2.3. CISNORMATIVITY

2.3.1. ÚVOD

Postupem času se vytvořil názor, že heterosexuální a cisgender lidé jsou „normou” a všechny ostatní projevy genderu a sexuality jsou vnímány jako „jiné”. Utvrzují to zavedené společenské zvyky, politické diskuze i mediální vyjadřování. Přitom svět kolem nás je plný rozmanitosti a tyto „normy” zkrátka neodrážejí realitu.

2.3.2. ROZVOJ TÉMATU

2.3.2.1. Cisnormativita

Slovo cisnormativita bylo poprvé použito v roce 2000. Jedná se o kombinaci předpony cis-, jako ve slově cisgender, a přípony -normativita, jako doplněk k heteronormativitě. Termín cisnormativita byl vytvořen k popisu sociokulturních předpokladů a očekávání, že všichni lidé jsou cisgender (Bauer et al., 2009). Ačkoli je cisnormativita zřídkakdy záměrná, je často vnímána jako zraňující a urážlivá pro trans* komunitu.

Cisnormativitu lze chápat jako systém přesvědčení, na němž je založena transfobie, která je popisována jako „iracionální strach nebo nenávist vůči trans lidem.” (Israel & Tarver, 1997).

2.3.2.2. Transnegativita and Transfóbie

Transnegativita je soubor chování, předsudečných kognitivních návyků a negativních emočních reakcí týkajících se trans osob. Termín transnegativita by se dal definovat jako „jakýkoliv předsudečný postoj, diskriminační nebo viktimizující chování, ať už otevřeně, nebo skrytě zaměřené vůči člověku na základě (domnělé) transgender identity.” (McDermott et al., 2018).

Transfobie je strach, nenávist, nedůvěra nebo odpor vůči transgender lidem. Lidem, kteří jsou čteni jako transgender nebo jejichž genderové vyjadřování neodpovídá tradičním genderovým rolím. (Chrisler & McCreary, 2010). Může se projevovat v mnoha podobách, jako negativní postoje, averze a předsudky vůči transgender osobám, iracionální strach a nepochopení, hanlivé výrazy a nadávky, šikana, násilí atd. (Egale, 2019).

Vedle dlouhodobě používaného termínu „transfobie” je nově zaveden termín „cissexismus”. Ten lze chápat jako formu útlaku a diskriminace ze strany těch, kteří se bojí, nevěří nebo nemají rádi lidi, kteří jsou genderově nekonformní (Zambon, 2021). Lékařský časopis Medical News Today popisuje, že lidé, kteří zažívají cissexismus, častěji zažívají deprese, úzkosti, posttraumatický stres a celkové psychické potíže. Tento jev může také ovlivnit samotné fyzické zdraví, protože tito lidé mají horší přístup ke zdravotní péči, zažívají násilí a zneužívání ze strany lékařského personálu. Dále mohou také pociťovat i přímé zdravotní následky, jako je vysoký krevní tlak, mrtvice, cukrovka atd.

2.3.2.3. Nespravedlnost ve vzdělávání

Je známo, že transgender děti a dospívající se ve škole potýkají s celou řadou překážek, obtíží a nespravedlností. Školní prostředí je totiž velmi cisnormativní. Jedná se o normalizovaný předpoklad, že každý se identifikuje se svým zapsaným pohlavím a že genderová identita je stanovena při narození a nemění se (Simmons & White, 2014). Cisgender studující jsou školní institucionalizovanou cisnormativitou privilegováni a odlišné genderové projevy nebývají vítány (Miller, 2016).

Školní politika není nastavena na explicitní podporu trans lidí, kteří na školách ani v učebních materiálech nemají žádnou reprezentaci. Celkově cisnormativní klima školy podporuje vznik transfobní šikany a dalších projevů násilí vůči trans lidem včetně předsudečného násilí ze strany vyučujících. To vše negativně ovlivňuje nejen vzdělání, ale i životy trans studujících. (Mcbride et al., 2020) Studie ukazují, že nerovnosti ve vzdělávání, nespravedlnosti vyplývající z trans* identity studujících ovlivňují jejich emocionální a psychické zdraví a schopnost vzdělávat se (Meyer et al., 2016).

Trans studující jsou příliš často nuceni k tomu, aby sami přinášeli do škol diskuze o trans tematice a snažili se bojovat o to, aby zbytek školy přijal jejich identitu, což je o to těžší, jelikož nejsou školy často dostatečně připraveny a vybaveny na přijetí trans studujících (Ullman, 2016). V jiných případech rodiče a opatrovníci často přebírají významnou roli při prosazování inkluze ve škole. Není ale správné, pokud trans dospívající nemají podporu rodiny, aby veškeré břímě prosazování tohoto tématu ve škole leželo na bedrech trans osob (Neary, 2019).

Každé dítě si zaslouží, aby se cítilo autenticky viděno a slyšeno a aby bylo v péči vnímavých dospělých, kteří mu chtějí pomoci cítit se bezpečně a vnímat sounáležitost se spolužáky a spolužačkami ve třídě. To vyžaduje, aby školy vytvářely prostředí, ve kterém se trans děti a mládež budou cítit vítány takové, jaké jsou ve vší (nejen) genderové rozmanitosti (Steele & Nicholson, 2020).

2.3.2.4. Dopady na mládež

Kvůli cisnormativitě je někdy pro lidi obtížné pochopit, že existuje více genderových identit a sebevyjádření, která jsou součástí rozmanitosti společnosti. To není žádná „fáze nebo výstřelek, který se nedá vyléčit, který rozděluje společnost a dává špatný příklad dětem”. Takové nepochopení může také vést ke strachu nebo dokonce ke hněvu vůči trans lidem.

Nesprávné vnímání genderu může u dospívajících vyvolat potíže a nejistotu při definování vlastní identity. Tyto vnější negativní faktory pak mohou vést k rizikovému chování, stresu, depresi nebo sebevraždě. Proto je nesmírně důležité, aby každý mladý člověk dostal informace o genderu.

Pro dítě, které není heterosexuální nebo cisgender, může mít prostředí, kde se necítí být zastoupeno nebo kde se cítí být nevítáno či dokonce nenáviděno, destruktivní účinky. Negativní prostředí může mít vliv na duševní zdraví, schopnost učení, sebevědomí a pocit vlastní hodnoty. Děti vyrůstají v prostředí, kde se kluci a holky rozdělují na tělocvik nebo na rodinnou výchovu. Zde se navíc často učí, že neexistuje jiná forma rodiny, než je matka + otec + děti.  Změnou perspektivy a vnímáním lidí jako rozmanitých lidských bytostí mohou vyučující i ostatní dospělí pozitivně ovlivnit to, jak dítě chápe svět a jak komunikuje se svým okolím. Doufejme, že výsledkem budou lidé, kteří přijímají a berou ohled na všechny lidi bez ohledu na jejich identitu (LGBTQ+ Primary Hub, n.d.).

2.3.3. PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE

Malé změny mají velké dopady:

• Poslouchejte studující. Ptejte se a konverzujte s nimi, místo abyste si vytvářeli domněnky.
• Berte v potaz, že dítě nemusí být heterosexuální a/nebo cisgender, a nepředpokládejte, že rodiče dítěte jsou heterosexuální a cisgender.
• Buďte aktivním spojencem a buďte připraveni to vyjádřit, vzdělávejte se.
• Dejte žactvu návod, jak se může vzdělávat v LGBTQ+ tematice.
• Pokládejte si stejně náročné otázky týkající se genderu a sexuality, jaké pokládáte dětem.     
• Používejte genderově neutrální jazyk.  
• Vytvořte inkluzivní učební plán, do kterého budou zahrnuta témata týkající se genderové rozmanitosti a různých sexuálních orientací.

2.3.4. REFERENCE

Bauer, G. R., Hammond, R., Travers, R., Kaay, M., Hohenadel, K. M., & Boyce, M. (2009). I don’t think this is theoretical; this is our lives: How erasure impacts health care for transgender people. The Journal of the Association of Nurses in AIDS Care: JANAC, 20(5), 348–361. https://doi.org/10.1016/j.jana.2009.07.004

Egale. (2019). What Constitutes Transphobic and Cisnormative Bullying and Harassment. https://www.gov.nl.ca/education/files/k12_safeandcaring_pdf_transphobic_cisnormative_bullying_harassment.pdf

Israel, G. E., & Tarver, D. E. (1997). Transgender care: Recommended guidelines, practical information, and personal accounts. Temple University Press. https://archive.org/details/transgendercarer0000isra_b7v2

LGBTQ+ Primary Hub. (n.d.). Heteronormativity & Cisnormativity. Retrieved 26 September 2022, from https://www.lgbtqprimaryhub.com/heteronormativity-cisnormativity

Mcbride, R.-S., Neary, A., Gray, B., & Lacey, V. (2020). The post-primary school experiences of transgender and gender diverse youth in Ireland. https://doi.org/10.13140/RG.2.2.32011.52002

McDermott, D. T., Brooks, A. S., Rohleder, P., Blair, K., Hoskin, R. A., & McDonagh, L. K. (2018). Ameliorating transnegativity: Assessing the immediate and extended efficacy of a pedagogic prejudice reduction intervention. Psychology & Sexuality, 9(1), 69–85. https://doi.org/10.1080/19419899.2018.1429487

Meyer, E., Tilland-Stafford, A., & Airton, L. (2016). Transgender and Gender-Creative Students in PK–12 Schools: What We Can Learn from Their Teachers. Teachers College Record: The Voice of Scholarship in Education, 118. https://doi.org/10.1177/016146811611800806

Miller, sj. (2016). Trans*+ing Classrooms: The Pedagogy of Refusal as Mediator for Learning. Social Sciences, 5, 34. https://doi.org/10.3390/socsci5030034

Neary, A. (2019). Complicating constructions: Middle-class parents of transgender and gender-diverse children. Journal of Family Studies, 27, 1–17. https://doi.org/10.1080/13229400.2019.1650799

Steele, K., & Nicholson, J. (2020). Radically listening to transgender children: Creating epistemic justice through critical reflection and resistant imaginations. (pp. xii, 179). Lexington Books/Rowman & Littlefield.

Ullman, J. (2016). Teacher positivity towards gender diversity: Exploring relationships and school outcomes for transgender and gender-diverse students. Sex Education, 17, 1–14. https://doi.org/10.1080/14681811.2016.1273104

Zambon, V. (2021, February 5). What does ‘transphobia’ mean? Medical News Today. https://www.medicalnewstoday.com/articles/transphobia