními pocity vůči ženám, a tedy s ambivalencí vůči nim. Hostilní sexismus je strukturován do tří kategorií:

Obr. 12. Teorie ambivalentního sexismu

• Dominantní paternalismus je přesvědčení, že ženy jsou slabé nebo méněcenné a měly by být kontrolovány a řízeny muži. 

• Konkurenční genderová diferenciace, která se vztahuje k přesvědčení, že ženy jsou odlišné a nemají vlastnosti nezbytné pro zapojení do veřejné sféry, a proto by měly být omezeny na soukromou oblast.

• Heterosexuální nepřátelství/hostilita, které vychází z přesvědčení, že ženy mají sexuálně-reprodukční sílu, kterou by mohly využít k manipulaci s muži.

Benevolentní sexismus naproti tomu přisuzuje ženám zdánlivě pozitivní vlastnosti, jako je soucit, něha, jemnost atd., díky nimž jsou dobrými manželkami a matkami, a proto jsou stále odsouvány do tradičních rolí. Benevolentní sexismus zahrnuje následující aspekty:

1. Ochranářský paternalismus, který vychází z představy, že muži jsou pečovateli a ochránci žen. Ženy by měly explicitně nebo implicitně uznat svou křehkost a podřízenost před muži a akceptovat mužskou dominanci.
2. Komplementární genderová diferenciace: Ženy mají pozitivní vlastnosti (související s domovem a rodinou), které doplňují muže. 
3. Heterosexuální intimita založená na přesvědčení, že heterosexuální romantické vztahy jsou nezbytné pro to, aby muži a ženy byli skutečně šťastní.

Souhrnně řečeno, ambivalentní sexismus předpokládá existenci explicitních a subtilních předsudků, které se mohou vzájemně kombinovat, čímž se sexismus stává relativně neviditelným. Někteří autoři tvrdí, že benevolentní sexismus je mnohem zhoubnější než nepřátelský sexismus, protože maskuje jeho pravou podstatu. Ženy totiž častěji odmítají nepřátelský sexismus, který je zjevnější, a přispívají tak k jeho překonávání.

Úroveň sexismu ovlivňují různé faktory, například kulturní kontext, pohlaví, věk, úroveň vzdělání atd. Mnoho studií zkoumalo rozdíly v sexismu mezi muži a ženami a zjistilo konzistentní rozdíly v nepřátelském sexismu (tj. muži vykazují vyšší míru nepřátelského sexismu než ženy), ale nekonzistentní výsledky v případě benevolentního sexismu.

Pokud jde o věk, různé studie zjistily zvýšenou úroveň sexismu u dospívajících (vyšší než u starších dospělých), ačkoli vysoká úroveň sexismu byla zaznamenána i u osob starších 60 let (Garaigordobil, 2015). Předpokládá se, že sexismus s věkem klesá, protože si jedinci více uvědomují nespravedlnost sexismu. Období, kdy je sociálně-výchovná intervence nejpotřebnější a nejúčinnější, jsou přechodová období, jako je dospívání. V těchto fázích je větší flexibilita pro osvojování nových konceptů a větší otevřenost vůči vlivům, než se postoje upevní.

Různí autoři zjistili, že některé náboženské komunity mohou také udržovat sexismus. Bylo zjištěno, že vyšší míra účasti v některých náboženských komunitách souvisí s vyšší mírou sexismu (Rodríguez & Lameiras, 2002).

Pokud jde o interakci mezi vzděláním a sexismem, v posledních desetiletích tradiční znevýhodnění žen mizí a dívky vykazují podobnou nebo dokonce vyšší úroveň výkonu a naplňování očekávání než chlapci (Díaz-Aguado, 2003). Nadále však narážejí na  „skleněný strop“, který ženám brání v rovném přístupu k mocenským pozicím. To souvisí s obtížemi při slaďování pracovního a osobního života, které některé dospívající dívky očekávají a vyjadřují v tomto ohledu své obavy (Arnold & Noble, 1996). Může to být také důsledek nedostatku reprezentace ženských postav (a osob jiných genderů) na mocenských pozicích, což ženám ztěžuje představu sebe sama v těchto rolích.

Je faktem, že nižší studijní výsledky a nižší úroveň vzdělání souvisí s vyšší mírou sexismu. Dospívající, jejichž rodiče mají vyšší úroveň vzdělání, častěji projevují odmítavý postoj k sexistickým postojům (Sáinz, Martínez & Meneses, 2020). Existuje také souvislost mezi sexismem a špatně vnímanými studijními výsledky, a to jak u chlapců, tak u dívek. Pokud jde o skutečný prospěch (nejen vnímání), tato souvislost se týká především dívek (Dardenne, Dumont & Bollier, 2007). Pokud mají dívky sexistické sociální a domácí prostředí, je u nich méně pravděpodobné než u chlapců, že se zapíší na vysokoškolské obory, které jsou vysoce specializované a kvalifikované. Tyto typy prostředí ovlivňují očekávání dívek ohledně jejich kariérních vyhlídek a zvyšují pravděpodobnost, že přijmou tradiční role (Vidal, 2018). Mají nižší záměry volit kariéru v oblasti přírodních věd, technologií, inženýrství a matematiky, nižší akademickou sebedůvěru a obecně horší kognitivní výkon.

Tento efekt byl vysvětlen na základě modelu sebenaplňujícího se proroctví. Tento model postuluje, že očekávání vzhledem k člověku může iniciovat sled událostí, které způsobí, že daný člověk začne vykazovat chování odpovídající očekávání, čímž se původně falešné očekávání stane pravdivým. Sexistická reprezentace světa již od útlého věku všem lidem zprostředkovává, s jakými vlastnostmi, hodnotami a problémy by se měli chlapci a dívky ztotožňovat a jakých činností by se měli a neměli účastnit. Dívky se pak mohou vnímat jako neschopné vzhledem k určitým typům studia nebo jejich dokončení (nebo že pro ně nejsou vhodné), což je může vést k takovému chování, aby se toto přesvědčení nakonec stalo skutečností. 

Ve studii provedené v 52 zemích (Archer, 2006) byla zjištěna souvislost mezi sexismem a normalizací genderově podmíněného násilí. Studie provedené konkrétně u dospívajících rovněž zjistily, že sexistické postoje souvisejí s postoji k násilí. Dospívající, kteří prezentují více sexistických postojů, mají také pozitivnější postoje k partnerskému násilí, rizikovější sexuální chování, větší přitažlivost pro sexistické partnery, větší podporu idealizovaného mýtu lásky a pojetí lásky spojené s utrpením, rizikovější emocionální sexuální chování, větší emocionální závislost v páru a horší kvalitu vztahů (Ramiro-Sánchez, Ramiro, Bermúdez & Buela-Casal, 2018). Johnson et al. pozorovali (2015), že páchání partnerského násilí a viktimizace se zvyšuje od adolescence do mladé dospělosti, zatímco Lohman et al. zjistili (2013), že partnerské násilí vykazuje stabilitu během rané dospělosti. Tyto výsledky zdůrazňují důležitost práce na sexistických postojích a přesvědčeních během dospívání, aby se omezily silné důsledky, které by mohly mít v pozdějším životě.

Dospívající si během adolescence stále utvářejí genderovou identitu. Pokud je tvořena na základech sexismu, mohou se dospívající ztotožňovat s problémy typicky asociovanými s muži (kontrola, tvrdost) a ženskými stereotypy (pasivita, závislost, submise), což dělá z mužů pravděpodobnější pachatele násilí a ženy pravděpodobnějšími oběťmi tohoto násilí.

Sexismus však nesouvisí pouze s násilím v rámci párových nebo romantických vztahů. Bylo zjištěno, že souvisí také se šikanou ve škole (Ovejero, Yubero, Larrañaga & Navarro, 2013).

9.2.2.1. Sexismus a násilí

Ve studii provedené v 52 zemích (Archer, 2006) byla zjištěna souvislost mezi sexismem a normalizací genderově podmíněného násilí. Studie provedené konkrétně u dospívajících rovněž zjistily, že sexistické postoje souvisejí s postoji k násilí. Dospívající, kteří prezentují více sexistických postojů, mají také pozitivnější postoje k partnerskému násilí, rizikovější sexuální chování, větší přitažlivost pro sexistické partnery, větší podporu idealizovaného mýtu lásky a vazby láska-zločin, rizikovější emocionální sexuální chování, větší přitažlivost pro sexistické partnery, větší emocionální závislost v páru a horší kvalitu vztahů (Ramiro-Sánchez, Ramiro, Bermúdez & Buela-Casal, 2018). Johnson et al. pozorovali (2015), že páchání partnerského násilí a viktimizace se zvyšuje od dospívání až do mladé dospělosti, zatímco Lohman et al. zjistili (2013), že partnerské násilí vykazuje stabilitu během rané dospělosti. Tyto výsledky zdůrazňují důležitost práce na sexistických postojích a přesvědčeních během dospívání, aby se omezily silné důsledky, které by mohly mít v pozdějším životě.

Během dospívání se u dospívajících vyvíjí jejich genderová identita. Pokud je konstruována sexistickým způsobem, mohli by se dospívající ztotožnit s problémy tradičně spojovanými s mužskými (kontrola, tvrdost) a ženskými stereotypy (pasivita, závislost a podřízenost), čímž by se muži častěji dopouštěli násilí a ženy by se častěji stávaly jeho oběťmi.

Sexismus však není spojen pouze s násilím v kontextu párových nebo romantických vztahů; bylo zjištěno, že souvisí také se šikanou ve škole (Ovejero, Yubero, Larrañaga & Navarro, 2013).

9.2.2.2. Jazyk a sexismus

Některá užití jazyka přispívají ke kulturnímu přenosu sexismu, například některé jazyky označují svět výhradně v mužském rodě a skrývají na úrovni slov ženy. Tak například ve španělském a českém jazyce se často používá mužský rod pro označení obou pohlaví a existuje určitý odpor k používání ženského rodu při označování profesí a kvalifikací. V angličtině I v češtině se v některých názvech pracovních pozic spojuje povolání s jedním pohlavím, ačkoliv danou práci může vykonávat osoba kteréhokoliv pohlaví. Mnoho lidí take stále používá zájmeno označující jedno pohlaví (on), i když se sdělovaná informace týká stejně obou pohlaví („každý žák by si měl posbírat své věci“). V těchto jazycích mohou mít totožná slova různý význam podle toho, zda použijete ženský, nebo mužský tvar (pozitivní nebo neutrální u mužského tvaru a pejorativní u ženského). Existují také negativní přídavná jména, která existují pouze pro pojmenování žen. Například v angličtině existuje slovo pro neprovdanou starší ženu – „stará panna“ – ale pro muže ekvivalent neexistuje. Existuje slovo  „svobodný mládenec“, ale to nenese negativní konotace. Podobné jevy byly studovány i v korejštině, hindštině, němčině atd.

Existují dobré důkazy o tom, že změna jazyka skutečně mění vnímání lidí. Studie ukazují, že když při rozhovoru nebo prezentaci informací dětem použijete inkluzivní formu pro pojmenování povolání, budou s větší pravděpodobností tvrdit, že ženy mohou být úspěšné nebo že je pro ně dané povolání vhodné.

Pojmenováváním světa v mužském i ženském rodě jednáme s větší spravedlností, ale také s větší přesností a správností. Ti, kdo těmto argumentům oponují, tak často činí tvrzením, že používání sloves v mužském i ženském rodě oslabuje spontánnost a úspornost vyjadřování. Úspornost v užívání jazyka bude mít smysl v závislosti na záměrech, komunikačním kanálu nebo kontextu (neformální rozhovor není totéž co oficiální dokument, i když oba nesou sílu měnit vnímání). Když používáme podstatná jména, která pojmenovávají obě pohlaví (například otec a matka), jednoduše pojmenováváme dva prvky skutečnosti, nezdvojujeme jazyk. V mnoha případech je také možné používat obecné nebo rodově neutrální výrazy, které zahrnují obě pohlaví.

– 9.2.3. DISKRIMINAČNÍ SITUACE K TÉMATU –

• Dospívající, které jsou vnímány jako dívky a jsou jim kladeny otázky typu:  „Kdy budeš mít děti?“,  „Kolik bys jich chtěla mít?“,  „Budeš se někdy vdávat?“,  „Skončíš s prací, až budeš mít děti?“. Mladým maskulinním lidem jsou tyto otázky kladeny jen zřídka.
• Dívka, která ve škole tráví čas hraním fotbalu s chlapci, je kritizována skupinou dívek, které ji považují za  „chlapnu“. 
• Chlapec, kterého ostatní kritizují za to, že si raději hraje s dívkami, než aby sportoval s ostatními chlapci.
• Chlapec otevře dívce dveře, ale odmítá, aby mu otevřela ona.
• Školní uniformy – sukně pro dívky a kalhoty pro chlapce.
• Chlapec, který říká své dospívající partnerce, že před ním nesmí mít tajemství, že by neměla nosit určité oblečení, že nesmí být sama se svými kamarádkami atd. Dívka, která všechny tyto druhy vnucování od svého mužského partnera přijímá.
• Dívka, která od svého okolí přijímá pozitivní komentáře a komplimenty na základě svého fyzického vzhledu, zatímco její bratr je přijímá na základě svých studijních nebo sportovních výsledků.
• Když rodiče přihlásí syna na sport jako mimoškolní aktivitu a dceru na uměleckou činnost.
•  Když chlapci říkají, že  „pláče jako holka“.

9.2.4. PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE

• Některé situace, které ilustrují sexistické vztahy mezi dospívajícími páry, mohou být ve třídě analyzovány za účelem diskuze a konfrontace různých názorů mezi studujícími.
• K analýze názorů a vnímání sexuálního násilí ze strany studentů lze použít dotazník (Barragán et al., 2001). Ten může učiteli pomoci pochopit názory žactva a posoudit tak, na které aspekty je nejvhodnější se zaměřit. Může být také výchozím bodem pro zahájení další diskuze.
• Promítnutí videofilmu, který se zabývá problematikou násilí na ženách. Filmem, který toto téma vhodně reflektuje, je Její oči (Bollaín, 2003) nebo Flowers from another world od stejného režiséra.
• Vyvarujte se používání generického maskulina a používejte jazyk, který studentky a ženy obecně zviditelňuje.
• Uveďte příklady žen, které působí v oblasti, jimž se nyní věnujete, nebo žen, které v určitém historickém období významně ovlivnily společnost.
• Pro akademické a profesní vedení je nezbytné používat postavy žen pracujících ve všech typech profesí, pokud možno z prostředí blízkého studentkám a studentům. Uspořádejte setkání, na které pozvete ženy z blízkého okolí z různých profesí, aby se podělily o své zkušenosti.

9.2.5. REFERENCE

Archer, J. (2006). Cross-cultural differences in physical aggression between partners: a social-role analysis. Pers Soc Psychol Rev, 10(2):133-153. doi: 10.1207/s15327957pspr1002_3. PMID: 16768651.

Arnold, K., Noble, K., et al. (1996). Remarkable women: Perspectives on female talent development. Perspectives on creativity. Cresskill: Hampton Press.

Dardenne, B., Dumont, M., & Bollier, T. (2007). Insidious dangers of benevolent sexism: Consequences for women’sperformance.J. Pers. Soc. Psychol, 93, 764–779.

Díaz-Aguado, M. J. (2003). Adolescencia, sexismo y violencia de género. Papeles del Psicólogo, 84, 35-44

Garaigordobil, M. (2015). Sexismo y Expresión de la Ira: Diferencias de género, cambios con la edad y correlaciones entre ambos constructos. Revista Argentina de Clínica Psicológica, 24, 35-42

Garaigordobil, M., & Aliri, J. (2011). Sexismo hostil y benevolente: relaciones con el autoconcepto, el racismo y la sensibilidad intercultural. Revista de Psicodidáctica, 16(2), 331-35. http://doi.org/10.1387 / RevPsicodidact.998

Glick, P., & Fiske, S. (2001). Ambivalent sexism. Advances in Experimental Social Psychology, 33,115-188. https://doi.org/10.1037/0003-066X.56.2.109

Johnson, W. L., Giordano, P. C., Manning, W. D. et al (2015). The Age–IPV Curve: Changes in the Perpetration of Intimate Partner Violence During Adolescence and Young Adulthood. J Youth Adolescence 44, 708–726.. https://doi.org/10.1007/s10964-014-0158-z

Lohman, B. J., Neppl, T. K., Senia, J. M., & Schofield, T. J. (2013). Understanding adolescent and family influences on intimate partner psychological violence during emerging adulthood and adulthood. Journal of Youth Adolescence, 42(4), 500-517. doi: 10.1007/s10964-013-9923-7

Ovejero, A., Yubero, S., Larrañaga, E., & Navarro, R. (2013). Sexismo y comportamiento de acoso escolar en adolescentes [Sexism and school bullying behaviour in adolescents]. Psicol. Conduct, 21, 157–171.

Ramiro-Sánchez, T., Ramiro, M. T., Bermúdez, M. P., & Buela-Casal, G. (2018). Sexism in adolescent relationships: A systematic review. Psychosocial Intervention, 27, 123-132. https://doi.org/10.5093/pi2018a1

Rodríguez, Y., & Lameiras, M. (2002). International Journal of Social Psychology. Revista de Psicología Social, 17 (2), 119-128.

Vidal, M., Llorca, E., Tur, A., Samper, A.M., Mestre, P., & Vicenta, M. (2018). Sexism and Aggression in Adolescence. How Do They Relate to Perceived Academic Achievement? Sustainability, 10, 9 3017.