8. SEXUÁLNÍ DOSPÍVÁNÍ

8.1. ÚVOD

Sexuální vývoj je složitý proces, který zahrnuje emocionální, sociální, kulturní a fyzické aspekty a začíná mnohem dříve než v pubertě, avšak v pubertě je intenzivnější a viditelnější. Nikdy není příliš brzy na to, abyste o sexuálním a reprodukčním zdraví s dětmi mluvili a odpovídali na jejich otázky – a přitom používali jazyk přiměřený jejich věku. Je to skvělá příležitost, jak nabídnout kvalitní informace a nastavit otevřenou a bezpečnou atmosféru, v níž mluvení o sexuálním zdraví není tabu.

Rychlé tělesné změny v období puberty mohou být pro mladé lidi matoucí a náročné na jejich tělesný obraz (kvůli normám krásy).

Je důležité, aby dospělí věděli, jak lidské tělo funguje. O intimních vztazích a sexu by se měli vzdělávat také učitelé a rodiče. To je ztíženo tím, že se tato témata postupem času stala tabu kvůli jejich vztahu k sexualitě a častým mýtům.

8.2. ROZVOJ TÉMATU

8.2.1. Fáze sexuálního vývoje

Způsob, jakým dospělí přemýšlejí o sexualitě, je poněkud odlišný od toho, jak ji vnímají děti, což však neznamená, že ji nevnímají vůbec. V kojeneckém a raném dětském věku (0-5 let) je normální, že jsou zvědavé ohledně vlastního těla, dotýkají se ho pro pocit uklidnění a nemají žádné zábrany ohledně nahoty. Kolem třetího roku věku může zvědavost vést ke hrám na „doktora“ nebo k dotazům, odkud se berou děti. Již v tomto věku děti dobře chápou genderové role ve společnosti, ve které žijí, a také začínají vnímat svůj vlastní gender. Jsou si také více vědomy společenských norem týkajících se sexuálního chování a jejich vlastní sexuální projevy začínají být skrytější (na rozdíl od velmi otevřených projevů v nižším věku). V předškolním a raném školním věku (5-8 let) je běžné, že děti vnímají genderové role ještě silněji, je také obvyklé, že se snaží masturbovat pro příjemné pocity. Mohou být také zvědavé na sexuální aktivity nebo zkoumání se svými vrstevníky. 

V pozdním dětství a v pubertě se tělesné změny stávají výraznějšími a do hry vstupují sekundární pohlavní znaky v důsledku hormonálních změn. To zahrnuje růst do výšky, změny v rozložení tuku, změny hlasu, růst vlasů, růst prsou, rozšiřování ramen nebo boků atd. U lidí s vulvou přichází začátek měsíční menstruace a u lidí s penisem se začínají objevovat noční poluce a erekce. Věk puberty se u různých lidí značně liší, protože může začít již v sedmi letech, nebo mnohem později například ve 12 letech (National Child Traumatic Stress Network, 2009).

Odhaduje se, že věk, kdy děti začínají pociťovat sexuální přitažlivost, se může silně a jistě objevit kolem 10. roku věku, a to bez ohledu na jejich gender nebo sexualitu (Pattatucci, & Hamer, 1995). Již šestý rok života je považován za věk nárůstu sexuální subjektivity dětí v důsledku nástupu adrenarche (Herdt & McClintock, 2000). Adrenarche je proces zvýšené produkce androgenů v nadledvinách, který ovlivňuje emocionální a psychologický vývoj dětí. Věk uvědomění si sexuální přitažlivosti se však může značně lišit v důsledku různých dalších faktorů (individuální osobnost, rodinné prostředí atd.).

8.2.2. Anatomie: přechodová období, působení hormonů a další

Biologické pohlaví je tvořeno mnoha aspekty v lidském těle. Prvním znakem, který lze identifikovat již u lidského plodu, jsou chromozomy. Nejznámější pohlavní chromozomy jsou XY (mužské) a XX (ženské), existují ale i další varianty (například X0 nebo XXY). Všechny tyto chromozomy lze identifikovat pomocí genetického vyšetření. 

Na začátku těhotenství má plod nediferencované gonády. V prvním trimestru prochází procesem zvaným pohlavní diferenciace, který je ovlivněn androgeny. Androgeny jsou klíčové hormony určující, jak se budou vyvíjet pohlavní orgány plodu (pokud je hladina androgenů vysoká, bude mít plod varlata). Tyto hormony ovlivňují také vývoj mozku (Smith et al., 2003). Když se genitálie vyvinou, začnou produkovat pohlavní hormony, které dále ovlivňují vývoj těla. Hlavními pohlavními hormony jsou estrogeny, progesterony a testosteron. Ačkoliv jsou estrogeny a progesterony považovány spíše za ženské hormony a testosteron za mužský hormon, jejich kombinace se vyskytuje ve všech tělech, ale v různých hladinách.

Dalším obdobím významných tělesných změn v důsledku vylučování hormonů je puberta. Pro lidi na ženské straně spektra to znamená růst prsou, nárůst procenta tuku v těle, zejména v oblasti boků a stehen, růst vulvy a nakonec menarché (první menstruaci).  Pro lidi na mužské straně spektra to znamená růst varlat a penisu, nárůst svalové hmoty a viditelnou změnu hrtanu a barvy hlasu. Další změny, jako je viditelnější ochlupení těla, pubické ochlupení, růst kostry nebo výskyt akné, se vyskytují u lidí ve všech částech pohlavního spektra (Wheeler, 1991).

Lidé, kteří jsou transgender nebo nebinární, mohou chtít projít tranzicí, což je proces změny jejich prezentace vůči okolí a těla v souladu s jejich genderovou identitou. Tranzice má několik úrovní a ne všichni lidé chtějí a potřebují projít všemi z nich. Těmito úrovněmi jsou (Doležalová et al., 2021):

• Sociální tranzice (život v roli, která je v souladu s jejich genderovou identitou).
• Lékařská tranzice (hormonální terapie a případně operace).
• Úřední tranzice (změna jména, úředních dokumentů).

Maskulinizační hormonální terapie obvykle zahrnuje užívání testosteronu a vede k růstu většího ochlupení na obličeji a na těle obecně, prohloubení hlasu, zvětšení klitorisu a zvýšení poměru svalové hmoty. Feminizační hormonální terapie obvykle zahrnuje estrogeny, progesteron a také blokátory testosteronu. Tato terapie vede ke zvětšení prsou, vyhlazení kůže a redistribuci tělesného tuku a změny stavby pánve. 

Hormonální léčba se může lišit u dětí a mladých lidí, protože u nich ještě neproběhl proces puberty. Pro ně může být možností buď výše zmíněná hormonální léčba nebo blokátory puberty (obvykle analog gonadotropin uvolňujícího hormonu), které dávají mladému člověku více času na rozmyšlenou, aby se mohl rozhodnout ohledně své identity (Rew et al., 2021).

Vzhledem k výzkumu biologického pohlaví v posledním desetiletí můžeme dojít k závěru, že je přesnější popisovat biologické pohlaví u lidí jako bimodální než striktně binární. Bimodální znamená, že v kontinuu biologického pohlaví existují v podstatě dvě dimenze (dvě maxima), kam se vejde většina lidí, ale každý se nachází v jiné části spektra se svými jedinečnými hladinami hormonů a kombinací pohlavních znaků. Aby bylo pohlaví binární, musely by existovat dva oddělené, nepřekrývající se a jednoznačné konce tohoto kontinua, které však zjevně neexistují. Uprostřed se překrývají – jsou tedy bimodální, ne binární (Blackless et al., 2000) (viz obrázek 4).

Obrázek 6. “Pohlavní spektrum”, zdroj: Cade Hildreth (2023) https://cadehildreth.com/gender-spectrum

8.2.3. Tělesné ochlupení

Tělesné ochlupení označuje viditelné ochlupení rostoucí na různých částech těla, jako je obličej, hrudník, nohy, ruce, podpaží nebo pubické okolí, a vzniká především během puberty. Dalším typem ochlupení jsou chloupky vellus, které jsou jemné, krátké a téměř nejsou vidět a jsou přítomny na většině těla již od raného dětství. Lidé se liší v množství, síle a viditelnosti jejich ochlupení, což je naprosto normální, protože ochlupení je ovlivněno mnoha faktory, včetně hladiny androgenů. 

Ochlupení je naprosto přirozenou součástí lidského těla a má ochrannou funkci. Není na něm nic nehygienického (při dodržování základních hygienických návyků, jako je pravidelné mytí), jak se někdy může mylně tvrdit. Odstraňování ochlupení na těle je motivováno především společenskými normami atraktivity a genderovými stereotypy, jak by měla vypadat ženskost či mužnost. Pocity studu nebo znechucení z ochlupení jsou vyvolány společenskými normami, které například u žen vytvářejí pocit, že ženské tělo je nepřijatelné, pokud není upraveno (Williamson, 2015). Na druhou stranu tělo muže je považováno za neobvyklé nebo je označováno jako „gay“, pokud se rozhodne odstranit své ochlupení. O ochlupení na těle by se mělo otevřeně diskutovat a mělo by být přijímáno jako normální součást našeho těla, protože jde o osobní volbu, která se může časem změnit, ale která by měla zůstat osobní volbou. Nikdo by neměl být nucen nebo přesvědčován, aby si odstraňoval ochlupení jen proto, aby zapadl.

8.2.4. Body image

Vnímání vlastního těla neboli Body image je soubor myšlenek a pocitů člověka vůči vlastnímu tělu a tomu, jak vnímá jeho atraktivitu, schopnosti a jaký k němu má vztah. Body image může ovlivnit to, jak lidé své tělo vidí (což někdy neodpovídá tomu, jak skutečně vypadá) a jak se ve vztahu ke svému tělu cítí – což může být různé (od nespokojenosti až po štěstí). 

Nespokojenost s tělem může vést k rizikovému chování, nadměrnému držení diet a vyhýbání se fyzické aktivitě (Kopčáková et al., 2014), trávení spousty času nad vzhledem a sebeobjektivizací. 

Obraz těla je ovlivněn společenskými normami, médii, nerealistickými kulturními standardy krásy a chováním důležitých rodinných postav. Mladé ženy obvykle pociťují tlak na to, aby byly hubené a přitom měly křivky, zatímco mladí muži se drží ideálu muže, který je svalnatý a vysoký. Queer lidé a lidé BIPOC (Black, Indigenous, and People of Color – zkratka pro černochy, domorodé osoby a lidi s odlišnou barvou pleti) mohou mít také jedinečné a komplikované zkušenosti s tělesnou image, stejně i jako jiní lidé. Body image může být také negativně ovlivněna nerealistickými standardy krásy na sociálních sítích, kde se používají filtry, mění se proporce obličeje a/nebo těla a obrázky jsou obecně silně upravovány (Dakanalis et al., 2015). Dětské vnímání vlastního tělesného obrazu lze zlepšit pomocí programů zaměřených na oceňování těla a ztělesnění (Guest et al., 2022).

8.2.5. Mýty o panenské bláně

Panenská blána je tenká sliznice, která částečně uzavírá poševní vchod. Skládá se z kolagenní elastické tkáně a její elasticita roste během puberty. Panenská blána není jednotná celoplošná membrána oddělující pochvu od světa, ve skutečnosti pokrývá pouze část poševního vchodu a její tvar a velikost se u různých lidí značně liší. V mnoha kulturách převládá mýtus, že panenství je spojeno s neporušenou panenskou blánou, a je symbolem ženské cudnosti a hrdosti (Hegazy & Al-Rukban, 2012). Předpokládá se, že panenská blána „praskne“, když má člověk poprvé penetrační sex, a že tento akt vede ke krvácení. Nejenže se jedná o sociální konstrukt, který má mladým dívkám a ženám vnutit představu čistoty, ale je to také nepravdivé, protože panenská blána se může buď roztáhnout (zejména pokud je pochva lubrikovaná), nebo může dojít k jejímu protržení z jiných důvodů (např. při sportu, používáním tamponů atd.). Panenská blána není ukazatelem panenství a nemá žádný biologický účel (Cook & Dickens, 2009). V žádném případě neurčuje hodnotu osoby ani není ukazatelem jejího sexuálního chování. 

Mýty o panenské bláně jsou založeny na mylných představách, dezinformacích o panenství a mohou být velmi škodlivé pro duševní a fyzické zdraví mladých dívek a žen. Kvůli studu a stigmatu spojenému s neporušenou panenskou blánou mohou lidé vyhledávat operace na její rekonstrukci, které jsou velmi kontroverzním zákrokem. Zahrnuje sešití částí panenské blány, aby se zajistilo, že osoba bude při příštím pohlavním styku krvácet. Mohli bychom se zamyslet nad tím, zda je to vůbec prospěšné a že to není nejlepší způsob, jak řešit zdroj problému (Saharso, 2022).

Zažité kulturní normy mohou vést lidi k tomu, aby vyhledali rekonstrukci panenské blány.

8.2.6. Klitoris (funkce a historie)

Klitoris je důležitá a nejcitlivější erotogenní část vulvy (viz obrázek 7 pro identifikaci různých typů vulvy), která je částečně viditelná svým žaludem nad poševním kanálem na spojnici vnitřních stydkých pysků, přičemž větší část klitorisu je pro oko skryta. Skládá se z nervově vysoce zásobené tkáně podobné té, která tvoří penis. Je spojena se sexuálním potěšením a většina lidí s vulvou může dosáhnout orgasmu prostřednictvím stimulace klitorisu.

Obrázek 6. Typy vulv, zdroj: attachment of the lesson „Sexuality Myths and Sex Lessons for Education on Respectful Relationships“ (originally in Czech: “Mýty o pohlavních orgánech a sexu Lekce sexuální nauky pro vzdělávání o respektujících vztazích”. Dagmar Krišová, Johana Nejedlová, Konsent, z.s., 2021)

Velká část vědecké obce, učebnic, učitelů a rodičů v minulosti i dnes o anatomii klitorisu a jeho funkci mlčí (Ogletree & Ginsburg, 2000). Klitoris byl plně prozkoumán až v roce 1998 (O’Connell et al., 1998), předtím si ho vědci spojovali se studem nebo se o něj nezajímali, protože se domnívali, že nemá reprodukční funkci. Ve skutečnosti vzrušení klitorisu způsobuje lubrikaci pochvy a také vyvolává stahy v děloze, které mohou napomáhat pohybu spermií vpřed, což zvyšuje šanci na otěhotnění. Popsanou anatomii si můžete prohlédnout na obrázku 5.

• Špička klitorisu je nejvíce inervovaná část klitorisu, plná volných nervových zakončení. Je to jediná okem viditelná strana klitorisu, kterou lze snadno a přímo stimulovat pro dosažení rozkoše, tvoří pouze ⅕ celkové velikosti klitorisu.
• Topořivé těleso je tvořeno erektilní tkání a navazuje na ramena pánve na každé straně vulvy, je pokryto svalem, takže je skryté, může dosahovat délky sedm centimetrů i více.
• Klitoridální nohy jsou dvě nožičky, které vystupují z těla klitorisu. Jsou také nejdelší částí klitorisu.
• Ústí močové trubice 
• Poševní vchod: Pochva vychází z děložního hrdla, což je kus tkáně podobný krčku, který spojuje pochvu s dělohou. Pochva končí jako otvor mimo tělo, který se nazývá poševní vchod. Poševní otvor se nachází mezi ústím močové trubice a konečníkem.
• Bulbus vestibuli jsou dvě cibulky erektilní tkáně, které začínají v blízkosti spodní strany těla klitorisu. Vestibulární cibulky se pak rozšiřují směrem k močové trubici a pochvě.

Obrázek 8. Diagram klitorisu, zdroj: Wikipedia (https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Sch%C3%A9ma_strucurel_l%C3%A9gend%C3%A9_du_clitoris.svg

8.2.7. Penis (funkce)

Penis je zevní orgán se složitou anatomií a kombinovanou funkcí (viz obrázek 9, kde jsou uvedeny různé typy penisu). Slouží k močení, sexu a reprodukčnímu chování. Anatomie penisu zahrnuje hlavičku (žalud), tělo penisu a předkožku. Tělo penisu je tvořeno erektilní tkání a také močovou trubicí, která odvádí moč z těla ven. Každý penis vypadá trochu jinak, zejména když je ztopořený v důsledku vzrušení – některé mohou být například zahnuté jako banán, zatímco jiné rovnější, směřující dolů nebo nahoru.

Obrázek 9. Typy penisů, Zdroj: „Mýty o pohlavních orgánech a sexu Lekce sexuální nauky pro vzdělávání o respektujících vztazích”. Dagmar Krišová, Johana Nejedlová, Konsent, z.s., 2021)

• Špička penisu neboli žalud

Žalud se také nazývá hlavička nebo špička penisu. Obsahuje ústí močové trubice – odtud těla s penisem močí a také z něj vycházejí další tekutiny, jako je preejakulát a sperma. Pro mnoho lidí je to nejcitlivější část penisu.

• Tělo penisu

Tělo penisu se táhne od špičky až k místu, kde jej spojuje s podbřiškem. Vypadá jako trubice a uvnitř obsahuje močovou trubici.

• Předkožka

Předkožka je část kůže, která pokrývá a chrání žalud. Když se penis ztopoří nebo ztvrdne v důsledku vzrušení, předkožka se obvykle stáhne a špička je odhalena. Někdy je předkožka obřezána (když lékař chirurgicky odstraní předkožku) brzy po narození, takže ne každý ji má. Obřízka někdy vychází z kulturních a náboženských tradic, ale někdy může být nezbytná, aby umožnila fungování penisu při erekci. Někdy, když lidé dospějí, může jejich předkožka zůstat příliš těsná na to, aby mohl být žalud normálně odkrytý, což může způsobit problémy s hygienou (mytím žaludu) nebo znemožnit normální funkci při ztopoření penisu během sexu – obřízka nebo částečná obřízka jsou snadnými chirurgickými nápravami těchto problémů.  

• Uzdička

Uzdička je místo, kde je předkožka spojena se spodní stranou penisu. Obvykle má tvar písmene V a začíná těsně pod hlavičkou. Obvykle její část po obřízce zůstává a pro mnoho lidí je to velmi citlivé místo.

8.2.8. Masturbace

Masturbace je „manipulace s vlastními pohlavními orgány, obvykle penisem nebo klitorisem za účelem sexuálního uspokojení. Tento akt je obvykle doprovázen sexuálními fantaziemi nebo erotickou literaturou, obrázky či videy. Masturbace může zahrnovat také používání mechanických pomůcek (např. vibrátoru) nebo samostimulaci jiných orgánů, jako je anální otvor nebo bradavky“ (APA, n.d.).

Dodnes existuje mnoho mýtů o masturbaci, které nemají vědecký základ, např. mýtus o tom, že je masturbace škodlivá, snižuje citlivost pohlavních orgánů nebo způsobuje neplodnost. V rozporu s tím Rullo et al. (2018) dokládají, že vibrační stimulace může pomoci při léčbě erektilní dysfunkce, ejakulační dysfunkce a anorgasmie.

Obecně je masturbace, pokud není prováděna na veřejnosti nebo v nadměrném množství, naprosto normální a zdravá činnost přinášející příjemné pocity, a to jak dospívajícím, tak dospělým (Leung & Robson, 1993). Masturbace by neměla být vnímána jako náhrada za chybějícího sexuálního partnera, ale spíše jako nezávislý způsob získání sexuálního potěšení, protože může také zlepšit dosahování orgasmu (Kontula & Haavio-Mannila,2003). Čím více víte o svém těle, o tom, co se vám líbí a co ne, tím lépe můžete svůj partnerský sexuální vztah postavit tak, aby vám přinášel větší potěšení. Je důležité o masturbaci mluvit a vyvracet mýty, které kolem ní panují, což může vést k pozitivnějšímu postoji k masturbaci (Lo Presto et al., 1985). Existuje více způsobů, jakými lze masturbaci provádět (Pla, 2020), a to s využitím předmětů, sexuálních hraček, samostatného nebo partnerského sexu atd.

8.2.9. Menstruační cyklus

Menstruační cyklus je hormonálně řízený cyklus, který může v závislosti na dalších tělesných procesech trvat 21 až 35 dní a je spojen s funkcí dělohy a vaječníků. 

Nejprve přichází folikulární fáze – je řízena hormony uvolňujícími gonadotropiny a během této fáze dozrávají folikuly ve vaječníku. 

Druhou fází je ovulace – dochází k vzestupu hormonu estrogenu, který způsobí, že vaječník uvolní vajíčko. V této fázi se začíná zesilovat sliznice dělohy. 

Jako třetí přichází luteální fáze, kdy jsou vysoké hladiny hormonů progesteronu a estrogenu, během této doby se sliznice dělohy normálně zahušťuje, aby se připravila na případné těhotenství. Pokud k otěhotnění nedojde, vajíčko se znovu vstřebá do těla. Hladiny estrogenu a progesteronu klesají a děložní sliznice odchází a opouští tělo jako menstruační krev. Délka menstruačního krvácení je u každé osoby jiná, ale obvykle trvá někde mezi dvěma až sedmi dny.

Jeden nebo dva týdny před menstruačním proudem se může objevit PMS = premenstruační syndrom. Každý člověk ho prožívá jinak, ale běžnými příznaky jsou změny nálad, nadýmání, akné a únava. Během menstruačního krvácení mnoho lidí pociťuje bolestivé svalové křeče v břiše. Pokud je bolest příliš velká a vážně ovlivňuje vaši schopnost fungovat, vždy ji konzultujte s lékařem.

Přestože je menstruace přirozenou tělesnou funkcí a vždy byla, bývá stigmatizována a nemluví se o ní, což vede k šíření mýtů a nepravd. Lidé všech pohlaví by měli mít základní znalosti týkající se menstruace (viz obrázek 10). Poskytování informací bez vytváření pocitu studu je nesmírně důležité, protože mladí lidé by se měli naučit, jak pečovat o své tělo před menstruací, během ní i po ní. V rámci tohoto rozhovoru by se měla probírat a diskutovat témata, jako je duševní a fyzické zdraví, rozmanitost a používání různých menstruačních pomůcek a také mýty o menstruaci.

Obrázek 10. Menstruační cyklus

8.2.10.

Nechtěné těhotenství: interrupce a antikoncepce

Pokaždé, když penis pronikne do pochvy, existuje možnost početí. Existují různé možnosti antikoncepce – nejčastěji se používá kondom nebo hormonální pilulky (viz různé druhy antikoncepce níže). Pokud však dojde k nechtěnému těhotenství, existují další možnosti, jak takovou situaci řešit. Jednou z nich je nouzová antikoncepce známá také jako „pilulka po“. Byla vytvořena pro osoby s dělohou a měla by se užívat po nechráněném pohlavním styku. V závislosti na druhu pilulky ji lze užívat až pět dní po nechráněném pohlavním styku a může ve vašem těle vyvolat různé fyzické reakce. Funguje především tak, že zabraňuje ovulaci nebo oplodnění. Nelze ji však používat pravidelně jako druh antikoncepce. Vzhledem k obsaženým látkám a síle, kterou má na tělo, je vhodné mít mezi užitím další „pilulky po“ alespoň šestiměsíční odstup. Nutná délka rozestupu bude záviset také na pilulce a na konkrétním těle jedince, proto je nejlepší poradit se s lékárníkem nebo lékařkou a celou situaci vysvětlit. Vynechání podrobností ze studu může způsobit nesprávnou léčbu nebo negativní účinky na vaše tělo.

V případě pozdějšího zjištění lze nechtěné těhotenství ukončit interrupcí, která může být v každé zemi provedena za jiných podmínek (okolnosti početí, věk těhotné osoby, týden těhotenství, cena zákroku, forma zákroku). V závislosti na fázi těhotenství lze interrupci provést pomocí léků nebo chirurgickým zákrokem. Obvykle ji lze provést do třetího měsíce těhotenství. Některé země však ze společenských, kulturních nebo náboženských důvodů neposkytují žádné poradenství ani podporu související s nouzovou antikoncepcí nebo přerušením těhotenství. Jiné země některé z těchto možností nabízejí, ale přísně je regulují (např. k tomu, abyste si mohli zajít do lékárny a koupit nouzovou antikoncepci, potřebujete lékařský předpis) nebo zcela zakazují interrupci a neprovádějí žádný zákrok s ní spojený. Více informací o nouzové antikoncepci a o zákonech a politice v oblasti interrupcí naleznete v kapitole Evropské zákony, sexuální zdraví a reprodukční práva.

Zjištění případného těhotenství lze provést pomocí těhotenského testu – většina z nich je spolehlivá dva týdny po pohlavním styku, ale vždy je třeba přečíst si příbalový leták testu. Někdy však mohou být testy falešně negativní nebo falešně pozitivní, proto je důležité se vždy poradit s lékařem.

Metodou, která není spolehlivou prevencí nechtěného těhotenství, je metoda „přerušované soulože“, kdy se penis vyndá z pochvy těsně před ejakulací. Tato technika nefunguje, protože ještě před samotnou ejakulací z penisu vytéká předejakulační tekutina, která může obsahovat spermie a může způsobit těhotenství.

8.2.11.

Typy antikoncepčních metod pro prevenci nechtěného těhotenství (NHS, 2021):

Hormonální antikoncepce – pilulky: Jedná se o pilulky obsahující hormony, většinou kombinaci estrogenu a progesteronu, a mohou je užívat osoby s dělohou, protože zabraňují uvolnění vajíčka. Obvykle se předepisuje užívání 1 pilulky denně (každý den přibližně ve stejnou hodinu) po dobu 21 dní v měsíci. V následujících 7 dnech, kdy se žádná pilulka neužívá, by se mělo objevit krvácení. Po těchto 7 dnech začíná dalších 21 dní každodenního užívání tablet. Pilulka může mít mnoho nežádoucích účinků a také se může vzájemně ovlivňovat s jinými léky, proto by měla být řádně konzultována s gynekologem a praktickým lékařem. Nežádoucí účinky mohou být různé, ale nejčastěji se vyskytuje zvýšené riziko vzniku žilní trombózy, akné, bolesti hlavy, dále se objevuje nadýmání, únava a změny nálad (Teal & Edelman, 2021). Mnoho lidí také uvádí změny ve způsobu prožívání, například změny hladin energie, ztráta sexuálního libida a změny týkající se menstruace. Užívání pilulek je třeba vždy promyslet a zároveň pečlivě zvážit všechna pro a proti. Při správném užívání může mít pilulka 99% účinnost v prevenci těhotenství. Dalšími typy hormonálních pilulek jsou pilulky s progestagenem, které se užívají každý den bez přestávky. Ostatní pravidla užívání (užívání pilulky přibližně ve stejnou dobu denně) jsou stejná a účinnost je podobná. Účinnost hormonálních pilulek může být ovlivněna při žaludečních potížích, zvracení nebo průjmu.

Kondomy: Existují dva typy kondomů, a to a) vnější kondomy, které se nasazují na ztopořený penis, a b) vnitřní kondomy, které se zavádějí do pochvy nebo konečníku. Oba typy kondomů, pokud jsou správně používány, zabraňují nechtěnému otěhotnění i přenosu většiny pohlavně přenosných chorob. Kondomy jsou nejbezpečnější a nejúčinnější metodou, která vás ochrání před přenosem pohlavně přenosných chorob při penetračním sexu.

• Vnější kondomy jsou obvykle vyrobeny z latexu, ale v případě alergie na latex je lze sehnat i z jiných materiálů. S kondomy lze používat lubrikanty, ale měly by být na vodní bázi, aby neovlivňovaly funkci kondomu. Každý kondom lze použít pouze jednou. Při dalším sexu je třeba použít nový. Kondomy by měly být ideálně skladovány na nepříliš horkých a slunných místech, neměly by přijít do styku s ostrými předměty a měly by být použity před uplynutím doby expirace. Při rozbalování kondomu je dobré být opatrný při jeho otevírání, aby nedošlo k propíchnutí nebo k jinému poškození. Poté jej položte na vrchol ztopořeného penisu a srolujte jej až k jeho kořenu. Ujistěte se, že dobře drží. Jednou za čas můžete zkontrolovat, zda kondom dobře drží. Při vytahování penisu z pochvy/anusu dávejte pozor, abyste kondom drželi u kořenu. Je důležité zabránit případnému sklouznutí, Kondomy jsou účinné na 98 %.
• Vaginální kondomy fungují na stejném principu jako vnější kondomy, protože vytvářejí bariéru na vnitřní straně, takže sperma se nemůže dostat k vajíčku a způsobit těhotenství. Kondom by měl být před sexem vložen do pochvy, přičemž je třeba dbát na to, aby se ho penis předtím nedotýkal. Při otevírání kondomu dávejte pozor, abyste nepoužili zuby nebo ostrý předmět, a vyhnuli se tak riziku jeho roztržení. Menší kroužek umístěte dovnitř vagíny a větší kroužek kondomu na otvor vagíny. Jedním z rizik při použití ženského kondomu je, že penis může vklouznout mezi kondom a stěnu pochvy. Také, pokud se kondom zasune příliš hluboko, existuje možnost, že se zasekne uvnitř pochvy. Vaginální kondomy jsou účinné na 95 %.

Nitroděložní tělísko je malý předmět určený k zavedení do dělohy, který může být hormonální nebo nehormonální. Nitroděložní tělísko může být zavedeno pouze gynekologem. Každý typ nitroděložního tělíska má jiná specifika, chránit před otěhotněním může až po dobu 5 let. Pro některé lidi to může být výhodná forma antikoncepce, protože nevyžaduje velké úsilí a je vysoce účinná v prevenci otěhotnění (99 %). Přesto mohou některé osoby při užívání nitroděložního tělíska pociťovat zvýšenou bolest a silné krvácení během menstruace. Nitroděložní tělísko nechrání před pohlavně přenosnými chorobami.

Antikoncepční náplast je podobná jiným náplastem a uvolňuje do těla hormony přes kůži. Obsahuje stejné hormony jako pilulky (progesteron a estrogen) a je vyrobena tak, aby ji mohly používat osoby s dělohou. Náplast je nutné používat podle pokynů na obalu. Jedna náplast by se měla nosit přibližně jeden týden. Poté je ji třeba vyměnit za novou. Náplasti se také používají v cyklu 4 týdnů, 3 týdny s náplastí (každý týden nová) a jeden týden bez náplasti. Náplast by měla být odolná vůči vodě a potu, takže není nutné žádné omezení režimu. Možné nežádoucí účinky mohou být podobné jako u hormonálních tablet, včetně zvýšeného krevního tlaku.

Pesar  je silikonová membrána, která se zavádí do pochvy před pohlavním stykem. Pesar zakrývá děložní hrdlo a vytváří bariéru, takže spermie nemohou proniknout do dělohy a oplodnit vajíčko. Aby byl pesar účinný, musí zůstat nasazený nejméně 6 hodin po pohlavním styku a doporučuje se používat společně se spermicidním gelem, který má přibližně 94% účinnost při prevenci otěhotnění. Pesary mají různé velikosti, takže může chvíli trvat, než najdete tu správnou velikost pro vás a naučíte se je správně používat. Jeden pesar lze používat opakovaně přibližně 1-2 roky.

Vasektomie je chirurgický zákrok u lidí s varlaty, při kterém se přeruší nebo utěsní trubice vedoucí spermie do penisu (chámovody), a tím se zabrání otěhotnění. Vasektomii lze opět zvrátit chirurgickým opětovným spojením těchto kanálků, úspěšnost zpětné operace však není zaručena, zejména čím delší doba od provedení vasektomie uplynula. Prvních několik týdnů (8-12) po zákroku by se měly používat jiné antikoncepční metody, protože v chámovodech mohou být stále spermie. Po vasektomii stále dochází k ejakulaci, ale sperma neobsahuje spermie. Někteří lidé mohou mít po tomto zákroku problémy s bolestivými varlaty.

Ženská sterilizace znamená u lidí s dělohou zablokování nebo uzavření vejcovodů, aby se zabránilo tomu, že se vajíčka dostanou ke spermiím, a budou tak oplodněna. Většina zákroků podvázání vejcovodů je nevratná. Pokud se o zpětnou operaci pokusíme, vyžaduje to rozsáhlý chirurgický zákrok, který není vždy účinný.

Vaginální kroužek je měkký plastový kroužek, který se zavádí do pochvy a který uvolňuje estrogen a progesteron, aby zabránil otěhotnění. Kroužek funguje po dobu jednoho měsíce, pokud je správně umístěn uvnitř pochvy. Pokud se kroužek dostane ven, lze jej omýt teplou vodou a znovu umístit dovnitř. Je účinný z více než 99 %.

– 8.3. DISKRIMINAČNÍ SITUACE K TÉMATU –

• Mrzačení pohlavních orgánů – obřízky.
• Stud za to, že jste/nejste panna nebo panic.
• Obtěžování a nátlak na odstranění ochlupení kvůli společenským normám – říkat dívce, která má neoholené nohy/podpaží „vypadáš jako kluk“, „proč se o sebe nestaráš?“, „myslíš, že se takhle budeš někomu líbit?“, „je to nehygienické“.
• Nevhodné narážky a obtěžování chlapců, kteří nemají „dost“ vousů, necitlivé komentáře a tvrzení, že jsou „nedospělí“, pokud žádné nemají.
• Zahanbování dívek za to, že jsou sexuální bytosti – a obecný tlak na dívky, aby upřednostňovaly především svůj fyzický vzhled, aby „byly žádané“, ale také je učí, aby byly „skromné“ a pasivní a aby se vyhýbaly otevřenému vyjadřování své sexuality. Nazývání dívek „děvkami“ nebo „kurvami“, pokud ukazují svou kůži nebo se oblékají odhalujícím způsobem či pokud mají více sexuálních zkušeností.
• Zahanbování dívek (lidí obecně) za masturbaci, šíření nepravdivých tvrzení o masturbaci, jako například že by se tím jejich genitálie „příliš opotřebovaly“, že je to „proti přírodě“ a „nesvaté“ -> vytváření atmosféry, v níž se lidé při masturbaci stydí.
• Zahanbování chlapců za to, že nejsou dostatečně sexuální nebo „mužní“. Existuje narativ, že muži musejí být sexuální a chtít sex pořád, jinak by byli vnímáni jako divní. Mohou být nazýváni „buzeranty“, pokud nemají zájem o dívky a nechodí „dostatečně“ na rande.
• Tlačit na brzký začátek sexuálního života (první sexuální zkušenost) a ztrapňovat a odsuzovat ty, kteří z jakéhokoliv důvodu čekají déle: „Je ti 15 a ještě jsi to nedělal? Co je s tebou?“.
• Body shaming – obtěžování a šikana lidí za některé aspekty jejich vzhledu. Může to být jejich váha, obličej, stehna, cokoliv. Neuctivé komentáře o vzhledu druhých a vymýšlení škodlivých urážek na jejich základě. 
• Mluvit o antikoncepci a reprodukci pouze s dívkami, a tím je činit zodpovědnými, zatímco chlapce z této diskuze vynechat.
• Neinformování všech lidí ve třídě o všech tématech (příklad – rozdělení třídy na dívčí a chlapeckou a informování dívek o menstruaci a chlapců o erekci) – všichni by měli vědět vše!
• Předpoklad toho, že každý, kdo má penis, je chlapec, a každý, kdo má vulvu, je dívka – nepoužívání inkluzivního jazyka a nezahrnutí queer perspektivy, což způsobuje, že se LGBTQ+ studenti cítí odstrčení a ještě více zmatení.
• Porno zobrazující převážně dlouhý penetrační sex, násilný sex a poskytující nerealistické a nezdravé vnímání sexu. 
• Stigmatizace menstruace.

8.4. PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE

Kanadské materiály pro výuku sexuálního zdraví nabízejí následující tipy (Alberta, n.d.):

• Rozvíjejte otevřenou a pozitivní komunikaci o sexu a sexuálním vývoji. Odpovídejte na otázky dětí způsobem přiměřeným jejich věku – vyhněte se tomu, abyste jim říkali, že jsou na něco příliš malé. Pokud se na něco ptají, je to v době, kdy je to zajímá, a vy máte šanci jim poskytnout informace, aniž byste kolem tohoto tématu vytvářeli tabu. Dejte jim najevo, že se vás mohou kdykoliv přijít zeptat na otázky týkající se sexuality a vy se jim budete snažit odpovědět. Uvědomte si, že pokud jim informace neposkytnete, najdou si jiný způsob, jak je získat, a pravděpodobně budou horší kvality (informace z porna, od vrstevníků, z webu), nebo to budou nepravdy, mýty, tabuizující informace atd.
• Informujte děti o pubertě a změnách v sexuálním vývoji, když jsou malé, dříve než je zažijí. Budou se tak cítit připravenější a budou částečně vědět, co mohou očekávat, což by mohlo snížit stres a pomoci jim tyto změny zvládnout. To je povzbudí k bezpečnějším rozhodnutím. 
• Vyvarujte se zbytečných a škodlivých komentářů k tělesnému vzhledu a hmotnosti dětí, protože to může zhoršit jejich pocit vlastní hodnoty a snadno vést k rozvoji negativního obrazu těla. Když mluvíte o těle obecně, ukazujte obrázky lidí různých tvarů a původu, které představují skutečné lidi a jsou pro ně bližší.
• Podporujte děti v tom, aby měly pozitivní vztah ke svému tělu. Toho můžete dosáhnout tím, že budete řešit a zpochybňovat hanlivé komentáře, nebudete uplatňovat stereotypní standardy krásy, oceníte schopnosti a silné stránky dětí a pomocí aktivit budete děti podporovat v tom, aby na svém těle nacházely pozitivní aspekty, které se jim líbí a které mají rády. Pozitivní přístup k tělu můžete podpořit také tím, že půjdete příkladem a budete si všímat vlastních postojů k jídlu, váze a atraktivitě. Vyvarujte se komentování fyzického vzhledu ostatních lidí a propagování extrémně omezujících diet a nadměrného cvičení.
• Když mluvíte o částech těla, nevyhýbejte se pojmenování pohlavních orgánů jejich správnými anatomickými názvy. Dětem prospěje, když budou umět pojmenovat části těla, jako je penis, varlata, vulva, klitoris atd. bez studu. Pomůže jim to lépe se vztahovat ke svému tělu a komunikovat o částech těla obecně. Nevynechávejte z rozhovoru klitoris, protože ten může být pro lidi s vulvou hlavním zdrojem rozkoše. Kromě možného vytvoření zdravějšího vztahu ke svému tělu přispívá znalost anatomických názvů částí těla k jejich duševnímu a fyzickému zdraví, protože podporuje informovanost a snižuje pravděpodobnost sexuálního obtěžování, napadení nebo zneužití. Používání metafor pro části těla pouze přispívá k tomu, že děti mají ve svém těle a jeho funkcích větší zmatek, což je může stavět do zranitelné pozice, díky níž jsou pro ně hranice a limity nejasné a jsou náchylnější k manipulaci.
• Vyvraťte mýty o tělesném vzhledu, včetně ochlupení, studu spojeného s menstruací, falešného přesvědčení, že vulva musí být malá a růžová, že penis musí zůstat ve stavu erekce dlouho atd. Zabývejte se tím, že porno, sociální média a další zobrazení nejsou přesná, a zdůrazňujte krásu a normálnost variací tělesného vzhledu a tvarů.
• Místo propagace abstinence informujte děti o různých formách sexu a typech antikoncepce se zaměřením na praktické využití, výhody a nevýhody. Inspiraci, jak provést aktivitu o antikoncepci, najdete zde.
• Nevynechávejte informace o masturbaci jako bezpečné, zdravé a nezávislé sexuální aktivitě.
• Když mluvíte o sexuálním vývoji a tělech, berte v úvahu rozmanitost těl, včetně queer identit, schopností, věku a dalších aspektů, které přesahují binární kategorie.

8.5. REFERENCE

Alberta (n.d.). Curriculum overview. Available from https://teachingsexualhealth.ca/teachers/sexual-health-education/understanding-your-role/get-prepared/curriculum-overview/

Blackless, M., Charuvastra, A., Derryck, A., Fausto‐Sterling, A., Lauzanne, K., & Lee, E. (2000). How sexually dimorphic are we? Review and synthesis. American Journal of Human Biology: The Official Journal of the Human Biology Association, 12(2), 151-166

Cook, R. J., & Dickens, B. M. (2009). Hymen reconstruction: ethical and legal issues. International Journal of Gynecology & Obstetrics, 107(3), 266-269. doi: 10.1016/j.ijgo.2009.07.032

Dakanalis, A., Carrà, G., Calogero, R., Fida, R., Clerici, M., Zanetti, M. A., & Riva, G. (2015). The developmental effects of media-ideal internalization and self-objectification processes on adolescents’ negative body-feelings, dietary restraint, and binge eating. European child & adolescent psychiatry, 24(8), 997-1010.

Doležalová, P., Heumann, V., Orlíková, B., Hull-Rochelle, G., Pavlica, K., et al. (2021). Rozvoj duševní pohody u transgender klientů. Poznatky a holisticky orientovaný terapeutický přístup. Národní ústav duševního zdraví, Klecany. Available from: https://www.nudz.cz/files/pdf/rozvoj-dusevni-pohody-u-transgender-klientu.pdf

Guest, E., Zucchelli, F., Costa, B., Bhatia, R., Halliwell, E., & Harcourt, D. (2022). A systematic review of interventions aiming to promote positive body image in children and adolescents. Body Image, 42, 58-74. https://doi.org/10.1016/j.bodyim.2022.04.009

Hegazy, A. A., & Al-Rukban, M. O. (2012). Hymen: facts and conceptions. The Health, 3(4), 109-115.

Herdt, G., & McClintock, M. (2000). The magical age of 10. Archives of Sexual Behaviour, 29(6), 587-606. https://doi.org/10.1023/A:1002006521067

Kontula, O., & Haavio-Mannila, E. (2003). Masturbation in a generational perspective. Journal of Psychology & Human Sexuality, 14(2-3), 49-83.

Kopcakova, J., Dankulincova Veselska, Z., Madarasova Geckova, A., Van Dijk, J. P., & Reijneveld, S. A. (2014). Is being a boy and feeling fat a barrier for physical activity? The association between body image, gender and physical activity among adolescents. International journal of environmental research and public health, 11(11), 11167-11176.https://doi.org/10.3390/ijerph111111167

Leung, A. K. C., & Robson, L. M. (1993). Childhood Masturbation. Clinical Pediatrics, 32(4), 238–241. https://doi.org/10.1177/000992289303200410

Lo Presto, C. T., Sherman, M. F., & Sherman, N. C. (1985). The effects of a masturbation seminar on high school males’ attitudes, false beliefs, guilt, and behaviour. The Journal of Sex Research, 21(2), 142–156. doi:10.1080/00224498509551255

National Child Traumatic Stress Network.(2009). Sexual development and behaviour in children: Information for parents and caregivers.Retrieved from the Alaska Department of Health and Social Services, Office of Children’s Services:http://hss.state.ak.us/ocs/Publications/pdf/sexualdevelop-children.pdf

NHS (2021). Your contraception guides. Available from https://www.nhs.uk/conditions/contraception/

O’Connell, H. E., Hutson, J. M., Anderson, C. R., & Plenter, R. J. (1998). Anatomical relationship between urethra and clitoris. The Journal of urology, 159(6), 1892-1897.

Ogletree, S. M., & Ginsburg, H. J. (2000). Kept under the hood: Neglect of the clitoris in common vernacular. Sex Roles, 43(11), 917-926. https://doi.org/10.1023/A:1011093123517.

Pattatucci, A. M., & Hamer, D. H. (1995). Development and familiality of sexual orientation in females. Behaviour Genetics, 25(5), 407-419. https://doi.org/10.1007/BF02253370

Pla, J. (2020). Bliss Club: Sex tips for creative lovers. Hardie Grant.

Rew, L., Young, C. C., Monge, M., & Bogucka, R. (2021). Puberty blockers for transgender and gender diverse youth—a critical review of the literature. Child and Adolescent Mental Health, 26(1), 3-14. https://doi.org/10.1111/camh.12437

Saharso, S. (2022). Hymen ‘repair’: Views from feminists, medical professionals and the women involved in the middle east, North Africa and Europe. Ethnicities, 22(2), 196–214. https://doi.org/10.1177/14687968211061582

Smith, E. E., Atkinson, R. L., Fredrickson, B., Hilgard, E. R., Nolen-Hoeksema, S., & Loftus, G. (2003). Atkinson & Hilgard’s introduction to psychology. Wadsworth Publishing Company.

Wheeler, M. D. (1991). Physical Changes of Puberty. Endocrinology and Metabolism Clinics of North America, 20(1), 1–14. doi:10.1016/s0889-8529(18)30279-2

Williamson, H. (2015). Social pressures and health consequences associated with body hair removal. Journal of Aesthetic Nursing, 4(3), 131–133. doi:10.12968/joan.2015.4.3.131