5.1. JAK KOMUNIKOVAT: RODIČ – DÍTĚ/DOSPÍVAJÍCÍ

5.1.1. ÚVOD

Rovnost pohlaví lze vyučovat a také jí dosáhnout, pokud existuje porozumění genderovým a sexuálním identitám. Abychom mohli mluvit o rovnosti, je třeba vědět, které skupiny v populaci nemají stejná privilegia či příležitosti jako jejich vrstevnice a vrstevníci. K tomu může pomoci pochopení procesu porozumění nebo objevování vlastního pohlaví a genderu, které pak napomáhá porozumění různorodosti genderových a sexuálních identit.

5.1.2. ROZVOJ TÉMATU

Vzhledem k tomu, že žijeme v heteronormativní společnosti, je pro děti velmi snadné být zmatené nebo začít mít pocit, že s nimi není něco v pořádku jen proto, že se nevejdou do binárních společenských konstruktů (viz slovníček – konstruktivismus). Tyto binární konstrukty jsou přítomny ve všem, co nás obklopuje, počínaje rodinou a okruhem přátel, sociálními médii, filmy, hrami atd. Z tohoto důvodu hrají rodiče a vyučující důležitou roli pro děti a jejich sebeobjevování.

V rodinném prostředí může být role rodičů zásadní pro dvě hlavní témata: otevřenou komunikaci a bezpečnost. Povzbuzování dětí k tomu, aby se na věci ptaly, vyjadřovaly je nahlas a stály si za tím, čemu věří, v kombinaci s vytvářením bezpečného prostoru, může hrát důležitou roli v jejich rozvoji, a to jak na osobní, tak na společenské úrovni. 

Pokud chcete vytvořit genderově inkluzivní prostor pro každé dítě, může vám pomoci několik aspektů: 

• Vytvoření bezpečného prostoru.
• Vytvoření prostředí přátelského k chybám.
• Posílení důvěry dětí v jejich vlastní schopnosti.
• Naučit je otevřeně komunikovat.

5.1.2.1. Sebevzdělávání

Prvním a nejdůležitějším krokem, který můžete učinit na cestě k poučení svých dětí o rovnosti pohlaví, je sebevzdělávání. Pokud si přejete, aby vaše děti zpochybňovaly mocenské struktury, nerovnosti a nespravedlnost a objevovaly svou identitu, pomůže jim, když uvidí, že to otevřeně děláte také. Jedním z nejlepších způsobů, jak se vzdělávat v daném tématu, bez ohledu na to, zda se jedná o genderovou identitu/sexualitu/souhlas k sexu/vztahy atd., je čerpat informace od lidí, kteří těmito procesy procházejí nebo mají žitou zkušenost s koncepty, o kterých se chcete dozvědět více. Dávejte si pozor na zdroje informací. Učení se přímo od aktivistů, lidí uvnitř LGBTQ+ komunity, zdrojů vytvořených lidmi, kterých se tyto nerovnosti (v tomto případě genderové nerovnosti) přímo dotýkají, je způsob, jak se ujistit, že obsah, který konzumujete a šíříte, je ukotven v realitě (ne pouze v teoriích nebo diskurzech od lidí bez zkušeností a/nebo lidí, kterých se to přímo netýká). 

Při výzkumu genderové nerovnosti (a jakéhokoliv jiného tématu) je důležité získat různé pohledy na dané téma (pro získání uceleného pohledu). Když například čtete o genderové identitě, pokuste se přečíst si o osobních zkušenostech a praktikách v různých částech světa, různých náboženstvích a různých politických a sociálních prostředích, abyste pochopili, jak může být stejná situace vnímána odlišně, jakmile změníte kulturní a/nebo rasový kontext.

Výzkumy ukazují, že většina dětí se svými rodiči o sexu a sexualitě otevřeně nemluví. Vytvoření atmosféry důvěry může tuto situaci změnit. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je ukázat jim, že daným tématům rozumíte díky svému samovzdělávání.

5.1.2.2. Otevřená komunikace

Když s dětmi mluvíte o rovnosti pohlaví, sexu a sexualitě, je důležitou součástí procesu přizpůsobení se jejich úrovni chápání. Snažte se přizpůsobit svou řeč a aktivity v závislosti na jejich věku a kulturním zázemí. Zároveň jim poskytujte informace, které potřebují. Pokud neznáte odpověď na otázku, kterou vám položí, zkuste ji společně vyhledat. Tímto způsobem můžete děti také naučit, jak si vybírat důvěryhodné zdroje informací.

Snažte se mít na paměti, že rozhovor o genderu a sexu není sexualizací dětí. Než začnete s dětmi o těchto tématech mluvit, zkuste zapracovat na svých osobních hranicích, spouštěčích a přesvědčeních, abyste je nepromítali do dětí sdílením myšlenek a pocitů spojených s pocitem sexuální viny.

5.1.2.3. Utváření bezpečného prostoru

Dosáhnout prostoru, který je 100% bezpečný, se může zdát velmi náročné. Přesto můžeme vytvořit bezpečný prostor, kde se každý může cítit, že se může vyjádřit a sdílet své myšlenky, přání a potřeby beze strachu z odsouzení.

V procesu vytváření bezpečného prostoru:

• Snažte se uvědomit si privilegia a mocenské struktury.
• Berte v úvahu prostředí, ve kterém se děti nacházejí.
• Vytvářejte pro ně příležitosti k účasti na výměně znalostí. Využívejte hry/knihy/aktivity, které jim poskytnou nástroje k jednání.
• Buďte empatičtí a aktivně naslouchejte tomu, co mají na srdci.
• Dejte každému potřebný prostor a čas. Některým dětem trvá déle, než se cítí dostatečně pohodlně, aby se mohly aktivně zapojit do diskuze.
• Uznávejte a oceňujte přínos každého ve skupině.

Vytvoření bezpečného prostoru přímo souvisí s řešením konfliktů. Když dojde ke konfliktu, pamatujte, že konflikty jsou vyvolány emocemi. Pokud někdo pociťuje silné emoce, poskytněte mu prostor, aby se s těmito emocemi vypořádal, a možná mu během tohoto procesu nabídněte svou podporu. Pokuste se situaci deeskalovat nalezením společné vize a řešení problému. Buďte připraveni převzít roli prostředníka. Jako rodič se při řešení konfliktu snažte mít na paměti, že konflikt může být jak vnitřní (vnitřní konflikt jedince), tak interpersonální (mezi 2 a více lidmi/stranami). 

Je důležité nejprve uznat emoce dotyčných dětí a dát jim najevo, že se snažíte pochopit jejich pohled na věc. Poté se můžete pokusit pomoci dětem zmapovat jejich potřeby a přesunout jejich pozornost z emocionální na racionální/logickou stránku. 

Povzbuzujte je, aby otevřeně vyjádřily, co cítí a co potřebují. Jděte příkladem a vyjadřujte své vlastní pocity a potřeby.

5.1.2.4. Prostředí, kde je dovoleno chybovat

Děti a dospívající se často bojí dělat chyby a být za ně souzeni. Vytvořením prostředí, kde je dovoleno chybovat, je dobrým přístupem, který podporuje kladení otázek a učení. Neexistují žádné správné nebo špatné odpovědi a každý je vítán, aby přispěl do diskuze. Chcete-li takové prostředí vytvořit, povzbuzujte děti k tomu, aby se ptaly, diskutovaly a vyměňovaly si názory. Tímto způsobem budou cítit podporu, aby se dělily o další a další poznatky. Přenesete tak pozornost spíše na samotné znalosti než na osobu, která je sdílí. 

Některé věcí, které vám mohou pomoci takové prostředí vytvořit, jsou následující:

• Povzbuzujte děti, aby nepřerušovaly, když mluví někdo druhý (patří sem i slovní reakce souhlasu/nesouhlasu).
• Podporujte používání řeči těla, pokud se někomu líbí nějaký nápad. Například potřesení dlaněmi znamená souhlas/podporu nápadu.
• Když někdo udělá chybu, povzbuďte ho, aby se omluvil a poučil se z ní.
• Používání trestů jako řešení nemá na proces učení dětí pozitivní vliv. Co můžete udělat místo toho, je zaměřit se spíše na budoucí činy než na okamžik, kdy byla chyba udělána.
• Připomínejte dětem, že všichni jsme lidé a že se nevyhnutelně dopouštíme chyb, a díky nim se učíme. Je důležité, abychom se z chyb poučili, než abychom se v nich zasekli.

5.1.2.5. Komunikace – Jazyky lásky

Každý člověk má jiný způsob vyjadřování a prožívání vděčnosti, lásky a uznání. Čím dříve poznáte ten svůj a svého dítěte, tím snadněji můžete pracovat na zlepšení vaší komunikace. Majíce základy v psychologii, je definováno 5 různých jazyků lásky, které lidé používají k vyjadřování/přijímání lásky a uznání. Jsou jimi slova ujištění, pozornost, fyzický dotek, skutky služby a dávání/přijímání dárků (Chapman & Campbell, 2008).

Tyto jazyky mohou být ukazatelem toho, jak vaše děti vnímají, že jsou oceňovány a počítá se s nimi, a mohou usnadnit proces komunikace. Lze si jich snadno všimnout, pokud budete po několik dní pozorovat své děti a jejich reakce na různé interakce. Případně si můžete udělat online test, abyste zjistili, jak si stojíte.

1. Slova ujištění jsou směřována k verbální komunikaci, což znamená buď slovní projevy (např. pochvala, nabídka ujištění, pozitivní komentáře atd.), nebo prostřednictvím psaných vzkazů, dopisů apod. 
2. Pozornost je definována pospolitostí a vyjadřuje se prostřednictvím společně stráveného času s vašimi blízkými. Zatímco činnosti nemusejí hrát v interakci tak významnou roli, společné trávení času je upřednostňováno a vnímáno jako forma vyjádření/přijetí lásky a/nebo uznání. Budování pevných vztahů přímo souvisí se smysluplnými vazbami, které se vytvářejí prostřednictvím společně tráveného času tváří v tvář.
3. Fyzický dotek je neverbálním vyjádřením lásky a je prostředkem neverbální komunikace zaměřené na vytváření intimity. Může být vyjádřen objímáním, hlazením, položením hlavy na něčí rameno nebo jakýmkoliv jiným typem fyzického (oboustranně chtěného) kontaktu. Vzhledem k tomu, že dotek je prvním smyslem, který si osvojujeme při vývoji v kojeneckém a raném dětství, někteří lidé jej vnímají jako schopnost vysílat a přijímat emocionální signály od lidí ve svém okolí.
4. Skutky služby je způsob, jak vyjádřit své ocenění skrze činy. Jedná se například o způsob, jakým pro osobu, které chcete projevit lásku, uznání nebo vděčnost, něco uděláte. Spočívá v drobnostech, o kterých víte, že by se dané osobě líbily (například pro ni něco uvaříte, vyřešíte jeden z jejích úkolů toho dne, něco jí přinesete, něco pro ni uklidíte atd.).
5. Dávání/přijímání dárků je mezi jazyky lásky nejoblíbenější. Je také dalším způsobem, jak někomu projevit svou náklonnost. I když je zaměřeno na samotný dárek, je to způsob, jak ukázat úsilí a čas, který jste věnovali přípravě/vyhledání dárku, a také ukázat dané osobě, že jste vyslechli její přání a věnovali jí pozornost. 

Lidé se obvykle cítí milováni a/nebo oceňováni, pokud mají pocit, že o ně někdo pečuje. Bez ohledu na věk se lidé chtějí cítit vyslyšeni a podporováni. Dobrým začátkem je zjistit, které projevy lidem mohou tyto pocity nabídnout.

– 5.1.3. DISKRIMINAČNÍ SITUACE K TÉMATU –

Představte si, že za vámi jednoho dne přijde vaše čtrnáctileté dítě a řekne vám, že si našlo nového kamaráda, který má více milostných (a konsenzuálních) vztahů najednou. Vaše dítě se také zmíní, že si myslí, že monogamie pro ně nemusí být dobrá volba. Vy, jako monogamní rodič, který s nenormativními praktikami nebo jinými vztahovými strukturami nepřichází příliš do styku, se vyděsíte a začnete s ním mluvit o všech rizicích, která tyto praktiky zahrnují. Zmíníte se o všech negativních aspektech a také o tom, jak to může ovlivnit způsob, jakým lidé vaše dítě vnímají. Můžete vidět, jak se jejich tvář mění a jak začínají pochybovat o svém kamarádovi. Dostávají tak strach ze všeho negativního, co by se mohlo stát.

V této souvislosti můžete místo jednání na základě svých emocí aktivně naslouchat tomu, co vám dítě říká. Pokud toho o daném tématu moc nevíte, ale rádi byste je podpořili a vedli s nimi produktivní rozhovor, můžete ustoupit o krok zpět a říct jim, že potřebujete trochu času, abyste si o tom zjistili více informací, než si s nimi o tom budete moci promluvit. Snažte se vyhnout odmítnutí nápadu hned na začátku, i když nesdílíte stejný názor. Naslouchejte argumentům, které vaše dítě říká, a pamatujte, že pokud se rozhoduje na základě informací, je každá možnost platná.

Kromě toho se můžete zamyslet, zda byste situaci posuzovali jinak podle pohlaví výše zmíněného kamaráda (pokud by to byla např. dívka). Genderové stereotypy mohou být v naší mysli přítomny, i když si to neuvědomujeme. Aktivní přemýšlení o nich napomáhá procesu dosažení rovnosti pohlaví.

5.1.4. PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE

5.1.4.1. Nenásilná komunikace (NK)

NK je forma komunikace založená na napojení na sebe sama, upřímném vyjadřování, empatické přítomnosti, empatii sám/a se sebou a využívání moci (Rosenberg, 2012). Když hovoříme o používání moci, máme na mysli schopnost a možnost řídit nebo ovlivňovat chování druhých nebo dění. 

Nenásilná komunikace může být osobní (pro vnitřní konflikty nebo osvobození se od kulturních podmíněností/viny/ostudy atd.), mezilidská (používaná ke vcítění se do druhých) nebo společenská (váš vztah ke společnosti) (Rosenberg, 2012).

Pět hlavních prvků NK podle Rosenberga (2012) je následujících:

• Vědomí – Vyjadřuji se otevřeně a upřímně? Naslouchám aktivně a oceňuji potřeby druhých? Jsem propojen*a sam*a se sebou?
• Myšlení – Vynáším soudy nebo obviňuji?
• Jazyk – Jsou má slova neutrální/bez kritiky a obviňování?
• Komunikace – Vyjadřuje moje neverbální komunikace totéž, co moje slova?
• Používání moci – Snažím se tuto osobu ovládnout, abych získal to, co chci? Vyjadřuji žádost nebo skrytý požadavek?

Při komunikaci s dětmi (nebo s kýmkoliv jiným) se snažte přemýšlet o těchto prvcích a o sdělení, které se snažíte předat. Zamyslete se nad tím, jak se vyjadřujete, jakou máte řeč těla, jaká slova volíte a zda či jak v rozhovoru využíváte svou moc.

5.1.4.2. Aktivní naslouchání

Dobrým postupem je aktivně naslouchat dětem, místo abyste naslouchali s cílem nějak odpovědět. Aktivní naslouchání znamená, že tomu, kdo mluví, věnujete plnou pozornost a všímáte si verbální i neverbální komunikace (řeči těla). Vyvarujte se přerušování, vytváření domněnek nebo posuzování mluvčího. Při odpovídání můžete projevit zájem tím, že zopakujete sdělení vlastními slovy nebo položíte otázky, abyste se ujistili, že jste porozuměli sdělení, které chtěl řečník předat. Pokuste se do něj vcítit, vžít se do jeho situace a podívat se na ni z jeho perspektivy. 

Je také užitečné zeptat se daného člověka, zda by chtěl poradit, nebo zda se chce jen vypovídat/být vyslechnut. Vyhnete se tak zbytečným názorům nebo radám a zaměříte se na to, co od vás dítě skutečně potřebuje.

5.1.5. REFERENCE

Chapman, G., & Campbell, R. (2008). The Five Love Languages of Children. In Google Books. Moody Publishers. Retrieved from https://books.google.es/books?hl=en&lr=&id=ORBIZ94Uu7YC&oi=fnd&pg=PA5&dq=teaching+love+languages+to+kids&ots=Dqo5yDhcfB&sig=HbaF-MdtPGMx6WkjmeNGL7v5UO8&redir_esc=y#v=onepage&q=teaching%20love%20languages%20to%20kids&f=false.

‌Rosenberg, M. (2012). Living Nonviolent Communication: Practical Tools to Connect and Communicate Skilfully in Every Situation. In Google Books. Retrieved from https://books.google.es/books?hl=en&lr=&id=U4N5CwAAQBAJ&oi=fnd&pg=PR7&dq=non+violent+communication+tools&ots=7dhC4nssU3&sig=2XBP6DwaspbQ3ttPk-ROXDVunuQ&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false.

Mehta, A. (2019). Teaching Gender, Race, Sexuality: Reflections on Feminist Pedagogy. Kohljournal.press..Retrieved from https://kohljournal.press/reflections-feminist-pedagogy.

SCI Italy (2022). The Gender Effect. Retrieved from 2022_toolkit_booklet_thegendereffect-italy.pdf (sci.ngo).