5.6. ZRAZENÍ DŮVĚRY

5.6.1. ÚVOD

Zrazení důvěry je čin, kdy se vůči někomu dopustíme něčeho špatného nebo zraňujícího, čímž ztratíme důvěru, kterou k nám daným člověk cítil. Ke zrazení důvěry může dojít mezi dvěma lidmi, mezi skupinou nebo dokonce na celospolečenské úrovni. Může k němu dojít v jakémkoliv kontextu (Psychology Today, 2014). To, jak se se ztrátou důvěry vypořádáme, utváří naši mentalitu a naše budoucí vazby.

5.6.2. ROZVOJ TÉMATU

Nedávná studie analyzující souvislost mezi genderovou rovností a důvěrou došla k závěru, že výsledky v oblasti genderové rovnosti jsou důležité pro důvěru ve společnost (Cho, 2016). Jinými slovy, společnosti, které se zabývají genderovou rovností, zpozorovaly, že genderová rovnost (a např. spravedlnost s ní spojená) je důležitým faktorem společenské důvěry. Na druhou stranu společnosti, kde genderová rovnost nebyla prioritou a kde hodnoty související s genderovou rovností nebyly důležitým faktorem sociální důvěry, byly náchylnější k obecné sociální nedůvěře a vyšší míře diskriminace. Studie ukázala, že genderově diskriminační hodnoty negativně ovlivňují celou společnost (nejen ženy).

5.6.2.1. Jak můžete zradit něčí důvěru?

Zrazení důvěry může mít nejrůznější podoby a může mít různé důsledky jak pro osobu, jejíž důvěra byla zrazena, tak pro vztah mezi zúčastněnými stranami. Může k tomu dojít na úrovni jednotlivce, na úrovni vztahu nebo na úrovni skupiny/společnosti.

• Překročení hranic

Při stanovení určitých hranic ve vztahu (přátelství, milostný vztah nebo jakýkoliv jiný typ vztahu mezi dvěma či více lidmi) znamená jejich respektování vytvoření bezpečnějšího prostoru pro všechny zúčastněné, aby se všichni mohli v daném vztahu cítit dobře. Překročení těchto hranic, bez ohledu na to, zda se jedná o hranice psychické/emoční/fyzické, je formou zrady důvěry, protože zbavuje pocitu bezpečí a jistoty, že interakce v daném vztahu jsou vedeny způsobem, který by zúčastněné osoby chránil. Osobní hranice jsou stanoveny proto, aby chránily osobu, která je stanovila. Jejich překročením se této osobě bere osobní prostor a pocit bezpečí uvnitř situace. Dokonce i malá fyzická gesta nebo otevírání konkrétních témat, která překračují něčí hranice, mohou mít velký dopad kvůli tomu, co představují – odtržení od společné dohody a převzetí kontroly nad interakcí.

• Sdílení osobních informací

Sdílení něčích osobních informací, zvlášť těch, které jsou tajemstvím, může být velmi nebezpečné, zvlášť v otázkách genderu a procesu sebepoznávání a hledání identity. Záleží na zranitelnosti a míře odhalení, kterou tyto informace přinášejí, ale může jít i o projev genderově podmíněného násilí, LGBTQ+ fobie nebo fobie vůči nenormativnímu chování. Sdílení takových informací nejenže poškozuje vztah mezi vámi a osobou, která vám je svěřila, ale existuje možnost, že vaše rozhodnutí může ohrozit její bezpečnost (psychickou i fyzickou).

• Lhaní a manipulace

Další formou zrazení důvěry je lhaní nebo manipulace s konverzací, která překračuje stanovené hranice. Jakákoliv forma lhaní, včetně nezáměrného lhaní opomenutím, je formou zrazování důvěry, protože osoba, která informaci přijímá, nemůže mít úplný přehled o tom, co se děje, a proto je její rozhodnutí (o tom, jak bude komunikovat nebo co chce udělat) manipulováno tím, že jí chybějí některé informace, které by mohly změnit celý výsledek situace.

5.6.2.2. Následky zklamání důvěry

Následky zklamání důvěry se mohou projevit nejen na psychické, ale i na fyzické úrovni. Zklamání důvěry může přinést stres, pocit zranitelnosti a vyzrazení, ztrátu důvěry v druhé, osamělost a dokonce i pochybnosti o sobě samé/m (Psychology Today, 2014). Pokud je něčí důvěra neustále zrazována, existuje možnost, že výše uvedené následky mohou mít na lidskou psychiku takový dopad, že se začne izolovat, protože nabyde dojmu, že nemůže nikomu věřit. Pokud jsou lidé často nuceni překračovat své hranice, často o sobě časem začnou pochybovat a ztratí důvěru sami v sebe. Začnou se ptát, zda je s nimi něco v nepořádku, nebo si možná myslí, že nejsou hodni důvěry lidí. To vede k pocitům méněcennosti, nedostatečnosti a neplnohodnotnosti.

5.6.2.3. Co dělat, když jste zradili něčí důvěru nebo byla zrazena vaše důvěra?

• Dejte si čas na zpracování

Pokud někdo zradil vaši důvěru, věnujte čas přehodnocení svých potřeb v dané situaci. Tímto postupem také zajistíte, že vaše reakce vůči dané osobě budou založeny spíše na racionálním než na emocionálním zvážení. Pokud si dáte čas na zpracování toho, co se stalo, můžete také přehodnotit své hranice a způsob, jakým byste chtěli případný konflikt řešit.

• Mluvte o tom

Promluvit si s člověkem, který zradil vaši důvěru, pokud je to tedy možné, může pomoci při vyjasnění toho, jaká byla vaše očekávání a jak vás jeho chování ovlivnilo. Ne každá zrada má v pozadí negativní úmysly a rozhovorem o ní si můžete vyjasnit řadu nedorozumění.

– 5.6.3. DISKRIMINAČNÍ SITUACE K TÉMATU –

Y je čtrnáctiletá dospívající, která začíná chodit na střední školu a právě dostala k narozeninám nový telefon. Při přenášení dat ze starého mobilu nechala oba telefony píchlé na nabíječce na kuchyňské lince a odešla do svého pokoje. Její máma byla mezitím v kuchyni a četla si knížku. Během přenosu dat začala na novém telefonu  vibrovat upozornění na přenášené zprávy. Když to mamka uslyšela, šla zkontrolovat, co se děje, a zahlédla otevřenou konverzaci se zprávou, která se jí nelíbila. Zpráva byla od přítele Y, který komentovat vztah Y s jejími rodiči. To zaujalo pozornost mámy, která se chtěla dozvědět více. Otevřela konverzaci v telefonu Y a začala listovat zprávami a číst všechno, co v nich bylo, a to včetně fotek a intimních zpráv. 

Po chvíli vyšla Y z pokoje, viděla, co se děje, a vzala mámě telefon. Y začala mámě vytýkat, že narušila její soukromí a že jí nerespektuje, zatímco máma na ni křičela, že to, co dělá, je úplně špatně, a obhajovala se tím, že jediný způsob, jak ji chránit, je si ty zprávy číst. Tato situace byla pro čtrnáctiletou Y zlomová, protože zažila ztrátu důvěry a nerespektování soukromí. 

K takovým situacím dochází často a je důležité vědět, jak se při nich zachovat. Pro zdravý vývoj dětí a dospívajících je důležité naučit se jim věřit a respektovat jejich soukromí.

Co se dalo v této situaci udělat? Když matka viděla první zprávu na telefonu Y, mohla telefon odložit, jít za Y a požádat ho, aby si o tom promluvili. Tímto způsobem by dala najevo, že by chtěla mít důvěrnější a otevřenější vztah. Dále by dala Y šanci situaci vysvětlit, než by udělala ukvapené závěry nebo narušila její soukromí. Narušováním soukromí dítěte a/nebo vyhýbáním se tématu byste mohli dítě dostat do zranitelnější a nebezpečnější pozice, což by přispělo k tomu, že se vám nebude důvěřovat a bude před vámi tajit informace.

5.6.4. PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE

5.6.4.1. Jak nezklamat něčí důvěru

• Požádejte o souhlas

Bez ohledu na to, zda se jedná o fyzickou hranici, nebo zda se jedná o sdílení informací, zeptejte se, než začnete cokoliv podnikat.

• Buďte ve své komunikaci upřímní

Snažte se vyhnout sdílení neúplných informací týkajících se dané situace, protože by to vedlo k manipulaci konverzace ve váš prospěch. Místo toho buďte v komunikaci upřímní a otevření.

• Nastavte hranice

Včasné a jasné nastavení hranic může být velmi užitečné (zejména při seznamování s novými lidmi). Hranice mohou být vyjádřeny jako přání, například „chtěl/a bych, aby informace, které s tebou sdílím, zůstaly mezi námi“, nebo mohou mít podobu nabídky možností, například „pokud chceš sdílet tyto informace o mně/nás, zeptej se mě, prosím, než to uděláš“. Druhá možnost se nezaměřuje na to, co konkrétně bude sdíleno, ale spíše na to jak a s kým.

• Jasně sdělujte své záměry

Pokud víte, že se vám něco nelíbí nebo nechcete, aby se to dělo, snažte se své potřeby jasně sdělit. Nikdo z nás neumí číst myšlenky a vlastně bychom se o to ani neměli pokoušet. Je naprosto v pořádku, že hned od začátku třeba přesně nevíte, co chcete, ale i tak je důležité to s ostatními komunikovat. Takové sdílení může vypadat například takto: „Nejsem si úplně jistý, zda chci tuto informaci sdílet s ostatními. Budu o tom přemýšlet, zatímco si budeme povídat“ nebo „Zatím mi to vyhovuje, ale nejsem si jistá, jestli je to směr, kterým chci, aby se rozhovor ubíral. Můžeme ještě chvíli pokračovat a já vám dám vědět, pokud mi to nebude vyhovovat?“. Důležité je, že i když si nejste jisti tím, co chcete, že si to postupně ujasníte. To pak pomůže všem zúčastněným.

5.6.5. REFERENCE

Cho, S.-Y. (2016). Does Gender Equality Promote Social Trust? An Empirical Analysis. World Development, 88, 175–187. Retrieved from https://doi.org/10.1016/j.worlddev.2016.07.019.

Psychology Today (2014). Trust and Betrayal. Retrieved from https://www.psychologytoday.com/us/blog/anger-in-the-age-entitlement/201401/trust-and-betrayal.